První pohled na akční hru Vanquish napovídá, že se to nebude dát vůbec hrát. Všechno se tu totiž děje v tak zběsilém tempu, že při prostém pozorování herní akce nabývá člověk dojmu, že vlastně vůbec neví, co že se to na obrazovce děje. V jednom kuse tady někdo nebo něco střílí, každou chvíli něco vybuchne a hlavní hrdina se pohybuje rychlostí blesku. Zdá se, že tady lítá úplně všechno, bez ohledu na obligátní peří.
Ovšem v okamžiku, kdy sevřete v dlaních ovladač, se situace radikálně mění: rázem je všechno pochopitelné a v rámci možností i docela přehledné. Hra sama o sobě totiž nijak ukrutně rychlá a vše záleží na tom, jaké akce provádí sám hráč.
Je ale jasné, že v některých vypjatějších situacích nebude na nějaké vycházkové tempo čas, a tak vás hra velmi brzy donutí dělat všechno co nejrychleji. Tento přístup se zároveň záhy stane jakýmsi podvědomým standardem, a tak budete všechno dělat v nadlidském tempu i v situacích, kdy to vlastně ani nebude potřeba. Úvodní adaptace je tak velice krátká, ale zároveň i zcela bezproblémová.
Zmínka o nadlidském tempu zde nepadla jen tak pro nic za nic, protože při pohledu na postavy ve hře není zcela jasné, zda jsou to ještě lidé nebo už roboti. Hlavní hrdina Sam je sice agentem Spojených Států a příběh je zasazen do relativně "normálních" reálií střetu s Ruskem, ale vizuálně to spíše připomíná nějaký ztřeštěný japonský animovaný seriál s obřími roboty.
Nejen Sam, ale i ostatní vojáci jsou totiž navlečeni ve speciálních skafandrech a zpátky do japonské herní reality nás vrací i fakt, že se nacházíme na vesmírné stanici. Nepřátelé se rekrutují z řad běžných vojáků, ale prakticky okamžitě se na scéně objevují i první robotické bojové stroje, ať už automatické nebo pilotované lidmi. Až dosud by to tedy mohlo vypadat jako klasická japonská šílenost, která nemá šanci v Evropě zaujmout více než šest hráčů.
Kostra hratelnosti ale naproti tomu kopíruje velmi úspěšnou západní akční sérii Gears of War. To znamená, že hlavní postavu vidíme z pohledu třetí osoby a téměř neustále se nacházíme v nějaké intenzivní přestřelce, v níž nás pohled na 
počty a sílu protivníků rozhodně nepasuje do rolí favoritů.
Životně důležité je zde i využívání krytí, bez něhož moc daleko nedojdete. A to naprosto doslovně. Objektů, za něž se lze schovat je v herních prostředích dostatek, ale i když jste skrčeni za nějakým krytem a nevystrčíte ani nos, tak pořád ještě nemáte vyhráno. Zejména bojoví roboti vám dokážou poslat krásné pozdravy, které vás odtamtud během okamžiku vystrnadí. Proto je potřeba v průběhu bojů často unikat a měnit pozice.
K tomu dopomáhají i speciální pohyby, jako například rychlé sklouznutí nebo zpomalení času. Sklouznutí přijde nejvíce vhod, pokud se potřebujete uprostřed tuhé palby rychle dostat do dočasného bezpečí nějakého krytu, zatímco zpomalení času využijete spíše při útočných aktivitách.
Velmi efektně a zároveň efektivně působí zpomalení času zejména v kombinaci s fyzickými útoky. Vanquish sice je v prvé řadě střílečka, ale intenzita zdejší akce vás nezřídka dostane do situace, kdy je nepřítel tak blízko, že je výhodnější mu jednu vlepit. Podobně vás i nepřátelé občas chytí do fyzického sevření, z něhož je potřeba se co nejrychleji vymanit.
V průběhu hraní na vás budou neustále nabíhat hromady protivníků, přičemž se nezřídka objevují z různých stran. To vás drží v neustálém napětí, protože vedle přesné střelby musíte věnovat pozornost i bleskovému průzkumu okolí, abyste v případě potřeby dokázali rychle najít nový vhodný kryt. Můžete být schovaní sebelépe, ale v okamžiku, kdy se nová vlna nepřátel vynoří ze strany nebo zezadu, přichází vaše výhoda v tu ránu vniveč.
Jak již bylo naznačeno, tak vizuální stylizace odkazuje na japonskou herní tradici a částečně to platí jak pro celkový herní projev, tak i celkový přístup ke grafickému zpracování. Například animace tak jsou na první pohled dost neumělé, trhané a jakoby podivně zrychlené. Tím tedy chceme naznačit, že vypadají jako ze stříleček pro světelnou pistoli, které jsou populární především na mincových automatech.
Podle popisu by to mohlo vypadat, že je hra jen nesourodým slepencem dvou různých přístupů, ale pravdou je přesný opak. Hra je plynulá, zdá se i vyvážená a na pohled vypadá nesmírně stylově. A povedené vložené animace mezi úrovněmi naznačují, že ani příběh by tu nemusel být jen vysloveně do počtu.
Asi nejvýstižněji celkový výraz hry charakterizoval jeden slovenský kolega: "Takto by vypadaly Gears of War, kdyby je Japonci chtěli mít na automatech." Nutno ovšem dodat, že Vanquish je samozřejmě vytvořen pro domácí konzole, takže netřeba mít obavy ohledně plytké a ukrutně krátké hratelnosti. Ale pokud by se na automatech objevil ve stávající podobě, tak by tam díky své intenzitě a náboji bez problémů obstál.
Index očekávání: 85%
