Steel Walker - čas mechů?

Obřích bojových robotů jsme si naposledy pořádně užili v MechWarriorovi. Jestliže se vám po nich stýská, přečtěte si recenzi na Steel Walkera a sami posuďte, zda vám za připomínku jedné legendy stojí.

Kdysi, je to už drahně let, vznikla hra, která se jmenovala MechWarrior. Pro mnohé znamenala to, co pro jiné Doom či Civilizace, byť tak nehynoucí slávy se nakonec nedočkala. Přesto to nějakou dobu vypadalo, že etabluje svůj vlastní subžánr – akci s obrovskými bojovými roboty. Čtyři díly čítající sérii MechWarrior se ale nikdo nedokázal vyrovnat, a tak zůstala ve svém snažení osamocena a se stále přibývajícími vlivy herního průmyslu byla bezmála zapomenuta. Přesto se ale čas od času, ne zrovna pravidelně, objeví snaha o oprášení této legendy. Tuto snahu v tomto případě personifikuje Steel Walker. Už z krabice na vás mává mech ověšený zbraňovým arzenálem, za který by se nemusela stydět ani menší africká rozvojová země.

To, co se o zápletce dozvíte po nainstalování a spuštění, pokračuje na zhruba stejné úrovni smysluplnosti, a to navzdory faktu, že se tu autoři zcela evidentně pokouší o jakousi reflexi současného světa.

Až příliš brzy však zjistíte, že ne každou snahu o připomenutí starých dobrých časů lze brát vážně a s úctou. Není nic špatného na budgetovém původu hry – všechny tituly zkrátka nemohou být vysokorozpočtové, obzvlášť když velká část z vyhrazeného balíku peněz pravidelně padne na marketing. Bylo nám vcelku jedno, že ten v případě Steel Walkera vůbec nefunguje – o hře se prakticky nic neví. Pokud by však byla kvalitní, své obecenstvo, tím spíše ve vybraném žánru, by si určitě našla. Problém tkví nicméně v tom, že pokud už tu nějaký rozpočet vůbec byl, tak ho autoři do posledního eura propili, čímž veškerý potenciál hry promrhali. Jestliže bychom měli pokračovat v prohlížení krabice, našli bychom tam takové skvosty potvrzující domněnku o propití peněz, jako například tento unikátní slogan: „40 tun bojového stroje a ty jsi pilotem! Jako Jack Logan usednete do po zuby ozbrojeného bojového robota Walkera. Najdi teroristy a zneškodni je! Žádný neuteče, protože: Walkerovi se do cesty nevstupuje.“ Něco tak strašlivého a samo o sobě odpuzujícího nemohli tvůrci napsat ve střízlivém stavu. Samozřejmě za předpokladu, že vychodili aspoň základní školu. Podle toho, co zvládli naprogramovat, to však na pár odchozených hodin předmětu Úvod do informatiky vypadá. Dále než do třetí lekce programování Pascalu to ale nejspíš nedotáhli.

Leccos o příběhu indikovala již citace na obalu. To, co se o zápletce dozvíte po nainstalování a spuštění, pokračuje na zhruba stejné úrovni smysluplnosti, a to navzdory faktu, že se tu autoři zcela evidentně pokouší o jakousi reflexi současného světa. Americký prezident je dle nich padouch, kterému se podaří změnit ústavu jen proto, aby mohl zůstat déle u moci. Jako by toho nebylo málo, začne proti svým občanům podněcovat teroristy, což má za následek nejen omezování svobod, ale také občanskou válku jako hrom. Ještě že se do konfliktu vkládá OSN, kterému se mezitím podařilo sestrojit bojového robota se vším všudy, tedy i se schopností postarat se o veškerá zvěrstva. Kdovíproč byl ale vyroben jen jeden exemplář, který budete ovládat právě vy, a to v kůži frajerského hrdiny s ještě frajerštějším jménem Jack Logan.

Jednou z mála výhod Steel Walkera je, že se člověk nemusí zaobírat složitostmi jeho ovládání. Po uvozujících informacích zkrátka vyjedete z garáže a vydáte se na lov všech možných druhů teroristů, kteří se obšancovali v barácích, útočí v tancích, ale i zcela neohroženě bez jakékoliv obrany. K pochopení, že máte všechny vystřílet, nepotřebujete žádný tutorial, čemuž nahrává i jednoduché, záměrně však nepoužíváme výrazu komfortní, ovládání.

Bojový stroj má rovnou pětistupňový pohon, který musíte korigovat, abyste se pohybovali adekvátně rychle danému typu prostředí. Pochodovat je jedna věc, střílení druhá. Hra naštěstí odlišuje torzo robota od jeho střílny, se kterou je možné manipulovat separátně. To znamená, že jí můžete myší obracet nezávisle na směru chůze a potírat tak nepřátelé útočící ze všech směrů. Obzvláště v pozdějších misích začnou být přívaly ze všech světových stran přinejmenším nepříjemné. Na střílně je přimontovaný kulomet s neomezenými zásobami munice. Není to však jediná zbraň, jíž Walker disponuje. Jsou tu ještě rakety několika typů, avšak prakticky vždy shodného účinku. Ty se od kulometu liší v několika směrech: nelze je pálit nezávisle na směru pohybu, není jich neomezeně a jsou podstatně účinnější. Často se vám v chaosu boje stane to, že všechno roztočíte do takových poloh, že nebudete vědět, kde vám střílna stojí. Proto se hodí klávesa uvádějící jí do výchozí polohy.

Pochodovat je jedna věc, střílení druhá. Hra naštěstí odlišuje torzo robota od jeho střílny, se kterou je možné manipulovat separátně.

Na bázi tupého příběhu těžko očekávat zajímavé mise. Toto pravidlo platí i ve Steel Walkerovi a pokud bychom měli ukázat prstem na nějakou hru z poslední doby se zoufale nevariabilními cíli, pak bychom mířili nejspíš sem. Tradiční dikce scénáristů této hry (tzn. příšerná) prezentuje úkoly vesměs typu „zlikvidovat všechno na mapě“. Samozřejmě, občas je nutné se i někam dostat, ovšem to předpokládá zničení všeho v dohledu. Takže tu máme stereotyp jako vyšitý. Ten nicméně hrám, které mají zábavnou hratelnost, odpouštíme. Bohužel to není případ Steel Walkera, kterého po většinu času symbolizuje naprostá designérská šeď a nezajímavost. Není tu snad jediná věc, kterou by hra byla aspoň trochu výjimečná. Jde o neustálé procházení podobně navržených úrovní, kde není problém se kvůli špatně zpracovanému koliznímu systému zaseknout a střílení do všech stran. To probíhá poměrně hladce, nikdo neklade odpor, kvůli němuž byste se museli snažit.

Klady a zápory

Mech má prostě stále své kouzlo
Dá se to hrát

Zoufale nenápadité
Hrozná umělá inteligence

15 eur
Anglicky

Umělá inteligence je totiž, nepříliš překvapivě, špatná. Mnohdy se ani nespustí spínač, takže vojáci na vaší přítomnost v sektoru nereagují. Když už jim to v hlavě sepne, pak se zmůžou pouze na nenápadité pálení do vašeho trupu. Ten sice nevydrží tolik, kolik bychom od takového macka čekali, na druhou stranu opravdu není problém se nepřátel zbavit ještě předtím, než začnou být opravdu nebezpeční.

Umělá inteligence je totiž, nepříliš překvapivě, špatná. Mnohdy se ani nespustí spínač, takže vojáci na vaší přítomnost v sektoru nereagují.

Na kvalitu grafiky si jistě uděláte názor z přiložených obrázků, my jen dodáme, že tyto jsou ke skutečnému stavu věcí snad až příliš shovívavé. V pohybu hra vypadá jednoduše ještě o něco hůře. Steel Walker tak šanci stát se duchovním následovníkem MechWarriora propásl na všech frontách a stará se spíše o ostudu a potvrzení nekonkurenceschopnosti tohoto žánru než připomínku legendy. Hrát se sice dá, ale nemá absolutně čím zaujmout.