Dva roky po vydání prvního Spy Huntera na platformě PS2 se na trhu objevuje druhé pokračování tohoto resuscitovaného arkádového titulu, který exceloval na poli coin-opových her v dobách, kdy vládly herní scéně konzole typu Atari a Commodore 64. Díky tomuto znovuvzkříšení po dvaceti letech se můžete neohroženě pustit do nových úkolů v rámci boje proti terorismu, tentokráte souvisejících s narušením činností jisté teroristické organizace Nostra. V návaznosti na nebezpečí, hrozící ze strany zločinecké organizace, se budete prohánět ve vylepšeném modelu Interceptoru, tentokráte s typovým označením G8155, abyste v konečné fázi zúčtovali se všemi, jež se odvážili odporovat dobrým mravům na Zemi. Ačkoliv je tento nový model multifunkčního vozítka jednou z údajně inovovaných záležitostí, nezaznamenáte žádné převratné rozdíly v technických vlastnostech tohoto prototypu, pouze si všimnete několika málo odlišností ve výbavě a vzhledu - toť vše. Podobně jako pseudoinovovaný vůz, i mise prošly pseudoinovací ve stylu "dobrá kaše se nikdy nepřejí!". Jenže to by ta kaše musela být trošku více oslazená, že ano, mistře kuchaři?
Nicméně není všechno horké, z čeho se kouří, a také tato kaše zase tak nepálí, jak by se po několika úvodních větách mohlo zdát. Co se týče hratelnosti jako takové, podává se ve standardním provedení made by Midway. Lehce adrenalinová, na ovládání nenáročná hra, obsahující kromě příjemně plynulého vývoje obtížnosti několik zapeklitých míst, při kterých budou létat dualshocky vzduchem spolu s nadávkami všeho druhu.
Příjemná grafika herních lokací navozuje spolu s temperamentní, dynamickou hudbou tu správnou atmosféru, doplňovanou známým zvukem chaingunu, pardon - v tomto případě kulometného dvojčete „M 27.50 Cal. Machine Gun“ a v lepším případě, v pozdějších fázích hry, také kvílením a následnou explozí střel, vypálených z příručního raketometu. Munice je různorodá a skýtá spoustu možností při absolvování misí, které stejně jako v prvotním remaku tvoří základní kostru hry. Misí je včetně tréninkové a finální celkem osmnáct a přestože během nich bude vaším úkolem převážně ničení mechanizovaných jednotek nepřítele nebo jeho základen, nevyhnete se ani osvěžujícím úsekům, kdy vám bude svěřena ochrana, případně eskortování osob nebo cenného nákladu. Z geografického hlediska zahrnují mise různé části matičky Země, stejně jako chapadla zločinecké organizace Nostra. Během plnění úkolů, svěřených vám v rámci boje proti terorismu, navštívíte novodobé Rusko, pochmurný asijský kontinent, řeky ve Spojených státech a třeba i zasněžené Švýcarsko, v jehož sněhových závějích skvěle využijete morfovací schopnosti Interceptoru, známé již z působení jeho staršího brášky s typovým označením G6155 (model z prvního Spy Huntera). Morfovat lze jednak do terénního provedení, dále pak i do podoby motorového člunu či sněžného skútru. Terénní provedení, tzv. „off-road“, je daleko lépe pohyblivé nejen na sněhu, ale i na ledu či blátě. Zatímco s klasickým podvozkem byste leda tak zabředli do půlmetrových závějí, s off-road verzí si to budete upalovat, jako
byste pod koly měli suchý asfaltový povrch.
Nepostradatelnou součástí úderného týmu, jehož jste členem, je „weapons van“ – mobilní opravna v podobě nákladního automobilu, schopná renovovat poškozené části Interceptoru. To přijde vhod zejména během delších misí. Kromě servisních účelů je navíc tento vůz vybaven slušným zbraňovým systémem. Jeho vysoce účinné kulomety dokáží v několika sekundách zlikvidovat množství nepřátel a jsou vhodné zejména k ničení obrněných vozů protivníka. Jako alternativa k tomuto servisnímu náklaďáku se pak ve hře vyskytuje také letadlo, které má stejné vlastnosti jako zmíněný truck.
Pozitivní kritiku si zaslouží nejen zbraňové systémy „weapons vanu“ ale i ty, které jsou implementovány do karoserie samotného Interceptoru. Díky nim se ze zdánlivě obyčejného sportovního vozu stává nemilosrdný vykonavatel spravedlnosti. Různé typy raket, miny, kouřová clona, olejové skvrny, to vše je pilotu G8155-ky k dispozici. Pravdou je, že všechna tato udělátka nejsou ničím novým, ale jedná se o osvědčený druh arzenálu, jehož využitelnost je nasnadě.
Ponechme nyní střelné zbraně zbrojním technikům a mrkněme očkem na grafiku. Jako celek působí dosti slušným dojmem. Přes kvalitní intro, nepostrádající jiskru a styl, se však nelze ubránit pocitu, že model Interceptoru mohl být poněkud detailněji zhotoven. To vás napadne zvláště po zhlédnutí
bonusové „galerie obrázků“, která tvoří extra příslušenství hry a v níž vypadá „váš“ vůz o poznání lépe. Co se uvedeného extra návdavku týče, obsahuje kromě již zmíněné galerie obrázků i nějaký ten trailer z vývoje Spy Huntera nebo interview s tvůrci, disponující velmi omezenou vypovídající hodnotou. Prostě nic, co by vás zvedlo z křesla. Abychom ale jen nekárali. Ocenění si zajisté zaslouží pěkné zpracování explozí. I když ani to není úplně OK. Po výbuchu se explodující automobil nebo objekt jakoby ztratil z prostoru a namísto střepů a roztrhaných plechů poskakujících po silnici uvidíte jakési „zanoření“ zbytků oběti útoku tak říkajíc do země, bez sebemenších známek poškození terénu. Kuriozita.
Jak je vidět, ve hře jednoho hráče se nic omračujícího nenachází, takže co kdybychom opustili singleplayer a zkusili se podívat na zoubek hře pro dva (více pařmenů se sem bohužel nevleze). Pohlédneme-li na mulťáček, narazíme na dva zajímavé herní módy – klasický deathmatch, slibující jednoduchou „kvákařinu“ na čtyřech, resp. třech kolech (pozn. autora: kvákařina = deathmatch ve hře Quake) anebo režim kooperativního průchodu kampaní, v němž je dvojici hráčů nabídnuta poněkud déletrvající zábava ve stylu starých maringotkových coin-opů. Stručně a jasně – jeden řídí a druhý střílí. Zde Midway kapánek upravila zaběhnutý systém a změnila jej v tom smyslu, že jeden řídí a střílí primárními zbraněmi, zatímco druhý kropí nepřátele pomocí otočné věže na kapotě vozu, případně
požívá sekundární zbraně umístěné na zádi automobilu. Ve finální podobě tento herní mód skýtá daleko více zábavy než prve uvedený deathmatch, který je kromě nepříliš rozsáhlého výčtu možných lokací chudý i co se týče designu jednotlivých „arén“.
Zhodnotíme-li všechna uvedená fakta, nelze než konstatovat, že druhý díl next-gen Spy Huntera je průměrným herním titulem, který se patrně bude dobře prodávat, ale nepřinese do světa herních technologií prakticky nic nového. Kromě toho se lze obávat rizika nízké životnosti – po dohrání všech misí prakticky nemáte důvod hru procházet znovu, ledaže byste chtěli některé z minulých úkolů splnit v akčnějším stylu – s novými zbraněmi, které jste získali během hry. Přes výše uvedená fakta se neubráním, abych nepřidal aspoň pět bodíků v hodnocení za snahu, neboť stříleček tohoto typu je skutečně poskrovnu. Kéž bychom se v příštím dílu díky těmto pěti bodíkům dočkali skutečné inovace namísto známého nastavování kaše. Přeji hezký zbytek dne.
| Spy Hunter 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
