Člověk se může snažit, jak chce, může za sebou mít léta praxe a stejně nemůže být dokonale objektivní. Přesto se však obvykle hodnocení her v drtivé většině blíží podobnému verdiktu. Ale i tak se čas od času stane, že se vám dostanou do rukou tituly, které jsou do nebe vynášené a vás vůbec neosloví a divíte se, proč jsou z nich všichni tak nadšení. Nebo naopak slyšíte o projektu samá negativa, a když ho zkusíte, zaujme vás.
Osobně se mi při hraní Star Wars The Clone Wars: Republic Heroes stalo to druhé. První ohlasy byly nekompromisně kruté, strháno bylo kde co a titul je prý tak špatný, jako půl roku stará majonéza.
Příběh je zasazen mezi první a druhou sérii 3D animovaného seriálu Star Wars: The Clone Wars.
Asi pochopíte, že se mi do hraní chtělo asi jako k zubaři. Ale nakonec jsem vložil hru do Xboxu 360 a připravil se na nejhorší. Světe div se, ono to nepřišlo. Titulu bylo vytýkáno mnohé, ale hlavním argument byla prý frustrace, která se při hraní dříve nebo později (ale spíše dříve) dostavila.
Nepatřím zrovna k trpělivým lidem, a když se mi stane, že musím některou sekci hry opakovat více než pětkrát šetkrát, objeví se mi na čele žíla velikosti průměrného českého potoka a mám nemalé choutky něco co nejrychleji rozbít. Ale u této hry se mi to nestalo ani jednou. Mám za sebou slušnou řádku titulů a mnohé z nich byly mnohem více frustrující než tento.
Hra je akční skákačkou, kde se hopsá opravdu často. Některé mise jsou dokonce zaměřené hlavně a především na skákání z místa na místo, houpání se na tyčích a podobně, ale přesto, že se stane, že prostě spadnete, nemyslím si, že byste si z toho mohli dělat těžkou hlavu. Je k tomu několik důvodů – nejdříve ten, že checkpointy jsou rozloženy velmi blízko od sebe (obvykle hned na začátku obtížnějšího úseku) a za druhé, umělá inteligence docela výrazně směruje hlavního hrdinu tak, aby k minutí plošinek a podobným nepříjemnostem docházelo minimálně.
Je na místě poznamenat, že design levelů vůbec není špatný, vše na sebe příjemně navazuje, takže nemusíte bloumat, čeho se zrovna teď chytit a kam se vydat, bloudění nehrozí a je tu cítit výrazná snaha o variabilitu.
Klidně se dá prohlásit, že tato hra rozhodně nepatří k těm nudným a opakujícím se. Nejen proto, že v různých úrovních máte odlišné hrdiny (několik Jediů, klonové 
vojáky), ale také díky tomu, že můžete ovládat různé droidy (stačí jim skočit na hlavu a tím, že jim zaboříte světelný meč do zátylku, jsou ve vaší moci), proletíte se na vznášedlech STAP, „projdete“ se v chodících AT-TE a budete řešit jednoduché hádanky.
Ty se liší podle toho, jestli ovládáte klonového vojáka nebo rytíře Jedi (nevybíráte si, v každé úrovni jsou postavy předem dány). Klonoví vojáci se nejčastěji musejí vypořádat s ovládacími panely, které se aktivují až poté, co vyřešíte jednoduché hlavolamy, které spočívají ve správném seskládání barev do obrazce, a Jediové zase musejí využívat různé vlastnosti droidů k překonání překážek.
Samozřejmě, že se liší i styl boje. Vojáci mají palné zbraně a výbušniny (laserové pušky, granáty či raketomet), Jediové se spoléhají na světelné meče a Sílu. Hraní za Jedie je ale mnohem zábavnější. A nejen proto, že tihle sci-fi samurajové jsou borci, 
ale také proto, že ovládání klonových vojáků není zrovna povedené.
Akční složka hry není kdovíjak promyšlená.
Především zaměřování při střelbě je řešeno poněkud zvláštně. To, kam kráčí klon ovlivníte levou analogovou páčkou, pravou měníte směr střelby, ale voják automaticky střílí už při pohybu s ní a zaměřování není zrovna nejpřesnější, takže budete muset spíše věřit v náhodu a rychlé kvrdlání ovladačem, než v ostrostřelecké míření.
Jediové jsou na tom lépe, ovládání je jednoduché, ale mají mnohem více možností. Kromě zmíněné šance ovládnout nepřátelské droidy, umějí skvěle používat svůj světelný meč (komba se skládají sama, stačí tisknout jediné tlačítko pro útok) či využívat Sílu, díky níž mohou vysílat silné vlny, které smetou nepřátele nebo vrhat různé předměty na protivníky. Umějí také uskakovat před útoky, blokovat střely nebo 
mrštit mečem, který rotuje kolem nich a zlikviduje většinu těch, kteří se k nim přiblíží.
Z mrtvých nepřátel vypadávají body, přičemž čím delší je nepřerušená kombinace úderů, tím více bodů. Pokud použijete droida proti ostatním, také se dočkáte lepší odměny. Body můžete také sbírat. Jsou k nalezení ve formě světélkujících orbů nebo uvnitř krystalů, které je nutno rozbít.
Za body můžete nakupovat vylepšení pro Jedie (silnější útoky, lepší účinnost Síly atd.), klony (možnost nosit více sekundárních zbraní…), získat cheaty (např. neomezeně granátů), ale také je můžete utratit za docela zbytečné, ale vtipné tanečky pro droidy nebo různé klobouky a masky pro hrdiny.
Možností je relativně dost, takže sbírání bodů se vyplatí. Kromě nich najdete v misích i dočasné zvýšení schopností Síly, několikavteřinovou nesmrtelnost či chvilkové 
zlepšení útoků. Docela často narazíte i na postranní úkoly, ve kterých musíte zničit co nejvíce droidů jakýmkoliv způsobem, popřípadě s pomocí jiného droida a podobně, je jich několik druhů.
Dovolím si tvrdit, že takhle nevariabilní hra prostě nevypadá. Je docela podpásovka tvrdit, že se tvůrci nesnažili nám přinést něco navíc. Netvrdím, že je příjemné dohrát hru na jeden zátah (celková doba je kolem 7 – 8 hodin), ale rozhodně dvě tři hoďky najednou se dají v klidu zvládnout a bez většího utrpení.
Opravdu si nemyslím, že jsou plošinovkové mise přehnaně náročné a nezvládnutelné. Nepovažuji se za nijak šikovného člověka, ale po pár minutách mi bylo jasné, jak hra pracuje a jak si pohrát s ovladačem, abych zvládal 99 % hopsání bez bolestí hlavy a omdlévání. Pokud „chytíte rytmus“, jsou neakční pasáže docela povedené.
Příběh je zasazen mezi první a druhou sérii 3D animovaného seriálu Star Wars: The Clone Wars. Ten se samozřejmě odehrává v období Klonových válek (doba mezi koncem druhé a třetí filmové epizody). Seriál navazuje na úspěšný kreslený Star Wars: Clone Wars (2003) a je docela povedený.
Po vizuální stránce asi nesedne hra každému, protože je dost infantilně zpracovaná, ale vyvažuje to solidní příběh. Sleduje několik dějových linii, které se proplétají. Nosnou linkou je poté to, že Jediové a klony musejí zjistit, co má za lubem zabiják v hypermoderním obleku Kul Teska. A není to nic malého, jeho plány mohou ohrozit celou galaxii.
| Ashoka Tano |
| Ashoka je nejen jednou z hlavních postav seriálové předlohy, ale je hratelnou hrdinkou i v recenzované hře. Je to 14-ti letá dívka z planety Togruta a je padawankou Anakina Skywalkera. Objevena byla mistrem Plo Koonem, který ji dovedl do chrámu Jediů. Barva jejího světelného meče je zelená. Často je přirovnávána k Anakinovi, který měl v jejím věku stejné chování.
Postava byla vytvořena, aby pomohla demonstrovat přerod Anakina z divokého padawana (Epizoda II) v odpovědného Jedie (začátek Epizody III).George Lucas chtěl na plátně vytvořit jakési rodičovské pouto a inspiraci čerpal ze vztahu ke svým dvěma dcerám. |
Postavy, které dostanete pod kontrolu, jsou Anakin Skywalker, Obi-Wan Kenobi, Ahsoka Tano, Mace Windu, Aayla Secura, Luminara Unduli, Plo Kloon a Kit Fisto za Jedie, zatímco klony jsou zastoupeny kapitánem Rexem, komandérem Codym a jeho kolegy Greem a Blyem.
Rozdíly jsou jen vizuálního charakteru, schopnosti se neliší, takže v tomto případě hra trošku zaspala. Na druhou stranu, umožňuje kooperativní hraní, což vždy přidá titulu na atraktivnosti. A funguje to i v tomto případě.
Akční složka hry není kdovíjak promyšlená, přestože na některé nepřátele to chce i trošku taktizování – často je nutné kombinovat Sílu a meč, popřípadě granáty a střelné zbraně. Samozřejmostí jsou souboje s bossy, které jsou povedené a vyžadují šikovné prsty a správné načasování.
Slabinou titulu je bezesporu grafika, která vypadá jako z předchozí generace konzolí. V tomto ohledu se určitě dalo na hře zapracovat mnohem více. Navíc kamera občas zabere dost prapodivný úhel, z kterého se špatně kontroluje činnost vašeho hrdiny.
Zvuková stránka hry, jak jsme u Star Wars titulů zvyklí, je na vysoké úrovni a nabízí nové dynamické motivy a remixované klasické písně z filmové série, stejně tak jako dabing, který se rovněž rozhodně nemá za co stydět.
Star Wars The Clone Wars: Republic Heroes tedy není dokonalá hra, má spoustu chybek, ale za frustrující a stereotypní ji příliš označit nelze. Mnozí jiní zástupci žánru byli mnohem obtížnější a méně promyšlení a přesto byli obecně hodnoceni lépe. S čistým svědomím mohu prohlásit, že jsem se pobavil více než slušně a svůj účel hra splnila. Není špičková, není dokonale vyvážená, ale slovo „frustrující“ bych v žádném případě nepoužil.
