Staromódní arkáda Zombie Driver příjemně překvapila

Chcete-li si odpočinout od sofistikovaných a komplexních moderních her, arkádovka s přejížděním a střílením zombíků je ideální volbou.

Zombie Driver není remakem žádné starší arkádové hry a ani se nijak výrazně neodvolává na jejich principy a koncepty. Jedná se o titul, který chce v první řadě bavit a jehož autoři si dobře uvědomovali omezenost svých prostředků. Proto se nepouštěli do nejistých experimentů, ale přišli se svěžím, za pár babek stažitelným kouskem, s nímž je radost trávit volné chvíle.

Nenechte se odradit tím, že popis a prezentace hry vypadají jako u těch kvalitativně nejhorších budgetovek. Zombie Driver je trochu jiný případ.

Tahle hra funguje velmi dobře, samozřejmě za předpokladu, že přistoupíte na její pravidla. To znamená, že nebudete očekávat více než hurónské a místy dosti adrenalinové přejíždění a střílení zombíků. Je to béčkové a levné až na půdu, ale právě v tom je síla.

Na začátku vás čeká několik stylových kreslených obrazů, které i bez doplňkového textu či vyprávění mluví jasnou řečí. Město zamořila zombifikace, armáda neuspěla a poslední přeživší potřebují pomoc. Hráč jako zdatný řidič pochopitelně ze zombíků nemá strach a nechává si dobře zaplatit za transport přeživších z různých domů rozmístěných po městě do bezpečí základny.

Příběh je zhruba stejně nedůležitý jako uvozování do jednotlivých misí, které probíhají všechny na jedno brdo a jakékoliv řečičky kolem jsou úplně zbytečné. Možná by nebyly, kdyby se vyznačovaly větší dávkou humoru. Ten se však do Zombie Drivera příliš inkorporovat nepodařilo, tedy s výjimkou samotného drcení zombíků, jež je tak šťavnaté, že se pološílenému úsměvu při hraní neubráníte.

Na své vozidlo, kterým je zpočátku taxík a jež rychle obměníte za další stroje, shlížíte svrchu. Poněkud to omezuje výhled dopředu, rádius dohledu je poměrně nízký. Brzy vám to přestane vadit a začnete se řídit symbolem, který vás vcelku úspěšně navede na místo, odkud je nutné osvobodit přeživší.

Ještě než se na toto místo dostanete, projedete ulicemi obsazenými zombíky. Tady se můžete rozhodnout: buď se pokusíte na místo určení dojet co nejdříve a s co nejméně škodami, nebo si to rozdáte s každou zombičí bandou, kterou na ulici potkáte, trochu se zdržíte, rozbijete si káru, ale zato budete mít více bodů a lepší pocit.

Ostatně, bouchnuté auto si lze snadno opravit nalezením k tomu určeného power-upu, které jsou po úrovni rozhozené stejně jako peníze navíc či munice do zbraní. Jakmile se dostanete na místo osvobozování, vrhne se na vás obří banda zombíků, z nichž každého je nutné zlikvidovat. Teprve pak můžete najet do zeleného kruhu a sledovat automatické naložení přeživších. Ty potom musíte dopravit zpět do základny.

Vypadá to jednoduše, ale vězte, že po prvních rozjezdových misích rychle přituhne a dokončení nebude takovou samozřejmostí jako na začátku. Většina misí se skládá z několikerých vysvobozovacích akcí, přičemž zapomeňte na to, že by se po každé z nich ukládala pozice. Nic takového, buď misi dokončíte celou, nebo máte smůlu.

To zamrzí především tehdy, když transportujete poslední skupinku přeživších na základnu, když tu se dostanete do nečekaně velkého chumlu zombíků, jež vaše fáro rozmlátí. Pak si celou misi musíte střihnout znovu, což může znít pro změnu tvrdě, ale i takové byly dřívější hry. A je dobré si to čas od času připomenout.

Nicméně se zase nebojte nesmyslně vyšponované obtížnosti. Podle mého názoru je na vhodné úrovni, která ze hry dělá přijatelnou a tím pádem zábavnou výzvu. Navíc power-upy, tedy i opravné balíčky, se po městě neustále obnovují, takže s trochou toho ježdění navíc coby pojištěním proti nenadálým přepadům byste hru měli zvládnout.

Asi už jste pochopili, že nejvíce zombíků zlikvidujete prostým přejetím. Obzvlášť když se maximálně rozjedete a pustíte do nich smyk přes ručku, jejich skupinka notně prořídne a na zemi zůstane krvavý flek. Jakmile však do houfu nepřátel najedete, počítejte s tím, že se hodně zpomalíte a že vás obklopí dav, což může být fatální.

Proto se vyplatí ještě před samotným střetem houf zombíků trochu rozmělnit, a to samozřejmě střelbou z namontovaných zbraní. Zpočátku to je kulomet, ale jak budete hrou postupovat, odemknete si plamenomet, raketomet nebo třeba railgun, který už zvládne opravdu hodně. Po každé misi si lze za vydělané peníze vylepšit brnění, rychlost nebo nitro.

Tím největším tahákem, proč pokračovat, jsou přitom další a další vozidla, která si odemknete. Nechybí mezi nimi třeba autobus, který je pomalý, ale zase se do něj vejde hodně přeživších, mohutné armádní vozidlo nebo třeba rychlý a mrštný sporťák, do kterého se ale zachráněných vejde málo.

Se stále větším počtem aut budete před každou z misí váhat, s jakým strojem se do ní pustit. A jsou to právě auta a zbraně, co notně zvyšuje variabilitu hry. Ta se stále odehrává v poměrně strohých kulisách menšího města, ve kterém sice můžete hledat zkratky přes zadní dvorky, ale spíše tak narazíte na slepou uličku. Ostatně i kvůli malé přehlednosti a absenci mapy vám bude město sice připadat stále stejné, ale zapamatujete si z něj jen málo.

Navíc je škoda, že je Zombie Driver rozkouskován na samostatné mise, ve kterých je sice většinou obsažen i nějaký ten bonusový úkol, tím však volnost končí. Lepší by bylo, kdyby bylo město od začátku do konce otevřené. V podobně navržené hře to však není zásadní vada na kráse.

Tou nejlepší zprávou je nicméně částka, kterou za Zombie Driver zaplatíte. Na Steamu vás přijde na devět euro. Nečekejte žádné zázraky, a budete příjemně překvapeni.