Kup licenci známého fenoménu, natoč film s rozpočtem vyšším, než je bankovní konto Viktora Koženého, přibal postavičky z filmu ke každé dvojité porci hamburgerů a ve velmi omezeném čase zploď počítačovou hru – to je evoluční koloběh dnešní doby. Naštěstí pro nás hráče jsou již pryč doby, kdy se na konci tohoto řetězce bez výjimky objevoval ryze degenerovaný a nehratelný produkt. Důkazem je například nedávno recenzovaný Harry Potter & Vězeň z Azkabanu nebo připravovaná a nutno říci že velkolepě vyhlížející strategie Battle for Middle-Earth z dílen slavných Westwoodů. A protože se kvapem blíží datum 22. července, kdy má kromě konce světa nastat také premiéra potenciálního kasovního trháku Spider-Man 2, můžeme si virtuální kostým pavoučího muže navléknout již nyní ve stejnojmenné hře.
Již roku 2000 byl na PSX definován styl celé série jako nenáročná arkáda, v níž pacifikování houfů nepřátel střídají akrobatické eskapády mezi do nebe čnícími mrakodrapy.
Herní zpracování Spidermanových dobrodružství sahá až do dřevních dob počítačového hráčství, moderního 3D kabátku se však Peter Parker upgradovaný kousnutím zmutovaného pavouka na Spidermana dočkal až roku 2000 na PSX. Již tehdy byl definován styl celé série jako nenáročná arkáda, v níž pacifikování houfů
nepřátel střídají akrobatické eskapády mezi do nebe čnícími mrakodrapy. Neuplynuly ani dva roky a celovečerní snímek Spiderman si vyžádal započetí nové, ještě přímočařejší (rozuměj masám přístupnější) série, jež si i přes několik zjednodušení zachovala svou nezaměnitelnou komixovou atmosféru a hratelnost. Proto je jistě skvělou zprávou, že druhý díl nijak nepolevuje z nastoleného standardu slušně hratelných béček, nicméně zároveň nedává prostor jakýmkoliv změnám.
Těžko posoudit, jak přesně herní Spider-Man 2 kopíruje děj blížícího se snímku Sama Raimiho. Faktem je, že pokud bude příběh filmu totožný se hrou, Oskara za scénář se film jistě nedočká. Zápletka je totiž více než komorní a přestože u jednoduché arkády obvykle nehraje první housle, po chvíli začne docela vadit absence jakékoliv hlavy, paty či jiné anatomické části. Kombinace pěkných renderovaných a o něco kostrbatějších enginových animací předvádí pouhá uvození do misí, což je něco méně než jen komiksová střídmost. S
|
Nestává se tak často, aby byly jednotlivé verze jednoho titulu vyvíjeny rozdílnými týmy a navíc jako zcela odlišné hry. Zatímco my, vlastníci PC, se musíme spokojit s lehce nadprůměrnou arkádou, majitelé černočerných skříněk a hranatohranatých kostek si již touto dobou mohou užívat akrobatických výstřelků pavoučího muže nad ulicemi Manhattanu vymodelovaného do nejmenšího detailu podle reálné předlohy. Bezduché město z PC verze střídá žijící metrorpole ve stylu Faktem je, že pokud by příběh filmu byl totožný se hrou, Oskara za scénář by film jistě nezískal.
Daleko příjemnějším překvapením je samotná herní složka. Spiderman metá efektní kozelce mezi vysokými mrakodrapy, šplhá po jejich nablýskaných oknech a, jak již bylo naznačeno, rozdává si to s mnohonásobnou přesilou čítající obyčejné ranaře, ranaře s legrační pistolkou, o něco mohutnější a silnější ranaře a nejrůznější roboty. Akčním částem sekundují mise spojené s hledáním cesty dále, například při akrobacii nad magickými ostrůvky levitujícími několik kilometrů nad zemským povrchem. Příslovečné koření do hry vnášejí velmi časté souboje s hlavními bossy, přičemž tvůrci nabírají plnými hrstmi z komiksové předlohy. Nejde o pouhé umlácení padoucha, který je o dvě hlavy vyšší a o pár bicepsů silnější než ostatní, k smrti. Duel většinou zabere i polovinu úrovně a k pacifikaci protivníka je zapotřebí nejrůznějších vychytávek a taktiky. Ke slovu se rovněž dostanou bleskové
reflexy a to zejména ve chvílích, kdy zapracuje pavoučí šestý smysl a hra nás tak vyzve k okamžitému stisknutí série kláves, jinak se stane něco nepěkného.
Autoři bohužel mají hráče za slabomyslné cvoky a nedávají prostor ani minimálnímu zapojení šedé kůry mozkové. Každá akce, která se vymyká z šablony kopání a boxování, je totiž vždy uvedena stručným náčrtkem požadovaného úkonu. Je třeba vzít balvan a mrštit ho po levitujícím padouchovi? Dostane se nám bohaté instruktáže. Ostřeluje nás automatická věž? Dostane se nám bohaté instruktáže, kterak zamířit kurzorem na věž a stisknout spoušť. Inu hra musí být přístupná co nejširšímu spektru konzumentů, slintajícími batolaty počínaje a ehm, slintajícími důchodci konče. Je to rozhodně škoda, protože takto hráč hrou projde hladce jako laboratorní myš skleněným bludištěm a nezarazí se ani o ukládání pozic pouze na určitých místech. Není však sporu, že je to bludiště chvílemi velmi zábavné.
Koření do hry vnášejí velmi časté souboje s hlavními bossy. Nejde o pouhé umlácení padoucha, který je o dvě hlavy vyšší a o pár bicepsů silnější než ostatní, k smrti, duel většinou zabere i polovinu úrovně.
Design prostředí je přizpůsoben Spidermanovým schopnostem. Mezi mrakodrapy tak nalezneme speciální „úchytné body“, mezi nimiž lze s pomocí pavoučího vlákna skákat bungee, v interiérech si pak budeme hledat cestičky po stěnách či stropech, vyhýbajíce se laserům či elektrickým podlahám. Svou troškou do mlýna
přispívají i řídké puzzly, jež se povětšinou skládají z mačkání tlačítek v předem uvedeném pořadí. Hráč však daleko častěji narazí na Octopusovy zfanatizované stoupence. Spiderman není žádný Bruce Lee, a tak si musí vystačit s pouhým boxováním a sem tam nějakým kopem. Co je hlavní – stačí to, souboje jsou rychlé, dynamické a příliš hru nezdržují. Navíc potěší, když Spiderman na dálku svou sítí zalepí protivníkův obličej, sváže jej nebo mu vytrhne zbraň.
Přes všechnu snahu autorů se Spider-Man 2 opět nedokázal vymanit z béčkového nadprůměru. Rychlokvasná výroba je patrná zejména na technické stránce hry. Říci o nepřátelích, že je jejich inteligence na úrovni podchlazených racků, by byla urážkou ptactva. Ve větších houfech se protivníci štosují do řad, jako by po Spidermanovi chtěli autogram a ne jeho vytrženou páteř. Velkým zklamáním je také absence jakéhokoliv hudebního doprovodu, což zamrzí dvojnásob po povedeném orchestrálním nástupu v hlavním menu. Světlou 
stránkou grafické střídmosti jsou velice příjemné hardwarové nároky pro plynulou hru, jež je zde alfou i omegou k plnému vychutnání přeletů mezi stavbami. Druhou stranou mince je však celková mrtvost města. Ulice bez výjimky zejí prázdnotou a například i tací policisté stojící v jedné části hry u zátarasů jsou pouze nehybnými, mrtvými modely. Proč to, když si v konzolové verzi pavoučího muže lze vychutnat komplexně žijící město se vším všudy (více v tabulce)?
Verdikt: Spíše než právoplatným pokračováním je Spiderman 2 pouhým rozšířením, jež drží nad hladinou života zejména blížící se premiéra filmu. To však nic nemění na tom, že jako nenáročné odreagování pro zahnání dlouhé chvíle, je hra ideální. Vznášet se městem vysoko nad zemí, poslat do pekel stovky přívrženců ďábelského Octopuse spolu s množstvím nápaditých bossů a sem tam si dát přesnídávku v podobě nenáročného puzzlu – to vše Spiderman 2 v letním suchu nabízí. Co na tom, že v mírně ošuntělém béčkovém balení?
