Sonic & Sega All-Star Racing je důkazem, že Sonic umí i řídit

Sega se rozhodla vzít pár svých oblíbených herních postaviček, posadit je za volant a poslat závodit. A není to vůbec marné.

Sonic & Sega All-Star Racing

Nintendo má hopsavého instalatéra Maria, Sega má superrychlého ježka Sonica. Nintendo má Mario Kart a Sega nabízí All-Star Racing. A jak si Sonic a další postavičky od Segy vedou? Rozhodně ne špatně.

Samozřejmě, že to není kdovíjak promyšlená závodní hra, která by byla pravověrným simulátorem, ale jako zábava pro mladší hráče nebo i pro starší, kteří nemají problém zahrát si vcelku jednodušší titul v odlehčeném vizuálním kabátku, funguje docela slušně.

Je očividné, že cílovou skupinou je tu opravdu omladina, která bude nadšená z jednoduchého jízdního modelu a pestrobarevného světa plného světýlek a roztomilých zvířátek. To ale neznamená, že se u některých tratí člověk docela slušně nezapotí. Což je sice fajn pro dospělé, ale nejsme si moc jistí, jaká bude reakce dětí, které se vztekají, i když jim nejde postavit domeček z Lega.

Rozdíly nejsou až tak veliké, aby se s jakýmkoliv vybraným kouskem nedalo zvítězit.

Nepochopte to špatně, ani jedna z tras není frustrující nebo dokonce nehratelná, ale pár jich sází na šikovné prsty a rychlé reflexy. A všichni asi víme, že většina dětí trpělivostí obdařena není.

Nabídka módů není rozhodně špatná. Můžete se pustit do jednotlivého závodu, kde si vyberete svého jezdce (je k němu pevně přidruženo vozidlo) a oblíbenou trasu. Následují Time Trials, kde je vaším hlavním úkolem zajet daný okruh v co nejlepším čase, a máme tu i Mise, kde každou z nich plní určený jezdec. Úkoly jsou různorodé, od trefování terčů během jízdy, přes sbírání předmětů až po stíhací závod. A nakonec je tu režim Grand Prix, který se skládá z několika turnajů složených ze čtyř okruhů.

Pravděpodobně nejzábavnější jsou mise, kde jsou cíle variabilní a většinou zábavné a nikterak otravné. Ale i samotné závodění, kde musíte dorazit do cíle před ostatními, má něco do sebe. U misí jsou vaše výkony hodnoceny od E (nejhorší) až po AAA (nejlepší) a pokud získáte horší známku než A, další úkoly se neodemknou.

V klasických turnajích jsou jednotlivé závody bodovány (nejvyšší počet je 10) a na konci čtyřzávodové soutěže se body sčítají. K odemčení dalších turnajů budete potřebovat co nejlepší umístění. Navíc, za své počínání získáváte takzvané Sega míle, které slouží k nakupování dalších závodišť a nových jezdců, což jsou příjemné bonusy.

Každý jezdec má k sobě pevně přiřazený dopravní prostředek, který mu prostě neodpářete. Vozidla jsou rozdělena do tří kategorií: automobily, motorky a vznášedla. Liší se samozřejmě v rychlosti, ovladatelnosti a v pár dalších atributech, ale musíme poznamenat, že rozdíly nejsou až tak veliké, aby se s jakýmkoliv vybraným kouskem nedalo zvítězit.

Například motorky sice více "létají" ze strany na stranu a auta lépe sedí na trati, ale na obojí se dá zvyknout za pár vteřin. Jinak řečeno, menší odlišnosti během jízdy poznáte, ale nejsou tak podstatné, aby se pro vás některé vozidlo stalo nepoužitelným a nezvladatelným.

Poté, co se dostanete k samotnému závodění, zjistíte, že ovládání je hodně zjednodušené. V podstatě použijete jen analogovou páčku a tři tlačítka, což není moc. Vystačíte si jen s plynem, tlačítkem pro smyky a pro použití sebraného předmětu. Žádná brzda není potřeba, stačí jen ubrat na rychlosti a je po problému.

Jednotlivé trasy nabízejí různé překážky nebo pomůcky, které ovlivní hraní.

Co se týče smyků, tak bez nich se neobejdete, protože je využijete skoro v každé zatáčce a navíc, pokud ho tisknete dostatečně dlouho, můžete použít zrychlení. I když slovo "můžete" není správné, protože musíte. Zrychlení lze použít jen poté, co pustíte tlačítko pro smyk, nelze se na něj tedy spolehnout kdykoliv, ale v podstatě jen po zatočení nebo po provedení pár triků ve vzduchu.

K jejich předvedení opět stačí držet tlačítko pro smyk, ovšem jen v případě, že jste zrovna nad zemí. Ale tratě nabízejí dostatek skokánků, abyste se proletěli často, takže problém to nebude.

Naštěstí se po trasách povaluje spousta předmětů (ale nikdy nevíte, co seberete), bez kterých by byly závody o dost nudnější a pravděpodobně i obtížnější. Narazíte na naváděné rakety, boxovací rukavice, klaksony, hvězdičky (zkomplikují protivníkovi ovládání), duhu (s jejíž pomocí znepříjemníte rivalům výhled), popřípadě jsou k dispozici pasivní schopnosti jako zrychlení nebo štít.

V jedné chvíli můžete mít u sebe jen jeden předmět, takže dokud ho nepoužijete, neseberete další. Jednotlivé artefakty se dají také navzájem neutralizovat, takže když máte vhodný kousek, můžete odrazit použitý předmět nepřítele.

Vzhůru na trať

Závodníků je tu požehnané množství:

Sonic the Hedgehog, Miles Prowers, Doctor Eggman, Amy Rose, Shadow the Hedgehog, AiAi, Amigo, Billy Hatcher, Knuckles the Echidna, Big the Cat, Beat, Ulala, B.D. Joe, Zobio a Zobiko (verze pro Nintendo DS), Ryo Hazuki (při předobjednání v Evropě), Jacky Bryant a Akira Yuki (Nintendo DS), Robo a Mobo (Nintendo DS), Chuith, ChuBei, ChuPea a Chubach (Nintendo DS), Opa-Opa, Alex Kidd, Banjo a Kazooie (Xbox 360), Avatar (Xbox 360) a Mii (Nintendo Wii).

S předměty si užijete pravděpodobně nejvíc legrace a hraní je na nich založeno, protože i ve chvíli, kdy se blížíte k cíli třeba jako druzí, zatímco první závodník je daleko před vámi, lze pomocí předmětu zvrátit výsledek.

Jednotlivé trasy také nabízejí různé překážky nebo pomůcky, které ovlivní hraní. Jsou to například plošinky, s jejichž pomocí zrychlíte, zkratky nebo se tu prohání různí tvorové či nezávodní automobily, které vás po nárazu zpomalí.

Shrneme to tak, že tu nejde jen o samotné závodění, ale závody hodně sázejí na předměty, které sbíráte, a překážky, které jsou všude rozesety. A musíme poznamenat, že to hře přidává na zábavnosti.

Okruhů je 24 a inspirují se u jednotlivých postav, respektive her, ze kterých přijely. A jen málokteré z nich jsou si podobné, většinou jsou tematicky hodně odlišné. Jsou tu dráhy inspirované kasinem, vyrazíte do tajemného zámku nebo do sluncem prozářené vesnice plné samby.

Je sice pravda, že u některých tras máte pocit, že jsou až moc přeplácané a je někdy problém rychle zachytit, kam se má zahnout, ale jinak musíme poznamenat, že i přes svou dětinskost se nám jednotlivá závodiště moc líbila a byla navržena dobře.

Závodníků je docela slušný výběr a navíc má každý svůj takzvaný All-Star Move. Tedy nemá ho stále k dispozici, ale když už to vypadá, že je závod ztracen, čas od času se objeví a pokud ho použijete, získáte druhou šanci. Neznamená to však, že pokaždé, když něco pokazíte, nemusíte se stresovat a počkáte si, až ho najdete. Tak snadné to není, ale párkrát se nám při hraní objevil v té nejvhodnější chvíli.

Technické zpracování odpovídá stylu hry, je optimistické, rozzářené, postavy mají své charakteristické hlasy. Grafika je poněkud slabší, některé předměty jsou nevyhlazené a občas vypadají, jako by vznikly pro konzole starší generace, ale to nám příliš nevadilo.

K dispozici je i multiplayer, jak online tak i offline až pro čtyři hráče a všichni víme, že u tohoto typu her je to jedno z největších lákadel. Ani v tomto případě tomu není jinak.

Jako oddech a slušné pobavení hra funguje. Je milá zábavná a barevná, možná je pro děti, ale i my jsme u ní prožili zábavné chvilky. Jako relax funguje na výbornou. Pokud vám nevadí někdy kýčovitá pestrobarevnost, velmi jednoduchý jízdní model a absence fyzikálních zákonů, zkuste to. Sonic a jeho parta mají co nabídnout.