Na předloňské výstavě E3, tedy v roce 2005, provolávali herní novináři Willu Wrightovi slávu. Tvůrce SimCity a The Sims totiž představil svůj nový projekt – evoluční stavebnici Spore. Při zpětném pohledu je třeba přiznat, že prakticky nikdo nevěděl, o co vlastně půjde. Mohlo se z toho vyvrbit revoluční zjevení, nebo sbírka miniher. Příliš letmý nástin konceptu nechal pracovat fantazii a záhy se ukázala celá řada interpretací, nutno podotknout, že v naprosté většině případů podivně uchopených. To dokazovalo, že Will Wright je zase o několik světelných let dále než všichni ostatní. Ačkoliv ani teď není ve všem jasno, kontury Spore už jsou přeci jenom zřetelnější. A stále více se začíná rýsovat skutečnost, že jedni budou hru milovat a druzí nenávidět. Ostatně, tohle klišé pro Wrightovy hry platilo vždy, přičemž prodejní výsledky ukázaly, že se výrazně větší množství hráčů pravidelně schází v táboře pozitivně naladěných.
Tady se s nestvůrkou pohybujete ve stylu Diabla a opět se snažíte vylepšit genetický materiál
Spore se dělí do pěti fází, které se od sebe herně diametrálně liší. Jako jednobuněčný
organismus se v hříčce ne nepodobné Pac-Manovi budete vyhýbat evolučně nadřazeným jedincům a sami si vylepšovat DNA databanku. Už tady si svého svěřence lehce vylepšujete, a jakmile dosáhnete určitého stupně, nastane čas vylézt z oceánu na souš. Tady se s nestvůrkou pohybujete ve stylu Diabla a opět se snažíte vylepšit genetický materiál, aniž byste posloužili coby strava něčemu většímu. Poté už si založíte vlastní kmen a od toho už je jen kousek k celé civilizaci a nakonec i dobývání vesmírů. Na letošní Games Convention však byly k vidění pouze první epochy, týkající se vlastní kreatury a kmenu.
Na počátku tzv. „kreaturní“ fáze se přehraje filmeček v herní grafice, zobrazující, jak se vaše bytost sápe z moře. Hned poté se otevírá okno editoru, ve kterém ze svého chobotnicovitého tvorečka uděláte něco jako zvíře. Třeba tím, že mu rozličnými způsoby připevníte ruce a nohy. Přitom neklade Spore žádné hranice. Tvora si tak můžete vytvořit zcela podle libosti, tedy až na několik pochopitelných povinností. 
Třeba že vás svěřenec musí mít ústa. Několika málo kliky navíc snadno upravíte páteř či protáhnete čenich. Vlastně z ničeho si lze vytvořit třeba dvounohého dinosaura s obřím zobákem.
Pokud jste s kreaturou spokojeni, vrhnete se do samotného hraní této fáze. Jak už bylo řečeno, podobá se hodně Diablu. Z ptačí perspektivy ovládáte bytost klikáním myši. Jednak můžete zabíjet konkurenci, ale zkušenostní body, posléze vyjádřené DNA materiálem, lze získávat třeba i různými tanečky apod. Ty slouží krom jiného k tomu, abyste si našli patřičného partnera či partnerku stejného druhu. Když se vám to podaří, nastane křížení a samička snese vajíčko. Tehdy se otevírá nový editor, tentokrát ale výhradně genový. V něm si de facto otevíráte nové schopnosti – například kvalitní zpěv vašemu potomkovi zajistí rychlejší nabírání přátel. Ale proč potomkovi? Inu, protože od této chvíle již nekontrolujete původní bytost, ale právě čerstvého následníka i se všemi těmi evolučními vylepšeními, jež jste pro něj vydobyli. Ani s ním se ale neseznamujte důvěrněji,
protože stejně rychle jako se objevil, tak bude nahrazen dalším potomkem. Cílem této fáze totiž není nic jiného než maximalizace genetické inteligence. Zkrátka musíte ten samý cyklus absolvovat několikrát, vždy ale již s lepší kreaturou, která má stále více schopností. I tak se dá pojmout RPG.
Potrava ostatně slouží i jako platidlo na vylepšování hlavní chatrče.
Zase se ale nebojte, že by tato část hry trvala kdovíjak dlouho. Za nějakou hodinu by mělo být hotovo a hráč se tak bude moci vrhnout na zakládání kmene. Ten bydlí v chatrčích, přičemž vy ovládáte již řadu jeho členů. Vysíláte je na lov, popřípadě sběr surovin. Potrava ostatně slouží i jako platidlo na vylepšování hlavní chatrče. Do té se čas od času vydají sameček se samičkou a vrátí se s dalším přírůstkem. Stavbou nových příbytků se zvyšuje populační limit. Zanedlouho si dovolíte sestavit i primitivní zbraně a pak už nic nebrání výpravě po okolí. Nikoliv překvapivě narazíte na další kmeny. Získáte si je silou, nebo zpěvem a tancem? Každopádně lze kmeny smísit a tím ovládnout. Není to však třeba, můžete s nimi
jen obchodovat, nebo jim krást různé potřeby. Ve chvíli, kdy váš hlavní stan dosáhne maximálního možného vylepšení, dostanete se do civilizační fáze.
Tady Spore začíná připomínat globální strategie. Váš národ si vybuduje domovské město a z něj podniká dobyvatelské výpravy. Tanky či letadla si opět lze zcela libovolně navrhnout v editoru. Opět tu ale bude i varianta pro pacifisty – stačí rozšiřovat kulturní vliv. I tak lze dosáhnout ovládnutí světa. Někdo jistě využije i příležitosti spojit se s dosavadními konkurenty. Po čase získáte největší moc a s tím nastupuje na scénu pátá a poslední fáze. Ta už je vesmírná. Postavíte první křižník a vydáte se ke hvězdám. Budiž zajímavosti, že tato fáze nemá žádný oficiální konec. Ve vesmíru jsou desítky tisíc planet – stačí se jen připojit k internetu a stáhnout si z něj data ostatních hráčů, kteří vám potom poslouží jako protivníci či spojenci (nejde ale o přímý multiplayer, ale jen jejich data a kreativní vlastnictví).
Tady Spore začíná připomínat globální strategie. Váš národ si vybuduje domovské město a z něj podniká dobyvatelské výpravy.
Grafika Spore možná není úchvatná, ale její komiksovost potěší. Po prezentaci už jsme maličko moudřejší. Hra drží překvapivě dobře pohromadě, ale je docela jasně patrné, že nemíří na hardcore hráče. Ti by v každé fázi potřebovali přeci jen větší hloubku. Jenže hardcore hráčů jen dnes minimum. Mainstream si Spore naopak velmi pravděpodobně zamiluje. A jsme zase u toho fenoménu Willa Wrighta, který hráče dělí na dvě skupiny. Je ale rozhodně pozitivní, že se tento génius široké vrstvy snaží oslovit originalitou a ne tisící kopií toho samého.Index očekávání: 90%
