Pravděpodobně neexistuje film, na jehož námět by v tak krátké době vzniklo tolik her, jako tomu je u snímku Star Wars: Episode 1. Pravda, tento boom není náhodný, protože společnost LucasArts se snaží z úspěšného, ovšem také velice drahého filmu dostat co nejvíce financí zpět, a tak vytváří hry jak na běžícím pásu a portuje je z jedné platformy na druhou. Její pracovníci si jsou ale jistě vědomi nebezpečí, kterým se při horečnatém vytváření her s podtitulem SWE1 vystavují. První je skutečnost, že jeden námět lze zpracovat jen několika omezenými způsoby (má-li být pro hráče atraktivní) a čím více bude stejných her na stejné téma, tím nižší bude jejich obliba. Druhé nebezpečí je ukryto ve faktu, že je zapotřebí myslet na image mateřské firmy, která udělila licenci na ten který titul, a že je tedy nutné naprosto precizní zpracování. Pokud by se totiž na trh dostala hra, která by patřila někam mezi podprůměr, okamžitě by se ozvaly tisíce hlasů, že nebýt oné kouzelné formule Star Wars: Episode 1 v názvu titulu, nikdo by si o něj ani kolo neopřel. Bylo by pak jasné, že z nás lucasovci chtějí vytahat peníze, aniž by nám za ně něco nabídli. Jak to vypadá u hry Battle for Naboo? Vyhnuli se tvůrci výše popsané Skylle a Charybdě, nebo upadli do jejich tenat?
Co se týče prvních nebezpečných peřejí, těmi proplula hra Battle for Naboo bravurně a bez obtíží. Zpracování je poměrně originální, herní systém neokoukaný a příběh... inu, příběh jsou prostě Hvězdné války, na těch není co zkazit. Zato druhá šlajsna byla pro křehkou loďku os(t)udná. Grafický engine se sice tváří přívětivě a kvalitně, ale to bohužel
není všechno. Vyčkejme ale času a nepředbíhejme, na každého se dostane. Nejprve se podívejme na děj a herní systém, ať jenom nekritizujeme.
Jak již bylo výše uvedeno, po dějové stránce si nemáme na co stěžovat. Battle for Naboo sice nekopíruje hlavní dějovou linii filmu, ale to je dobře - jen tak lze v současnosti z Hvězdných válek vymačkat ještě trošku originality. Neocitáte se tedy v kůži některého z oblíbených hrdinů, ale zasedáte za řídítka svého prvního vznášedla jako mladý poručík Gavyn Skyes, člen ozbrojených složek planety Naboo, který se společně se svými spolubojovníky pokouší zastavit invazi Obchodní federace na svou domovskou planetu. Celý příběh se před vámi odhaluje pomocí in-game animovaných sekvencí, jež neprobíhají jen na začátku a konci misí, ale i v jejich průběhu. Není sice nikterak objevný (co konec konců může být dnes na Hvězdných válkách ještě nového :o) ), ale i tak cítíte, jak jste do děje postupně vtahováni stále víc a víc. Příjemné také je, že nejste nezničitelným hrdinou, ale jen jedním z mnoha bojovníků za svobodu. Podle toho se také můžete či musíte chovat - někdy vám stačí jen držet se někde opodál a čekat, až vaši kolegové nepřátele zničí bez vaší pomoci, jindy zase máte specifický úkol, na jehož splnění závisí život celé vaší skupiny.
Vlastně celou hru strávíte za ovládacím panelem některého z vojenských vozidel - ať již se bude jednat o malé vznášedlo, kterým se budete prohánět ulicemi úvodní úrovně, nebo
policejní křižník, či vesmírnou stíhačku, se kterou budete kroužit na orbitu (ale i těsně nad zemským povrchem). Trošku ale zamrzí, že když odhlédneme od grafického zpracování, zjistíme, že máme jen dva různé typy strojů - vznášedla a letadla. Všechny jednotlivé druhy mají v rámci těchto typů naprosto totožné fyzikální vlastnosti. Někdo by si mohl myslet, že mezi takovým mezihvězdným stíhačem a běžným policejním "letadýlkem Káně" musí být nebetyčný rozdíl. Chyba lávky. Jedinou odlišností je výzbroj, a to jen částečně. Všechny stroje totiž mají jako primární zbraň laser, jen u sekundární zbraně je více možností.
Battle for Naboo má pro vás připravených patnáct různých misí, ve kterých plníte různé úkoly - od ochrany pašerácké vesmírné lodi až po ničení satelitu na orbitu. Bohužel, po chvíli budete mít pocit, že se všechno opakuje, jako byste hráli v jednom obrovském dejá-vu. Chybí zde invence, která by uchránila titul od monotónnosti, jež takto dříve nebo později dorazí (a spíš dříve, než později). Nepočítejte s tím, že děj bude plný náhlých zvratů a nečekaných událostí - pohybujete se od jednoho místa na radaru ke druhému, snažíte se zabít co nejrychleji co nejvíce soupeřů a ochránit toho, koho máte zrovna chránit (velice častá náplň misí). Alespoň nepřátelé že nejsou pořád stejní. Sice se opakují, ale narazíte nejen na roboty na miniaturních vznášedlech, ale i na obrněné laserové tanky či další pozemní jednotky, lodě, letadla, vesmírné stíhačky, vzdušné miny či laserové věže. To vše dokáže hru alespoň trochu oživit tam, kde selhává všechno ostatní.
Naštěstí je zde jeden prvek, který částečně zajišťuje opakovatelnost hraní. Je to bodovací systém (zmíněn byl již v tomto preview), ve kterém dojde ke zhodnocení právě zakončené mise. Je přitom bráno v úvahu, jak dlouho vám trvalo splnění úkolu, kolik nepřátel jste zničili, jaká byla vaše úspěšnost střelby, kolikrát jste zahynuli (o tom si něco povíme za chvíli) a zda jste nalezli bonus. U každé veličiny jsou předem definovány různé limity, a pokud všechny splníte, získáváte určitou medaili - bronzovou, stříbrnou nebo zlatou. Možná se vám to nezdá být nic moc, ale na vlastní kůži jsem pocítil to pokušení získat ve všech misích zlaté medaile a být naprosto nepřekonatelným... Jenomže ono to není tak lehké a venku již svítalo... Už potřetí... No nic.
Co mne však při hraní naprosto zarazilo, byla obrovská... řekněme arkádovitost Battle for Naboo. Tu lze očekávat například u jednodušších závodních her či hopsaček typu Kao: The Kangaroo, ale sem, do jakéhosi akčního simulátoru, pasuje jako pěst na oko. V čem tkví? Především v tom, že vaše případná smrt v boji je brána jako něco podružného, jako něco, s čím si nemusíte lámat hlavu, ono to do rána přejde. Pro splnění každé mise máte totiž tři životy. Ne tři pokusy nebo tři ukládací pozice, doslova a do písmene tři životy. Zemřete? Nic si z toho nedělejte, to je přeci nejjednodušší způsob, jak si obnovit munici. Nepřijdete ani o žádný čas, nedostanete se do nevýhodné pozice, jen se vám mírně zhorší závěrečné hodnocení. Ptáte se, proč mi to tak vadí? Protože až do chvíle, kdy toto zjistíte, se Battle
for Naboo tváří jako akční hra... A podobné zvěrstvo nebylo ani v těch nejstarších 3D akcích, i v nich byla vaše smrt penalizována mnohem více. Na co je proboha systém udílení vyznamenání, když de facto všechna jsou udělena in memoriam, k tomu navíc i několikanásobně?
Ještě štěstí, že pochroumaný dojem z ničím nepenalizované smrti napravuje grafické zpracování a engine. Sice se vám občas stane, že proletíte nějakým objektem jako by tam nebyl, ale nedá se prohlásit, že by se to stávalo často (dobrá, stalo se mi to jen jednou, ale stalo :o) ). Jinak je vizuální ztvárnění poměrně detailní, příjemné a rozhodně vás neurazí. Ale i zde se najdou slabší místa. Zatímco některé lokace jsou vyloženě nádherně ztvárněny, jiné jsou naprosto nudné a bez života. Někde jsou textury vynikající a kolem vás je spousta objektů, jež dotvářejí atmosféru, jinde lze použít jen klasikova slova: "Nuda, nuda, šeď, šeď." A je to škoda, protože právě grafika měla být velice silnou stránkou tohoto titulu.
Co se zvuku týče, to je úplně jiná pohádka. Do uší vám zní chytlavé melodie, v hlavní nabídce zní naprosto famózní skladba Duel of the Fates a i efekty jsou poměrně dobré. Za kvalitní lze označit i namluvení vašich protivníků i spolubojovníků, jejichž hlasy slyšíte ve vysílačce. Nejen, že jsou poměrně věrné, ale také dobře dokreslují okolní atmosféru.
Jistě by bylo na místě se také zmínit o umělé inteligenci, ale věřte mi, zde není o čem mluvit. Za celou dobu jsem si žádné umělé inteligence nevšiml, a to jak na straně Obchodní federace, tak u bojovníků za svobodu Naboo. Chovají se pouze podle předprogramovaných příkazů a nemají naprosto žádnou tendenci chovat se podle toho, co se kolem nich zrovna děje. Je to škoda, protože tím je vyzdvižena již výše vytknutá arkádovitost.
Jaký nám tedy z toho všeho vyplývá závěr? Battle for Naboo je na první pohled poměrně líbivá hra s originálním zpracováním a poměrně zajímavým dějem, který je ještě okořeněn o závěrečné hodnocení misí. Za to si bezpochyby zaslouží pár bodíků navíc. Zároveň ale trpí nevyrovnaností kvality lokací, nesmyslným odklonem od věrné akce k arkádovitosti a naprostou absencí umělé inteligence. Přesto je možné považovat tuto hru za mírně nadprůměrnou, ale pokud zvažujete její koupi, nechte si to raději ještě projít hlavou. Mohli byste litovat, a to za to přece nestojí.
PS: Pánové z LucasArts, tento vzkaz je určen vám. Pokud se i nadále budete snažit dělat hry pro všechny, nakonec nebudou vaše produkty dobré pro nikoho. Zamyslete se nad tím. Tentokrát to ještě jakž takž šlo, ale příště...
| Star Wars: Battle for Naboo | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
