Zachtělo se vám zvrátit průběh konfliktu, který ovlivní život na tisících planetárních systémů? Máte možnost právě teď. Příběh poměrně plynule navazuje na konec Epizody 2 a mapuje průběh několika prvních bitev Války klonů. Během nich, střídavě coby Mace Windu, Obi-Wan Kenobi a jeho žák Anakin Skywalker, budete dělat to, co rytíři Jedi ovládají ze všeho nejlépe - s vážným výrazem postávat s rukama za zády a pronášet hlubokomyslné pravdy. Naštěstí ale než se stačíte rozkecat, přijde vždycky na řadu nějaká akce a tu rytíři Jedi ovládají skoro stejně dobře jako plkání o ničem. Ne, já nejsem Jedi, proč se ptáte?
Ačkoliv jsou nové Star Wars po většinu času v podstatě pouhou zběsilou střílečkou, mohly by mnoha příliš ambiciózním vývojářům posloužit coby studnice „docela dobrých nápadů“, jichž ve většině her tohoto typu najdete v lepším případě velice málo. Je sice pravda, že úkoly, které obdržíte, se málokdy odchýlí od klasických klišé typu „znič tamto“, případně „ochraňuj tohle“, ale zato je zde k dispozici uspokojivé množství vehiklů, v nichž jsou tyto potřeby Republiky naplňovány, včetně jednoho vehiklu zvířecího a jednoho létajícího. Mnohdy jich vystřídáte dokonce vícero v rámci jediné ze šestnácti misí, což výrazně přispívá k zažehnání pocitu stereotypu. Stupidně řečeno, než si stačíte všimnout, že je to vlastně všechno stejné, tak je to najednou úplně jiné.
Na čem se tedy konkrétně povozíte? V bitvě o planetu Geonosis začnete bojovým tankem TX-130 S, mrštným vznášedlem, jež automaticky kopíruje jakékoli nerovnosti terénu. Tohle vozítko je ve hře zastoupeno nejvíce. Následuje bojový transportní letoun typu LAAT/i, u kterého zůstanete i po přesunu na planetu sněhu a ledu Rhen Var, kde budete pomáhat s horečnou evakuací před přesilou jednotek Obchodní Federace. Další nášup čeká na měsíci Kashyyyku, kde žijí Wookieové. Jednomístný stroj STAP (federační varianta republikového 74-Z, na kterém se taky projedete) vystřídá čtyřnožec zvaný Maru, na jehož hřbetě se budete vtipně infiltrovat do federační základny, abyste mohli odeslat zprávu přátelům. Na chvíli se dostanete i do ultra pomalého tanku AAT. Hra končí na planetě Thule, kde využijete i super odolné chodítko AT-XT.
Dalším kopancem do rozkroku nudy je systém bonusů. V každé misi vás kromě úkolů nutných k jejímu dokončení očekávají tři úkoly nepovinné, za jejichž splnění získáváte po jednom bodu. Některé z nich, jako přežití všech spolubojovníků nebo dokončení mise v časovém limitu, někdy splníte hned napoprvé jaksi bezděky, k jiným se budete později sami vracet. Ptáte se, proč byste to měli dělat? Jakže, neptáte? Dobře, parchanti, tak já vám to tedy neřeknu. A máte to.
Hra SW:CW nemá mnoho závažnějších nedostatků, ale nějaké tu přece jsou. Použitý grafický engine zvládá jistě hodně a servíruje hráčům hezké obrázky, ale mlhy omezující viditelnost bylo na mě někdy opravdu tak akorát. Stejně tak namíchne občasné neúplné zvládnutí terénních záludností. Není například výjimkou, že se při prohánění tančíku mimo vyznačené trasy octnete v místě, odkud je bez viditelných příčin jediného úniku – vrátit se o pár metrů zpátky. Další výtka je trochu kuriózní. Abyste rozuměli, hra v některých misích sleduje váš pohyb a kontroluje, zda se příliš nevzdalujete od místa, kde se odehrává důležité dění. Pokud překročíte jakousi neviditelnou hranici, jste prostě chyceni za límec a otočeni o nějakých devadesát nebo kolik stupňů směrem tam, kde by vás odpovědné síly chtěly mít. To je poněkud nepříjemné, když si chcete rozstřílet právě ten ohnivý tank, který se nachází poblíž této „hranice“, a ještě o něco nepříjemnější v případě, že zrovna sedíte v letounu a díky zmíněnému otočení to naperete neohroženě čumákem do planety (naštěstí letouny vydrží hodně). Vůbec největší problém ale vidím v délce. Když vstanete v deset ráno, posnídáte, zapnete si GameCube a načnete Clone Wars na nejlehčí obtížnost, pak můžete počítat se závěrečnými titulky někdy v půl desáté večer. Ano, je to krásné, ale je to krátké!
Naopak silnou stránkou je režim pro více hráčů. Čtyři způsoby hry vydrží tlupě hravých individuí na opravdu dlouho. Je tu klasické vzájemné zabíjení, vzájemné zabíjení okořeněné hromadným honem na hráče, který je zrovna ve výhodě, bitva se dvěma základnami, kde vyhrává tým, který dříve zničí základnu protivníka, a nakonec to nejlepší, Jedi Akademie, kterou si jistě na první pohled zamilujete.
Ještě moment – na závěr se přece jenom vrátím k těm bonusům. No ano, vyhráli jste, doufám, že máte radost. Tak tedy: za každých pět bonusových bodů se vám dostane jednoho z devíti extra materiálů (pokud si po návratu k nějaké té nekompletní misi pamatujete, které ze tří zvláštních úkolů máte splněné, stačí se soustředit na ty zbývající). Extrabuřty zahrnují čtyři nové multiplayerové mise, prohlížeč jednotek, dokument o vývoji hry, přehrávač hudby ze hry, několik opravdu krásných kreseb, a nakonec… kdepak, tohle už přeci jenom neprozradím, jen si to zkuste sami. Jak vidíte, jsou to všechno opravdové ptákoviny, ale pochopte, že nějaká motivace tu přece být musí, jinak by se všichni na nějaké opakované hraní vykašlali. Samozřejmě až na ty, kteří si to celé rádi projdou ve všech třech obtížnostech. Takoví si to mohou natrénovat třeba na téhle recenzi. Schválně: na obtížnost Jedi Knight položte monitor vzhůru nohama a přečtěte si ji znovu. Až se budete cítit jako Jedi Master, čtěte se zavřenýma očima (monitor můžete postavit zpátky). Ať vás při tom provází Síla!
| Star Wars: The Clone Wars | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
