Na první pohled vypadá všechno jako na každé jiné herní výstavě - spousta stánků s monitory, desítky reproduktorů, ze kterých se line taneční muzika či zvuky nějaké hry, pěkné hostesky, davy návštěvníků, permanentně obsazené press centrum a dlouhé fronty u bufetu. Přesto tu však něco nesedí - nikde není vidět známé tváře a loga firem, které ve svém oboru něco znamenají. Že by nechvalně známá Kentia Hall na E3? Nikoliv - stojíme přímo v centru dění na druhé největší hení výstavě na světě, ECTS. Smutné, že...
Právě absence špičkových firem degradovala letošní ECTS na přehlídku druhořadých titulů, expozice podivných firem vyrábějících ještě podivnější periferie a vzájemnou předháněnou výrobců grafických akcelerátorů. Kdo by mezi vystavovateli hledal Sony, Nintendo, Electronic Arts, Eidos, či Activision, mohl by těch pár desítek stánků v mamutí hale ExCeL obcházet donekonečna, ale nepochodil by. Edios, Activision a Electronic Arts pořádaly své vlastní akce ještě před začátkem výstavy, Nintendo dokonce připravilo svou vlastní
konkurenční show ve stejném termínu. Microsoft sice na ECTS svůj malý stánek měl, ale celá expozice se soustředila pouze na propagaci DirectX - po megalomanské show s Xboxem, kterou bylo možné vidět na E3, ani stopy. Již po minulých ročnících se objevovaly mezi odbornou veřejností pochyby o smyslu pořádání ECTS, ale ta pravá smršť zdrcující kritiky proběhla až letos. Již v květnu na E3 nám jeden ze šéfů JoWooDu nad šálkem kávy přiznal, že jejich firma nepřikládá ECTS příliš velký význam a většinu rozpočtu věnují právě na E3. Paradoxně patřila i přes to expozice JoWooDu v Londýně k těm největším...
Co vlastně vede největší herní firmy k tomu, že ECTS ignorují? Především peníze, přesněji řečeno napjaté marketingové rozpočty. Pro mamutí kolosy je zkrátka a dobře výhodnější investovat větší částku do obří prezentace na E3, než zaplatit o něco méně za dvě menší expozice v Los Angeles a Londýně - jeden obrovský stánek na hlavní akci našlapaný chystanými hrami a desítkami hostesek totiž přitáhne nepoměrně větší
pozornost, než dva mnohem méně honosné. Svou roli sehrál i způsob myšlení gigantů, který by se dal shrnout do hesla "když oni, tak my taky, a pokud možno víc". Jinými slovy - v případě, že si Sony zarezervuje několik tisíc metrů čtverečných výstavní plochy, udělají Nintendo i Microsoft totéž. Jejich stánky by totiž jinak ve srovnání se Sony vypadaly jako chudí příbuzní, což by mělo neblahý dopad na image firmy. Co však udělat v případě, že někteří z hlavních konkurentů účast odřeknou? Stavba co největšího stánku a masivní expozice, která by zastínila všechny okolo, je paradoxně kontraproduktivní - v očích návštěvníků by firma vyhazovala zbytečně mnoho peněz v konkurenčním boji s "béčkovými" společnostmi (a opět tedy ztrácela na prestiži). Proto se největší vzájemné předhánění na ECTS omezilo na hlavní výrobce grafických karet, kteří se snažili konkurenci všelijak přetrumfnout - oni nesoupeřili s vydavateli her, ale se sobě rovnými.
Úplně stejný princip stojí za nutností pořádat speciální doprovodné akce pro zvané, se kterými se letos doslova roztrhl pytel. Nejmarkantnějším případem z dob minulých, který v mnohém inspiroval ostatní, je právě přístup Electronic Arts. Jejich marketingoví pracovníci samozřejmě nechtěli ignorovat fakt, že se do Londýna sjeli reportéři většiny herních magazínů a mnozí další lidé, kteří mají co do činění s herním byznysem - proto připravili s mnohem menšími náklady prezentaci mimo prostory výstaviště, kam pozvali jenom ty, na jejichž přítomnosti firmě záleželo. Je to možná kruté, ale "obyčejný" návstěvník (tedy hráč, který zaplatí poměrně vysoké vstupné) z pohledu velkého herního vydavatele pouze zaclání těm, kteří mají na prodejnost jeho her mnohem větší vliv. Výsledný efekt takové vedlejší akce je mnohem lepší, než u výstavní expozice - zatímco jsme na E3 strávili u každé hry EA během tiskové předváděčky maximálně pět minut, na EA Play bylo možné hrát každý titul až do naprostého omrzení, místa bylo všude dost. Stejně dopadlo srovnání Nintendo Show s E3 - i přes onen drastický
desetiminutový limit měl člověk dost času na to, aby si všechny hry prohlédl a popovídal si s vývojáři. S pobíháním mezi stánky a schůzkami v malých kamrlících v ExCeLu neměly podobné akce nic společného.
Otázkou je, co se s ECTS stane do budoucna. Současný stav je naprosto neudržitelný - i kdybychom do prostor výstaviště ani nevkročili, měli bychom dost materiálů o naprosté většině špičkových titulů, které mají v dohledné době přijít na trh. V podobném duchu se nesou komentáře výstavy v zahraničních magazínech - letošní ECTS byla podle nich malá, nevýrazná a nebýt doprovodných akcí, nebyl by důvod, proč do Londýna vůbec jezdit. Pokud tedy pořadatelé radikálně nezmění koncepci celé show, a zejména pokud se jim nepovede přitáhnout zpět velké firmy, může být příští ročník tím posledním. Jako jeden z "léků" na současné neduhy ECTS se nabízí posunutí jejího termínu - současný začátek září, necelé čtyři měsíce po E3, je pro většinu zainteresovaných krajně nevýhodný. Nových materiálů se po letních dovolených objeví málo a mánie spojená s vánočním trhem je ještě daleko. Uvidíme, zda se pořadatelé pro nějaký radikálnější krok rozhodnou - anglické počasí na přelomu října a listopadu sice není z nejpříjemnějších, ale za nové špičkové hry (a reportáž ze špičkové show) by případné nachlazení rozhodně stálo...
