Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Soulcalibur Legends - kulhavá legenda

aktualizováno 
Dva mocné meče, dva odlišné světy. Válka dvou slavných království. Fajn pozadí pro nějakou tu legendu.
55

Soulcalibur Legends

Platforma: Wii
Výrobce: Namco Bandai

  • Celkem povedené pohybové ovládání
  • Dobrý výběr postav
  • Místy zábavný příběh
  • Chybí pořádná motivace k hraní
  • Bolavé ruce

Ne že by to byla špatná hra. Jen prostě nedělá čest svému názvu. Ba co víc, ona dokonce nijak zásadně nevyčnívá nad jinými hrami z vlastní sorty.

Herní karta

Soulcalibur Legends

Soulcalibur LegendsVíme to dávno. Čtvrtý díl bojovky Soul Calibur na Wii prostě nevyjde. Pár fanoušků to řádně naštvalo, chtěli zakládat petice a posílat do Namca výhružné anonymy. Pak bylo oznámeno, že vyjde takzvaný spin-off, čili jiný typ hry ze stejného světa, s názvem Soulcalibur Legends. Exkluzivně pro Wii.

Řečení fanoušci tedy zpozorněli, někteří z těch nejpošetilejších se dokonce začali radovat a tančit kolem rituálních ohňů, které již dříve zapálili v naději, že se bohové smilují a dopustí něco… no… přece něco právě takového! A ta hra, o které je řeč, už vyšla a vy si teď čtete její recenzi. Dopadlo to tedy dobře? No jistě, jak by cosi takového mohlo dopadnout jinak? Vlastně ne, počkejte.

Dá se volně přepínat mezi jednotlivými protivníky, ale následky takového počínání jsou značně zmatené.

Soulcalibur LegendsSoulcalibur Legends je mlátička. Ne typická bojovka jeden na jednoho jako ostatní hry ze série, spíše hra stylu beat’em’up, čili chodíte v jednotlivých levelech z bodu A do bodu B a cestou kydlíte nepřátele, kterými je každý level prolezlý. Nemohl jsem si ale během hraní nevšimout, že hra s gustem využívá některých mechanismů, které nejsou v tomto žánru tak obvyklé a pocházejí spíše ze zmiňovaných 3D bojovek.

Zejména jde o řešení pohybu při boji. Jsou-li nablízku nepřátelé, je nejen možné, ale řekl bych spíše žádoucí jednoho z nich „zaměřit“, abyste se vůbec do někoho pořádně trefili. Pak vlastně bojujete jen s oním jedním (ačkoli kam vaše rány dopadnou, tam způsobí škodu). Na tom není samozřejmě nic zvláštního, ale jde mi spíše o pocit, který jsem ze hry měl. Nebýt toho, že se na svou postavu díváte zezadu a ne z boku, snadno by se nezaujatý pozorovatel spletl v úsudku o žánrovém zařazení – snad pochopíte, co tím myslím, až to uvidíte, pokud tedy vůbec budete chtít tuhle hru vidět.

Soulcalibur LegendsSamozřejmě se dá volně přepínat mezi jednotlivými protivníky, ale následky takového počínání jsou značně zmatené a nepředvídatelné zčásti díky nepříliš kvalitně provedené kameře a zčásti díky nesmyslnému algoritmu, který určuje pořadí výběru. Přepíná se jen jedním tlačítkem a vzhledem k tomu, jak rychle a na jak malém prostoru boje probíhají, je většinou výhodnější prostě vždycky doběhnout k aktuálně zaměřenému nepříteli a zlikvidovat ho jako prvního.

Soulcalibur LegendsOvládání jednotlivých úderů je řešeno originálně. Tedy, dnes už se to možná nepovažuje za natolik originální, protože už to snad na Wii zkusil každý, kdo uškudlil drobné na vývojářský kit a zbylo mu na zaplacení několika druhořadých programátorů. Ale přece jen, v mých očích jde o nesmírně odvážný pokus. Tvůrci si tu zahrávají se jménem vysoce oceňované série, a to není jen tak. V takových případech prostě MUSÍTE něco předvést, i kdybyste potom měli shořet jako papír v žebříčcích prodejnosti.

Nejvíce motivovaní k postupu ve hře budou fanoušci SC, které zajímá mytologie v pozadí jednotlivých postav.

A vývojáři skutečně něco předvedli. Nachází se zde poměrně solidní a funkční systém ovládání soubojů pohyby ovladačů. A tím myslím takřka výhradně pohybové ovládání až na chůzi postavy po bojišti, skákání a nějaké další vedlejší funkce. Soulcalibur LegendsSamozřejmě se tu bojuje neustále, takže v jednom kuse šviháte wiimotem jako zběsilí. Dá se sice nastavit vyšší citlivost, ale nevěřím, že by se někdo dokázal natolik soustředit a celou dobu ovládat hru krátkými švihy.

Po čase tím prostě zase budete mávat jak o život, a z toho skutečně hodně bolí ruka. To je taky jediný podstatný zápor ovládacího schématu. Jistě, ne vždy se povede, aby hra udělala přesně to, co po ní chcete. Ale v kombinaci s funkcemi přiřazenými na pohybové snímače nunčaku, jmenovitě rychlý přískok či úskok určeným směrem, je možné i prostým zběsilým berserkoidním šviháním rukama nalevo napravo spustit lavinu smrtících kombinací, na jejímž konci jsou vaše vyčerpané paže a armáda zabitých nepřátel. Podotýkám, že toho samého lze docílit i za předpokladu, že přesně víte, co chcete, a přesně to i děláte. Jen je prostě možné na chvíli zešílet a přesto se dobrat výsledku.

Horší je to ale se samotnou herní náplní. Jak už bylo řečeno, jednotlivé levely jsou Soulcalibur Legendsrelativně dost přímočaré. Občas je někde k mání nějaký ten „problém“ k vyřešení, spočívající většinou v nalezení spínače a jeho aktivaci, aby se posléze někde jinde otevřela cesta dále. Protivníci oplývají určitou rozmanitostí v dostatečné, slušného hráče neurážející míře, ale v jejich počínání není pranic inteligentního, jsou to prostě jen tupá, zbraněmi se ohánějící zvířata čekající na porážku.

Jedinou překážkou mezi nimi a smrtí jsou jejich útoky, které když už jednou zasáhnou, tak dokážou zabolet, ale často se chudáci příšeráci nestačí ani pořádně rozkoukat a mají takříkajíc po ptákách, a to se pak blbě uštědřují rány, jak jistě uznáte. To samé v bledě modrém se dá říci o velkých bossech, tedy s tím, že tito mají nepoměrně větší sílu i životní energii. Pakliže vám z řečeného vyplývá, že místy asi nebude snadné nalézt v sobě odhodlání postupovat hrou dále, nejste daleko od pravdy.

Obávám se, že nejvíce motivovaní k postupu ve hře budou příslušníci jakési Soulcalibur Legendshypotetické sorty fanoušků Soul Caliburu, které zajímá mytologie v pozadí jednotlivých postav. Ti si zde užijí nemalou dávku svého fetiše. Upozorňuji však, že příběh, i když jistě poctivě splácaný a s velkou vervou se pouštějící do zábavných historických fabulací (schválně jestli uhádnete, která historická osobnost našim hrdinům pomůže, za pomoci svého geniálního důvtipu, porazit draka), není natolik kvalitním brakem, aby sám o sobě vystačil k plnohodnotné zábavě. Nejste-li dostatečně velkými vyznavači bezhlavých rubanic, budete touto hrou velmi pravděpodobně hořce zklamáni.

Kterak rytíř hledal sílu, ke štěstí přišel a co ho při tom potkalo
Všichni, kdo někdy hráli některou z her této série, asi vědí, co je Soul Blade. Ano, takový ten meč se širokou čepelí, který dává svému držiteli ohromnou moc a zároveň pojídá jeho duši (nebo co to vlastně dělá; já si to představuji jako konzumaci duše). Všichni tito znalci asi také vědí, co se přihodilo rytíři Siegfriedovi, když se pokusil sílu Soul Bladu uchvátit. Nebojte se, těm, kteří to nevědí, to prozrazovat nebudeme. Zbytečně bychom jim kazili zážitek. V téhle hře není radno někomu kazit jakýkoli zážitek, protože na zážitky je to hra poměrně chudá.

Ano, příběh se točí kolem Siegfrieda, který hledá ultimátní sílu v podobě onoho zlého meče. Skutečně hned na začátku hry meč objeví, a spustí tím lavinu strašlivých událostí. Abych to zkrátil, Siegfried musí najít čtyři úlomky Soul Bladu, které chybějí k tomu, aby meč byl opět kompletní, a jen tak mimochodem zachránit jedno mocné císařství před vpádem tureckého sultána, který se pro změnu zmocnil Soul Caliburu – což je zase, jak všichni víme, jiný meč, stvořený vyhradně za účelem zničení Soul Bladu. Hledané úlomky střeží čtyři nestvůry zvané Guardiani, takže jejich získání nebude vůbec snadné – ale to už je na hráči, který si s tím už nějak poradí, samozřejmě za pomoci dalších postav, které se k Siegfriedovi v průběhu hry přidávají.

Tak co, máte na to?

Soulcalibur LegendsShrnu-li své dosavadní kafrání do několika málo slov, považuji Soulcalibur Legends za vcelku ucházející rubačku, na které ale není nic obzvláště zajímavého ani kvalitního. Sbírání zkušeností, vylepšování postav a zbraní a nacházení zbraní nových, to vše je dnes již jakýmsi standardem a není to zde implementováno natolik vynalézavě, aby se tím úroveň hry nějak pozvedla.

Jistě, od svého předobrazu si hra vypůjčila hezkou reprezentaci hratelných postav a ovládání každé z nich je skutečně odlišné. Nicméně kde není motivace, tam ani rozmanitost nepomůže. Bohužel.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

55 %

Čtenáři

50 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 23 čtenářů

Témata: Petice


Nejčtenější

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Civilization III
Třetí díl kultovní Civilization je dočasně zdarma. Nepropásněte ho

Využijte časově omezené nabídky a zařaďte si starší, ale stále skvěle hratelný třetí díl Civilizace do vaší steamové knihovny úplně zdarma.  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Gabe Newell
Gabe Newell se díky Steamu zařadil mezi 100 nejbohatších Američanů

Slavný ředitel firmy Valve patří podle magazínu Forbes mezi stovku nejbohatších Američanů.  celý článek

Další z rubriky

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.