PS2 prolomilo hráz mezi kvalitně vyvedenými FPS (First Person Shooting) hrami a konzolemi. Ať se to PC-čkářům líbí nebo ne, máme (nebo respektive budeme mít) všechny ty hry na enginu Quake 3, Unreal, či Light-Tech. Dokonce už i můžeme myšit a likvidovat tlačítka na klávesnicích. Pravda, plechová mašinka s dárečky od Billa Gatese to nikdy nebude, ale přece jsme se těchto titulů, které jsme v dobách PSone našim kolegům u osobních počítačů tiše záviděli, konečně dočkali. V případě slovutného Half-Life to bylo s x-letým zpožděním a nemalou prodlevu má i další klasika - Star Trek Voyager - Elite Force (dále jen STVEF). Ale čekání se opravdu vyplatilo. Proč, to se vám pokusím osvětlit v této recenzi…
To, že je Star Trek fenoménem na poli sci-fi, je jasná věc. Známý je též boj Trekies proti přívržencům Lucasových Star Wars. Dle mého skromného a zcela nepatrného osobního názoru to jde poslední dobou s Lucasem (i po herní stránce) silně z kopce. Epizoda 1 s ubohým rádobykomikem Jar Jarem mne totálně zprudila; oproti klasickým Hvězdným válkám se jednalo o frašku nabitou efekty. Ze dvojky jsem ještě dnes poněkud rozpačitý… Starší díly zkrátka na diváka dýchly svým neopakovatelným kouzlem mystiky a nenutily nás násilnou metodou smát se trapnému renderovanému ubožákovi (celé mi to zavání ždímáním dolarů z mas). Star Trek jde na tohle všechno úplně odjinud. S dalšími sériemi naopak přidává na intelektuálním náboji a zdůrazňuje věci nejpodstatnější – soudržnost, humánnost a jednotu. Nemusí tu pobíhat superkladný představitel dobra a superzáporný
představitel zla. Šablonovitost, tak charakteristická pro SW, zde neexistuje. Star Trek je prostě o vesmírném životě, při jeho sledování doslova pronikáte do kosmu a vnímáte všechny formy života a jejich typické problémy. Stejně tak geniální je podle mne i rozkreslení některých charakterů. A tak bych mohl pokračovat. Proč se ale zmiňuji o tom všem? Zkrátka nečekejte od STVEF něco podobného, jako je ve Star Fighterech. On se totiž krásně drží seriálové předlohy. Fantastické na tom je, jak dopodrobna autoři rozkreslili životy nejen postav reálných, ale i smyšlených, a vklínili je do hry tohoto žánru.
Náš subjekt jest umístěn do nové série seriálu s lodí USS Voyager NCC-74656. Potkáte tu tedy velitelku Janewayovou, Tuvoka a další známé tváře. Postavy autory samostatně implementované do hry tvoří tzv. Hazard Team. Jedná se, jak již dle názvu tušíte, o šmudly, co odřou tu největší pakárnu. Jednou z nejdůležitějších osobností (zástupce velitele) v tomto týmu jste samozřejmě vy; Alexander Munro (či pokud si vyberete jedince opačného pohlaví – Alexandra Munro). Další členové týmu jsou specialisty ve svých oborech - Les Foster je velitel, Telsia Murphy sniper - scout, Austin Chang demoliční specialista, Rick Biessman specialista na zbraně, bolianský Chell - technik, a konečně Juliet Jurot medik. Tak a aby v tom nebyl zmatek, ještě je tu další squad - Hazard Team Beta a dalších sedm charakterů.
Dějově se ocitáme po 70 letech cestování Voyageru v Alfa kvadrantu, a to jen díky útoku vetřelců (ne těch Gigerových; teď jsem si vzpomněl na zrušené Colonial Marines, věčná
škoda!). Velmi podivná návštěva ještě podivnějšího hřbitova vesmírných lodí v nulovém sektoru nutí k podrobnému průzkumu a je jen na vás, jestli se Voyager z tohoto průšvihu dostane. Pohonné jednotky a kus lodi jsou totiž poškozené a navíc došlo palivo.
Hra samotná začíná na Kostce – semeništi borgů. Procházíte šílenou pseudo elektronickou architekturou, na každém kroku provázeni poetickým borgským „budeš asimilován“, likvidujete jejich aktivační tělesa, až nakonec dojde na vysvobozování zajatého týmu, kde ale zklamete. Log Off, simulace ukončena, následuje káravý rozhovor s Tuvokem. Velmi pěkný hratelný prolog. Poté se můžete věnovat podrobné prohlídce vaší poškozené lodi, až se octnete na velícím můstku při jednání velitelů posádky, kde se rozhodne o prozkoumání jedné z mrtvých lodí. Mezitím vás však napadnou Klingoni a jste nuceni okamžitě se přesunout do podpalubí a urovnat situaci. Pak se tedy jdete vyzbrojit a připravit pro přesun na onu mrtvou bionickou loď. Tam se snažíte prostřílet skrze haldy podivných stvoření, která se počnou zjevovat po pokusu o download dat z jejich podivného počítače, abyste nakonec zjistili, že to nebyly krvežíznivé nájezdy, ale pokusy o navázání komunikace. Mohl bych pokračovat dál a dál, ale to bych vás připravil o spoustu překvapení z dějových obratů. Vězte však, že se dočkáte něčeho tak kvalitního a rozsáhlého, že Half-Life je se svým příběhem pouze zlomkem zdejšího spektáklu. Nemluvě již o zmíněné záruce kvality „made in Star Trek“.
Již jsme si řekli, že se jedná o FPS, konkrétně z obalu se dozvíte, že STVEF běží na enginu Quake 3. Graficky je ale její nosný přítel o kus dál. Nemohu říci, že je po této stránce Star Trek vyloženě horší, ale nedočkáte se zde tolika oblíbených efektů, jak u zbraní, tak u předmětů a textur. Hra se snaží jít svou cestou, i v seriálu působí exteriéry kvůli výtvarné funkčnosti jednodušším vizuálním dojmem. Stejně tak je tomu zde. Prostředí se bude samozřejmě měnit dle toho, jestli bojujete na bionické lodi Etherianů (variace étericky modrých barev a spousty světelných efektů), v kostce Borgů (zmiňované pseudo elektronické prostředí), či v klingonské útočné lodi, plné parazitů a nakradeného zboží. Vše se hýbe na poměry hardwaru PS2 velice slušně, pokles frame ratu jsem zaznamenal po kompletaci celé hry toliko třikrát; vždy v případech, kdy se na obrazovce poflakovalo příliš mnoho nepřátel. Celkově bych tedy ohodnotil grafickou vizáž jako lehce nadprůměrnou, hlavně díky nesmírné originalitě prostředí a identické podobě s filmovou předlohou.
Zvukově je na tom STVEF velmi dobře. Namluvení postav je absolutně profesionální a velmi pestré díky možnostem rozhovorů (o těch si povíme v dalším odstavci). Všemožné hlasové projevy ostatních ras jsou poplatné předloze. Hudba je jedním ze základních pilířů TV sérií, stejně tak drží atmosféru i ve hře. Na lodi je povětšinou nenásilná, v důležitých okamžicích změní tempo; zkrátka přesně umístěná. V ostatních lokacích je poplatná prostředí. Je zde vidět (tedy vlastně slyšet) hromada všelijakých oficiálních licencí. FX, čili zvukové efekty na atmosféře také přidávají.
Výstřely ze zbraní laserových, ale i těch atypických, následný smrtelný chropot nepřátel, popřípadě řev při jejich vlastním molekulárním rozpadu (sekundární systémy palubní laserové pušky), to vše perfektně sedne.
Herní principy u těchto typů her snad ani nemá smysl dopodrobna osvětlovat. Jen dvě malé odlišnosti oproti zaběhnuté klasice: energie se zde doplňuje toliko skrze automaty, posilující vaše štíty Hazard Suitu, umístěné na stěnách, či velmi zřídka na základně po aplikaci léčiv medikem. Kapacita těchto jednotek však není nekonečná. Stejně tak energetické zbraně hvězdné letky se mohou doplňovat pomocí nástěnných automatů. Zpestřením je občasný nález zbraňových systémů mimozemských civilizací. Jednu si dokonce budete muset vysloužit úpornou přestřelkou s lovcem lidí, ne nepodobnému predátorovi.
Délka hry by se dala přirovnat k Half-Lifu; STVEF je na FPS opravdu velmi rozsáhlý. Chytré vracení na základnu a dějová linka vás doslova připoutají k PS2 a vy se díky zvratům a jejich emociálnímu působení (ztráta kolegů, únos velitele borgy, kárání Tuvokem atd.) nebudete moci utrhnout. Zajímavou se jeví také snaha autorů o interaktivitu, kdy za pomoci tlačítka akce můžete promlouvat ke členům posádky Voyageru. Nedočkáte se jen obligátních „teď nemám čas“, „mám příliš mnoho práce“, ale i rozsáhlých rozhovorů navazujících na dějové zvraty. Další vychytávkou je reagování snad všech možných hejblátek, speakerů a krabiček, připevněných např. ke stěnám lodi obývané scavengery. Velmi mě pobavilo, když jsem stisknul tlačítko na nenápadném tranzistoru, ozvalo se praskání a následná otázka „Kdo jseš?“. Naprosto nepotřebná záležitost podtrhující však smysl vývojářů pro detail…
Prostředí hry dokáže také poměrně pružně reagovat na vaše střelecké počínání; najdeme tu tedy spousty předmětů, které se dají poškozovat, či mohou posloužit k dalšímu postupu (odpálení nosníků s plošinou, abyste se mohli dostat do vyšších pater atd.). Zkrátka inteligentně naprogramované prostředí a postupy, využívající často komplikovanější struktury levelů.
Ovládání v menu nabízí několik stylů rozložení tlačítek, nepropadejte však panice; vlastní si totiž můžete nadefinovat až za pomoci pauzy během hry. Majitele myši a klávesnice jistě potěší možnost připojení těchto periferií a jejich velmi propracovaná konfigurace. Ukládání pozice se děje automaticky průchodem do další lokace. Další možností je save kdykoliv během hry.
Multiplayer je spíše doplňkovou záležitostí STVEF. Najdete tu položku Holomatch, která obsahuje klasické volby, včetně výběru postav typických pro Star Trek a nespočtu zajímavých zbraní. Arén je tu poskrovnu, ale na pořádné vyžití dvou až čtyř hráčů u rozdělené obrazovky bohatě postačí.
Závěrem tedy musím konstatovat, že STVEF je velmi zajímavě vyvedenou FPS, která vás připoutá díky prostředí, jež věrně navozuje atmosféru Star Treku, a také díky dokonalému příběhu – věci u tohoto typu her naprosto nevídanou (výjimkou budiž Half - Life). Dalším pozitivem je slušná délka hry. Maličkou vadou na kráse tohoto titulu je strozší grafika, viditelná např. na modelu postav, a dlouhý loading mezi lokacemi. Nicméně se jedná o velmi kvalitní titul, jehož koupí ti, kteří nemají doma PC (tam vyhlíží STVEF lépe), získají další pěknou hru do sbírky.
| Star Trek Voyager - Elite Force | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
