Taky vám tak příjemně zamrazí v zádech, když uslyšíte dvě kouzelná slůvka "Star Wars"? Je to ten báječný vědecko-fantastický svět, který George Lucas a jeho tým začali vytvářet v sedmdesátých letech. Vsadil bych se, že se mezi vámi určitě nenajde nikdo, kdo by s "hvězdnými válkami" snad ani jednou nepřišel do styku. Po báječné filmové trilogii - Hvězdné války ("New Hope"), Impérium vrací úder a Návrat Jediho - byl svět Star Wars doplněn o další comicsy, knihy, stolní hry, propagační předměty a další věci, které připomínají byť jen trochu všechna ta úžasná dobrodružství, které prožíval Luke Skywalker v boji proti síle - Darth Vaderovi. Princezna Leia, Han Solo, "Žvejk" (neboli Chewbacca v původním překladu), Yoda... ti všichni a ještě mnohem více vytváří tu nádhernou atmosféru. Řekněme si to na rovinu - Star Wars se staly fenoménem dvacátého století. Každý již čekal, co bude dál, a všichni jsme jen s úžasem hleděli na remake verze všech tří snímků - Star Wars: Speciální edice. Loni ale přišel George Lucas s geniálním tahem - v pokračování série by se určitě vyčerpaly náměty, a proto provedl lišácký kousek a začal pěkně od píky. Každý už pak věděl, co na začátku "prvního" dílu New Hope znamenalo ono známé "Episode IV". Venku tedy byla ne jednička až trojka, ale čtyřka až šestka a chystala se premiéra skutečné "jedničky", která tento aspekt zdůrazňovala přímo ve svém názvu,
Star Wars - Epizoda I: Skrytá hrozba (Star Wars - Episode I: Phantom Menace). K tomuto kontroverznímu snímku bych se nerad vyjadřoval s jakýmkoli obdivem - na trilogii nemá, ale přesto se jedná o "pěkné pohádkové sci-fi".
Kde jsou ty časy, kdy se počítačové hry dělaly jen pro radost a zábavu?! Komerční hledisko dávno ustoupilo snažení amatérských nadšenců, což se posléze nevyhnulo ani bublině kolem Star Wars. Přes první tituly na osmibitech, které se točí kolem trilogie (pamatuji se např. na Empire Strikes Back na ZX Spectrum nebo slovenský "zázrak" Didaktik Gama), se LucasArts snažili vyždímat z tohoto fascinujícího tématu co nejvíce. Některé z her byly víceméně povedené (např. vesmírné simulátory X-Wing a TIE Fighter, 3D akční série Dark Forces), některé zase vůbec (dvoudílný Rebel Assault) a další byly zase poněkud rozporuplné (Shadows of the Empire, Yoda Stories, Rogue Squadron). V souvislosti s příchodem první epizody vyrobili vývojáři LucasArts tituly právě s touto tématikou (Racer, Phantom Menace, chystaný Obi Wan). V této době však vychází první realtimeová strategie, která poněkud nezapadá do trendu her kolem první epizody, což je jedině dobře. Je tady Star Wars: Force Commander.
Osud tohoto dílka je poněkud vratký. Měla se z ní totiž stát pěkná 2D strategie, vše bylo ale zrušeno a předěláno do, pro někoho nevkusného, "3D".
Po vesměs negativních recenzích našich kolegů jsem očekával Force Commander spíše se skepsí. A musím vám hned na začátku říct, že to zas tak špatně nedopadlo. Po úvodních hvězdně válečných titulcích shlédnete na můj vkus o něco slabší intro, kde se dovíte něco o základním příběhu - skupinka sandtrooperů vysazena u rebelské základny, načež po smrti velitele je do této nelehké úlohy pasován voják Dellis. Vy, jako jeho bratr Brenn, velíte výsadku přímo z orbitu. Zde si také "ohmatáte" ne příliš user-friendly ovládání celého systému v prvních třech tréninkových misích. Samozřejmě, že pro splnění každé z nich musí Dellis přežít. Hned tyto první levely jsou velice zajímavé, protože vás okamžitě obklopí nádherná atmosféra, a to při nálezu modulu, v němž se na začátku Episode IV zachránili C3PO a R2-D2 (mimochodem tyto postavy byly v první epizodě vtipně nadabovány jako "cé tři pé ó" a "er dva dé dva"...). V další misi musíte najít budovu, která je "skladištěm" Jawů (jak se to jen řekne česky... ?), do níž byli droidi zajati. Ve třetí misi se podíváte do vesničky poblíž domku Bena Kenobiho, který musíte zajmout. Prostě žasnu nad atmosférou, kterou se podařilo týmu LucasArts vytvořit. V dalších misích se samozřejmě ještě téma několikrát zkříží s trilogií, přičemž po 14 misích odchází Dellis na stranu rebelů a vy si tak zbytek odehrajete za "kladnou stranu".
Jak jsem již dříve uvedl, Star Wars: Force Commander je 3D strategií. Nejste tedy upnuti na stabilní dvojrozměrný pohled, ale vše si můžete krásně přibližovat, oddalovat, otáčet a jednoduše si nastavovat kameru podle libosti. Není to ovšem tak jednoduché, protože se to musí ovládat asi dvanácti tlačítky nebo myší. Zvláště zooming je dosti málo jemný, takže buď vidíte na vojáky, nebo na pole, ale nikdy ne na obojí v rozumném měřítku. Když si ale zvyknete, nebudete mít s posuvem obrazu jakékoli potíže.
V úvodních tréninkových misích tedy začínáte s několika málo vojáky a velitel z orbitu vás učí označování jednotek a všemožné fígly včetně přejmenování jednotek, které ale bohužel v tuhém zápalu boje nevyužijete, protože nebude čas. Nicméně tato vylepšení jako např. když kamera sleduje vojáka (posouvá se s ním), nejsou přehlédnutelná a každý z vás si zapamatuje alespoň jednu klávesovou zkratku, kterou při hraní využije. Hned ve třetí misi si všimnete, že něco není v pořádku. Nikde se nic netěží, nikde se nic nestaví... Veškeré jednotky totiž dostanete zaslány přímo z orbitu (podobně jako v Dune II) a to za tzv. "command points", což jsou body získané za kvalitní plnění misí. Můžete je rovněž navýšit obsazováním cizích budov (ale za cenu ztráty pěchoty, která jako jediná může tuto funkci zastávat).
Samozřejmostí je změna módu jednotky - je jich šest (na klávesách F1 - F6) - od pasivního, přes agresivní, "normální", nebo strážný, kdy se voják nebo jednotka pohybuje po trajektorii, kterou mu vytýčíte. Pokud nebudete chtít hrát kampaň, je zde přítomen zábavný skirmish mode, dále jednotlivé scénáře a také multiplayer. Co se tedy hratelnosti týče, je to poměrně kvalitní a atmosférická zábava.
Grafika na tom ovšem není tak dobře. Jednotky i okolí trpí nedostatkem detailů. Rovněž ovládací konzole je příliš velká (člověk by čekal, že se při 1280x1024 zmenší, ale skutek utek...) - dá se sice zavřít, ale pak nevíte, co se děje. Animace nejsou jedny z nejlepších a po celou dobu hraní jsem měl dojem, že jsou jednotky příliš pomalé. Málokdy je rozeznáte (při velkém oddálení), protože jsou uzavřeny "v modré kleci", což není zrovna nejšťastnější řešení při označení jednotek. Pokud byste chtěli k jejich identifikaci využít interface, rovněž zde nejsou sprity nejkvalitnější a jsou příliš rozmazané (doporučuji zapnout minimálně 1024x768, jinak uvidíte jen modré čáry označovacích rámců, a ne vojáky!). Je třeba také přiznat, že zejména v pokročilejších úrovních vizuální stránka krajiny silně zaostává, hlavně co se barev týče. Paradoxem pak zůstává, že Force Commander má při větším oddálení při TAKOVÉ grafice problémy i na pětisetmegahertzových procesorech!
Když jsem poprvé uslyšel hudbu v pozadí hlavní nabídky, málem mě odvezli do sanatoria. Základní imperiální téma je zde rozvedeno do jakéhosi prapodivného rockového dance mixu a kdyby jej býval slyšel John Williams, jistě by se byl býval obracel v hrobě (ovšem kdyby už byl mrtvý). Melodický doprovod na tom není o mnoho lépe v samotné hře - když jen tak chodíte s panáky, hraje "radostný" motiv (nechápu!) a když se bojuje, spustí se pochod z menu. No fuuj...
Známé pařanské pořekadlo ale praví, že zpracování hru nedělá, o čemž jsme se mohli před nedávnem přesvědčit u skvělého Diabla II. Pokud tedy přimhouříte obě oči nad obrazem a zvukem, který se tentokráte mistrům z LucasArts příliš nepovedl, a překousnete trochu krkolomné ovládání a práci s kamerou, vyjde vám nakonec povedená realtimeová strategie s vynikající atmosférou světa Star Wars - nic víc, nic míň.
P.S.: Recenzi jsem napsal až po aplikování patche 1.1, který opravil některé závažné nedostatky, o nichž se již v článku nezmiňuji.
| Star Wars: Force Commander | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
