Podle toho, co autoři ukázali na letošní výstavě E3 v Los Angeles, by se tato hra mohla klidně jmenovat třeba i Assassin's Creed: Black Ops. Ukázka začíná tam, kde by mohla začínat kdejaká béčková až céčková akce: na irácko-íránské hranici.
Sam Fisher infiltruje tábor nepřátel. Nepřichází sám. Převlečen za teroristu vleče na zádech zraněného skutečného teroristu. Jen co dojde do zdravotnického stanu, zraněný z posledních sil upozorní šéfa skupiny Saida, kdo že ho to takhle zřídil.
Jenže to už má Sam připravenou svou smrtící akci. Jednoduše označí oba nebezpečné cíle a prakticky v jeden zpomalený okamžik je pošle k zemi. Se Saidem má Sam ještě plány a pokouší se z něj nešetrným způsobem, hraničícím s mučením, získat plány teroristů. Marně. Takže nůž do krku.
Splinter Cell: Blacklist brutalitou vůbec nešetří. Scénářem ve stylu "za nepřátelskou linií" připomíná Call of Duty: Black Ops a snahou o maximální pohybovou dynamiku zase Assassin's Creed. Z obou si pak bere důraz na svižnou akci, která přinejmenším částečně nahrazuje plížení, jež ve hře sice je, ale doznalo značných zjednodušení.
Sam Fisher vidí skrz zdi, což plíživé plánování zpříjemňuje. Čas od času se tichému vyřízení protivníka nevyhnete, aktivuje se tak totiž speciální mód. Bez něj se potom neobejdete ve chvílích, kdy je třeba se vypořádat s větším množstvím nepřátel. Stačí aktivovat "nabitou energii", označit dopředu cíle a spustit celou akci, předvedenou v efektním zpomaleném módu a s naturalistickými detaily.
Aby hráč neměl situaci příliš jednoduchou, bude potřeba střídat akční momenty s těmi plíživými, které zpřístupní rozšířené možnosti. Autoři tak chtějí dosáhnout vyváženosti obou herních stylů.
Zatím se zdá, že střídání akce a tichých pasáží je velmi pravidelné a že půjde o jakýsi svébytný herní styl. Ten by měl být doplněn také novou schopností Sama skákat a lézt po stěnách, kterou odkoukal od Ezia z Assasin's Creed. Samovy schopnosti jsou v tomto ohledu přeci jen omezenější, takže nečekejte, že vyleze na střechu mnohapatrového domu. Ale různé zdi by pro něj neměly být problémem, stejně jako útoky z vyvýšených míst.
Hráči se mohou těšit také na celou řadu technologických vymožeností. Jednou z nich je například Snake Cam. Jde o kameru, kterou Sam může prostrčit škvírou pod dveřmi, a sledovat tak dění v místnosti.
Problémem není ani následné označení nepřátel v rámci speciálního módu. Pak už stačí jen umístit na dveře výbušninu, odpálit ji a kochat se další dobře provedenou akcí.
Oproti prvním dílům Splinter Cellu se v Blacklist nezapře silné zjednodušování. Na E3 zazněl nejeden hlas, že nepůjde o nic jiného než další stupidní vojenskou akci. Tak příkrý odsudek si ale Splinter Cell: Blacklist s velkou pravděpodobností nezaslouží.
Jistě, fanoušci předchozích titulů se Samem Fisherem budou nejspíš zklamáni, ale to ještě neznamená, že by nový Splinter Cell nemohl být vynikající zábavou v trochu jiném podání. Postarat by se o to měl mimo jiné napínavý špionážní příběh s mnoha zvraty i několik zcela odlišných variant, jak splnit danou misi.
