Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Street Tennis - je libo si zapinkat?

  12:00aktualizováno  15. listopadu 4:12
Tenisová sezóna pomalu končí, což ovšem neznamená, že bychom se nemohli dočkat dalšího zpracování „bílého sportu“ na počítači. Poslední tenis od společnosti Carapace nedopadl příliš dobře, ale její další počin by svým vynikajícím zpracováním a uvolněnějším stylem hry mohl zaujmout nejenom příznivce tenisu.

Street Tennis Tenis na počítači už odjakživa patří k opomíjeným sportovním žánrům, a tak se nelze divit, že do roka vyjdou maximálně dvě simulace bílého sportu. Letošek není výjimkou – společnost Carapace vyplodila před několika měsíci kvalitní parodii tenisu jménem Roland Garros 2001, která ovšem jako hra propadla. No, ale Carapace vrací úder v podobě svého nového kousku (pod křídly jiného vydavatele), tentokrát s výmluvným názvem Street Tennis. Chlapci z Carapace převlékli Roland Garros 2001 do pěknějšího kabátku, ba i trochu upravili podivný a totálně přihlouplý styl hry, a vypustili Street Tennis do světa.

Vezmeme to hopem. Úvodní menu nabízí pouze a jenom sólový zápas, trénink a omšelou kolonku options. V ní se dá nastavit na kolik vítězných setů budete hrát a na jakou obtížnost si budete pinkat. Nesmí také chybět volba ovládání a dalších podobných nezbytností, bez nichž se sportovní hra neobejde.

V tréninku, pojatém v duchu hry Roland Garros 2001, se potkáte s automatickým plivačem míčků, jenž vás bude zahlcovat žluťoučkými kuličkami, které musíte usměrnit do Street Tennis kuželů na druhé straně dvorce. Jak jinak – což je pro Carapace charakteristické – možnost nacvičit si podání chybí. Když už vás trénink přestane bavit, nebo pookud jej úplně vynecháte, můžete se pustit do samotného zápasu. Jakýkoliv turnaj chybí, a tudíž radost z vítězství jaksi vyprchává, či se přesněji řečeno ani nedostavuje. Musíte si prostě vystačit jenom se sólo zápasem. Ten jde hrát na všechny způsoby, ať už se dvěmi hráči na kurtu (= dvouhra), nebo čtyřmi (= čtyřhra). Zapinkat si také můžete s kamarády u jednoho počítače.

Tenistů, jichž se zmocníte, je celkem pět a jejich vizáž odpovídá celkovému ladění hry. Nejsou to žádní opravdoví tenisté, ale smyšlené postavičky, které by se přinejmenším hodily do hry Graffiti: Hollow Heads. Celkem si vyberete mezi třemi muži, lépe řečeno velmi mladými muži, a dvěma ženami. Každá z těchto osůbek má své silnější i slabší vlastnosti (podání, backhand, rychlost atp.), leč v samotném zápase jsou rozdíly mezi jednotlivými tenisty těžko postřehnutelné. Takže si stačí jenom vybrat ten nejsympatičtější obličej a pustit se do volby kurtu. Tady už je potřeba autory pochválit; ač se mezi nabídkou vyjímá jen čtveřice dvorců, každý vypadá jinak. První vás přenese do městského prostředí na pouliční hřiště, druhý kurt stojí poblíž luxusní vily zahalené do černi noci, třetí vás zavede Street Tennis mezi roboty do jakéhosi skladu či továrny (těžko říci) a poslední do čirého, nekonečného vesmíru na poletující orbitální stanici, do níž se vleze akorát jen jeden kurt s několika tenisty. Všechny čtyři dvorce pokrývá jiný povrch, odskok míčku se v zásadě neodlišuje, ale budete-li opravdu pozorní, nepatrný rozdíl poznáte. Zajímavostí je, že krom tenistů se na hřišti nepotkáte se žádnými živými tvory. Rozhodčí a publikum chybí, což ale odpovídá celkovému ladění hry – banda několika lidiček si vyrazila rekreačně zahrát tenis.

Systém pinkání do míčku se od Roland Garros 2001 vůbec neliší, takže jen pro zrekapitulování nebo pro ty, kteří sérii Roland Garros vůbec neznají: Přiběhnete poblíž míčku, zmáčknete jednu ze dvou kláves pro úder, čímž se na soupeřově straně dvorce objeví malinká značka udávající, kam míček dopadne. Klávesami pro pohyb tuto značku můžete nasměrovat a čím déle klávesu pro úder držíte, tím dál míček poletí.

Systém dobrý, provedení špatné. Typ úderu určuje počítač, takže v momentě, kdy byste rádi smečovali nebo chtěli míček liftovat či snad i řezat, se musíte spokojit s tím, co počítač provede. Lépe řečeno, co umí provést, protože například pojem lob Street Tennis Street Tennis nezná. Proto je nejlepší způsob, jak se se soupeřem vypořádat, ihned po podání běžet k síti, valit míčky sem a tam, až protihráč po chvilce tenisák už nedoběhne a vy dostanete fiftýn. A protože lob ve Street Tennisu neexistuje, tutu taktiku můžete používat do aleluja, neboť vám ji nic nezhatí. Ostatně to, že počítač rozhoduje o typu úderu, je takový větší handicap, na který si chtě nechtě budete muset zvyknout. Často si míček žádá o pořádnou ránu, nebo třeba, jak bylo zmíněno výše, o lob, kterým byste přehodili soupeře číhajícího u sítě. Leč váš tenista prostě míček normálně odpinkne jako by se nic nedělo. Na rozdíl od Roland Garros 2001 hráči už umějí běhat šikmo, nicméně běhají tak rychle jako světoví rekordmani v běhu na sto metrů. Tudíž zahrát míček od základní čáry s tím, že jej soupeř nechytí, je zhola nemožné, protože tenisák pokaždé doběhne.

Váš virtuální soupeř dostal do svých rukou pár špatných a nepřesných úderů – soupeř ovládaný počítačem se tedy občas zmýlí a míček zahraje do autu. I při podání se sekne a tenisák někdy napálí do sítě, což je oproti hře Roland Garros 2001 obrovský rozdíl. Je tady ovšem jedno velké ALE – obtížnost. Ve hře Roland Garros 2001 jsme si tenisu kvůli přemrštěné obtížnosti moc neužili (třebas kvůli tomu, že míčky vypálené ze Street Tennis soupeřovy rakety létaly vždy přesně do hřiště). Jenže Street Tennis je naprostý opak. První dvě obtížnosti proleze během třech čtyřech zápasů a ta poslední vám bude vzdorovat jenom dalších dejme tomu deset. Takže po nějakých patnácti zápasech bez sebemenšího zádrhelu a problému na nejtěžší obtížnost vypálíte soupeři rybník výsledky šest nula, maximálně šest dva.

Hlavní síla Street Tennisu ale tkví ve hře více hráčů na jednom počítači. Čtyřhru si ovšem třeba můžete zahrát i se spoluhráčem ovládaným počítačem, jenomže ten moc inteligence nepobral – bere míčky, které jste chtěli odehrát vy, a například při příjmu podání často nečinně zůstane stát a vy s tím nemůžete nic dělat. Prostě naprostá hrůza. Seženete-li si ale kamaráda, čtyřhra hned dostává jinou vůni – vůni zábavnosti, kterou při hře se spoluhráčem ovládaným počítačem neucítíte.

Když už nic, tak alespoň technické zpracování Street Tennis posune do běžného průměru. Grafika se skutečně povedla, každý kurt má svou neopakovatelnou atmosféru také díky tomu, že slyšíte něco jiného. Třebas v prvně zmíněném dvorci (pouliční hřiště kdesi ve Street Tennis městě) se z bedniček linou zvuky projíždějících aut, křičícího děcka atp. Jenom dvě věci se autorům nevyvedly. Hekání a křičení tenistů při odehrání míčku připomíná návštěvu pavilonu orangutánů a šimpanzů v zoologické zahradě. Navíc tenisté a hlavně tenistky hekají příliš často, což mnohdy leze na nervy a docela i ruší. Druhá nepovedená věc je radování hráčů. Že oslavují svůj úspěch neadekvátně k průběhu zápasu by se možná dalo pochopit (těžko se budete radovat, když se vám podaří uhrát jeden míček za stavu pět nula na sety a v gemu čtyřicet ku nule), jenže při projevu svých vnitřních pocitů vypadají, jako by právě dostali záchvat kombinovaný s třesavkou.

Aby nevznikly nějaké nepřesnosti – Street Tennis není ani špatná, ale ani dobrá hra. Pohybuje se v běžném průměru. Než soupeře rozdrtíte na nejtěžší obtížnost, bude vás Street Tennisu bavit (asi tak dva tři dny) a pokud si k počítači sednete s kamarádem či kamarády, vydrží vám Street Tennis mnohem déle. Těžko říct proč, avšak Street Tennis je daleko zábavnější než Roland Garros 2001. Možná ale jen díky pěkné grafice, možná jen díky svému volnějšímu pojetí hry. Nicméně pořád trpí vážnými nedostatky v ovládání a absence turnajů na závěrečném hodnocení nepřidá, právě naopak.

Street Tennis
Výrobce: Carapace
Vydavatel: Mindscape
Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto
Oficiální homepage: www.mindscape.com/cata/fichprod.asp?vref=street_tennis
Minimální konfigurace: procesor 266 MHz, 32 MB RAM
Doporučená konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM, 16 MB grafická karta
3D karty: ano
Multiplayer: ano (pouze jeden počítač)
Verdikt: Po dlouhé době jakž takž hratelný tenis s báječnou grafikou určený pro „širší veřejnost“, který ovšem trpí několika vážnými nedostatky.
Hodnocení 50%

Autor:


Nejčtenější

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...



Nejpopulárnější streamer Ninja nechce natáčet se ženami

Richard Tyler Blevins aka Ninja

Než aby se stal předmětem drbů, nebo byl nařknut z nemístného flirtování, tak se raději oblíbený streamer Ninja úplně...

Lepší než GTA? Ohlédnutí za prvním dílem Red Dead Redemption

Red Dead Redemption

Původní Red Dead Redemption patřilo s přehledem k nejlepším hrám minulé generace konzolí. Cenami ověnčená kovbojka...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

RECENZE: Přídavek Canny Valley pro Fortnite potěší fanoušky příběhu

Fortnite: Canny Valley

O Fortnite se mluví hlavně ve spojitosti s módem Battle Royale, nicméně hra obsahuje také příběhovou kampaň. A ta se...

RECENZE: Pamatujete na sci-fi simulátor Descent? Overload je to samé

Overload - fotky z recenzování

Descent patří mezi ty hry, na které hráči kolem třicítky vzpomínají s nostalgickou slzou v oku, zatímco ti mladší...

RECENZE: Far Cry 5 na Marsu baví vtipem a nudí zbraněmi

Far Cry 5: Lost on Mars

V Lost on Mars, jak se jmenuje druhý přídavek pro akci Far Cry 5 , se vydáme na rudou planetu bojovat proti arachnidům....

ZE ŽIVOTA: Že jsem ho neporodila? To je jedno, dám mu všechnu lásku
ZE ŽIVOTA: Že jsem ho neporodila? To je jedno, dám mu všechnu lásku

V podstatě jde o pohádku, protože vše končí dobře, jen svatbou to teprve začalo...



Najdete na iDNES.cz