Některé hry mají skutečně pohnutý osud, ovšem takový, jako Stranger, potká málokterou. Je spíše náhodou, že analogický případ se nedávno urodil v podobě akčního Timeshift. Ten stejně jako Stranger dosáhl stádia publikovatelné verze. U obou titulů vyšlo dokonce demo, ale co se nestalo – kvalita nejspíše nesplňovala předpoklady, a tak se začalo z větší části s přepracováváním. Zatímco u Timeshiftu to provázela změna vydavatele, Stranger zůstal od začátku do konce v rukou studia Fireglow, které si hledá distribuční partnery po celém světě. Mnozí z vás jistě tuší, že tato firma dala vzniknout oblíbené sérii realtimových strategií Sudden Strike. Jelikož většina médií prezentovala Strangera jako akční RPG, jeden by očekával, že Fireglow otočilo a změnilo žánr. Není tomu tak docela, byť fantasy tématika je dalším výrazným rozdílem. Ovšem o samotný herní obsah se musí RPG škatulka dělit se strategickou sestřičkou. Pokusů o skloubení těchto dvou žánrů již byla dlouhá řada, k hráčské spokojenosti vyšlo ale jen několik z nich. Bude jim bok po boku stát i Stranger?
"Bohužel, vcelku tradiční fantasy příběh patří k těm, které hráče nemají šanci oslovit od počátku a ani v dalším průběhu se to příliš nezlepší."
Bohužel, vcelku tradiční fantasy příběh patří k těm, které hráče nemají šanci oslovit od počátku a ani v dalším průběhu se to příliš nezlepší. Abychom to zkrátili: tři hrdinové, které budete ovládat, jsou obviněni vrchním „uživatelem“ černé magie v říši z jakési pofidérní zrady, přičemž trest není smrt, nýbrž vcelku liberálně pouze vyhnanství. Trojice reků se tak ocitá v zemi nikoho. Zprvu jde o roztříštěné jednotlivce, kteří se užírají smutkem, ale zanedlouho se Steiner, Mordlok a Kagar spojí. Výhled jim rozjasňuje touha po pomstě. Logicky se každý ze tří hrdinů opírá o odlišné schopnosti, které hlavnímu nepříteli ovšem nezatopí samy o sobě. Kromě vůdců se dostanete k ovládání zhruba sta druhů řadových jednotek. Je to potřeba – protivník jich má stejné, ne-li větší šiky.
VIDEO
Po objasnění základního příběhového pozadí, které se ve hře dále rozvíjí prostřednictvím rozhovorů, se dostáváte do tutorialu. A už tady zjistíte, že vývoj neběžel nejspíš úplně ideálně. Stranger má takových klávesových zkratek jako málokterý letecký simulátor a desítky různých tabulek a menu se prvních pár hodin starají o dobrý chaos. Na to, o jaký se jedná žánr, vyžaduje Stranger nebývale dlouhé přivyknutí všem jeho principům. A i tehdy, když se vám to povede, si budete ťukat na čelo, proč v dobách naprosto intuitivního World of Warcraft někdo vytvoří interface, který je hodně těžké pochopit bez častých konzultací s manuálem. Zbytečné kliky a neuvěřitelné klávesové příkazy jsou ještě znásobeny stereotypním opakováním stále stejných úseků hry.
Abyste ve Strangeru vůbec obstáli, nepotřebujete pouze trpělivost. Potřebujete opravdu hodně trpělivosti. Vyváženost obtížnosti totiž také zrovna neklapla a hra je prostě a jednoduše tak těžká, že ji dnes většina zhýčkaných hráčů odkopne po několika frustrujících soubojích. Stále je nutné mít při sobě desítky životadárných flakónků, obcházet všechny vesnice a rekrutovat nové jednotky a při tom všem přemýšlet nad tím, jak vyzrát nad jedním z mnoha kmenových bossů, které vám hra postaví do cesty, nebo na které při svém dobrodružství narazíte vlastní neprozřetelností.
Pokud by šlo o opravdovou výzvu a hráč se chtěl posunout dále, protože by ho mise bavily, nedalo by se příliš namítat. Ovšem úkoly ve Strangeru smrdí generátorem či přinejmenším odbytostí. Se špičkou strategického, natožpak RPG žánru se zcela určitě měřit nemohou. Připočtěte k tomu ještě spíše podprůměrnou umělou inteligenci a vyjde vám, že relativně dobře namíchaný mix ze strategie a RPG nemá ani šanci začít fungovat, protože je znovu a znovu shazován technickými a designérskými přešlapy. To zamrzí obzvlášť tehdy, když se zpod balastu vynoří záblesk věru dobré hry. A ty tu skutečně jsou, jenže celý program je tak obsáhlý, že pod vlivem stereotypu a chyb na dobré okamžiky rychle zapomenete.
Co na obrázcích nepůsobí vůbec špatně, to je ve skutečnosti popsatelné víceméně jako nic moc. Modely postav se nevyvedly, rozpohybované také nejsou kdovíjak, prostředí hýří nepřirozenými barvami, někdy jsou navíc až příliš pustá, takže jediné, na co se dá zálibně dívat, jsou nejrůznější efekty zaklínadel a i další hry se světlem a temnotou. Spíše průměrná grafika by se dala odpustit, nebýt značné nestability hry a výkyvů ve výkonu.
Ani hodně výkonná PC nedokáží Stranger rozhýbat v dokonalé plynulosti a jak už jsme si řekli, není to ohromující kvalitou zpracování, jako spíše mizernou optimalizací. To mi tedy, pánové vývojáři, povězte, co jste těch několik let dělali? Možná tradičně po rusku, respektive ukrajinsku, naládovali do hry všechny možné prvky a příliš se nezabývali tím, že to dohromady nešlape. Stranger často padá, takže souvislé hraní je znepříjemňováno i takovýmito externalitami. Aspoň že zvuky fungují, tak jak mají – použitelná hudba, dobré efekty i vcelku dost dabingu, byť ne vždy přesvědčivého. U nás hra vyjde s českými titulky, a co jsme mohli vidět, je přeložena poměrně dobře, ovšem nedostatečná kvalita originálu strhává i překlad do balastového rámce.
Stranger je rozhodně zklamáním. Jednu dobu šlo o titul, na který se hráči docela hodně těšili a principy skutečně nejsou špatné. Ovšem nedokážeme si představit, že by u tohoto kousku někdo strávil avizovaných 30-40 hodin herního času. Ani multiplayerový mód až pro osm hráčů celou mizérii příliš nezlepšuje.
Jak se vůbec něco takového může zkušenému studiu typu Fireglow přihodit? Mizerná optimalizace, nudný námět, nepřátelský interface, nezajímavý design a prachsprostá umělá inteligence. Tyto jasně znějící nedostatky nedokáže pár dobrých nápadů vytrhnout. Ano, Stranger se dá hrát, pokud zrovna funguje. Je to ale hra, při které nejste motivování, často se nudíte a vlastně nevíte, proč u něčeho takového ještě sedíte, když se v poslední době na trhu urodila taková spousta parádních kousků.
