Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Street Tennis - je libo si zapinkat?

  12:00aktualizováno  15. listopadu 4:12
Tenisová sezóna pomalu končí, což ovšem neznamená, že bychom se nemohli dočkat dalšího zpracování „bílého sportu“ na počítači. Poslední tenis od společnosti Carapace nedopadl příliš dobře, ale její další počin by svým vynikajícím zpracováním a uvolněnějším stylem hry mohl zaujmout nejenom příznivce tenisu.

Street Tennis Tenis na počítači už odjakživa patří k opomíjeným sportovním žánrům, a tak se nelze divit, že do roka vyjdou maximálně dvě simulace bílého sportu. Letošek není výjimkou – společnost Carapace vyplodila před několika měsíci kvalitní parodii tenisu jménem Roland Garros 2001, která ovšem jako hra propadla. No, ale Carapace vrací úder v podobě svého nového kousku (pod křídly jiného vydavatele), tentokrát s výmluvným názvem Street Tennis. Chlapci z Carapace převlékli Roland Garros 2001 do pěknějšího kabátku, ba i trochu upravili podivný a totálně přihlouplý styl hry, a vypustili Street Tennis do světa.

Vezmeme to hopem. Úvodní menu nabízí pouze a jenom sólový zápas, trénink a omšelou kolonku options. V ní se dá nastavit na kolik vítězných setů budete hrát a na jakou obtížnost si budete pinkat. Nesmí také chybět volba ovládání a dalších podobných nezbytností, bez nichž se sportovní hra neobejde.

V tréninku, pojatém v duchu hry Roland Garros 2001, se potkáte s automatickým plivačem míčků, jenž vás bude zahlcovat žluťoučkými kuličkami, které musíte usměrnit do Street Tennis kuželů na druhé straně dvorce. Jak jinak – což je pro Carapace charakteristické – možnost nacvičit si podání chybí. Když už vás trénink přestane bavit, nebo pookud jej úplně vynecháte, můžete se pustit do samotného zápasu. Jakýkoliv turnaj chybí, a tudíž radost z vítězství jaksi vyprchává, či se přesněji řečeno ani nedostavuje. Musíte si prostě vystačit jenom se sólo zápasem. Ten jde hrát na všechny způsoby, ať už se dvěmi hráči na kurtu (= dvouhra), nebo čtyřmi (= čtyřhra). Zapinkat si také můžete s kamarády u jednoho počítače.

Tenistů, jichž se zmocníte, je celkem pět a jejich vizáž odpovídá celkovému ladění hry. Nejsou to žádní opravdoví tenisté, ale smyšlené postavičky, které by se přinejmenším hodily do hry Graffiti: Hollow Heads. Celkem si vyberete mezi třemi muži, lépe řečeno velmi mladými muži, a dvěma ženami. Každá z těchto osůbek má své silnější i slabší vlastnosti (podání, backhand, rychlost atp.), leč v samotném zápase jsou rozdíly mezi jednotlivými tenisty těžko postřehnutelné. Takže si stačí jenom vybrat ten nejsympatičtější obličej a pustit se do volby kurtu. Tady už je potřeba autory pochválit; ač se mezi nabídkou vyjímá jen čtveřice dvorců, každý vypadá jinak. První vás přenese do městského prostředí na pouliční hřiště, druhý kurt stojí poblíž luxusní vily zahalené do černi noci, třetí vás zavede Street Tennis mezi roboty do jakéhosi skladu či továrny (těžko říci) a poslední do čirého, nekonečného vesmíru na poletující orbitální stanici, do níž se vleze akorát jen jeden kurt s několika tenisty. Všechny čtyři dvorce pokrývá jiný povrch, odskok míčku se v zásadě neodlišuje, ale budete-li opravdu pozorní, nepatrný rozdíl poznáte. Zajímavostí je, že krom tenistů se na hřišti nepotkáte se žádnými živými tvory. Rozhodčí a publikum chybí, což ale odpovídá celkovému ladění hry – banda několika lidiček si vyrazila rekreačně zahrát tenis.

Systém pinkání do míčku se od Roland Garros 2001 vůbec neliší, takže jen pro zrekapitulování nebo pro ty, kteří sérii Roland Garros vůbec neznají: Přiběhnete poblíž míčku, zmáčknete jednu ze dvou kláves pro úder, čímž se na soupeřově straně dvorce objeví malinká značka udávající, kam míček dopadne. Klávesami pro pohyb tuto značku můžete nasměrovat a čím déle klávesu pro úder držíte, tím dál míček poletí.

Systém dobrý, provedení špatné. Typ úderu určuje počítač, takže v momentě, kdy byste rádi smečovali nebo chtěli míček liftovat či snad i řezat, se musíte spokojit s tím, co počítač provede. Lépe řečeno, co umí provést, protože například pojem lob Street Tennis Street Tennis nezná. Proto je nejlepší způsob, jak se se soupeřem vypořádat, ihned po podání běžet k síti, valit míčky sem a tam, až protihráč po chvilce tenisák už nedoběhne a vy dostanete fiftýn. A protože lob ve Street Tennisu neexistuje, tutu taktiku můžete používat do aleluja, neboť vám ji nic nezhatí. Ostatně to, že počítač rozhoduje o typu úderu, je takový větší handicap, na který si chtě nechtě budete muset zvyknout. Často si míček žádá o pořádnou ránu, nebo třeba, jak bylo zmíněno výše, o lob, kterým byste přehodili soupeře číhajícího u sítě. Leč váš tenista prostě míček normálně odpinkne jako by se nic nedělo. Na rozdíl od Roland Garros 2001 hráči už umějí běhat šikmo, nicméně běhají tak rychle jako světoví rekordmani v běhu na sto metrů. Tudíž zahrát míček od základní čáry s tím, že jej soupeř nechytí, je zhola nemožné, protože tenisák pokaždé doběhne.

Váš virtuální soupeř dostal do svých rukou pár špatných a nepřesných úderů – soupeř ovládaný počítačem se tedy občas zmýlí a míček zahraje do autu. I při podání se sekne a tenisák někdy napálí do sítě, což je oproti hře Roland Garros 2001 obrovský rozdíl. Je tady ovšem jedno velké ALE – obtížnost. Ve hře Roland Garros 2001 jsme si tenisu kvůli přemrštěné obtížnosti moc neužili (třebas kvůli tomu, že míčky vypálené ze Street Tennis soupeřovy rakety létaly vždy přesně do hřiště). Jenže Street Tennis je naprostý opak. První dvě obtížnosti proleze během třech čtyřech zápasů a ta poslední vám bude vzdorovat jenom dalších dejme tomu deset. Takže po nějakých patnácti zápasech bez sebemenšího zádrhelu a problému na nejtěžší obtížnost vypálíte soupeři rybník výsledky šest nula, maximálně šest dva.

Hlavní síla Street Tennisu ale tkví ve hře více hráčů na jednom počítači. Čtyřhru si ovšem třeba můžete zahrát i se spoluhráčem ovládaným počítačem, jenomže ten moc inteligence nepobral – bere míčky, které jste chtěli odehrát vy, a například při příjmu podání často nečinně zůstane stát a vy s tím nemůžete nic dělat. Prostě naprostá hrůza. Seženete-li si ale kamaráda, čtyřhra hned dostává jinou vůni – vůni zábavnosti, kterou při hře se spoluhráčem ovládaným počítačem neucítíte.

Když už nic, tak alespoň technické zpracování Street Tennis posune do běžného průměru. Grafika se skutečně povedla, každý kurt má svou neopakovatelnou atmosféru také díky tomu, že slyšíte něco jiného. Třebas v prvně zmíněném dvorci (pouliční hřiště kdesi ve Street Tennis městě) se z bedniček linou zvuky projíždějících aut, křičícího děcka atp. Jenom dvě věci se autorům nevyvedly. Hekání a křičení tenistů při odehrání míčku připomíná návštěvu pavilonu orangutánů a šimpanzů v zoologické zahradě. Navíc tenisté a hlavně tenistky hekají příliš často, což mnohdy leze na nervy a docela i ruší. Druhá nepovedená věc je radování hráčů. Že oslavují svůj úspěch neadekvátně k průběhu zápasu by se možná dalo pochopit (těžko se budete radovat, když se vám podaří uhrát jeden míček za stavu pět nula na sety a v gemu čtyřicet ku nule), jenže při projevu svých vnitřních pocitů vypadají, jako by právě dostali záchvat kombinovaný s třesavkou.

Aby nevznikly nějaké nepřesnosti – Street Tennis není ani špatná, ale ani dobrá hra. Pohybuje se v běžném průměru. Než soupeře rozdrtíte na nejtěžší obtížnost, bude vás Street Tennisu bavit (asi tak dva tři dny) a pokud si k počítači sednete s kamarádem či kamarády, vydrží vám Street Tennis mnohem déle. Těžko říct proč, avšak Street Tennis je daleko zábavnější než Roland Garros 2001. Možná ale jen díky pěkné grafice, možná jen díky svému volnějšímu pojetí hry. Nicméně pořád trpí vážnými nedostatky v ovládání a absence turnajů na závěrečném hodnocení nepřidá, právě naopak.

Street Tennis
Výrobce: Carapace
Vydavatel: Mindscape
Distribuce v ČR: zatím není definitivně rozhodnuto
Oficiální homepage: www.mindscape.com/cata/fichprod.asp?vref=street_tennis
Minimální konfigurace: procesor 266 MHz, 32 MB RAM
Doporučená konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM, 16 MB grafická karta
3D karty: ano
Multiplayer: ano (pouze jeden počítač)
Verdikt: Po dlouhé době jakž takž hratelný tenis s báječnou grafikou určený pro „širší veřejnost“, který ovšem trpí několika vážnými nedostatky.
Hodnocení 50%

Autor:




Nejčtenější

Naughty Dog
Herní vývojář nařkl svého zaměstnavatele ze sexuálního obtěžování

Ani videoherní průmysl není osvobozen od kauz sexuálního obtěžování. Vývojář David Ballard zveřejnil nařčení, že byl v prestižním studiu Naughty Dog vystaven...  celý článek

Tekken 7
Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

Cuphead
RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

Middle-earth: Shadow of War
RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

Age of Empires: Defintive Edition
Legendární strategie Age of Empires v nové grafice se vrátí až příští rok

Nečekaný odklad na poslední chvíli postihl modernizovanou verzi kultovní strategie Age of Empires. Navíc to vypadá, že hra bude k dispozici pouze přes...  celý článek

Další z rubriky

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.