Stubbs the Zombie: Rebel without a Pulse

Kdo tvrdí, že originalita z her zmizela jako pěna na odstátém pivku, ten evidentně nehrál nejnovější počin z dílen Wideload Games, který jí přímo srší. Jste zvědavi, o co jde?

Pokud jste správný herní nadšenec a hrajete kde co, zajisté mi dáte za pravdu, že občas se dostaví podivný pocit typu „nehrál jsem tohle už?“, po čemž následuje zoufalá (a většinou i marná) snaha na hře přeci jen něco nového najít. Bohužel, v době všemožných filmových licencí, pokračování úspěšných titulů a datadisků je tento pocit čím dál tím častější a nalezení alespoň nějaké té originality stále obtížnější. Toho si byli vědomi chlapíci z Wideload Games, kteří dali hlavy dohromady a vytvořili zcela unikátní hru, která podle mého nemá zatím v moderním počítačové zábavě obdoby. Jste zvědavi, co to je? Čtěte dále...

Originalita je věc nevídaná
Za svůj pařanský život jsem dohrál stovky her, zachraňoval jsem celý vesmír nebo pouze jednotlivce, nespočetněkrát jsem zachránil Zemi, získával jsem mocné artefakty a pobil tisíce nácků, emzáků nebo zombíků, ale snad v žádné hře jsem ještě neměl možnost ovládat jednoho nenažraného umrlce, kterého nebaví si jen tak v klidu hnít v zemi, ale má chuť na pořádný dlabanec v podobě hromady čerstvých mozků. Zapomeňte na nějaký hrdinský úkol na spasení lidstva, nic takového tu není. Prostě se zhostíte role jednoho zombíka a začnete si pochutnávat na nebohých obyvatelích.

Stubbs po letech vylézá z hrobu, neví kdo jej zabil ani proč se po smrti probudil, ale jeho jediným cílem je ovládnutí celého města zblajznutím všech mozků nic netušících obyvatel.

Aby to nebylo zas až tak jednoduché, má hra kupodivu i řádně střelený příběh. V roce 1933 byl podomní obchodník Edward „Stubbs“ Stubblefield brutálně zavražděn a pohřben na jednom odlehlém poli v Pensylvánii. Nyní se píše rok 1959 a právě na tomto poli vyrostlo moderní a monumentální město budoucnosti – Punchbowl. Stubbs po letech vylézá z hrobu, neví kdo jej zabil ani proč se po smrti probudil, ale jeho jediným cílem je ovládnutí celého města zblajznutím všech mozků nic netušících obyvatel. A to už bude na vás.

Funguje to tak, že se svým belhavým krokem přisunete k nebohému člobrdovi a stisknutím klávesy se mu s patřičně krvavým efektem zakousnete do hlavy. Ten po několika sekundách zvedne z kaluže krve a je z něj také zombík, který se vrhá na další oběti. Po pár „zákuscích“ tak máte v zádech stádo oživlých mrtvol, které přiběhnou na vaše zapískání a rozsévá smrt. Městu se samozřejmě nelíbí, že se vzkvétající metropole mění na hladový hřbitov, takže do akce jsou povoláni policisté, speciální jednotky, později i domobrana a další protivníci, takže je o zábavu (tedy i kvalitní gáblík) postaráno. Samozřejmě ne všechny stihnete uhlodat, když to do vás pálí z pistolí a samopalů, ale vaše mrtvé já má v rukávu (no to není zrovna šikovné pojmenování, ale budiž) ještě pár „es“.

Postupem času se totiž váš mrtvý avatar naučí takové kousky, že se z něj stane doslova vraždící mašina. Chce granát? Není problém vytrhnout si trochu svých toxických střev a hodit je po nepřátelích. Jste obklopeni protivníky a chcete je rychle vyřídit? Není problém si... ehm... no prostě pořádně uprdnout a omráčené zmetky poté v klidu „překonvertovat“ na svou stranu. V pozdější fázi se naučíte vytrhnout si ruku, kterou lze samostatně ovládat (filmoví znalci jistě zavzpomínají na Addamsovu rodinu), přistát s ní třeba policistovi na hlavě, ovládnout ho a jeho devítkou rozdat pár headshotů. Nebojte, ruka vám za chvíli doroste, stejně jako hlava, kterou můžete časem poslat jako bowlingovou kouli a odpálit ji jako bombu.

Brutální jatka? Spíše komedie...
Přestože zvrácenosti, jaké jsem popsal výše, mohou zamávat žaludkem nejednoho pařana, není se čeho obávat. Stubbs the Zombie je spíše jedna velká černá komedie se spoustou morbidního humoru, nic víc. Veškeré akce a věci, od vzhledu a belhání hlavního „hrdiny“, přes výkřiky obětí, až po ukazatel zdraví, budou na vaší tváři vyvolávat úsměv. Někdy větší, někdy menší, ale všechno je tu pouze kvůli jednomu účelu – pobavit hráče. Věřte mi, že přestože jsou všude gejzíry krve, utrhané ruce a ustřelené hlavy, budete se smát. Nehledejte na hře nějakou vědu, nenajdete tu žádné subquesty, RPG prvky nebo sáhodlouhé rozhovory s NPC, vše je pouze o tom, dostat se z bodu A do bodu B a požrat co nejvíc lidí.

Dost mě dostala poznámka jednoho staříka, který si prohlásil něco ve stylu „Tahle země je tak zamořená komouši, že už i mrtví jsou proti nám“ :-).

Když už jsem u toho humoru, musím se zmínit o další věci, která ji ještě umocňuje a to je hudba a zvuky. Když jsem hru spouštěl poprvé, neměl jsem představu, co mám vlastně očekávat, takže když na mě u hlavního menu vybaflo z repráků „Lollipop, Lollipop, oh Lololololololollipop, Lollipop“, docela jsem koukal. Podobné oldschool skladby hrají většinu času i ve hře a to jí dodává zvláštní humornou atmosféru. Rovněž hlášky od nebohých obyvatel města vás občas sesadí ze židle. Na hlášky typu „Stop eating my brain!“ se dá zvyknout rychle, ale až nebožákovi utrhnete ruku a začnete s ní mlátit všechny okolo, stihne ještě vaše oběť pronést smutnou poznámku „That was my favourite arm...“. Dost mě dostala poznámka jednoho staříka, který si prohlásil něco ve stylu „Tahle země je tak zamořená komouši, že už i mrtví jsou proti nám“ :-). Bohužel podobné vtípky si užijí jen dobří angličtináři, zatímco ostatní budou mít ze hry pouze poloviční zážitek.

Soundtrack

Soundtrack – Jak už jsem zmínil v recenzi, čeká hráče během hraní poslech skutečně kvalitních oldies šlágrů :-). Pokud vás zajímá tracklist, jste na správném místě.

Ben Kweller – Lollipop
The Raveonettles – My Boyfriend’s Back
Death Cab for Cutie – Earth Angel
Rose Hill Drive – Shakin’ All Over
Cake – Stranger in the Night
The Walkman – There Goes My Baby
Rogue Wave – Everyday
The Dandy Warholes – All I Have to do is Dream
Oranger – Mr. Sandman
The Flaming Lips – If I Only Had a Brain
Clem Snide – Tears on my Pillow
Milton Mapes – Lonesome Town
Phantom Planet – The Living Dead (original song)

Dobrý výběr k mozkové žranici, co říkáte? :-)

Bohužel co se týká visuální stránky, zas takový zázrak to není. Hra běží na postarším enginu hry Halo a je vidět, že na dnešní dobu už se jeho použití moc nehodí. Hra je sice nenáročná a nahrávací doby trvají řádově pouze sekundy, ale celkové design prostředí je poměrně strohý a bez detailů. Tohle ale není hra, která by vyžadovala nejmodernější technologie, takže vám to během hraní ani nepřijde. Horší je to se zábavou jako takovou. Na začátku mě hra docela dostala, byl jsem nadšený, že se objevila skutečně originální hra, bavil jsem se u vtipných hlášek a objevoval nové možnosti likvidace protivníků, ale zhruba od poloviny hry zábavu vystřídá nepříjemný stereotyp. Až bude Stubbs umět používat všech těch pár vychytávek, není už prakticky co objevovat a jakákoliv motivace na postup hrou je už mizivá. Škoda, tady mohli tvůrci máknout trošku víc a hru něčím aspoň malinko oživit.

Klady a zápory

Originální nápad; spousta hřbitovního humoru
První polovina hry

Stereotyp od poloviny hry; málo možností
Nic moc grafika

Verdikt: Závěrečné hodnocení bude hodně těžké. Na jedné straně máme dobrý nápad, originalitu a velkou porci humoru, ale na straně druhé je tu jednoduchá grafika, značný stereotyp ve druhé polovině hry a mizerná motivace ve hře pokračovat. I přes tyto neduhy se ale vyplatí hru alespoň vyzkoušet díky nedávno uveřejněnému demu, protože přijít o tento kousek by byla skutečně škoda.