Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stealth Combat - netradiční spletenec

  12:00aktualizováno  11. června 4:55
Zkuste si představit Metal Gear Solid zkřížený s akčním simulátorem Incoming Forces. Že to nejde? Ale jde. Je však jasné, že pro využití celého potenciálu takovéhoto mixu je zapotřebí víc než jen dobrý šejkr. Jinak to dopadne neslavně. Stealth Combat na tom vlastně není nakonec až tak špatně - mohlo to být horší.

Stealth Combat

Již dávno jsme si zvykli, že megalomanské sliby herních vývojářů nebývají plněny ani zdaleka tak často, jak bychom si přáli. Nejedná se přitom většinou o žádnou jejich lenost či velkohubost - pohled hráčů je prostě o poznání kritičtější, než samotných tvůrců her. Například akční Stealth Combat od německých Deck 13 zachránilo od velkolepého debaklu jen jediné - takřka mizivý "hype", díky čemuž o tomto titulu prakticky nikdo nevěděl, a tak nikdo nemohl být zklamán. Nejedná se přitom ani zdaleka o špatný projekt, vývojáři však využili jen slabou polovinu potenciálu svého dítka.

Svým způsobem je Stealth Combat jakýmsi prapodivným křížencem mezi Metal Gear Solid a Incoming Forces. Ano, pochopitelně, v zásadě je takovéto spojení nemyslitelné, pro ilustraci herního systému však poslouží více než dostatečně. Z prvního jmenovaného titulu si Stealth Combat vzal především ono odhadování správného okamžiku pro akci, neustálou spolupráci s minimapou a opatrné plížení mezi strážemi. Z Incoming Forces pak především to, že ony stráže nejsou normální vojáci, nýbrž tanky, vrtulníky a strážní věže, a skutečnost, že hrou neprojedete v jednom vozidle, nýbrž v několika různých Stealth Combat typech a dokonce se několikrát i proletíte.

Jak jste již nejspíš pochopili, hlavní slovo zde má těžká vojenská technika. Místo abyste však zběsile pálili ze všech sil na všechno, co se pohne (i když na to také několikrát dojde), bývá vaším úkolem se nepozorovaně - či prostě jen naživu - dostat z místa A na místo B. To ještě nemusí být špatný koncept. Naopak, má své kouzlo; přinejmenším v tom, že podobné hry by na prstech u rukou spočítal i hodně nešikovný řezník. Aby však byl výsledek dokonalý, bylo by zapotřebí nezastavit se na půli cesty a nechat se zmíněnou dvojicí titulů inspirovat trošku víc - ve špionážních misích přidat více MGS a jeho atmosféry a adrenalinu, v akčních sekvencích naopak více Incoming Forces a jeho zběsilosti, bojechtivosti nepřátel... a adrenalinu. Ano, je to tak - ačkoliv není Stealth Combat přímo nudný, krev vám v těle zas tak moc nerozpumpuje.

Příběh je zasazen do blízké budoucnosti, která vypadá podobně jako dnešek, vlastně až na politické uspořádání světa. Po menší vojenské krizi se síly přerovnaly. Z euratlantické aliance a přidružených států vznikla Ekonomicko-vojenská aliance (EMA, Economic Military Alliance), z Číny a okolních zemí Velká Asie Stealth Combat (GA, Great Asia). Obě velmoci žijí v míru a porozumění, mají totiž starosti s něčím jiným, než se vzájemným hašteřením: s chaosem zmítaným Ruskem. Tento bývalý gigant nemá prakticky žádnou vládu, žádné peníze a žádné spokojené obyvatele. Zato má jaderné zbraně. A propuká v něm krize. Záhy se však ukáže, že někdo se vysloveně snaží vyvolat větší konflikt a stopy vedou za hranice zdecimovaného obra. Ale kam? Do EMA? Nebo do GA? Ať už je to jakkoliv, musíte tomu zabránit stůj co stůj.

Hra nabízí dvě různé kampaně - jednu za Alianci, druhou za Velkou Asii. V prvním případě budete hrát za plukovníka Streaka, v případě druhém za velitelku Moonovou. Obě postavy mají válce zabránit, i když stojí na opačných stranách barikády. A obě postavy čeká něco málo přes desítku misí, které vás zavedou například do Peru, na Sibiř či do Číny. Snad jedinou nevýhodou je, že pokud nepřeceníte při volbě obtížnosti své síly, nebude vám dokončení jedné kampaně trvat o něco málo déle než pět hodin. Pro nezasvěcené - to opravdu NENÍ mnoho.

Štěstí je, že oněch deset hodin, které vám zaberou obě zdejší dějové linie, nejsou až tak nudné. Rozhodně Stealth Combat nelze říci, že by byla jedna mise jako druhá. Zadané úkoly sahají od eliminace protivníkových vozidel či budov, přes získávání dat nebo infiltraci nepřátelských kompexů, až po záchranu osob a udržení hájených pozic. Některé mise na sebe přímo navazují, občas vás vývoj situace donutí změnit původní plány a sáhnout po záložních... které si musíte na místě vymyslet. To nelze nepochválit. Plnit rozkazy budete nejen na zemi, ale i pod ní nebo ve vzduchu. Každou chvíli přitom budete v jiném vozidle. Jejich ovládání je prakticky totožné, naštěstí však nelze to samé říci o jejich bojových a jízdních vlastnostech. Na nějakou variabilitu použitelných strategií ale zapomeňte - jen málokdy si můžete vybrat, do jakého typu vozidla nasednete, a tak vždy existuje jen jeden možný způsob, jak úkol splnit.

Ne vždy se musíte spolehnout jen na své vlastní síly. Čas od času vám pomohou vaši spolubojovníci, kterým můžete zadávat pomocí klávesových zkratek základní rozkazy. Na rozdíl od Incoming Forces je jejich variabilita opravdu dostatečná, nechybí zde dokonce ani možnost vyslání "wingmanů" na nějaké konkrétní místo, které pak mohou bránit do roztrhání těla, nebo se tam jenom Stealth Combat ukrýt a sledovat situaci. Jen je škoda, že k používání takovýchto propracovaných taktik vás vůbec nic nenutí.

Inteligence vašich pomocníků není zrovna nejhorší, v krizových momentech však nemusí být od věci převzít velení do svých rukou. Vyplatí se znát výzbroj jednotlivých typů vozidel a letounů, počítačová AI se totiž často zdráhá používat sekundární munici, která je na určité druhy protivníků o poznání účinnější; nemáte-li ji vy, je lepší se přenést do příslušného kokpitu a nenechat to na automatice. V případě, že nebojujete sami, hraje vám do karet ještě jedna výhoda - nemusíte se bát smrti. Bude-li váš tančík zničen, automaticky se přenesete do nejbližšího spojeneckého vozu. Bůhví, jak to děláte, možná máte raketové tretry.

Herní systém má ale více nedoladěností, než jen toto diskutabilní přemisťování z jednoho obrněnce do druhého. Vezměme to ve zkratce. Při leteckých soubojích je obtížné trefit cíl pohybující se v jiné výšce než jste vy, protože náklon vrtulníku je jen nepatrný; stoupání či klesání je přitom vyřešeno nanejvýš nešikovně. Protivníkovy tanky jsou prakticky slepé - často dohlédnou Stealth Combat jen deset metrů před sebe. Ve hbitém džípu pak není nijak těžké jim utéci nebo se schovat do stínu, vypnout motor a počkat, až projedou nevšímavě kolem. Spolupráce podvozku a otočné věže není u pozemních jednotek žádný med a bude vás stát hodně nervů, než si na zdejší systém zvyknete. Komunikace jednotlivých protivníkových jednotek je nulová - vidí-li vás jeden, jde po vás jen on a nikdo jiný, i kdyby byla poblíž přeplněná základna. A zmizíte-li dostatečně daleko, zanechá pronásledování a vrátí se na svou původní pozici.

Stealth Combat ale má i své kladné stránky, především co se vizuálního zpracování týče. Pracovníci Deck 13 použili svůj vlastní engine JARED, který se opravdu nemá za co stydět. Dokáže zobrazit až milion polygonů najednou a přitom je obraz na doporučené konfiguraci hardwaru naprosto plynulý. Samozřejmostí je dynamické osvětlení, částicové efekty a drobnosti jako lens-flare; bez toho snad žádný nový kvalitnější engine ani být nemůže. Co ale překvapí, je interaktivita prostředí. Ničení krabic příliš nepřekvapí, jiné to už je s překážkami. Zatímco s lehkým džípem se při nárazu do stromu či lampy nic nestane, těžší vůz zlomyslnou dřevinu (respektive kandelábr) porazí a může jet dále. K zahození nejsou ani takové maličkosti, jako otáčení s pásovým vozidlem - vidíte, jak se oba pásy Stealth Combat protáčejí na opačnou stranu, přičemž ve sněhu či hlíně zůstávají příslušné otisky. To není zlé. A to jsme ještě nemluvili o plynulém toku času, takže si můžete vychutnávat pohled na pomalu zapadající slunce, které zalévá krajinu stále červenějším a červenějším světlem, až své křídla po okolí rozprostře noc a vy musíte rozsvítit reflektory... Škoda, že stejný smysl pro detail neprojevili tvůrci i v ostatních herních prvcích.

Je tedy zřejmé, že Stealth Combat není v žádném případě špatná hra. Silně ji ale poškozuje její malý rozsah a naprosto nevyužitý potenciál, který základní myšlenka "motorizované špionážní akce" nabízí. Doufejme tedy, že v Deck 13 začnou pracovat na pokračování. Pokud se totiž poučí ze svých chyb, mohl by být případný druhý díl o poznání lepší. A bylo by to záhodno, protože titulů podobných Stealth Combatu není mnoho.

Stealth Combat
Výrobce: Deck 13
Vydavatel: Cryo Interactive
Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto
Stáhněte si: demo, screenshoty, trailer
Oficiální homepage: stealthcombat.cryogame.com
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 32 MB RAM, 8 MB 3D karta
Doporučená konfigurace: procesor 800 MHz, 128 MB RAM, 32 MB 3D karta
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Není to špatné. Ale kromě grafiky by mohlo být všechno o poznání lepší.
Hodnocení 65%

Autor:


Témata: Vrtulník, simulátor


Nejčtenější

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Legacy of Kain
Bude nová hra ze série Legacy of Kain? Vývojáři něco naznačují

Majitelé práv na dlouho opuštěnou značku Legacy of Kain začali na sociální síti sdílet obrázky upíra Raziela. Mohlo by to znamenat nový díl?  celý článek

Huang Wenbin při návštěvě fotbalového klubu Runcorn Linnets.
Fanoušek cestoval přes půl světa, aby poznal oblíbený tým z fotbalové hry

Čínský fanoušek cestoval více než 10 tisíc kilometrů ze své domoviny, aby mohl navštívit klub hrající až devátou nejvyšší fotbalovou ligu v Británii.  celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Další z rubriky

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.