Nevím jestli by se mezi hráči našel někdo, kdo ještě neslyšel o hře Street Fighter. Dokonce i lidé hrami netknutí ji občas díky filmu (sice ne příliš povedenému) s Jean Claudem van Dammem znají. Bohužel, to, co začalo již před relativně dávnými lety jako do značné míry průlomová věc ve videohernách, se postupem času začalo otravně vkrádat na naše obrazovky a monitory v čím dál častějších dávkách v podobě "nových" dílů s nulovou mírou inovace. Nyní přichází tato série poprvé na PlayStation 2, ale na trhu jsou již delší dobu jeho konkurenti Tekken Tag Tournament a Dead or Alive, takže to rozhodně nebude mít jednoduché. Právě srovnávání s novým Tekkenem se mi neustále dere na mysl, takže si dovolím pár následujících řádků napsat v tomto duchu.
Po vložení DVD do mechaniky si užijete tradiční "chvilku přechroupávání" a hned vzápětí budete oblaženi intrem, které na rozdíl od TTT nevytváří dojem filmu, ale naopak, chce vás přesvědčit o tom, že to, co vidíte, je přímo ukázka ze hry. Tristní skutečnost, že tomu tak není, zjistíte ale velice záhy - při prvním souboji. Nemohl jsem se navíc u intra zbavit dojmu amatérismu, dva panáci se párkrát kopnou a udeří. Nic mě na tom nenadchlo.
Hned po odeznění intra se mi potvrdila jedna věc, a sice to, že jsem opět nevěděl, jak mám ke hrám z této série přistupovat. Hry jako Mortal Kombat nebo právě Tekken se vydávají za "seriózní simulace" bojových umění. Naproti tomu Street Fighters nikdy nic neskrývali a dávali jasně najevo ať už svým cartoonovým ztvárněním nebo bizarními comby, že jde spíše o nadsázku, což je podle mého názoru řadí trochu stranou od ostatních veleznámých konkurentů. Tato odlišnost se v případě SFEX3 projeví hned v titulní obrazovce, kdy místo pro bojové hry tak typického mužského hlubokého hlasu uslyšíte dívčí (spíše) zvolání. To se ale už díváte na hlavní menu, které vám nabízí tři hlavní módy: Original, Arena a Character Edit. Nechybí ani povinné Options.
V Original Mode si s vybraným bojovníkem či bojovnicí prorážíte cestu skrz oponenty k hlavnímu zlounovi v této hře, admirálu Bisonovi. Čeká vás tedy nejen několik soubojů, ale i jejich druhů. Po vítězném zápase máte totiž možnost vzít si do skupiny jednoho z poražených soupeřů, a tak můžete v některých kláních i částečně taktizovat. Budete tedy muset podstoupit Dramatic Battle, kdy s jedním nebo více bojovníky soupeříte s jedním nebo více protivníky a
máte tedy možnost držet se "za bukem" a nechat práci na vaše kolegy. V Tag Battle lze střídat dva bojovníky v průběhu zápasu a při Group Battle plní jednotliví členové vaší družiny funkci dalších životů. Mírně přitěžující fakt je pouze to, že hra nabízí pouze 16 bojovníků (plus 9 skrytých), což je oproti již zmiňovanému TTT (20+14+několik ještě skrytějších :o) typu Eddy/Tiger) poměrně málo a rychle se okoukají, protože vzhledem k některým "masovým" zápasům se během jednoho průchodu celým turnajem setkáte s velkou částí z nich. Rychlý postup ve hře navíc usnadňuje vcelku nízká obtížnost, kdy i na nastavení Hard se k závěrečnému zloduchovi dostanete v podstatě bez obtíží. Naproti tomu tento boss je na nejvyšší obtížnost dost tuhý a dělalo mi celkem velké problémy jej porazit a musel jsem na něj vytáhnout všechna možná comba. Ta jsou ve hře zvladatelná velice rozumně a není potřeba frustrovat se jejich otrockým nacvičováním. Jsou tam přece pro zábavu a jsou tedy zábavná. Trochu mě však mrzí jedna podobnost s TTT co se hratelnosti týče. V obou těchto hrách totiž lze s úspěchem praktikovat takzvanou "vítěznou taktiku", kdy ustupujete dozadu a vysokými kopy odrážíte útoky soupeřů. Ti si nabíhají téměř stále stejným způsobem, takže vám to velmi usnadní.
Pokud ale budete už mít odkryty všechny postavičky, zbývají vám ještě Arena Mode a Character Edit, z nichž zejména ten druhý stojí za pozornost. V Arena módu si zvolíte své hrdiny, protivníky a způsob boje, nic složitého ani nevídaného. Zato editace vaší postavy je trochu z jiného soudku. Jde o jakousi "jízdu zručnosti", kdy je vám nabídnuto několik úkolů, například vykrýt útok sparingpartnera. Vy si jeden z nich vyberete a snažíte se jej splnit. Za úspěšné provedení jste odměněni jak hřejivým pocitem uspokojení :o), tak několika zkušenostními body (jejich počet samozřejmě závisí na obtížnosti úkolu), za které si pak můžete (a pro zdárné zvládnutí dalších úkolů i musíte) "koupit" nová a účinnější komba. Musím zodpovědně říct, že tento režim mě bavil suverénně nejvíc.
Velice zajímavé je ztvárnění SFEX3. Ani ne tak proto, že by bylo nějak graficky excelentní, ale proto, že pár chvil trvá, než vám dojde (a Street Fighter fanatikům to možná ani nedojde :o) ), že hra je vlastně o jeden rozměr bohatší a že se tedy bojovníci patřičně "nafoukli". Mně osobně to došlo asi až při třetím procházení hrou, a to z důvodu, že postavičky (zejména Ryu a Ken) vlastně vypadají pořád úplně stejně jako tenkrát před léty v
prvních dílech. Je to dáno do značné míry i tím, že jsou ztvárněny stále stejným komiksovým stylem, ale zejména nízkou detailností grafiky. Zde se opět podsouvá srovnání s TTT, kde je grafika na excelentní úrovni (samozřejmě vzhledem k dosud vydaným titulům na PS2). Na první pohled líbivá grafika sice zaujme, ale při bližším pohledu zjistíte, že zejména pozadí jsou spíše pestrá než propracovaná.
Zhruba stejně jsou na tom zvuky a hudba. Zatímco v TTT se setkáváme s relativně širokou škálou tíživých, bojovných, stísňujících doprovodných tracků, při boji v SFEX3 jsem měl dojem, že slyším stále tutéž tralalačku. Kombinace s jásavým dívčím hlasem jsem začal obviňovat tvůrce s alibistického záměru vytvořit veselou, úsměvnou řežbu (nejen) pro děti. Ale jak jsem již napsal, Street Fighters mají svůj vlastní styl a v postoji k nim jsem nikdy neměl úplně jasno :o). Celkově proto nemůžu říci, že by hudba byla nevhodná a v kombinaci se specifickou grafikou určitě nepůsobí nijak rušivě. Celek má svůj styl a budí příjemný dojem.
Na závěr jsem si nechal ještě jednu menší výtku. Ta směřuje na adresu "bonusů". Zatímco v TTT i po odemknutí všech postav máte motivaci odkrývat videosekvence s jednotlivými bojovníky, v SFEX3 se s něčím takovým nesetkáte. Odkryjete všechny postavy a basta. Z toho plyne, že na něco ve smyslu TekkenBowlu můžeme zapomenout také. Musím se ale zmínit o vcelku zábavné oddychové mezihře, kdy po čas závěrečných titulků máte za úkol v isometricky viděné aréně knockoutovat co nejvíce protivníků, kteří se stále znova respawnují. Hodně mě při tom pobavilo, když jsem zjistil, že jeden z nich je s každým spawnem větší a větší, až z něj byla vidět jen část od kolen dolů :o).
Street Fighter EX3 je povedená "konverze" známé hry do prostředí nové konzole s příjemnou hratelností. Pouze nevím, kdo si jej koupí. Ortodoxních SF fanatiků zas tak moc nebude a vyznavači žánru bojových her už jistě mají TTT nebo DoA2. A za těmito tituly SFEX3 přece jen o něco zaostává. Závěrečné hodnocení jsem odvodil od recenze TTT, takže pokud si nový Tekken zaslouží 82%, pak nový Street Fighter to má za 70%. Děkuji za pozornost.
| Street Fighter EX3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
