Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

SOCOM 3: US Navy Seals

  12:01aktualizováno  21. června 2:08
Jedno DVD s válečnou taktickou akcí, jeden headset a dobrá anglická výslovnost. Kombinace výše zmíněných by mohla znamenat dobrou zábavu, kdyby se autoři jaksi zbytečně neopakovali.

SOCOM 3: US Navy Seals Válka je na prd. Slušně řečeno. Zábavnou válku znají snad jen v Sensible Software. Aspoň se tím honosí v jedné ze svých her. Jediná válka, která za něco stojí, je ta virtuální, konzolová. Proto máme Medaly, Splinter Celly, Metal Geary či Rainbow Sixy. Celkem omleté téma, leč stále zábavné. Pokud se to zábavně podá. Jedna z těchto virtuálních válek se odehrává i v sérii SOCOM, jejíž třetí pokračování se na nás před nedávnem navalilo.

Válka je na prd. Říkal to můj táta.
SOCOM by byla tuctová střílečka, kterých tu byla už spousta. Punc originality dodává hře snad jen možnost řvát předem dané příkazy do headsetu a při troše dobré vůle a trpělivosti vojáci daný příkaz splní. Jinak by z toho byl další díl Rainbow Six nebo Ghost Recon. Ono je vcelku složité se dnešnímu hráči zavděčit něčím originálním. Bohužel, ani třetí díl byť úspěšné série se nijak extrémně neliší od svých předchůdců.

SOCOM 3: US Navy Seals

Všechny příkazy lze provádět přes headset, ale popravdě, chce to cvik a trénovat anglickou výslovnost.

K dispozici je opět jednotka námořních tuleňů (Navy Seals), přičemž přímo lze ovládat jen jednoho z nich. Zbytek party se ovládá hlasovými pokyny přes headset nebo tlačítkovou alternativou. Ve hře se vyskytují džípy, tanky, lodě … ona je to vlastně taková klasika. SOCOM nějak extra nepřekvapí, ve hře je všechno, co je dnes standardem a hráč marně hledá něco, co by ho ke hře připoutalo. Marně.

Válka je krutá. Říkala to máma.
Před započetím mise lze shlédnout klasický brífink, inventář zbraní, primární a sekundární zbraně atd. Následuje výsadek a akce. Když to řekneme hodně stručně, jde o sérii úkolů, které se v rámci mise musí (a někdy jen mohou) splnit. Úkoly nijak nepřekvapí SOCOM 3: US Navy Seals – dostat se z místa A do místa B, někoho zabít, něco ukrást nebo něco zjistit.

Když hráč odstartuje třetí pokračování hry, u jejichž předchůdců se skvěle bavil, očekává změnu. Tedy příjemnou změnu. Místo toho se na něj vyvalí grafika, která, pokud jsme zvyklí na grafiku typu Splinter Cell, připomíná polygony z PSX. Skutečně, hrubé ploché textury, hrubá grafika, animace v průměru, no prostě nic moc. Po pár minutách je každému jasné, co má dělat. A když ne, může si vyvolat brífink, kde jsou všechny „objectives“ přehledně vypsány, dokonce i v pořadí, v jakém se mají plnit. Pořád hledáme něco originálního.


K dispozici je mapa, na které je jasně vidět kam se dostat, ale i jak přesně se tam dostat.

Pojďme se ale místo krafání o originalitě podívat na systém hry, protože co nám zbývá jiného, že. Hráč má k dispozici jakýsi HUD, SOCOM 3: US Navy Seals pomocí něhož může zadávat příkazy jednotce. Všechny příkazy lze rovněž provádět přes headset, ale popravdě, chce to cvik a trénovat anglickou výslovnost, protože bez ní vojáci neposlouchají. Osobně se mi, přes letitý trénink u komunistické učitelky angličtiny, nepodařilo zadat jediný rozkaz po dobu pět minut, takže jsem od tohoto jinak zřejmě originálního prvku hry upustil a používal kolečko pro vyvolání rozkazového menu. I přes tuto vymoženost se hra dá v pohodě hrát i bez příkazů na vlastní triko a nechat si jednotku žít vlastním životem. Zbytek vojáků nejsou naštěstí žádní tupci a vcelku slušně se dokáží zachovat tak, jak by měli. Při útoku nepřátel opětují palbu, když je třeba někoho krýt, tak skutečně kryjí a když jim utečete, brzy vás najdou. Příkazy je tedy dobré použít v případě nějaké nestandardní situace nebo postupu. Pokud chcete vlítnout do budovy sami a na vlastní pěst jí trochu vyčistit, můžete. Druhou variantou je rozkázat vojákovi tichý postup vpřed plížením, vystřílení místnosti, zabití cíle nebo položení bomby. Prostě, když se vám nechce do špinavé práce nebo máte pošramocené zdraví, můžete vyslat jednotku za vás a pak už jen chodit a pobíjet zbytky v případě většího počtu nepřátel na metr čtvereční.

SOCOM 3: US Navy Seals Válka bolí. Říkala to moje invalidní teta.
Zaplať pánbůh aspoň ovládání ujde a k dispozici je i univerzální tlačítko pro zastavení jednotky nebo pro povel, aby vás ostatní následovali. Je to asi to jediné, které budete používat nejčastěji. Pochod pěšky není však jediný způsob postupu, k dispozici se po mapě povaluje plno džípů, lodí nebo obrněných tanků, do kterých lze nastoupit nebo je rozstřílet. U ozbrojených vozidel navíc platí, že kam si sednete, to ovládáte. Můžete si tak sednout na místo střelce a během jízdy odpravovat kolemjdoucí vojíny nebo si sednout za volant a přenechat střelbu kolegovi, což doporučuji, protože pokud neřídíte vy, tak nikdo. Tento úkol je zřejmě pro tupé kolegy velkým krajícem.

SOCOMův kapesní brácha

Recenzi na kapesní (čti PSP) verzi SOCOMu s podtitulem FIRETEAM BRAVO, přenechám někomu jinému, ale rád bych se zmínil o rozdílech. SOCOM 3 na PS2 a FIRETEAM BRAVO na PSP jsou vlastně stejné hry, i když na druhou stranu úplně jiné. Na PSP je hra daleko zábavnější, přestože je jednodušší a bez vozidel. Díky jasnějším úkolům, systému automatického zaměřování a většímu využití příkazů jednomu kolegovi (místo třem v PS2 verzi) je hratelnost na PSP daleko vyšší, grafika hezčí a atmosféra hustější. Škoda jen krátké herní doby, ale aspoň se tu občas odemkne nějaký ten bonus. Verze pro PS2 zůstává díky své neoriginalitě a nezábavnosti v pozadí. Když se nad tím tak zamyslím, nechápu, proč jsem nepsal recenzi spíš na FIRETEAM BRAVO, hodnocení by dopadlo lépe.

SOCOM 3: US Navy Seals Přestože bude většina hráčů hrát SOCOM stylem „hurá na ně“ (proč taky jinak, že?), dávají nám v tuto chvíli autoři možnost výběru tichého postupu. Pak je ovšem zapotřebí postarat se o to, aby stejný styl postupu zvolili i lidé z vaší jednotky. A k tomu je právě zapotřebí rozdat pár jednoduchých příkazů. Lze tedy směle namítnout, že příkazy jednotce je potřeba používat jen při nestandardním postupu, který sice také vede k cíli, ale ne tak efektivně a jistě. Stealth postup je tu spíš jako náhražka a není na něj brán příliš zřetel. Ono taky proč, že? Nepřátelé vás mnohdy spatří dřív, než vy je, což stealth postup příliš neulehčuje. Zvlášť když většina misí je venkovních a velmi rozsáhlých.

Jak jsme se již zmínili, úkoly v misích jsou různé. Jednou bráníte základnu kolegů před nájezdy nepřátel, jindy sbíráte tajné materiály. K dispozici je i mapa, na které je jasně vidět kam se dostat, ale i jak přesně se tam dostat, takže tak trochu pro blbce. Ve hře také chybí (i když to někdo nemá rád) uzamčení zaměřovače na nepřítele, ale to se hodí spíš pro PSP verzi, o které se zmiňujeme v rámečku někde kolem.

SOCOM 3: US Navy Seals Válka je hladová. Říkal to můj bezzubý děda.
Protože headset není u her zase takový standart, trochu se na něj zaměříme. Funguje tu zcela bez problémů jak přibalený headset, tak ten z minulého dílu, ale to je vlastně zbytečné psát, když máme všichni originálku, že? Kdyby rozeznávání hlasu fungovalo trochu lépe nebo kdyby si hráč mohl sám nahrát na paměťovou kartu své verze příkazů, bylo by to super. Takhle se prostě musíte naučit hlásit příkazy tak, jak si je vymysleli autoři. Zajímavá nám přišla i maličkost, že odpovědi na vaše příkazy vám jdou rovnou do uší a nejsou slyšet v TV, což dodává atmosféře potřebný šmrnc. Ale, jak už bylo řečeno, funguje to poněkud ztěžka.

Skončím klasicky: tak já nevím. Kdybych bral SOCOM 3 jako neznámou hru, připadal by mi jako klasická střílečka s trochou (ale

Klady a zápory

Plus Spolupráce hry s headsetem

Mínus Nic nového oproti předchozím dílům
Mínus Grafika

opravdu malou trochou) taktiky umocněné originálním prvkem: headsetem. Všechno je to ale smontováno natolik nešťastně, že hra jako celek působí jako datadisk k minulému dílu. Autoři se ani nenamáhali s novým enginem nebo aspoň vylepšením grafiky. Prostě: docela fajn vojenská akce, ale nemůžeme se zbavit pocitu, že to všechno už tu jednou bylo. Pardon, dvakrát.



SOCOM 3: US Navy Seals
Výrobce/Vydavatel Zipper Interactive/Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ano
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 499 kB
Verdikt: Člověk by po tom množství válečných akcí čekal něco extra. Zas nic.
Hodnocení: 70% (info)

Autor:


Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Další z rubriky

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

RECENZE: Herní zpracování Pilířů země je lepší než knižní originál

Ken Follett's The Pillars of the Earth

Pilíře země jsou takřka tisícistránková historická bichle o stavbě monumentální katedrály ve smyšleném anglickém městě....



Najdete na iDNES.cz