Píše se rok 2004 a hráči na všech světových diskuzních fórech nadávají společnosti Valve. Ta si v té době dovolila neslýchané: hraní druhého dílu legendární akce Half-Life (recenze) podmínila aktivací na tehdy ještě neoblíbené a nedůvěryhodné službě Steam. Tu Valve spustilo o rok dříve, v září 2003.
Gabe Newell, zakladatel společnosti Valve, která Steam provozuje
O deset let později je z negativa jasné pozitivum: hráči mají v cloudu, tedy na vzdálených serverech, vlastní knihovnu her, pro které navíc nemusí vážit cestu do kamenného obchodu.
Ze Steamu je největší distributor her na světě, z Valve ambiciózní společnost útočící s hrami na obývací pokoje a z jejího zakladatele Gabe Newella nejbohatší muž herní branže.
Jmění jeho samotného, vyjádřeno zejména hodnotou jeho majoritního podílu ve Valve, vyčíslil časopis Forbes na 1,15 miliardy dolarů. Málo se ví, že Valve tohoto úspěchu dosáhlo přibližně se 400 zaměstnanci. Jiné společnosti (i technologické) s podobnou mírou zisku zaměstnávají desetitisíce lidí. Jasná lekce z efektivity.
Po počátečním odmítavém stanovisku velkých herních vydavatelů začala brzká masivní migrace na Steam. Do roku 2010 zde vycházely prakticky všechny herní hity včetně Bioshocku či Call of Duty. Většina jich tu je ke koupi dodnes, až na tituly vydavatelství Electronic Arts, které po vzoru Steamu spustilo vlastní digitální distribuci Origin (číst více). Stejně jako další herní obr Ubisoft s Uplay, který si však odchod ze Steamu nedovolil.
Half-Life 2
Dnes má Steam hodně přes 50 milionů uživatelů a platí za nejdůležitější distribuční kanál pro hry na Windows, Mac a Linux. Je zároveň spásou pro nezávislé vývojáře, kteří se na něj se svými tituly dostanou (ale vzhledem ke kontrole kvality to není zase tak snadné). Ti konečně mohou tvořit zajímavé hry a ještě na nich vydělat.
Také proto v posledních letech vzniká tolik menších novátorských projektů. Stačí je totiž jednou na Steam nahrát a mohou si je kupovat hráči z celého světa. V době kamenných obchodů věc nemožná.
Takový lepší vyhledávač serverů
O to zajímavější jsou začátky Steamu. Na jeho startu stál překvapivě jednoduchý záměr. Kolem roku 1999 nebyli vývojáři ve Valve spokojeni s kvalitou on-line herního zážitku v již tehdy legendárních hrách Counter-Strike a Team Fortress Classic.
Záměrem bylo vytvořit centralizovanou platformu, která by hry udržovala vždy v nejnovějších verzích a zamezovala herním podvodům nepoctivých hráčů. V té době ještě velmi malé studio Valve se svým nápadem obešlo velké internetové podniky jako Yahoo, ale ty ho s nezájmem odmítly, což jen dokládá nedostatek vize starých internetových obrů. Valve proto nezbylo než se do vývoje pustit na vlastní pěst.
Na Game Developers Conference v San Jose v roce 2002 Gabe Newell konečně oznamuje Steam. V jeho velkolepý úspěch věří v té době snad jen on sám.
"V čase rozvoje širokopásmového internetového připojení, kdy herní vývojáři stále častěji rozšiřují své produkty po internetu, jsme si uvědomili, že potřebujeme platformu pro nové služby a nabídky," prohlásil tehdy, kdy už bylo jasné, že Steam nebude jen lepším serverovým browserem, ale místem, kde se budou hry nakupovat, instalovat a vylepšovat.
Counter Strike
Dnes se tato slova jeví pomalu jako prorocká. Steam totiž tak trochu předběhl dobu. Po jeho oznámení o něj nejevili zájem hráči ani média. A to ani 16. září, kdy služba oficiálně odstartovala spolu s Counter-Strike 1.6. Ten byl také dlouho jediným skutečným důvodem, proč službu používat.
Nutno dodat, že Steam tehdy trpěl také řadou technických neduhů, které jeho již tak mizivou popularitu dále snižovaly. Pro mnohé hráče z něj dělaly jakési nutné zlo.
Léčba Half-Life 2
O to větší to byl šok, když 16. listopadu 2004 vyšel dlouho očekávaný Half-Life 2 a vyžadoval účet na Steamu. Nikdo to nedokázal pochopit. Vždyť jsme si koupili krabičku se hrou v obchodě, tak proč aktivace na internetu a ještě na Steamu?
Následoval důkladný "shitstorm" směrem k Valve, kterému v přerodu v opravdovou nenávist zabránila pouze skutečnost, že Half-Life 2 byla fantastická hra a všichni ji chtěli hrát. Pravdou ovšem je, že ze strany Valve šlo o kalkul, jak Steam konečně prosadit.
Hra se instalovala z disku přímo do počítače a login na Steamu nebyl kromě verifikace CD klíče nutný. Ano, byla to také poměrně efektivní protipirátská ochrana. Ale mnozí ji nevydýchali, a protože na prvních krabicích nebylo patřičné upozornění, vraceli hru zpět do obchodů.
Překvapení to nebylo pouze pro hráče, ale také pro tehdejšího vydavatele her od Valve, společnost Vivendi (dnes součást koncernu Activision Blizzard). Jejím manažerům začala vrtat v hlavě otázka: když platforma patří Valve a Half-Life 2 ji vyžaduje ke spuštění, co vlastně prodáváme my na datovém nosiči? Následoval soudní spor, ze kterého Valve vyšlo již jako samostatná entita, vydavatel a distributor sám sobě.
Darwinia
Špatnou pověst si s sebou Steam nesl ještě několik dalších let. V rozvoji mu nejvíce pomohli právě nezávislí tvůrci, kteří přece jen vycítili šanci na dramatickou změnu svých možností.
K prvním studiím, které Steam využily, patří Introversion s Darwinií a Mark Healey s Rag-Doll Kung-Fu.
Steam si z každého prodeje bere sice 30 procent, ale to jsou v podstatě jediné peníze, které jsou kromě daně tvůrcům z prodejní ceny strženy. Od dob krabic, kdy se k vývojářům dostala maximálně pětina vydělané částky, je to obrovský pokrok. Díky zavedení Early-Access programu je navíc možné prodávat nehotové hry, a financovat tak pozdější fáze vývoje.
Zatímco všemožní analytici předpovídají hraní na PC trpký konec a přesun interaktivní zábavy na konzole, musí se ve Valve smát, protože na číslech Steamu vidí pravý opak. Hráči se jen postupně přesouvají z kamenných obchodů do digitálního světa, kde nejsou tolik vidět.
Ceny neklesly
Nakonec ani velkým vydavatelům nezbývá než své herní katalogy nabídnout na Steamu. Jistě nemusí litovat, bez velké námahy prodávají a inkasují zajímavou část příjmů.
V souvislosti s tím je třeba upozornit na jednu věc: s příchodem digitální distribuce si všichni mysleli, že hry výrazně zlevní. Vždyť odpadnou náklady na balení, tlusté manuály, datové nosiče a logistiku. Jenže hry nezlevnily, což je z hlediska Steamu, firem, ale i hráčů dobře. Pokud by se tak stalo, PC herní průmysl mohl skončit v troskách podobně jako ten hudební, když neměl dostatečné zdroje příjmů.
O něco méně příznivý je fakt, že hráči v Evropě musí za hry platit stejnou nominální částku v eurech jako hráči v Americe v dolarech. Vzhledem ke kurzu jsou tak o pětinu až čtvrtinu znevýhodněni. Výsledkem je přeci jen trochu paradoxní situace, kdy jsou hry na fyzických nosičích v tradičních krabičkách levnější než digitální kopie na Steamu.
Letní slevy v digitální distribuci Steam
To však neplatí v době výprodejů! Ty se staly jedním z fenoménů Steamu. Několikrát ročně probíhají rozsáhlé nabídky, v rámci kterých jsou pár měsíců staré hry prodávány třeba za polovinu a jen o málo starší tituly s ještě mnohem vyššími slevami.
Ovladač pro konzole Steam Machines.
Pochopitelně je to velmi kvalitně připravená marketingová akce počítající s tím, že skuteční zájemci o určité tituly si je v drtivé většině případů koupí v prvních dnech a týdnech.
Slevy ovšem nalákají na mnohem větší množství her, kterými si hráči doplňují svůj katalog, přestože je zase tolik nechtějí. I když se tyto hry prodají za pár stovek (ale i desetikorun), ve výsledku je to slušný balík, který je pro vývojáře a vydavatele bonusem navíc.
Valve ovšem stále nemá dost, a Steam tak brzy čeká další vývojová fáze. Představí se operační systém SteamOS (číst více), specifické herní přístroje SteamMachines (více o projektu) a také jedinečný herní ovladač. Tentokrát už při tom Valve sleduje celý herní svět a tuší, že to bude velké.
