Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

State of War – válka je tady

  12:00aktualizováno  10. července 12:14
Další tuctová strategie v reálném čase? Úspěšný pokus o reinkarnaci hry Z od Bitmap Brothers? Záchrana světa? Od všeho trochu. Nestavíte budovy, přesto vyrábíte jednotky. Netěžíte kombajnem žádné suroviny, přesto na vašem kontě nebude nula. Je to vůbec možné? Ve State of War ano.

State of WarNa klasickou strategii v reálném čase už dneska stěží narazíte. To máte samé vylepšování, často dovedené až do naprosto absurdních měřítek. Člověk aby si pamatoval nespočet klávesových zkratek, kompletně zmapoval závislosti daných budov a jednotek, a to ani nemluvím o starání se o zdroje a budování základny. To si takhle postavíte základnu, vyšperkujete si ji a v další misi aby člověk začínal od začátku. Někteří si již uvědomili, že tudy cesta nevede. Jmenujme si třebas takový Warcraft III – Blizzard se rozhodl co nejvíce zjednodušit základní elementy hry (budování základny, těžba zdrojů) a o to více se zaměřil na boj jako takový. Ale abych neházel všechny dosud vydané realtimové strategie do jednoho pytle. Před čtyřmi lety vyšla jedna poměrně zdařilá RTS od věhlasných Bitmap Brothers, jež nesla název Z. V „Zetku“ se ani nestavělo, ani netěžilo, pouze bojovalo. Mapě, rozdělené na několik teritorií, dominovaly dvě základny – vaše a protivníkova. Jednotlivá teritoria obsahovala různé továrny a zbraně a na hráči bylo, aby je zabral rychleji než oponent. Okupovaná továrna totiž začala vyrábět jednotky, ty zase zabíraly další území a tak to šlo dál až do úplné eliminace nepřítele. „Zetku“ se zkrátka nedala upřít dynamičnost, s jakou atakovala požadavky na hráčovu schopnost rychle reagovat. Čtyřmi slovy, mělo to sakra spád. O pár let později se můžeme těšit na pokračování, nicméně to již poněkud vybočuji z roviny, kterou jsem chtěl nastínit. State of War se na první pohled tváří jako Command & Conquer: Brutal Destroyer 36, ale realita ho přibližuje spíše k „Zetku“.

State of WarTakže tedy, State of War v sobě kombinuje již zmíněné „Zetko“ spolu s tou nejklasičtější strategií v reálném čase, jakou si dovedete představit. Začněme u výstavby základny, která prakticky neexistuje. Všechny budovy jsou předem dané a na hráči je, zda si je zabere pro svou potřebu, nebo nechá nepřítele, aby využíval jejich služeb. Zcela na začátku každý vlastní svou základní budovu, jež zajišťuje výrobu jednoho létajícího talíře. Mezi schopnosti tohoto kulatého letounu patří konvertování budov na vaši stranu a též se stará o upgrade továren ve vlastnictví hráče. Je-li zničen, nad základní budovou se okamžitě objeví nový. Mezi důležité budovy rozhodně patří továrna na výrobu válečných strojů, jež automaticky v určených intervalech produkuje bojová vozidla. Nechybí ani výzkumná laboratoř – ta zase „vyrábí“ výzkumné body, za něž si lze, v určitém počtu, ledacos vylepšit. Můžu pokračovat přes radar a další, ovšem ještě bych se pozastavil u dolů. Přestože vše získáváte de facto zadarmo, užijete si i radovánky s penězi. Ty přibývají po jednom kreditu (to když nevlastníte žádný důl), ovšem s nabytými doly na vaší straně se v přímě úměře zvětšuje i vaše hotovost. S tím stavěním budov jsem totiž neřekl tak úplně pravdu. Peníze lze utratit třeba za obranné věže, jež můžete umísťovat dle libosti v blízkosti vašich staveb. Pravda, obyčejná pozemní věž toho příliš nezachrání, ale protiletadlová své využití, zvlášť proti cizáckému létajícímu talíři, rozhodně najde.

Cíl? Jednoznačně zničit budovy oponenta a tak je „přebarvit“ na svou stranu. Více budov produkuje více jednotek a možností, postupujete tak se svojí armádou dál a dál po mapě. Po State of Warčase, až vaše převaha několikanásobně převyšuje nepřítele, podniknete zdrcující útok a šmytec. Další mise, vše začíná znova. Tedy v o něco obtížnější situaci (méně jednotek do začátku, špatné taktické umístění, více nepřátel), ovšem pořád to samé. Cíle jednotlivých misí se příliš neliší. Ano, dostáváte úkoly zničit to či ono, nicméně obvykle se stejně nevyhnete eliminaci všeho, co se tváří jako cizák. A příběh? Blízká budoucnost, federace všech států na pokraji zhroucení, velká válka… jak kdysi poznamenal Jan Rejžek na adresu filmu Titanic, kýč jako víno. Nezbývá mi nic než souhlasit. Alespoň že mise si v jistých mezích sami vybíráte na drátěném modelu mapy světa. Hmm. Arzenál tvoří několik typů tanků, třeba plamenometný, laserový, ten se dvěma kanóny a podobně. Tuhle „lehkou“ mašinérii doplňují hodně silní mechové spolu s raketomety, nezapomnělo se ani na zničující bombardéry a výsadkové letouny.

O grafickém zpracování se musím zmínit na dvou rovinách. Tu první charakterizují renderované šoty, jež doprovázejí každou misi. O jejich kvalitě příliš valné mínění nemám, neboť snad už šest let starý Command & Conquer by je strčil do kapsy. Výbuchy, pohyby modelů, to všechno se podařilo zpracovat vcelku vkusně a obstojně, jenže s propracováním a otexturováním se nikdo příliš nepáral. Pokud bych scénu zastavil, přirovnal bych statický obrázek k práci zažraného amatéra do 3D studia. A to, jak sami uznáte, je jako kdyby vám číšník v hodně drahé restauraci servíroval párek v rohlíku. Ovšem na té druhé, herní rovině, už vše vypadá tak jak má. Ačkoli se nejedná o 3D engine, terén State of Warpůsobí velmi plasticky, stejně tak jednotky. Stroje se skvěle pohybují, ještě lépe střílejí a všechno předčí už jenom opravdu nádherné výbuchy. Všechno vlastně ne. Nejvíc mě dostalo asi zpracování bombardérů a ohromných staveb, zakomponovaných v příslušné velikosti (k tankům) přímo do hry. Mocný bombardér svrhávající bomby na cíl… nebo jeho trosky zaryté v zemi vypadají naprosto úchvatně. Krajinu, mimo budov, trosek a stavebních komplexů obohacují i stromy či jezírka, zkrátka pastva pro oči.

Jenže, bohužel, grafika, sic podstatně ovlivňuje hratelnost, všechno nezachrání. Hudba, zvuky, tohle všechno je v pohodě, jenže tak v páté misi si pořád říkáte „proč?“. Proč bych měl hrát něco, co mám už tolikrát, a v často i lepším zpracování, stokrát obehrané? Dostaví se nuda, kterou ještě silně násobí utahanost hry, či přesněji řečeno pomalost bojových jednotek. Nic není platné chytré ovládání, mazaný systém stěžejních bodů na trase a podobné libůstky. State of War postrádá onu dynamiku, s jakou se mohlo pyšnit právě "Zetko". Snad příště. Ani na poli inteligence počítače nás nic převratného nečeká, počítač posílá i osamocené jednotky proti dvacetinásobné přesile. No, dalo se na tom zapracovat více. To ale neznamená, že vyhrávat bitky je snadnou záležitostí, v pokročilejších misích spíš naopak. Každopádně, jako obyčejný hráč bych sáhnul spíš po Red Alertu 2, či si pořídil několik let staré „Z“, které pranic neztratilo ze svého lesku (odzkoušeno).

State of War
Výrobce: Cypron Studios
Distributor: Crystal Interactive
Distribuce v ČR: Cinemax, 590,- Kč
Hratelné demo: BonusWeb.cz
Oficiální homepage: www.stateofwar.cz
Minimální konfigurace: Pentium 266 MHz, 32 MB RAM
Doporučená konfigurace: Pentium II 400 MHz, 64 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ano
Verdikt: Akčněji pojatá strategie v reálném čase bez potřebné špetky dynamiky.
Hodnocení: 60%

Autor:



Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...



O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

Subnautica

Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na...

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

Další z rubriky

Zabíjet nácky ve Wolfesteinovi je zábava i bez hrdiny Blazkowitze

Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe

Přídavek pro letošního Wolfensteina určitě neoslní originalitou, ale o to tu přeci nejde. Další tři levely plné...

Připravte si světelné meče, příběhová kampaň Battlefrontu 2 je skvělá

Star Wars: Battlefront II

Battlefront 2 je sice především multiplayerová hra, ale tentokrát nabízí i příběhovou kampaň pro jednoho hráče. A ta je...

RECENZE: Seven: The Days Long Gone je mix Thiefa, Commandos a Diabla

Seven: The Days Long Gone

Mix Thiefa, Commandos a Diabla? Že to zní jako skvělý nápad? Nemůžete se dočkat, až si hru zahrajete? Než začnete...

Najdete na iDNES.cz