Sam Fisher se vrací, ale byl vlastně vůbec někdy pryč? Vždyť sotva před jedním rokem jsme s ním prolézali datadiskoidní druhý díl Pandora Tomorrow, mezi nímž a původním titulem bylo snad ještě nepatrnější časové rozmezí. Splinter Cell tak rozhodně patří k nejrychleji produkovaným sériím, na čemž mají zásluhu rovnou dvě studia UbiSoftu, jež se o něj starají. Jde o šanghajské, které vyrobilo právě Pandoru a montrealské s portfoliem skládajícím se z prvního dílu a právě nyní vyvíjeného třetího pokračování. Ač se to mladším hráčům může zdát neuvěřitelné, nebyl to Splinter Cell, který položil základní kámen odbočce akčního žánru a sice stealth, tedy plíživým hrám. Tento primát musíme připsat Thiefovi, ale co Splinter Cellu upřít nemůžeme, je fakt, že ze stealth akcí udělal zábavu pro masy. Posuďte sami: obou dosud vydaných dílů se prodalo zhruba osm milionů kusů, což se na dnešním přeplněném trhu poštěstí opravdu jen málokomu.
Sam tentokrát bude mnohem více diskutovat, čímž se máme mnohem hlouběji ponořit do příběhu, jenž se opět točí kolem všemožných konspirací nejen v rozvojových zemích.
„Již od začátku jsme Splinter Cell plánovali jako trilogii“,
prozrazuje Clint Hocking, který si jako kreativní ředitel, autor scénáře a level designér na nedostatek práce rozhodně nemůže stěžovat. Jelikož vývoj SP
3 a Pandory probíhal vlastně paralelně, mohli tvůrci obě dvě díla příběhově řádně provázat, což poznáme především na starých známých postavách, které si jistou roli zahrají i zde a samozřejmě se o nich dozvíme mnohem více interesantních informací. Tak kupříkladu Dougles Shetland se objevil již ve dvojce, ale teprve v pokračování si zahraje opravdu důležitou roli. Sam tentokrát bude mnohem více diskutovat, čímž se máme mnohem hlouběji ponořit do příběhu, jenž se opět točí kolem všemožných konspirací nejen v rozvojových zemích, přičemž o válce by se dalo říci, že klepe na dveře, přestože západní obyvatelstvo samozřejmě nic netuší. Problémy je tak třeba řešit ještě v zárodku, tudíž se otevírá cesta pro našeho sympaticky prošedivělého hrdinu, aby jakožto tajný agent zvláštní buňky NSA – Third Echelon znovu zachránil svět. Dynamický dialogový systém reaguje na již proběhnuvší situace a vezmeme-li v potaz, že tyto půjdou řešit pokaždé jinak, máme se po této stránce na co těšit, navíc, pokud jste se kdy zajímali o Samovo soukromí a
já věřím, že ano, ale v prvních dvou dílech vám to nebylo umožněno, jistě budete ve trojce hltat všechny video sekvence, jež střípkovitým způsobem něco o Fisherově minulosti a privátním životě prozradí. Vždyť by byla velká škoda neobohatit tak sympatický charakter o další rozměr, zvláště když třetí díl uzavře jeho úspěšné působení.
Hned první mise před nás klade úkol zachránit klíčového technika Morgenholta z pevnosti peruánské guerillové skupiny „Peoples Voice“, ovšem ne vše, tedy vlastně nic se nepovede podle našich představ a nebožák nám umírá před očima. Jinde by šlo o velice dobrý důvod pro naskočení sousloví Game Over, zvláště vezmeme-li v potaz, že technik skutečně zachránit šel, ale Chaos Theory s našimi nevelkými schopnostmi tak nějak počítá a spěšně nabízí prostor pro nápravu – zachránit alespoň data, co měl Morgenholt u sebe. Pokud se nám ani to nepovede, máme už ale opravdu smůlu.
|
Vedle hlavních a pro úspěch mise bezpodmínečně nutných úkolů zde narazíme
ještě na vedlejší, které nám nejenže rozšíří příběhové obzory, ale také věnují mnohé, později využitelné bonusy. Dost možná ještě důležitějším zjištěním je značně zvýšená volnost při průchodu levelem. Dříve šlo vlastně o striktně nalinkovanou cestu, přičemž odbočení z ní znamenalo v lepším případě smrt, v tom horším to vůbec nešlo, čímž byla značně zredukována přirozená uvěřitelnost jinak realistické a zajímavé procházky. Když už jsme nakousli onu první misi, rozveďme její průběh ještě dál. Do pevnosti rebelů se můžeme dostat hned několika způsoby, podle toho, zda jsme akčně či spíše plíživě založení. Ne, nebojte se, ani Splinter Cell 3 nebude kdovíjak sázet na akci a jen s ní moc daleko nedojdete, ale nasazením hrubší síly si občas klidně pomoct můžete, tedy pokud neobezřetně nespustíte poplach. Ale zpět k pevnosti – my jsme si vybrali cestu přes zdánlivě opuštěný zadní dvorek, na němž se nachází hodně na hlas hučící generátor. Při pohledu na ukazatel hlučnosti zjišťujeme, že tahle mašina s přehledem přehluší všechny naše aktivity. Na druhou stranu je nešikovně určena k napájení všech světel na prostranství, která mají rovněž tu sílu vás prozradit. Musíte si tak vybrat, zda si poradíte spíše se 
sluchem nebo se zrakem nepřátel. Speciálními elektrickými náboji však můžeme některá ze světel vypnout a Sticky – Kamera, která je vystřelitelná hned několikrát není nemožné vypozorovat patroly nepřátel a v závislosti na jejich průběhu pak nepozorovaně proběhnout. Anebo se vám více líbí proříznutí dlouhého stanu, jímž se pak lze jednoduše proplížit. Volba leží jen na vás a je třeba říci, že každá varianta je s trochou šikovnosti použitelná.
Vedle hlavních a pro úspěch mise bezpodmínečně nutných úkolů zde narazíme ještě na vedlejší, které nám nejenže rozšíří příběhové obzory, ale také věnují mnohé, později využitelné bonusy.
Jak už z výše zmíněného vyplynulo, setkáme se jak s ukazatelem viditelnosti, tak hlučnosti, jenž do hry vstupuje nově. Je to dáno větším důrazem na nejrůznější povrchy, které jinak zní, pokud se po nich procházíte nebo o ně zavadíte. Samozřejmě, malé šumy nebudou hlídače ve stavu klidu nijak burcovat, jen je s mávnutím ruky přejdou. Ovšem v případě, že se kolem nich proběhnete, nejlépe ještě po střepech, máte o zábavu a maximální naplnění hlukoměru postaráno. Pokud se tak stane, můžete se těšit hned na několik hlídačů pročesávajících okolí a jestliže vás přímo
spatří, spustí poplach. Nepřátelé tak mají odstupňovanou pozornost, podle níž také naslouchají. Se spuštěným poplachem pak přibíhají i záložní hlídky a je opravdu zle, zvláště, když má být umělá inteligence mnohonásobně vylepšena. Více než kdy dříve spolu vojáci budou spolupracovat a často je nalezneme pohromadě v těžko překonatelných jednotkách. Velký důraz bude kladen na uklízení pobitých protivníků do koutů, kde je již nikdo nemá šanci objevit. Nemělo by docházet k situacím známým z minulých dílů, kdy i definitivně dobře uloženou mrtvolu počítač podvodem objevil a vyvolal poplach.
Víte vůbec, že první dva díly jsme museli absolvovat bez tak elementární zbraně tichého zabíjení jakou je nůž? Ano, je to tak, sice nám kdovíjak nechyběl, ale když se nad tím tak zamyslíme, mohl by přinést slušnou spoustu zajímavých triků. Hlavně, pokud si ho vezmeme do ruky, hra se tak nějak zpomalí a přepne do zvláštního pohledu, v němž je radost vzít nepřítelův krk útokem. Ne vždy ho musíte rovnou zabít, s chladnou ocelí na krku se stane 
každý výřečnější a prozradí třeba důležité údaje. Nůž je dále využitelný jako šperhák k otevírání zámků či rozřezávání látek, například ve hře docela častých stanů. Samozřejmostí je multifunkční pistole s mnohými přídavnými zařízeními jako například OCP, jímž se zbavujete zdrojů světla. Za zmínku stojí i mnohem využitelnější Sticky Camery, jež můžete přisát na různá místa a s trochou štěstí i k nepřátelům. Sam evidentně pilně trénoval nejen v tělocvičnách, takže si uchoval své skvělé akrobatické triky, ale přidá i nové, jako je například zavěšení se nohama za římsu a spuštění zbytku těla dolů. Jinak se konečně dočkáme pořádného vyklánění zpoza rohů a také několika variant při zdánlivě banálním otevírání dveří, z nichž ta zřejmě nejlepší se nazývá vyražení, které je nesmírně efektivní, zvláště když za dveřmi stojí nic netušící stráž.
|
Splinter Cell neměl žádný multiplayer, Pandora Tomorrow v tomto směru představila nové prvky a Chaos Theory je ještě rozvine na takovou míru, že klidně můžeme mluvit o jedné z nejambicióznějších her pro více hráčů. Opět si zahrajeme na kočku a myš,
tedy značně vyzbrojené vojáky a ladné špióny. První jmenovaní dostanou do vínku zvláštní úder z otočky. Pokud za sebou ucítí nepřítele, prostě ho stiskem klávesy nečekaně složí. Špióni se pak na krátký čas mohou úplně zneviditelnit. Navíc budeme moci pracovat s kamerami rozmístěnými po úrovni. Zda se bude opět hrát jen po dvojicích, zatím není přesně známo. Skvělou zábavu slibuje i kooperativní mod, kdy s jedním parťákem budeme procházet jedenácti mnohem těžšími misemi než v singleplayeru. Spolupráce zde má být skutečně klíčová a bez ní se daleko nedostanete.
Víte vůbec, že první dva díly jsme museli absolvovat bez tak elementární zbraně tichého zabíjení jakou je nůž?
Hodně si slibujeme i od nového enginu, který pracuje s technologií normálového mapování, vyspělou fyzikou a skvělou hrou světla a stínů. Nejen tyto skvělé serepetičky by hru měli graficky postavit po bok DOOMa 3 či Half-Life 2. A to nemluvíme o tom, že se tentokrát podíváme do mnohem rozsáhlejších areálů s množstvím detailů. UbiSoft si však dává záležet na optimalizaci, takže si snad
zahrají i majitelé průměrných sestav. Zvuky musí být, díky tomu, že mají nemalý vliv na hru samotnou, na velice vysoké úrovni a vzhledem ke zkušenostem z minulých dílů bych se o ně rozhodně nebál. Ani hudba se nebude mít za co stydět, protože se o ní postará známý elektronický skladatel Amon Tobin. Výsledek je přitom tak kvalitní, že již zanedlouho vyjde samostatný soundtrack. Splinter Cell: Chaos Theory působí jako plnohodnotný nástupce svých dvou předchůdců a na rozdíl od druhého dílu přinese i slušnou porci změn. Samozřejmostí budou skvěle vymyšlené mise, v jejichž procházení můžeme volit hned z několika způsobů. Určitě se těšte i na vynikající konspirační příběh s množstvím zajímavých charakterů a také odhalení Samovy minulosti. O skvělé hratelnosti je v tomto případě hodně těžké pochybovat.
Index očekávání: 90%
