Společnost Activision stále využívá své licence, a tak vydává další a další hry ze světa Star Treku. Po nemastné neslané RTS Star Trek: Armada 2, která byla snad více hloupější než závěrečný díl Voyageru, Activision vydává hru, jež nemá slova "Star Trek" ve svém názvu jenom tak. Po zhruba dvacítce her, které čerpaly ze světa Star Treku, konečně vychází titul, který vás usadí do kapitánského křesla a který je přímo nasáklý atmosférou Star Treku. Zatímco ve valné většině startrekovských titulů bylo prostředí Star Treku jenom jakousi omáčkou, která měla zvýšit prodejnost, Bridge Commander naplno využívá potenciálu Star Treku. Kromě toho, že ve hře potkáte jedny z nejoblíbenějších postav – muže s aerodynamickou hlavou, mistra Picarda a chytrého, poslušného i pracovitého androida Data – Star Trek je přítomný ve všem. V bojích, v náplni úkolů, v hláškách posádky a především v atmosféře i příběhu.
Po nešťastné smrti kapitána lodě U.S.S. Dauntless se dočkáte povýšení a Dauntless bude pokračovat ve vyšetřování pod vaším velením. Záhadné erupce v systému Vesuvi, který se rozprostírá poblíž hranic s Cardassiany, vyvrcholily výbuchem, jenž zničil několik planet. Tlaková vlna zasáhla i raketoplán, v němž kapitán letěl navštívit své příbuzné v jedné z kolonií. A tak se do kapitánského křesla musíte usadit vy, po smrti kapitána člověk s nejvyšší hodností. Z počátku vás posádka a váš přímý nadřízený admirál Liu nijak zvláště nebere, ale pomaličku si vypracujete respekt a budete dostávat stále obtížnější a důležitější úkoly. 
Postupně zjistíte, co stálo za podivnou erupcí a že Cardassiané jsou ještě větší prolhanci, než jste si mysleli. Příběh se už od začátku rozvíjí ďábelským tempem a vůbec celá dějová zápletka je skoro dokonalá. Napětí je dávkováno po kousíčcích, překvapivých momentů si užijete do sytosti a finální scéna s úhlavním padouchem je jen důkazem, že Bridge Commander je zatraceně atmosférická a proklatě dobrá hra.
Totiž hlavní nápad skombinovat vesmírnou simulaci a adventuru, a to celé v roli kapitána obrovské lodi, jsme tady ještě neměli. V prvních několika misích budete velet korábu U.S.S. Dauntless (třída Galaxy) a později přesedláte na mnohem silnější třídu Sovereign. V obou případech se Bridge Commander odehrává ve dvou různých pohledech. Buď se na všechno můžete dívat z můstku a rozdávat rozkazy ostatním členům posádky nebo se můžete přesunout s kamerou do vesmíru a ovládat vaši kocábku manuálně. Takhle se hra spíše blíží simulátoru, ale charakter klasické vesmírné simulace Bridge Commander nemá, protože hlavní důraz byl kladen převážně na můstek a rozdělování rozkazů.
Během hry se budete cítit stejně jako seriálový Kirk, Picard nebo Káťa – před sebou máte obrovskou obrazovku a vedle sebe spoustu lidí, kterým můžete, vlastně musíte říkat, co mají dělat. V případě Bridge Commanderu jsou to tito členové posádky: první důstojník, lépe řečeno důstojnice, Saffi Larsen 
(vyhlašuje poplachy, komunikuje s ostatními a kecá vám do velení), vědecký důstojník Miguel Diaz (má na starosti senzory a „vědecké“ záležitosti), taktický důstojník Felix Savali, kormidelnice Kiska LoMar a hlavní inženýr Brex. Jak je patrné ze jmen některých důstojníků, ve své posádce nemáte jenom lidi, ale také ostatní rasy. Obzvláště namodralý Bolian Brex je zdrojem mnoha komických situací a jeho hlášky jsou úžasné. Ostatně celá hra je založena na komunikaci mezi důstojníky na můstku. A rozhodně nejde o suché „ano kapitáne“ nebo „strojovna hlásí deset mrtvých“, ale vaši podřízení se doslova vykecávají, baví se mezi sebou a situace ve hře nějak komentují. To se odrazilo na silné linearitě příběhu, nicméně důstojníci i ostatní postavy ve hře mají díky nesčetným rozhovorům svou povahu a charakter.
Posádka je v Bridge Commanderovi přítomná hlavně proto, aby mohla vykonávat vaše přání a rozkazy. Samozřejmě, jste omezeni příběhem a úkoly, a tak nemůžete dělat věci, které vám zrovna problesknou hlavou, ale do jisté míry máte volnost. Každý z pěti zmíněných členů posádky vykonává jinou funkci. Například hlavní inženýr přerozděluje energii mezi pohon, zbraně, štíty a senzory. Krom toho se stará o vyslání opravářských týmů. Vše se děje podle vašeho rozkazu, stačí jenom říct, co chcete, a inženýr to udělá za vás. Podobný princip funguje u senzorů, zbraní a kormidla. Co se toho týká, se svou lodí můžete dělat celou řadu prkotin – letět na orbitu planety, cestovat warpem mezi systémy, kontaktovat ostatní lodě či přistát na základně, kde se doplní torpéda a opraví poškození. 
Stačí třeba kliknout na položku „set course“ a na nějaký systém a kormidelnice zbytek obstará za vás a vy se nemusíte o nic starat. Díky tomu máte pocit, že jste opravdu kapitán a že někomu velíte.
A velení si užijete víc než dost. Většina úkolů má povahu adventury, a tak se musíte rozhodovat, kam poletíte, co proskenujete a s kým pokecáte. Skutečně záleží na vás, a přestože jsou mise a příběh silně přímočaré, k cíli občas vedou odlišné cesty. Náplň misí je v celku různorodá a v rámci možností (třeba nemůžete posílat výsadky) zábavná. Mise na sebe plynule navazují a jsou rozděleny do osmi epizod. Zatímco první epizody jsou co do obtížnosti pohodička a klídeček, s přibývajícími misemi začíná peklo. Někdy jsou úkoly vskutku frustrující a proletět k nějaké planetě, aniž by vás spatřily hlídky Cardassianů, není sranda. Navíc tuhost misí zvyšuje nemožnost ukládání hry. Bridge Commander se ukládá na místech, která zvolili autoři, a vy si proto nemůžete vybírat, kdy hru uložíte. Na jednu stranu strach o vaši loď zvyšuje napětí a nutnost rychle přemýšlet, nicméně v posledních misích možnost ukládat hru citelně chybí, protože boje jsou nesmírně tuhé.
Z počátku ani tak ne. Ale později nepřátel stále přibývá a adventurní prvky a dobrodružství ustupují na úkor bojů. Je jich sice tedy víc, než by muselo, ale jsou zpracovány perfektně. Taktickému důstojníkovi můžete dát celou řadu rozkazů a pokynů, jak se má s nepřítelem vypořádat. 
K tomu slouží phasery, torpéda (z počátku photonová, později kvantová a fázová) a vlečný paprsek. Tato sestava zbraní je malá, leč díky prostředí Star Treku si užijete taktizování, a to je jenom dobře. Můžete si vybrat, na kterou část štítů budete útočit, z jaké vzdálenosti nebo jestli zaměříte některé systémy nepřátelské lodi (vyřadíte-li například pohon, nepřítel vám nemůže upláchnout). Lahůdkou je možnost využít vlečného paprsku; boje jsou skutečně propracované a budete-li jen tak bezhlavě pálit do nepřítele, rychle pohoříte (spíše shoříte). Na bojích je také zajímavá jejich masovost. Obvykle proti sobě bojuje více plavidel; někdy máte spojence, kterým můžete dávat jednoduché rozkazy, co mají dělat. Párkrát vám dokonce přiletí helfnout U.S.S. Enterprise. Velmi vypečená a přitom pořádně atmosférická je jedna situace, v níž zuby nehty bráníte vesmírnou stanici Federace proti přesile nepřátel a Enterprise vám velkolepě přiletí na pomoc.
Bridge Commander opravdu překupuje skvělou atmosférou. A to jednak díky příběhu a misím, tak i díky grafice. Třebaže můstek a jeho posádka vypadá neuvěřitelně ošklivě, zbytek se povedl. Lodě jsou kolosální, až na některé drobnosti odpovídají svým seriálovým předlohám a vůbec celý vesmír působí dobrým dojmem. V souvislosti s grafikou je třeba zmínit nářezovou orchestrální hudbu, která je suverénně nejlepším doprovodem, který kdy měla startrekovská hra. Hudba je přesně trefená do atmosféry celé hry a sama o sobě je přímo nádherná. Zvuky jsou neméně dobré a hlasy herců čisté, díky čemuž jim jde dobře rozumět. 
A kdyby vám náhodou něco uniklo, všechny rozhovory jsou opatřeny titulky.
Bridge Commander je po všech stránkách povedená hra, ale pár chybek by se našlo. Například ovládání je místy poněkud těžkopádné – něž dáte v zuřivém boji pokyn své kormidelnici, aby vaše loď upláchla, poletí za vámi deset torpéd a phasery budou prskat o vaše štíty. Pomocí klávesových zkratek se dá většina těchto problémů odstranit, každopádně ovládání šlo udělat lépe. Třeba poněkud otravná je absence klávesy, která by zkrátila neherní sekvence. Rozhovory sice lze přeskočit, ale například animace cestování warpem nejde nijak urychlit. A když už ji uvidíte po padesáté (a to doslova), budete zuřit. Dalším záporem jsou občasné výpadky vašeho taktického důstojníka. Někdy si dělá, co chce, a příkazy vesele ignoruje, za což byste ho nejraději suspendovali a vydali Borgům k asimilaci. A poslední výtka se týká přehnané kompetence vaší první důstojnice. Někdy si připadáte, že hrajete jenom druhé housle a že první důstojnice je vlastně kapitán, protože veškerou komunikaci obstarává právě ona a vy za celou hru nepromluvíte ani jednou. Někomu by také mohla vadit poměrně krátká hrací doba (kolem pětadvaceti hodin), nicméně onen čas je nabitý skvělou atmosférou a napětím. Navíc si hraní můžete prodloužit módem Quick battle (zvolíte si nepřátele a spojence a jdete se střílet). A multiplayer, který nabízí docela zajímavé módy, také není k zahození.
I přes pár chyb je Bridge Commander s přehledem nejlepší hra, která se odehrává v prostředí Star Treku. Nabízí možnost usednout do kapitánského křesla, což je věc, po které toužili snad všichni fanoušci Star Treku. Navíc má člověk při hraní díky vynikajícímu příběhu a skvělé atmosféře pocit, že tohle je fakt Star Trek. A to je u her, které mají v názvu slova „Star Trek“, to nejpodstatnější.
| Star Trek: Bridge Commander | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
