Soldier of Fortune: Payback - krvavé puzzle s lidskými údy

Jedna z nejbrutálnějších her všech dob se vrací na naše monitory. Varování: jen pro starší 18 let a silné žaludky!

Soldiers of Fortune 3

Každá nová střílečka musí dnes nabídnout něco navíc, něco co jí jednoznačně odliší od konkurence a přesvědčí potencionální zákazníky o její koupi. V Crysis je to užasná grafika, v Timeshift hrátky s časem, v Jericho spolupráce několika hlavních postav a Bioshock Vás pohltí dokonalým příběhem. A co proti takovým velikánům dokáže nabídnout Soldier of Fortune? Jen a pouze extrémní brutalitu. Zdá se Vám to poněkud málo? Nám taky!

Prvním zklamáním je už to, že hrdinou tentokrát není John Mullins, ale jakýsi Thomas Mason, obyčejný nájemný žoldák.  

Musím se přiznat, že jsem velkým fandou Soldier of Fortune, první díl považuji za jednu z nejlepších stříleček všech dob a dohrál jsem ji minimálně 5x. Proto jsem byl nadšen, když Activison nedávno zveřejnil informace o třetím díle, přestože tyto zprávy příliš nadějí nevzbuzovaly. Payback mají totiž na svědomí vývojáři ze slovenského týmu Cauldron. Ten kdysi dávno přišel s fantastickým Spellcrossem, od té doby to s ním jde ale prudce z kopce. Jakž tak slušný byl ještě Chaser, poté se z týmu ale stala jasná béčka, která pro veliké distributory vyrábí nepříliš ambiciózní pokračování kdysi slavných sérií. Ani Battle Island 4, ani Knights of Temple 2 se moc nepovedly, a o Gene Troopers toho také moc pěkného říci nedokážeme. Přesto jsem podle pěkně vypadajícího traileru doufal, že hra bude profesionálně udělaná, vždyť vychází i na Xbox 360 a tam si Microsoft hlídá, aby nevycházely úplné propadáky.

Prvním zklamáním je už to, že hrdinou tentokrát není John Mullins – řezník s vizáží hodného strýčka odvedle – ale jakýsi Thomas Mason, obyčejný nájemný žoldák. Příběh začíná misí, v níž máte za úkol eskortovat jakéhosi čínského papaláše do bezpečí. Tato na první pohled jednoduchá mise ale skončí fiaskem a po zbytek hry budete pátrat po vrazích, kteří mají na svědomí jeho smrt. Zápletka tedy nic moc, ale zkuste si vymyslet nějaký pořádný důvod, který ospravedlní masové vraždění. O příběh tady nikdy nešlo, hlavně že se podíváme do několika atraktivních oblastí světa. Tedy atraktivních pro nájemného žoldáka, na dovolenou byste do Barmy, afrických dolů či Afgánských hor obsazených teroristy asi nevyrazili.

Již od prvních chvil je jasné, že si váš mozek může vzít volno. Soldier of Fortune nabízí hratelnost klasických stříleček, na jaké jsme byli zvyklí tak před deseti lety.

Již od prvních chvil je jasné, že si váš mozek může vzít volno. Soldier of Fortune nabízí hratelnost klasických stříleček, na jaké jsme byli zvyklí tak před deseti lety. Stačí prostě jen jít koridorem dopředu a střílet do všeho co se pohne. Dokonce tu nejsou ani tlačítka, která by bylo potřeba zmáčknout, nebo klíče, které je nutné najít – pouze přímočará akce. To je Call of Duty 4 taky a jaká je to bomba, můžete namítnout. Jenže srovnávat tyto dvě hry, i když jsou na první pohled podobné, nemá smysl. V CoD 4 vás naprosto pohltí atmosféra a díky mnoha různým faktorům máte pocit, že jste opravdu ve válce a jste jen součástí okolního dění, zatímco SoF probíhá v klasickém Rambo stylu.

Na výběr je zde poměrně solidní arzenál, autoři se na svých stránkách chlubí až 30i zbraněmi, přesně vymodelovanými podle skutečných kousků, a není žádný důvod jim nevěřit. Nabídka obsahuje klasické kousky jako AK-47, M16, ale i jiné, vzácnější nástroje na zabíjení.Navíc většinu kousků můžete ještě následně upravit pomocí některého z mnoha upgradů (tlumič, zaměřovač…). Najednou u sebe můžete mít maximálně pistoli, dvě obouruční zbraně a granáty, z kterých si vybíráte před započetím každé mise. Nejvíce se mi osvědčilo kombo odstřelovací puška + samopal s tlumičem, ke konci hry přijdou ke slovu ještě supersilné brokovnice. Pokud jste si ale nevybrali dobře, nebo vám do zvolené zbraně došly náboje, nevadí, stačí si přivlastnit kvér padlých nepřátel.

VIDEO

A nyní můžeme přistoupit k tomu, co všechny zajímalo nejvíc – k modelu poškození vašich nepřátel. Už první díl nabízel možnost rozstřílet protivníky na kousíčky a druhý díl ho v mnohém ještě překonal. Ač nejsem žádný sadista a v reálu se považuji za vcelku normálně jednajícího člověka bez špetky agresivity, vždy jsem se vyloženě bavil při pohledu na odletující kousky masa a místo do hlavy často mířil na různé jiné části těla, abych vyzkoušel různé reakce zasažených nebožáků. Třetí díl však tuto vlastnost dovádí až do absurdních rozměrů. Stačí jediná kulka a hlava se rozprskne jako zralý meloun a ruce a nohy lítají do všech stran. Jasně, válka není sranda, ale toto je vskutku přehnané a kontraproduktivní. Navíc mám pocit, že dříve byla těla rozdělena na více zón a například hlavu jste mohli porcovat na kousíčky - nyní hlava buď je, nebo není. Na nějaké posmrtné pitvání trupu taky zapomeňte, mrtvoly po několika desítkách vteřin mizí a zůstane po nich pouze loužička krve. Každopádně pokud to někdo z výše uvedeného náhodou nepochopil, pro jistotu: SoF rozhodně NENÍ hrou pro děti!!!

Grafika na první pohled nemůže konkurovat nynějším hitům, rozhodně ale nevypadá špatně. Mezi budgetovými tituly se jedná o absolutní špičku

Vskutku tragická je úroveň umělé inteligence. Nepřátelské mozky slouží jen k tomu, aby se mohly efektně rozstříknout po okolí, jiný účel bohužel nemají. K životu jim stačí pouze jednoduchý skript – někam doběhnout, tam se zastavit a střílet po vás. Nějaké krytí za překážkami, nedejbože pokusy vzájemné spolupráce nepřichází v úvahu, a tak, přestože si na nedostatek nepřátel stěžovat rozhodně nebudete, je hra velice jednoduchá. Výjimku tvoří až poslední kolo v ruském hotelu, kde obtížnost vyletí o několik stupňů nahoru. Jelikož jeden přesný zásah z brokovnice pro vás znamená smrt, není možné ukládat a finální boss, ač oblečen jen do stylového sáčka bez mrknutí vydrží několik stovek kulek do hlavy, je poslední úroveň vskutku peklo.

Grafika na první pohled nemůže konkurovat nynějším hitům, rozhodně ale nevypadá vůbec špatně. Mezi budgetovými tituly se jedná o absolutní špičku. Konzolový původ je ale znát na první pohled – jediné, co si můžete změnit je použité rozlišení, což může být problém obzvláště u slabších počítačů. Situaci nijak nezachraňuje ani multiplayer, na výběr je jen několik standardních módů jako (týmový) Deathmatch, Capture the flag, Last man standing apod..., ale v síťovém kódu chybí i tak elementární věc, jako je možnost chatování v průběhu hry. Soldier of Fortune 3 – Payback je jednoznačně zklamáním. Z propracované střílečky se stala pouhá budgetová rubanice bez jediného nápadu. Mezi největší chyby patří přímočaré mise, stereotyp a především dementní protivníci. Pokud ale zrovna máte chuť na jednoduchou řežbu a nevadí vám nějaká ta kapka krve, dokáže hra na pár hodin zabavit. V dnešní době je to už ale trochu málo.

Závěr