Fanoušci stříleček si jistě budou pamatovat na dvoudílnou sérii Soldier of Fortune. První díl nastavil nová měřítka v otázce násilnosti, druhý je potom ještě nastavil o laťku výše, především díky modernějším technologiím z roku 2002. Od té doby se ale po hře slehla zem a jejím možným vzkříšením se postupem času zabývalo stále méně hráčů. Tato kapitola herních ději ale kupodivu ještě není u konce. Activision nyní představil pokračování s podtitulem Pay Back. Na něm však již nedělají legendární Raven Software, ale překvapivě slovenské studio Cauldron. Vývojový model hry je ale přeci jen trochu složitější: svou troškou do mlýna přispívá řada dalších studií Activisionu, dokonce prý takové veličiny jako Infinity Ward (Call of Duty) či Treyarch (Spider-Man).
To znamená poměrně uvěřitelnou zápletku stavící na reálném podkladu s mnoha intrikami, odpovídající moderní zbraně a samozřejmě i autentický „model poškození“ nepřátelských vojáků.
Podle všeho ale změna tvůrčího studia neznamená změnu v přístupu ke hře.
Zadání je poměrně jednoznačné a mělo by odpovídat standardům Soldier of Fortune značky. To znamená poměrně uvěřitelnou zápletku stavící na reálném podkladu s mnoha intrikami, odpovídající moderní zbraně a samozřejmě i autentický „model poškození“ nepřátelských vojáků. Ustřelování rukou, nohou a nakonec i hlav bude samozřejmostí hraničící se všedností. Nový engine je v této oblasti výrazně pokročilejší než předchozí a nabízí tak notorickým násilníkům netušené možnosti. Například noha je rozdělena hned do několika částí – chodidla, kotníku, lýtka či dvou sekcí stehna. Trefa do hlavy tu neznamená pouze odstranění jednoho z mnoha protivníků, ale také, a dost možná především, efektní podívanou na krvavou fontánu s příměsí lebečních částí. Jakýmsi lakmusovým papírkem brutality jsou zákazy prodeje hry v různých zemích. Pay Back si v tomto ohledu vede dobře – ještě před vydáním médii proběhla zpráva, že Australané si brutality neužijí.
Je to opravdu tvrdé a nikdo také neříká, že si Soldier of Fortune: Pay Back bere nějaké servítky. Zatímco třeba Call of Duty 4 přinese sice početní masakr, ale jeho naturalistické důsledky zůstanou skryty, soustředí se Pay Back na dospělé publikum se vším všudy. Nakonec to ale může působit i výchovně coby prezentace hrůz války. Sami tvůrci měli s násilím na začátku vývoje menší problém. Když jako součást preprodukčních prací zhlédli neretušované válečné video, docela je znepokojilo, že budou muset něco podobného převést na obrazovky počítačů a televizí. Nakonec se rozhodli použít v mezích možností nadsázku. Násilí ve třetím Soldier of Fortune je tak spíše stylizováno a někdy záměrně vyvedeno ad absurdum, někdy může působit realisticky, ale ve skutečnosti jde spíše o svého druhu komiks.
Příběh vás opět postaví do role „vojáka štěstěny“, žoldáka, který je
se svým parťákem zaúkolován v misi kdesi na Středním východě. Prvotním cílem je najít a odvést čínského vládního úředníka, který disponuje citlivými informacemi. Pochopitelně je nutné ho dostat do bezpečí. Zdá se, že to nebude žádný problém, jenže to by se proti vám nesměl obrátit parťák zády, respektive na vás namířit hlaveň své pistole, zastřelit cenného svědka a neutéct s potřebnými dokumenty. Vy přežijete a samozřejmě nenecháte věci tak, jak jsou, ale vydáte se po stopách zrádce, abyste opět nastolili světový řád. Cestou přes exotické a ne úplně košer země, jako je Rusko či Barma, získáte mnoho typicky béčkových poznatků o celém komplotu a ve finále s tím vším zúčtujete. Nic víc, nic míň.
Je to opravdu tvrdé a nikdo také neříká, že si Soldier of Fortune: Pay Back bere nějaké servítky.
Soldier of Fortune je v první řadě klasickou pobíhací střílečkou, v níž má hlavní
roli vaše zbraň a nepřátelé představují stafáž, do které kropíte jeden zásobník za druhým. Před každou z misí si z nabídky čítající čtyřicet kousků vyberete jednu primární a jednu sekundární zbraň, přičemž je doplníte jedním z řady druhů granátů. Kvéry lze vylepšovat přimontováním dalekohledu či granátometu, čímž získají další mód použití. V průběhu mise lze vybrané zbraně pochopitelně měnit za ty, co vypadnou z nepřátelských vojáků, přičemž to by mělo být poměrně důležité, protože ne každou zbraň v té které zemi uživíte, rozumějte najdete dostatek nábojů.
Z prezentací se zdá, že Soldier of Fortune: Pay Back skutečně nebude ničím jiným než obyčejnou akcí s dodatkem výjimečné brutálnosti. Podle první mise z celkových dvanácti lze soudit, že ovládání plně využívá standardů 
stříleček z pohledu první osoby, takže hned budete vědět co a jak. Úrovně působí poměrně sympaticky a atmosféricky, byť jsou pochopitelně striktně lineární. Výlet do moderních válečných oblastí zatím ale zavání exotikou, což je po záplavě druhoválečných akcí pochopitelné. Zdá se, že i akční model funguje bezproblémově a Pay Back se tak zdá být sice tradiční, ale zábavnou akcí.
Před každou z misí si z nabídky čítající čtyřicet kousků vyberete jednu primární a jednu sekundární zbraň, přičemž je doplníte jedním z řady druhů granátů.
O to více zamrzí, že vydavatel Activision ho zjevně odstavil na vedlejší kolej. V jeho portfoliu je totiž i Call of Duty 4 a skutečnost, že vydání Soldier of Fortune: Pay Back je plánováno na stejnou dobu jako tento prakticky jistý hit, svědčí o špatné publisherské politice, případně o tom, že o Pay Back nikomu příliš nejde. Druhé variantě napovídá i fakt, že hra byla ohlášena teprve tento měsíc a již ten příští se má objevit na trhu. Čas na marketing je tak minimální. Jsme zvědaví, jak hra nakonec dopadne, a zda si skutečně zaslouží takové zacházení, nebo se stane podobně oblíbenou jako její předchůdci.Index očekávání: 79%
