Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

StarLancer - vzdušná výzva od Microsoftu

  12:00aktualizováno  15. února 2003 12:56
Microsoft je, jak víme, výrobcem nejpoužívanějšího operačního systému. Avšak nejen to. Produkuje i hry, které možná nepatří mezi kultovní, ale jsou každopádně kvalitní. Patří mezi takové i StarLancer? Nebo by bylo lepší, kdyby se švec držel svého kopyta? Možná, že se odpověď skrývá v následujícím článku. Kdo ví?

StarLancer

"Všude kolem, kam jen oko dohlédne, se rozkládá nikde nekončící vesmír bez hranic, jehož temnotu projasňují myriády hvězd," říkal jsem si v klidu své hlavy. "Oku se zdají být malé jako špendlíkové hlavičky, přesto jsou však mnohem, mnohem větší, než moje rodná planeta. Planeta, o kterou nyní bojuji s jinými, pro které je Země také domovem. Proboha, proč to vůbec děláme? Proč se musíme prát s těmi, kdo jsou vlastně našimi rodnými bratry? Proč nejsme schopni a ochotni se v klidu dohodnout? Proč..."

Z přemýšlení mě vytrhl vzrušený hlas mého wingmana: "Letka na jedenácté hodině, šest strojů, rychlost 2-5-0, kurs 1-8-1, 0-3-2." Tisknu mikrofon a s potlačovaným chvěním v hlase sděluji: "Rozumím." Tak sbohem, klidná hlídko, sbohem, sladkobolné přemýšlení. Jdeme nakopat pár... (censored).

Jak jste již mohli poznat z úvodních řádků a okolních obrázků, nová hra StarLancer nás provede červí dírou do budoucnosti a do hlubokého vesmíru, ve kterém se odehrává bratrovražedný boj mezi obyvateli Země. StarLancer Lidé z Digital Anvil vám v produkci od Microsoftu připravili hru ve stylu Hvězdných válek, ve které se ocitnete v kůži jednoho ze členů 45. dobrovolnické letky Aliance, která se společně s ostatními spřátelenými státy snaží zastavit ničivý postup zákeřné Koalice.

Co se originality námětu týče, není nic moc, ale uznávám, že jen stěží je možné vymyslet něco jiného, než co tu už v tisícerých obměnách bylo dříve, takže za toto jim nelze žádné body strhnout. Za poněkud trapné však považuji postavení Ruska do čela zlotřilé Koalice. V Americe se možná ještě nedoslechli, že čas propagandy z dob Studené války již skončil. Přicházejí tedy o pomyslný bodík ne za nedostatek originality, ale za použití již obehraného klišé. (Proč ne Vietnam? Japonsko? Etiopie? Česká republika?)

S potěšením na duši musím naštěstí oznámit, že toto je jedno z velice mála slabých míst, které StarLancer má. Tvůrci jinak namířili své hvězdné kopí tím správným směrem. Hra je velice dobře vyváženou kompozicí příběhu, scénáře i grafického zpracování, což vše ještě podtrhuje příjemná a velice vhodně zvolená zvuková kulisa. Nemluvě o hratelnosti. A ovládání. A zábavnosti. A vůbec, pěkně jedno po druhém.

StarLancer

Dlouho jsem váhal, čím začít. Má to být grafika, nebo raději scénář? Chtěl jsem začít tím lepším, ale nemohl jsem se rozhodnout. U většiny her sice platí, že čím lepší je grafické zpracování hry, tím více je příběh tlačen do pozadí, a pokud je zase velká pozornost věnována scénáři, doplácí na to samotná vizualizace projektu. U StarLanceru je však scénář i grafika na stejně (vysoko) postavené příčce, takže jsem se nakonec musel rozhodnout podle abecedy - a zvítězilo grafické zpracování.

Již samotné intro je velice působivé a dobře zpracované, takže poté, co jsem si prohlédl screenshoty, jsem neodolal a spustil si jej znovu. A tato vysoko nastavená laťka zůstává na svém místě i během hry samotné, takže se nemusíte bát, že po líbivé úvodní videosekvenci na vás čekají holé a žalostně jednoduché polygony, u kterých byste se museli hodně snažit, abyste v nich viděli nepřátelské letouny. Ne, bitevní křižník vypadá opravdu jako křižník, jednotlivé typy letounů budete schopni od sebe rozpoznat vlastním zrakem (pokud se k nim dostanete dostatečně blízko) a nestane se vám, že byste si spletli ruskou Sabre s blížícím se torpédem (u kterého se podrobnější prozkoumávání během akce nedoporučuje).

StarLancer

Je sice pravda, že na obdivování krás hvězdného pozadí, otáčejících se planet, kolem prolétávajících letounů a raket nebývá při hře příliš času, o to více si však můžete vše vychutnat v momentech, kdy máte jako pilot "vesmírné stíhačky" chvilku na odpočinek. To vám umožňuje i HUD - displej, na který se promítá kromě vašeho skutečného výhledu čelním sklem i množství detailních informací o poškození, zbraních, štítu, zaměřených nepřátelských letounech, radaru, rychlosti a ... a mnohé a mnohé další informace, které můžete, ale i nemusíte během letu potřebovat. HUD je totiž koncipován tak, aby vám byl schopen poskytnout co nejvíce údajů, ale zároveň aby nebyla pilotova informovanost docílena na úkor jeho výhledu.

Nyní se dostáváme ke krásnému předělovému místu mezi grafikou a příběhem. Tímto styčným bodem je místo, na kterém jako piloti (ne hráči) trávíte nejvíce svého času - tímto místem je mateřská vesmírná loď. Nemohu si pomoci, ale tvůrcům se zde podařilo skloubit líbivost s funkčností. Veškeré dění je i zde kompletně ve 3D, mezi vlastními ubikacemi se skutečně pohybujete... Je zřejmé, že tvůrci vynaložili maximální snahu nejen na to, aby vás zatáhli do děje samotného, ale kompletně do života jednoho z členů vaší 45. dobrovolnické letky.

StarLancer

Tato snaha se však neomezuje pouze na dění mimo samotnou akci, ale graduje právě v jednotlivých misích. StarLancer vám v nich nenabízí jen pouhou akci v kokpitu vesmírného letounu, kdy je zapotřebí sestřelit vše, co nemá na svých křídlech vaše barvy, ale požaduje po vás i poměrně velkou dávku operativního i taktického rozhodování. Stejně jako ve skutečnosti, tak ani zde nikdy nevíte, kam vás který úkol zavane, a zda se jednoduchý transport nákladního konvoje nepromění ve vaši nejhorší noční můru, nebo jestli zdánlivě opuštěné bojiště, po kterém jen sem a tam prolétají trosky, se nakonec nestane místem vašeho věčného odpočinku. Každá mise v sobě skrývá ukrytý háček, který ovšem objevíte až ve chvíli, kdy se na něj doopravdy chytíte.

Tím se dostáváme k otázce hratelnosti. I zde jsem byl příjemně překvapen. Poněvadž se můj joystick poroučel nedávno do Silikonového nebe, byl jsem odkázán jen na klávesnici. I z ní je však StarLancer jednoduše ovladatelný a nepocítil jsem tak žádný handicap. A mise bývají sice dlouhé a obtížné, jsou však přesto zvládatelné a zábavné. Nepřátelé sice přílišnou inteligencí neoplývají, přesto jsou natolik inteligentní, aby se nedali několika dobře mířenými ranami sestřelit a vám přidat další zářez na pažbu.

StarLancer

Nerad bych ale, aby to vypadalo, že hře StarLancer zcela nekriticky nadržuji. I zde jsem našel několik drobností, které vám mohou více či méně otrávit život. První je nemožnost ukládání pozic během misí. Tím je sice zabráněno poněkud nečestnému souboji stylem "Save/Load", zároveň tím však dochází k jedné nepříjemné skutečnosti. Již výše jsem se zmínil, že předem nikdy nevíte, co všechno na vás daná mise chystá. Někdy se plnění všech úkolů protáhne na hodinu, někdy i více (nejvíce jsem hrál asi dvě a půl hodiny v kuse). Nemožnost ukládání pozic vás tak nutí hrát jen v případech, kdy víte, že máte alespoň dvě až tři hodiny času, během kterých se kromě ovládání letounu musíte i modlit, aby vám nespadl systém. Na obranu StarLanceru však musím říci, že během celého hraní mi počítač spadl pouze jedenkrát (a to mi jinak padá i několikrát do hodiny, nejspíš v závislosti na tlaku vzduchu).

Další slabinou je již zmíněná nízká inteligence nepřátel (a i spojenců). Někdy, zvláště při boji s několikanásobnou přesilou, se to může zdát být velkou výhodou, trpí tím však celá myšlenka jinak velice realisticky ztvárněné hry, která tak nabírá zcela jiný nádech a z vás se může absolutně nezaslouženě stát opěvovaný superhrdina.

Abych však nepomlouval - až na tyto kazy se jedná o velice dobře propracovaný vesmírný simulátor, který nabízí díky volitelné obtížnosti spoustu zábavy jak pro zkušené piloty, tak i pro naprosté rookies. Navzdory svým nesporným kvalitám se z něj sice nejspíše nestane zrovna kultovní hra jako Wing Commander, každopádně však stojí za ozkoušení.

StarLancer
Výrobce: Digital Anvil
Distributor: Microsoft
Minimální konfigurace: Pentium 200, 32MB RAM
Doporučená konfigurace: Pentium 300, 64MB RAM, 3D akcelerátor
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Dobře propracovaný vesmírný simulátor, který by si neměl nechat ujít (nejen) každý milovník soubojů v kosmu.
Hodnocení 85%

Autor:


Nejčtenější

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...



Nejpopulárnější streamer Ninja nechce natáčet se ženami

Richard Tyler Blevins aka Ninja

Než aby se stal předmětem drbů, nebo byl nařknut z nemístného flirtování, tak se raději oblíbený streamer Ninja úplně...

Lepší než GTA? Ohlédnutí za prvním dílem Red Dead Redemption

Red Dead Redemption

Původní Red Dead Redemption patřilo s přehledem k nejlepším hrám minulé generace konzolí. Cenami ověnčená kovbojka...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

RECENZE: State of Mind je i přes spoustu chyb zajímavým sci-fi příběhem

State of Mind

Ambiciózní novinka od německých adventurních specialistů z firmy Daedalic detailně rozpracovává témata, nad kterými se...

RECENZE: Přídavek Canny Valley pro Fortnite potěší fanoušky příběhu

Fortnite: Canny Valley

O Fortnite se mluví hlavně ve spojitosti s módem Battle Royale, nicméně hra obsahuje také příběhovou kampaň. A ta se...

RECENZE: Pamatujete na sci-fi simulátor Descent? Overload je to samé

Overload - fotky z recenzování

Descent patří mezi ty hry, na které hráči kolem třicítky vzpomínají s nostalgickou slzou v oku, zatímco ti mladší...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz