Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Splashdown – Gutten Tag!

  12:00aktualizováno  12. května 8:27
Je pátek dopoledne a mně se nechce nic dělat. Jelikož jsem ale slíbil dodat do redakce tuhle recenzi, překonávám lenost, zaháním myšlenky na víkendový mejdan, a jdu něco sepsat. Říkám však na rovinu, že mezi věcmi, na které nemám absolutně chuť, je snaha vymyslet věcný perex ke hře, jako jsou tyhle vodní skútry.

Splashdown

Upřímně řečeno jsem původně neměl moc chuti tuhle hru vůbec hrát. Proč taky. Vodních skútrů, potažmo skútrů sněžných, vycházejí dnes a denně skutečně nefalšovaná videoherní kvanta. Na druhou stranu: proč ne? Tvůrci s tím nemají moc práce, hra se sveze na módní vlně zájmu o rádoby extrémní sporty, dá se prolnout ve videoherní branži dnes neméně módním zakomponováním triků a v neposlední řadě se to všechno krásně vyvede v jásavé a radostné grafice. No parádička ne?

Po absolvování úvodních dvou lekcí televizního kursu rétoriky, jenž plynule navazoval na čtyřdílný kurs odečítání ze rtů (minulé prázdniny měla ČT2 mimořádně silný dopolední edukativní proud), si již dokážu odpovědět sám. Není to zas taková parádička, je to spíš docela nudička. No kdo by to byl řekl? To je ale náhodička což? Osobně mě skutečně velmi irituje přístup některých herních vydavatelů, respektive tvůrců. Proč by neudělali další podivnou závodní hru, když vědí, že se prodávat určitě bude? To by byli v podstatě sami proti sobě ne? Trh je tak zaplaven mořem veselých skútrů a nevkusných motokár.

V případě Splashdownu ovšem musím hned zkraje přiznat, že si vývojáři dali s programováním, designem i ztvárněním rozhodně nějakou tu práci a zároveň nad tím vyjádřit i velkou rozmrzelost, protože právě dnes jsem vstal z postele tou nejlevější nohou a sarkastické bonmoty mi přicházejí na mysl už od časného rána. Bohužel zde zřejmě nebude příliš prostoru pro jejich uplatnění. Splashdown je v zásadě solidně odvedenou prací, ale pokud jsem to výše ještě nenapsal: koho to xakru bude po stošedesáté bavit?

Splashdown

Toto vodněmotorové šílenství sází na dnes již léty prověřený model syntézy závodů a triků. Model je jednoduchý a v dnešní době již vcelku notně „profláklý“. Jezdíte co nejrychleji po vytyčených okruzích, přičemž pomocí triků nabíjíte jakýsi boostometr, díky kterému pak dokážete ještě více zrychlit. Například v sérii Splashdown

K dispozici máte zhruba osm jezdců (kdo by to počítal, že?), kteří jsou, respektive jejich vodní vozítka, standardně různě disponováni co se týče obligátních parametrů, jako jsou rychlost, zrychlení, nebo schopnost zatáčení (tyto rozdíly se ale v podstatě vůbec neprojevují, viz dále). Takže nic závratně nového pod sluncem. Jezdí se údajně na 45 tratích rozhozených mezi 18 lokalitami. Osobně jsem to ovšem nepočítal, takže nemohu potvrdit, ale vzhledem k tomu, že jsem tato čísla objevil v mnoha recenzích na americkém webu (je zajímavé, že si byly vzájemně velmi, ale skutečně velmi podobné), tak budou možná i smysluplná.

I kdyby ovšem hra nabízela více jezdců a tratí než samotné Gran Turismo, stejně by to nebylo nic platné, pokud by daný titul byl naprosto nehratelný. Jak to vypadá v případě Splashdownu? Inu, jak se to vezme. Nelze říci, že by tahle hra byla nějak nehratelná, to rozhodně ne, ale je zde několik velmi pozoruhodných skutečností, které v hráči vyvolají minimálně rozpaky. Hra má dostatečný spád a tempo, ale není nikterak zběsilá, takže budete mít dobrý pocit z akce, kde je navíc prostor i pro nějaké to taktizování a plánování. Design většiny tratí je také více než zdařilý, nebudete tedy mít problém dokonale se na trati orientovat už po třech odjetých kvalifikačních kolech (ano, i zde je možnost jet kvalifikaci a vylepšit si tak startovní pozici, přestože je vám to v podstatě úplně k ničemu, opět viz dále). Jak je již v hrách zachycujících závody vodních skútrů zvykem, i tady je trať v některých místech vytyčena pomocí bójek. Tyto jsou ovšem zcela zřetelně opatřeny velikými šipkami, které vám předepisují, z jaké Splashdown strany se ta která bójka musí objíždět. Až potud by to bylo v naprostém pořádku. Navíc je tu velmi vychytralá feature, kdy při projetí okolo bójky ze špatné strany vás to na pár okamžiků docela citelně zpomalí. Nesetkáváme se tak s poněkud podivným systémem použitým v nedávno recenzované pro GameCube, kdy jste měli limit pěti špatných projetí brankami, jinak pro vás závod končil. Docházelo pak k situacím, že ke konci jste kolem posledních pár bójek projeli hlava nehlava nejkratší cestou. V některých ohledech na mě zdejší hra (při samotném hraní) udělala lepší dojem, než citovaný titul z platformy GameCube a to zejména díky větší volnosti, respektive menší stísněnosti tratí. Velmi kladně hodnotím i ovládání, které je opět hladší, intuitivnější a plynulejší než v případě Waverace, kde jsem já osobně byl limitován problémy plynoucími z pro mě malých rozměrů ovladače od Nintenda. V případě Splashdown vám jistě nebude činit nejmenší problém klopit váš skútr podle potřeby a hladce tak vykrajovat i velmi ostré zatáčky. Takže stále všecko v pohodě.

Problémy ovšem na sebe nenechají dlouho čekat a patrně už je nejvyšší čas, abych se o nich zmínil. Největším z nich je skutečnost, že hra vám neměří stejným metrem jako soupeřům. Nepochopte mě ovšem špatně, všechny arkádové tituly (a co si budeme nalhávat, Splashdown je arkáda jako vyšitá; mimochodem, opravdu si myslíte, že by vás hardcore realistický simulátor skútrů bavil?) vás oproti počítačovým soupeřům znevýhodňují, ale aspoň se tak děje stále stejně. Zde je tomu, bohužel, pokaždé jinak! Nyní si dovolím cimrmanovský úkrok stranou a oklikou se mi snad podaří vrátit se k vysvětlení.
Splashdown Hlavním, a v podstatě i jediným herním režimem je kariéra. V ní na vás čeká seriál dvanácti závodů, přičemž za umístění v nich jste bodově honorováni. Háček je ovšem v tom, že kariéru nemáte šanci dokončit na horším než druhém místě. Podle toho, kolik máte bodů, je vám totiž určen limit pro umístění v dalším závodě, což považuji za dosti podivné. Jímá mě ovšem podezření, že ve Waverace to fungovalo úplně stejně, ovšem v době psaní recenze mi to nějakým způsobem patrně nedošlo. Na druhou stranu, jde o arkádu, tak nějaké nelogičnosti zase tak řešit nebudete. Co ale řešit budete, je to, že v některých závodech (teď mám na mysli konkrétně ten můj jeden „oblíbený“) prostě téměř nemáte šanci na požadovaném místě dojet. V tu chvíli rázně vystoupí na denní světlo všechny možné chyby. Tak zaprvé: hned po startu, nejpozději tedy v první zatáčce, vás předjede valná část startovního pole (v každém závodě startuje pět jezdců), čímž se dostáváme k avizované zbytečnosti mořit se s kvalifikací. Za druhé: soupeři jsou polobohové. Jak jinak si potom vysvětlit, že v souboji v pravotočivé zatáčce jej vytlačíte na vnější stranu, aby vás v bezprostředně následující zatáčce levotočivé naprosto s přehledem předjel opět po vnější straně? Alespoň minimum fyzikální soudnosti autoři projevit mohli, to rozhodně. Za třetí: triky. Všichni soupeři jsou od počátku velmi rychlí, nezávisle na parametrech skútru, a to ihned po startu, kdy ještě nebyla žádná možnost provést na nějakém skoku trik. A zde se dostávám k avizované zbytečnosti volby jezdce podle jeho parametrů, neboť po zmiňovaném startu budete prostě vždy dostatečně pomalí a zrychlovat budete muset až pomocí skoků. Za čtvrté: boost. Ten funguje na výše popsaném principu, ale abyste jej mohli využívat v maximální míře, musíte co nejméně bourat. Záporné Splashdown body ale dostáváte nejen za kolize s okolím, ale i za strkanice s ostatními soupeři, což rozhodně neoceníte zejména v případech, kdy vám po skoku s maximálně urychleným strojem přistane na hlavě protivník. Polovina boostu je ta tam a vy se ke všemu ještě zdržujete plácáním ve vodě. Smutné. No a za páté: tlačenka. Klidně můžete jet jako z partesu, ale hra, zejména na některých konkrétních tratích, před vás prostě skoro vždy na poslední chvíli protlačí někoho z konkurentů. Třeba tak, že vám na posledním skoku před cílem znovu nechá někoho přistát na vaší hlavě (ovladač málem letěl z okna), nebo se rozhodne, že na tom samém posledním skoku vás nechá doplachtit až kamsi v dál mezi bójky, což vás zdrží ještě víc (ovladač letěl do kytek). Tristní.

Čím tedy hra zaujme? Hratelností? Možná. Nakonec stejně každý závod vyhrajete a většina z nich je opravdu povedených. Grafikou? To asi těžko, ta je sice vcelku povedená a barevná, ale závodníci jsou trochu hranatí a celé to působí tak nějak podivně standardizovaně. Pěkně je zpracována voda, ale mám už trochu pocit, že se tvůrci snaží vzájemně předhánět zpracováním vodní hladiny a na zbytek se už moc neohlížejí. Navíc celá hra údajně běží hluboko pod hranicí 50 fps. Zvuky? Ano, ty stojí za pozornost, respektive soundtrack stojí za poslech, a to i pro můj notně pokřivený hudební vkus. Z kapel podílejících se na hudebním doprovodu namátkou vyberu třeba (no dobře, taky jsem to vyčetl na netu :-)): Blink 142, SR-71, KMFDM, Sum-41. Po vnitroredakční připomínce jsem byl poučen, že jeden zde přítomný song pochází dokonce z oscarového snímku Shrek. Naopak životností tento titul asi zujme jen málokoho.

Splashdown

Přestože se zde objevuje obvyklý model odemykání všeho možného, nemohu si pomoci, ale prostě to nějak nefunguje a nemotivuje. Těžko říci proč. Z této skepse nepomůže ani multiplayer, který sice je provedený precizně a elegantně, ale opravdu nevím, kdo by u něj trávil dlouhé hodiny, když je na trhu mnohem více mnohem lepších her a pro větší počet hráčů.

Možná jsem ještě na něco zapomněl, ale vzhledem k tomu, že se mi do mozku opět vkrádají dotěrné myšlenky na víkendový mejdan, nebudu se již více bránit přírodě a přestanu myslet na skútry. Stejně byste akorát remcali, kdože má číst tak dlouhé články:-). Takže abych to celkově nějak shrnul: Splashdown se bude líbit těm, kdož ještě nikdy žádné skútry nehráli. To nepochybně. Ovšem až se setkají s některou z výše popsaných podivností, asi je to nadšení přejde. Jinak si myslím, že pro herní scénu nemá tato hra valný význam a navíc má tu smůlu, že se objevila krátce poté, co jsem měl možnost hrát Waverace, který sice prohrává v dílčích ohledech, ale celkově mě zaujal rozhodně více. Děkuji za pozornost.

Splashdown
Výrobce/Vydavatel Rainbow Studios/Infogrames
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ano, 2 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ano
Paměťová karta: ano, 92kB
Verdikt: Vcelku fajn hra, ale neobsahuje vůbec nic, co by mě přimělo uvažovat o vyšším hodnocení.
Hodnocení: 60%

Autor:


Témata: simulátor


Nejčtenější

Grand Theft Auto 5
Jakým typem hráče jste?

Stejně jako se hry dělí do mnoha různých žárů, z nichž každý má svoje specifické publikum, dělí se do kategorií i hráči. Vzájemné nepochopení těchto skupin pak...  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Call of Duty: WWII
Američan na webu prodával kradené kopie Call of Duty: WW2

V americké Indianě byl zatčen muž za přeprodávání fyzických kopií dosud nevydané hry Call of Duty: WWII.  celý článek

Gabe Newell
Gabe Newell se díky Steamu zařadil mezi 100 nejbohatších Američanů

Slavný ředitel firmy Valve patří podle magazínu Forbes mezi stovku nejbohatších Američanů.  celý článek

Fire Emblem Warriors
RECENZE: Ve Fire Emblem Warriors sekáte nepřátele po desítkách najednou

Ve Fire Emblem Warriors budete na bojišti rozsévat smrt jako nepřemožitelný hrdina nebo hrdinka. A to vše umocněné přepálenými animacemi zdrcujících úderů.  celý článek

Další z rubriky

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Total War: Warhammer II
RECENZE: Válečné kladivo opět udeřilo. Total War: Warhammer II je skvost

Pokud jste si mysleli, že strategický Total War: Warhammer byl vrcholem, tak jste se mýlili. V tomto případě známé pravidlo, že díl první je vždy lepší,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.