Obracení se do historie má celou řadu výhod – lidé se z ní mohou poučit, ale v některých případech je může také pořádně pobavit. Při vzpomínce na Speedball 2 od Bitmap Brothers ostatně nic jiného než zábava na mysli nevytane – a to je nějaké vyznamenání. V roce 1991 šlo zkrátka o jeden z největších hitů, jaké byly k dispozici. Dalších pokračování už jsme se ale nedočkali. Vždy s odstupem několika let se ale objevují pokusy o remake. Ty, co proběhly do této doby, však pouze zklamaly a fandy originálu rozčílily. Přišel čas, aby se legenda dočkala předělávky, jíž si doopravdy zaslouží. Přesně takový cíl si vytyčilo francouzské studio Kylotonn, a jelikož nechce nechat nic náhodě, dohodlo si spolupráci s ostatky tvůrců z Bitmap Brothers. Po letech ne úplně bezproblémového vývoje se novodobý Speedball 2 konečně vyklubal na světlo světa.
Hned zkraje je třeba říci, že se jedná o zcela nový sport, který kombinuje prvky fotbalu, basketů, ale třeba i hokeje.
Dnes už mnozí hráči jistě neví, co že to vlastně Speedball vůbec je. Ono vysvětlení také není úplně snadné, byť pravidla hry taková rozhodně jsou. Hned zkraje je třeba říci, že se jedná o zcela nový sport, který kombinuje prvky fotbalu, basketů, ale třeba i hokeje. Jen je třeba dodat, že se odehrává ve futuristických arénách 24. století a nebere se tak úplně vážně. To znamená, že rozhodčí nikdo neangažoval a dovoleno je tedy prakticky vše. Každá akce je ale podřízena jednoduchému cíli – dostat kovový míč do soupeřovy brány, srazit přitom co možná nejvíce protivníků a zabodovat efektní souhrou. Nezdá se to, ale pokud přistoupíte na jasně daný rámec hry a nebudete žehrat nad naprostou neuvěřitelností, například toho, že sportovci nastupují v těžkém brnění, a přesto běhají závratnou rychlostí, budete se bavit. Premisa je stejná jako u šestnáct let staré předlohy, realizace se ale přeci jenom poněkud liší.
VIDEO
Na první pohled ovšem působí Speedball 2 nevábně. Na herní nabídky nejspíše nezbylo mnoho času, a tak působí nepřehledně a nadmíru odbytě. To by se u podobné hry stávat nemělo – dopředu to totiž vyvolává nedůvěru. Samotná hratelnost se přitom nemá zač stydět. Především je důležité uvědomit si, že čas pokročil a se starým, z dnešního pohledu primitivním ovládáním, by hra už nevystačila. Tato volba tu sice je, ovšem troufáme si tvrdit, že naprostá většina hráčů vezme zavděk přepracovaným ovládáním, které využívá celé řady nových funkcí. Na rozdíl od jiných sportů, například od Electronic Arts, se Speedball 2 dá obstojně ovládat i na klávesnici v kombinaci s myší. Jistě, pokud chcete, a to byste měli, využívat všech možností, bude uvyknutí chvíli trvat, ale skutečnost, že si hned nemusíte pořizovat gamepad, potěší. Pokud ale nějaký už máte, rozhodně neuděláte špatně, zapojíte-li ho. Jednak se na něm hra ovládá přeci jenom o něco lépe, jednak v takovém případě budete moct využít i multiplayeru na jednom PC.
Nové ovládání je skutečně jiné než to původní. Důležité ale je, že se podařilo zachovat dostatečně zábavný herní výstup, aby bylo ospravedlnitelné. Pozorovali jsme určité přiblížení standardům, které nastavily série NHL či FIFA. Hráč tak může mezi svými svěřenci manuálně přepínat a určovat, kterého z nich bude ovládat, i když zrovna nedrží míč. Hodí se to především v hektických chvílích, kdy počítač po povalující se meruně nevysílá borce dostatečně rychle. Stačí si tedy vybrat a sprintem se po kulatém a těžkém nesmyslu vrhnout. Větší zapojení do hry je patrné i z nahrávání. Tady hraje důležitou roli zorné pole sportovce, který přihrává. Může totiž postrčit míč jen na hráče, kterého reálně vidí. Občas to je trochu krkolomné, na druhou stranu se tak zvyšuje taktická náročnost i herní variabilita. Pochopitelně nesmí chybět tlačítko pro tvrdé střety, jimiž můžete (a doporučuje se to) skolit i protivníkova brankáře a nerušeně skórovat do jeho brány. Je tu již zmíněný sprint a také výskok. S jeho pomocí jde elegantně přecházet přes soupeře a docilovat velmi efektních gólových situacích, kdy vylákáte gólmana, ve výskoku se pohnete a do odkryté svatyně zavěsíte. Kromě obyčejné střely, kterou je nutné precizně namířit, jinak se obvykle netrefíte ani ze značné blízkosti, využijete také lob, jehož přesnost musí být ještě větší.
Speedball 2 zůstal velice svižnou zábavou, která oplývá značnou návykovostí. Přestože na pohled působí tento „sport“ nevábně, prakticky okamžitě se do něj dostanete, a díky zajímavým herním situacím u něj vydržíte dlouhou dobu. Proti umělé inteligenci ale přeci jenom vytane na povrch stereotyp. Je to dáno i její nevalnou kvalitou. Hráči – ať už vaši, nebo soupeřovi – nejsou dostatečně průbojní, občas nepochopitelně zaváhají a stane se, že pokazí i vámi dobře zamýšlenou akci. Protivník pak používá stále stejné taktiky, kterým se brzy naučíte šikovně bránit. Sami můžete celému týmu nastavit tu kterou taktiku – můžete mu vštípit, aby hrál útočně či obraně, ale velký dopad na průběh zápasu to věru nemá. Je jasné, že největší porce radosti ze hry Speedball 2 skrývá pod kolonkou multiplayer. Kylotonn plánuje pořádání turnajů, udržování žebříčků atd. V případě, že se okolo hry vytvoří pospolitá komunita, mohlo by jít o dlouhotrvající záležitost.
| Další názor - Otakar Schon |
|
Oznámení Speedballu 2 ve mě vyvolalo intenzivní nostalgii. Vzpomínal jsem na koupi své Amigy 500, na první hodiny hraní strávené tehdy u pecky Moonstone. A na ty následující, které už patřily nejlepší sportovní hře své doby. Speedball 2 Brutal Deluxe je dnes už legendou, ale snaha o její obnovení ve mně vyvolala naději na návrat intenzivní zábavy u počítače. První setkání s preview verzí hry mé nadšení trochu zchladilo, ale naděje umírá poslední, takže jsem si ze spousty nedodělků nic nedělal. Když jsem si ale stáhl hru přes Steam, trochu jsem se zhrozil. Načítání trvalo neskutečně dlouho, online hraní připomínalo svou tragičností Othella a neustálé pády hry mě přiváděly k šílenství. Přesto jsem první den ve hře strávil nějakých 5 hodin. A postoupil z poslední ligy do předposlední. Za necelý měsíc se ale mnohé změnilo. Načítání hry je výrazně rychlejší díky možnosti zvolit nižší rozlišení textur. Padání už skoro neexistuje a online se dá hrát skoro stejně dobře jako offline. A co víc, vývojáři, které vydavatel evidentně donutil pustit nehotovou hru, pokračují i ve vylepšování hratelnosti. Je sice smutné, když hráč musí omlouvat zásadní chyby, ale Speedball 2 Tournament si to vlastně zaslouží. Jako sportovní hra je totiž pořád zábavný a nejlepší samozřejmě ve dvou u jednoho počítače. A kdo ví, za pár měsíců to třeba bude hra, která si zaslouží i osmičku. Pro mě ale zatím, přes veškerou nostalgii a hodiny zábavy, stále jen 6, s odřenýma ušima. |
V singleplayeru si vedle tréninku a jednotlivých her střihnete také celou ligu. Vyberete si jeden z dvaatřiceti týmů, jejichž největším diferenciátorem je však jméno, zvolíte obtížnost a vrhnete se do jednoho zápasu za druhým – dokud nebudete uznáni za nejlepší. Motivace k řízenému postupu vpřed je malá. Jistě, je možné si postupně vylepšovat členy týmu v nejrůznějších statistikách, ale jelikož si k nim nikdy nevytvoříte ten správný vztah, postrádá to trochu smysl. Dodejme ještě, že v týmu budete mít jak rychlé ženy, tak silné muže, ale i velmi výdržné androidy.
Vizuální stránka samotné hry vypadá o poznání lépe než menu, ovšem ani tak nejde o kdovíjakou krásu, ale spíše účelové zázemí. Potřebám titulu ale jednoznačně postačuje. Speedball 2 tedy konečně je aspoň jakous takous poctou originálu, který ale těžko překoná. Významnou roli tu hraje i nostalgie. Dnes už je konkurence větší než tehdy a i nároky hráčů vzrostly. Remake se jim sice snaží přiblížit, ale dovedu si představit, že mnozí zhýčkaní hráči nad ním i tak ohrnou nos. To se ale nevyplatí – pokud hře dáte šanci, zjistíte, že si uchovala nepopsatelné kouzlo.
