Stormrise – budoucnost na x-tý způsob

Inovativní strategie, která má přehodnotit nedůvěru ke konzolovému ovládání a nabídnout důstojnou alternativu pro myš. Zda se to povedlo, či nikoli se dozvíte z naší recenze.

Stormrise Xbox 360

Strategie vždy byly, jsou a budou PC žánrem, a pokud se někdy i na konzolích objeví titul, kterému se podaří vyrovnat se PC strategiím, zejména tedy po stránce ovládání, zítra to rozhodně nebude. Ačkoli se vývojáři snaží přijít s novinkami a různými úpravami a některým se to i daří (Halo Wars), myš lze v tomto žánru nahradit jen těžko. Se svým vlastním řešením přicházejí i Creative Assembly - v podobě sci-fi strategie Stormrise, která má změnit pohled na konzolové strategie.

Vývojářům se podařilo skvěle zapracovat na post-apokalyptické vizi budoucnosti.

Příběh je na strategické poměry dost povedený a především skvěle vyprávěný. Zavítáte na Zemi budoucnosti, kdy se vědecký experiment s ovládáním matky přírody šeredně nezdařil. Celou planetu pohlcují ohnivé bouře a nikdo neví, kdy znovu udeří. V tomto nestabilním post-apokalyptickém světě se hrstka přeživších spojí do sdružení Echelon, aby opět nastolili pořádek na katastrofami zmítané Zemi.

To by ale nebyla zábava, pokud by se jim nepostavil nový humanoidní druh zvaný Sai, který má v příběhu jednu zásadní roli – být zlý. Vývojářům se podařilo skvěle zapracovat na post-apokalyptické vizi budoucnosti, příběh ale několikrát klopýtá na nepochopitelných událostech, ve kterých se budete často ztrácet. K dokonalosti ale v tomto směru chybí opravdu jen krůček.

VIDEO

Klíčovým faktorem Stormrise odlišujícím jej od všech ostatních strategií je funkce Whip Select a s tím spojené ovládání. Již žádný pohodlný náhled kamery shora a posunování mapou, rozkazy nyní budete rozdávat hezky ze samotného pekla bojiště.

Jakožto hlavní hrdina dostáváte hned na začátku hry (do tutoriálu tedy) fešného ocelového mecha, ve kterém budete brázdit mapy hezky po svých. Herní HUD je intuitivní a začleněný do mecha spolu se sličnou umělou inteligencí, která pro vás bude okem na zádech. Nejen, že vás informuje o aktuálním stavu boje, přebírání území či nepřátelských posilách, především vám přehledně holograficky zobrazuje úkoly a cíle v dané misi. A pokud se náhodou ztratíte, vyvoláte si párádní 3D mapu, která vás navede dál.

Dokonalé řešení pro konzoli, říkáte si. Jistě, rozhodně se jedná o inovaci, má však několik podstatných nedostatků. V pozdějších fázích hry, když už máte za zády početné řady, se kraje obrazovky ikonkami doslova hemží a vybrat tu správnou z překrývajících se obrázků dá zabrat. Nezapomeňte také, že vše řídíte v reálném čase přímo z akce, takže je v akčnějších chvílích drahá každá vteřina.

Můžete si to zjednodušit skloubením několika jednotek do jedné větší, pak ale nastává dilema, kdy potřebujete prozkoumat více částí mapy najednou a musíte zase rozdělovat. Vrcholem pak je nemožnost vybrat všechny jednotky najednou (např. pro frontální útok), i když to byl možná právě záměr autorů a nenásilné postrkování ke druhé zásadní vychytávce ve hře.

Stormrise je jednou z prvních strategií, která nabízí víceúrovňové mapy a s tím spojené taktizování. Hratelnost samotná se soustředí na zabírání území a plnění zadaných cílů. Pro přísun zdrojů na výrobu dalších jednotek jsou pak všude po mapě roztroušeny energetické bóje a zde nastává ta pravá legrace. Ty jsou totiž umístěny všude možně, od podzemních garáží přes náměstí až po střechy mrakodrapů a je jen na vás, jak chytře spojíte řetězec energetických bodů, aby vám kapaly drahocenné bodíky.

Nepřítel pak rozhodně nelenoší a snaží se vám body zničit, proto během stavění řetězce musíte také přemýšlet, jak mu to co nejvíce znemožnit. Některé nedodělky, kterých si všimnete na samém začátku hry pak najednou dostávají smysl a doplňují velmi chytlavou hratelnost. Pokud k tomu připočteme 10 až 15 hodin hraní (v závislosti na tom, jak moc se do toho opřete), vychází nám tu slušně nadupaná kampaň.

VIDEO

Creative Assembly šli svou vlastní cestou i co se různorodosti jednotek týče. Nenechte se ale zmást počátečním zklamáním z nabídky, v zásadě se totiž dočkáte pouze základních úderných jednotek, sniperů a vzdušné podpory.

Vychytávkou je pak speciální kolečko schopností, které se na požádání objeví nad každou jednotkou a představuje dokonalé přizpůsobení. Za zdroje si totiž nakupujete a vylepšujete jednotky naprosto dle svého uvážení a přizpůsobujete si vojáky svému stylu. Máte rádi pořádnou vlnu obrněných vojáků? Máte ji mít. Preferujete spíše ostřelování nepřátel z kopečka skupinkou sniperů? Proč ne. Vývojáři tak udělali to nejlepší, co udělat mohli. Nabízí vám možnosti. Jak s nimi naložíte, je pak zcela na vás.

S umělou inteligencí vašich jednotek už je to horší. Ve srovnání s ostatními strategiemi současnosti je až s podivem, jak často se vaši lemplové budou zasekávat za rohy, zídky a další překážky, navíc pathfinding obecně je doslova katastrofický. Pokud jim přikážete někam běžet, na místo doběhnou i kdyby by se měli uklusat. A je jim šumák, že na ně ze strany útočí nepřátelská jednotka, díky čemuž na místo určení obvykle dorazí dva vojáci. Dokud tam nebudou, nepřátelé pro ně neexistují.

Jejich dohled je pak nejspíše sahá někam na konec vlastních hlavní, protože často narazíte na scénu, kdy se na vaši skupinku řítí armáda Saiů a oni stojí a otírají si boty o asfalt. V podobných chvílích je hodně těžké si Stormrise oblíbit. Nepřátelská armáda pak nedostatek rozumu vynahrazuje mimořádně povedeným designem jednotek. Ať už se jedná o kraboidního Matriarcha či vícehlavou Hydru, všechny nahání strach a budí respekt.

Whip Select – inovace ovládání?

Whip Select nedostala své jméno náhodou. Jedná se totiž o rychlý výběr jednotek pouhým mávnutím analogu v daném směru. To přináší jak zrychlenou orientaci na konzoli, tak několik problémů (tedy spíše vynechaných prvků, které by se sakra hodily). A jak to všechno vlastně funguje? Inu, stojíte si ve svém mechovi na náměstí a po mapě máte roztroušeny jednotky vojáků, kterým velíte. Ti jsou označeni ikonkou, která se vždy drží na kraji obrazovky, ať už jste kdekoli. Pokud chcete danou jednotku vybrat a provádět s ní akci, stačí podržet tlačítko, namířit analogem v daném směru a pustit. Kamera se bleskurychle přenese nad vámi vybranou bandu vojáků a jede se dál.

Až se prokoušete přes singleplayerovou kampaň, můžete se vrhnout do online multiplayeru, který díky živým oponentům nabídne podstatně bohatší zážitek (nemluvě o skirmishi, kde si můžete natrénovat souboje před online ponížením). Map je v nabídce pouhých 10, a ještě ke všemu vytáhnutých ze singleplayeru, co ale nezvládají kvantitou, dohánějí enormní velikostí a rozlehlostí.

Každá mapa je navíc několikaúrovňová a pokud máte rádi systém zabírání bodů, budete se tu cítit jako doma. Na rozdíl od ostatních strategií je tu sice pomalejší tempo, taktizování a méně početné útoky ale přinášejí mnohem větší uspokojení než vlny nepřátel přebíhajících od jednoho bodu ke druhému. Bez možnosti výběru všech jednotek najednou vám totiž nic jiného ani nezbude.

Modely vašich jednotek nejsou nijak výjimečné, vše ale vynahrazují nepřátelé.

Graficky hra přesně spadá do stylu temné budoucnosti, očekávejte tedy pořádnou dávku šedé, hnědé a zelené barvy. Prostředí jsou díky tomu hodně podobná a stejně depresivní, bylo by ale hloupé očekávat od katastrofické budoucnosti něco jiného. Modely vašich jednotek nejsou nijak výjímečné, vše ale vynahrazují již zmínění nepřátelé, jejichž tvůrcům se fantazie rozhodně upřít nedá.

Čím Stormrise rozhodně boduje, je využití hry světel a stínů a bloom efektu, který zahaluje rozpadlé budovy do tajemné mlhy. K tomu připočtěte na poměry strategií slušné animace, velký dohled a naprosto bezproblémové snímkování a získáte slušně nadprůměrný výsledek.

Stormrise rozhodně patří mezi průkopníky nových způsobů ovládání strategií (nejen na konzolích), ještě to ale pořád není ono a jednoduchá možnost označit myší všechny jednotky či si rychle prověřit stav zdrojů, vám bude citelně chybět. Navíc narazíte na několik nedostatků, které dokážou naštvat.

Pokud se ale dokážete oprostit od zažitých stereotypů ovládání a dáte Stormrise šanci, odmění se vám skvělým sci-fi zážitkem s inovativním přístupem a bohatými možnostmi přizpůsobení. Skvělý pokus, do cíle ale stále daleko.