Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Splinter Cell: Chaos Theory

  12:00aktualizováno  1. srpna 12:08
Sam Fisher neexistuje. S ohledem na tuto skutečnost se dá jeho dosavadní přínos americké špionáži označit za vskutku pozoruhodný. Pojďte se s námi podívat, jak dopadl v boji s počítačovými teroristy.

Splinter Cell: Chaos Theory Chaos Theory, třetí díl ságy o tajném agentovi Samu Fisherovi, pojednává o tom, co dokáže chytrý algoritmus v rukách šílence. V sázce je přinejmenším celý svět, možná dokonce celé Spojené Státy Americké, a tak se náš hrdina vydává situaci napravit. Upozorňuji předem, že druhý díl jsem úplně přeskočil, takže budu-li srovnávat, pak jen s původním Splinter Cellem. To jen tak na vysvětlenou pro ty z vás, kdo očekáváte rozbory o vývoji herního obsahu v rámci série. Těch se zde pochopitelně nedočkáte. Zato se dočkáte něčeho jiného – šikmo psaných odstavců! Hele:

Povinnost volá, jako už tolikrát předtím. Nikdy jsem svoje poslání moc nežral, ale poslední dobou necítím vůbec nic. Je to už naprostá rutina, musím se přemáhat, abych získal pocit, že přemýšlím, že to všechno nedělám úplně automaticky. Možná už stárnu. To si pak člověk víc bere, že jeho práce je to jediné, co doopravdy umí.

Interface je velice rozporuplný a mám-li být upřímný, jsem s ním z velké části nespokojen.

Splinter Cell: Chaos Theory U špionážních her platí, že čím větší blbce ze svých protivníků můžete udělat, tím lépe. Splinter Cell vždycky v tomto ohledu prospíval víc než výborně a přes jistá vylepšení v chování AI není ani třetí díl žádnou výjimkou. Stále budete potkávat podivíny čumící tupě před sebe do tmy, která je údajně mnohem temnější než vypadá. Nezřídka rovněž odhalíte skutečnost, že milí exoti, zřejmě proto, že jsou zlí, a tudíž dozajista fetují, nevnímají mnohé z toho, co by vnímat rozhodně měli. Schválně si zkuste někoho zezadu chytit pod krkem a poté ho ve stoje vyslýchat (nezapomeňte se ale držet ve tmě a nechoďte s ním moc rychle po vrzajících prknech). Podotýkám, že stále hovořím o téhle hře, takže mladší sourozence nechte laskavě na pokoji. Nicméně abych dokončil myšlenku, je poněkud překvapující, když si kolemjdoucí ozbrojenec nevšimne hlasitých skřeků svého kolegy, poctivě v zájmu zachování svého života ze sebe sypajícího detaily o kódu na šéfových dveřích. Stejně apatická zůstávají ta nebohá stvoření i v případě násilného odvlečení někoho, kdo s nimi ještě před chvílí družně hovořil, případně společně zkoumali původ podezřelých zvuků.

Splinter Cell: Chaos Theory V kontrastu se zmíněnými podivnostmi v chování umělé inteligence je pak opět implementace některých jejích předností, které mají za úkol znepříjemnit vám každou přílišnou neopatrnost při postupu hrou. Otevřené dveře, nefungující nebo i jen zhasnutá světla, tělo kamaráda válející se v cestě, to všechno způsobí, že se tupouni stanou dočasně ostražitými a chvilku si hrají na někoho, kdo vás najde a zlikviduje. Po vašem neúspěšném pokusu odpravit protivníka po snajperovsku se dotyčný odpoklonkuje do úkrytu, odkud na vás zoufale pálí jednu salvu za druhou. Zhasnuté světlo se dočká pokusu o rozsvícení a najdou se i takoví kulišáci, kteří si nosí skutečnou baterku a neváhají ji použít. Stručně řečeno, už jen sledovat chování některých postav je zajímavá, i když trochu škodolibá zábava.

Nové způsoby zabíjení? Ano, to je hezká věc, i když jsem ji nikdy nevyužil.

Dilema je můj největší nepřítel. Jak se mám třeba rozhodnout, koho je potřeba zabít a koho ne, když už ho držím pod krkem? Splinter Cell: Chaos Theory Takové rozhodnutí není jen tak, to je snad jasné. Takže mám takový postup – když něco nevím, zeptám se. Kódy ke dveřím, zajímavosti, informace. Nikdy nevíte, co důležitého vám kdo řekne. No a než mi to vyklopí, počítám do tří. A potom znova, a zase. Lichá trojka znamená zabít, sudá nezabít. Když přestane mluvit, já přestanu počítat. Je to taková moje hra. Nevěřili byste, jak vás taková jednoduchá hra dokáže duchovně povznést.

Náš známý ninja je samozřejmě vybaven velkým množstvím nejrůznějších zařízení, včetně implantovaného komunikátoru, díky němuž jste ve spojení se svým šéfem a s kolegy, kteří vám občas trochu pomůžou, případně poupraví seznam hlavních a vedlejších úkolů. Mezi novinky patří obyčejný nůž, použitelný nejenom v boji zblízka, ale i k rozpárání plátěných stěn. Trochu mě mrzelo, že jsem tentokrát necítil přílišnou potřebu využívat noktovizor, a už vůbec ne infravidění. Až na výjimečné situace se tedy helma dostala ke slovu hlavně ve chvílích, kdy některá z překážek (třeba infrapaprsek) nebyla viditelná pouhým okem. Naopak velice často jsem používal novinku, která zde nahrazuje dalekohled (disponuje omezenou možností zoomu) a jako bonus Splinter Cell: Chaos Theory obsahuje směrový mikrofon a bezdrátový port, přes něj je možné se hackovat do počítačů na dálku. Hacking je fajnová záležitost, která samozřejmě ani vzdáleně nepřipomíná skutečný hacking, ale zato je opravdu cool. Spočívá v nalezení správné kombinace čísel (čili „adresy“), přičemž máte na výběr z několika desítek možností a dostáváte nápovědu v chytře vymyšlené podobě. Nakonec se zmíním o střelných zbraních, které zahrnují starou známou pušku, nyní poněkud vylepšenou (jak by se vám třeba líbila brokovnice?) a pistoli s tlumičem, zde disponující funkcí, která dokáže dočasně vyřadit z provozu libovolné nechráněné elektrické zařízení. Ano, včetně žárovek a kamer.


Vyprávění o nedostatečných náhradách

Jak už bylo řečeno v článku, konektivita s GBA v této hře nestojí za řeč. Přesto se o ní zmíníme alespoň zde. Jde o typickou ukázku toho, jak se vývojáři marně snaží vynahradit vlastníkům Game Cube chybějící síťový multiplayer (i když by ho, jak víme, implementovat mohli – jenže nechtějí). Na displeji Game Boye můžete mimo jiné sledovat obraz, který snímá kamerka vystřelená z modifikované pušky SC-20K. To je alespoň trochu užitečné, protože za normálních okolností se do pohledu téhle kamerky přepínat jen tak nemůžete, prostě se podíváte a šmytec. Další možnosti tkví v naprosto zbytečné mapce (i ta ve hře je dost nepřehledná, a tahle má navíc o dost nižší rozlišení) a stejně zbytečném zobrazení vašich úkolů na displeji GBA. Řekněte, co byste brali raději – tohle, nebo možnost zahrát si po síti s kamarády?

Splinter Cell: Chaos Theory Interface je velice rozporuplný a mám-li být upřímný, jsem s ním z velké části nespokojen. Nejhorší ze všeho jsou nahrávací a ukládací časy. Představte si to – i to pitomé úvodní menu se nahrává, i když na něm není co nahrávat, snad až na drsný animovaný Samův ksicht v pozadí. Po zvolení módu se naprosto nesmyslně kontroluje paměťová karta kvůli výběru či vytvoření profilu, a to DVAKRÁT po sobě. Konzolový standard, kdy se profil vybere hned po startu, připadal asi programátorům příliš jednotvárný. Je sice hezké, že můžete uložit hru kdykoliv chcete, ale než se hra uloží, budete mít ohryzané všechny nehty na rukou a většinu těch na nohou. O nahrávání pozice snad ani mluvit nemusím. Takhle otravné zdržovačky jsem prostě dosud na GameCube nezažil, a to ani v případě takových hlemýžďů jako byl Gladius nebo třetí díl Harryho Pottera. Co se týká ovládání hry samotné, dá se na to zvyknout a přes množství různých povelů, které se na malý joypad vešly jen s vypětím všech sil, netrvá to zvykání ani tak moc dlouho.

Kolikrát už jsem takhle pozoroval nic netušící vojáky chvíli před koncem jejich života? Kdybych to počítal, mohl bych čas od času Splinter Cell: Chaos Theory oslavit nějaké to jubileum. Naštěstí to ale nepočítám, takže to můžu slavit průběžně. Whisky je lepší než prášky na spaní, aspoň v mém případě. Tohle ale nemůžete pochopit. Vždycky, když zavřu oči, vidím je před sebou, všechny, které jsem kdy takhle pozoroval. Každý z nich projde kolem a podívá se mi do očí. Sice jsem je nikdy nepočítal, ale vím, že je jich pořádně dlouhá fronta, než můžu konečně usnout. S tím vám nějaké prášky nepomůžou.

Kdepak bych tak ještě mohl rýpnout do chudáka starého Sama, kde bych se mu mohl vysmát, co říkáte? Nu, tak se podívejme na krabičku, čím se to tam … eh … chlubí. Nové způsoby zabíjení? Ano, to je hezká věc, i když jsem ji nikdy nevyužil. Můžete se pověsit z výšky dolů a jedním stisknutím tlačítka změnit chodícího nepřítele v ležícího. Sluší se připomenout, že máte vždy na výběr mezi smrtícím a omračujícím útokem. Čím méně zabíjíte, tím vyšší je procentuální skóre dosažené na konci mise. Toto skóre se rovněž zvyšuje plněním nepovinných úkolů a vaší opatrností, což tedy ovšem znamená nezpůsobit alarm a nebýt odhalen.

Splinter Cell: Chaos Theory Každopádně jak se tak dívám, krabička se rovněž chlubí soundtrackem od Amona Tobina, takže přišel čas řádně se obout do zvukové stránky hry. Hudba samotná není vůbec špatná, ačkoliv ji možná uslyšíte jen velmi zřídka. Hraje totiž pouze ve chvílích, kdy vám například hrozí nějaké nebezpečí. Abych to upřesnil, je potřeba někoho na sebe upozornit – ať už tím, že mu rozťuknete žárovku přímo nad hlavou, nebo ho z dálky pošimráte kulkou do žaludku. Každopádně vždycky víte, že si máte dávat bacha, protože muzika spustí na plné pecky, aby vzápětí po vyřešení problému zase rychle ztichla. Hudba ovšem není ve hře tak důležitá jako všelijaké ruchy a podobné věci, a tady bych už pár výtek měl. Několikrát mi opravdu velice, velice vadilo, jak špatně bylo slyšet, co kdo ve hře říká. To sice není pravidlem, ale stává se to a pokud vás zajímá příběh, nejspíš vás to bude štvát taky. Kromě toho vás někdy může trochu zmást skutečnost, že v určité vzdálenosti od zdroje zvuku není tento zvuk vůbec slyšet, zatímco o krůček blíže je slyšet zcela zřetelně. Jinak hra zvučí jak nejlépe umí, což je fajn. Co ale vůbec není fajn, je grafika. Ne že by vypadala pořád hnusně, občas je i docela hezká, ale je to prostě o několik řádů horší, než jaké to mohlo být. Animace jsou na druhou stranu docela povedené a rozmanité.

Klady a zápory

Plus Několik zajímavých novinek
Plus Alternativní cesty
Plus Ukládání kdekoliv ve hře

Mínus Příšerně zdlouhavé nahrávání a ukládání
Mínus Špatně navržený interface
Mínus Velice rozpačitý rozjezd

Celkově vzato mě hra zklamala hned na začátku, ale jakmile se dostanete na druhý disk (což je poměrně brzy), začnou být mise zajímavější, zábava vykoukne zpoza rohu a i ty filmečky přestanou nudit k smrti. Zpočátku jsem skutečně trpěl všemi negativními vlastnostmi interfacu i tím, že první mise nejsou zrovna nejlépe navržené, ale posléze se to nějak vstřebalo a já jsem s uspokojením zjistil, že se mi od toho špatně vstává. Hra dokonce obsahuje kooperativní mód pro dva hráče, sice nepříliš propracovaný, ale aspoň něco, když už se nám nedostalo té síťové hry (jako obvykle na GameCube). Konektivita s GBA snad ani nestojí za zmínku, na rozdíl od možnosti zahrát si některou misi znova, máte-li za lubem vylepšení svého hodnocení. Hra Splinter Cell: Chaos Theory však už se svým hodnocením nic neudělá. Slyšel jsem, že verze pro PC a Xbox jsou podstatně lepší, což je tedy pořádná ostuda pro líné vývojáře, ale i tak se vám tahle hra na Kostce může zamlouvat.

Splinter Cell: Chaos Theory
Výrobce/Vydavatel Ubisoft/Ubisoft
Platforma GameCube
Multiplayer: 2 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 69 bloků
Verdikt: Spousta nových vymyšleností, z nichž asi půlka je opravdu užitečná. Jinak celkem zajímavý titul, který ale nenabízí nic převratného.
Hodnocení: 65% (info)

Autor:


Témata: nůž, Ubisoft, Xbox

Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

Neonacisté verbují děti pomocí Fortnite a Minecraftu

Parodie na Minecraft nazvaná Mein Kraft (Ilustrační obrázek)

Řada populárních online her oblíbených především u mladých hráčů je ideálním prostředím pro náboráře extrémistů.

Saúdská Arábie zakázala desítky videoher, neunikl ani třetí Zaklínač

Zaklínač 3: Divoký hon

Saúdská Arábie zakázala sedmačtyřicet videoher v reakci na sebevraždu dvou dětí. Důvodem je podezření, že sebou nechaly...

Další z rubriky

Nová americká show kombinuje politickou debatu s hraním videoher

Reportér David Weigel (vlevo) zpovídá kongresmana Matta Gaetze (vpravo) v...

Renomované americké noviny The Washington Post experimentují s novým druhem zpravodajského formátu, který kombinuje...

RECENZE: Rozšíření Warframe nazvané Sacrifice dál buduje silný příběh

Warframe: The Sacrifice

Zhruba jednou za dva roky přibude do Warframe výpravná příběhová mise. Většinou ukrývá nezapomenutelný emotivní moment...

The Culling 2 byl takový průšvih, že se autoři raději vrací k prvnímu dílu

Vývojářský tým Xaviant

Vydání multiplayerové střílečky The Culling 2 bylo takovou ostudou, že se vývojáři rozhodli hru stáhnout z obchodů a...



Najdete na iDNES.cz