Bůh chraň naši Zemi před invazí takovýchto mírumilovných debilů!
Šílenost, nelogičnost, komičnost, perverze, spousta záchodových mís a určitě největší množství výkalů, jaké jste kdy viděli. Tak tohle všechno představuje nová klasická adventura Stupid Invaders od francouzské společnosti Xilam, vytvořená na motivy kresleného seriálu Space Goofs. Kdybych se ji měl pokusit charakterizovat jednou větou, zněla by asi takto: Totální blbost postrádající hlavu i patu, která vás však dokáže rozesmát natolik, až vám vhrknou slzy do očí. Abych řekl pravdu, už se ani nepamatuji, kdy mě naposled nějaká hra dokázala takhle podráždit bránice… Že by český Polda 3 nebo Horké Léto 2, či snad nedávný hit Escape from Monkey Island? Kdepak. Snad možná o něco starší tituly Discworld 2 a Toonstruck z přelomu let 1996/97… Ale ani ony se po stránce humoru nemohou se Stupid Invaders srovnávat. V téhle extrémní hře totiž není ani tak důležitý příběh, nýbrž gejzír vtipných dialogů a scének, o něž není, díky povaze a pochybné inteligenci hlavních hrdinů, nikdy nouze.
Hlavních hrdinů? Ba ne, nepřehlédli jste se. To množné číslo je namístě. Je jich totiž hned pět a každý má nejen odlišný charakter, ale i jinou barvu pleti (předem upozorňuji, že na bílou-černou-žlutou se tady nehraje) a zcela odlišnou anatomii. Dovolte mi nyní, abych vám je všechny za použití okolních obrázků představil. Tak kterým začneme? Třeba ten modrý, s velkým břichem a ještě vetší tlamou, to je Gorgeous. Inteligencí příliš neoplývá, zato ovšem sežere všechno, co není přibité. To fialové stvoření s červeným nosem je naopak mozek celé pětice, specialista na počítače a veškerou techniku (a taky na vytahování krys z 
ozubených kol). Jmenuje se Etno. Dvojhlavého červeného Sterea lze považovat za rozdvojenou osobnost, jelikož každá jeho hlava má na věci svůj vlastní názor. Algoritmus, rozhodující kterou z hlav bude nakonec tělo poslouchat, bohužel zůstává hráči utajen. Pak zde máme Buda, absolutně největšího troubu se silným předkusem, neustále vyvalenýma očima a především velmi charakteristickým pivasem. No a úplně na konec jsem si nechal transsexuála Candyho. Je to ta malá zelená postavička s obrovskou hlavou a velmi citlivou povahou. Jeho nejvroucnějším přáním je co nejrychlejší změna pohlaví… z čeho na co, to se mě raději ani neptejte.
Přestože jsem uvedl, že příběh není v případě Stupid Invaders zase až tak důležitý, nehodlám vás o něj v žádném případě ochudit. Naše pětice ufounků se vypravila ve své plechové mini-kocábce na malý výlet vesmírem. Naneštěstí pro ně (a jak se v závěru hry ukáže, i pro všechny pozemšťany) se jim ta jejich popelnice porouchala zrovinka nad naší rodnou planetkou a v důsledku stinných stránek zemské gravitace bylo nouzové "přistání" nevyhnutelné. To se uskutečnilo na louce poblíž velkého opuštěného domu, v němž nalezla duhová pětka azyl. Oprava létajícího talíře ale Etnovi nezabrala pouhých pár hodin, jak původně předpokládal, ale asi 1246krát déle, takže zatímco zbytek posádky dělil svůj volný čas striktně mezi sledováním televize a pobytem na WC, doslechl se o jejich existenci plešatý, ani ne metr vysoký sběratel ufounů s evidentním hitlerovským komplexem - dr. Sakarin. I najal si náš doktor profesionálního vraha Boloka, aby speciální zbraní ufouny zmrazil a dodal do jeho laboratoří. Netrvalo dlouho a Bolok se svým kufrem na housle dorazil ke dveřím nám dobře známého opuštěného domu…
Chtěli byste vědět, co následovalo dále? Ha! A to vám právě neřeknu, ať máte po nocích o čem přemýšlet. Snad bych jen mohl stručně uvést, že děj celé hry sestává z neustálého unikání před Bolokovými, potažmo Sakarinovými spáry. Hra jako taková je rozdělena do tří naprosto odlišných kapitol, během nichž dostanete pod kontrolu střídavě všech pět ufounků a většinu z nich si pro jejich specifické vlastnosti okamžitě zamilujete. Ze všeho nejdříve se vžijete do role hlupáka Buda a hned z první věty, kterou vypustí ze své zubaté tlamy, vám bude naprosto jasné, jakou to šílenou hru máte právě před sebou. První kapitola, situovaná do onoho opuštěného domu, však představuje pouze zahřívací kolo ve srovnání s tím, co vás čeká o několik hodin později. Pokud jste vyznavači černého a tak trochu perverzního humoru, přijdete si opravdu na své.
Celé prostředí druhé kapitoly by se dalo charakterizovat jako jeden velký kravín, v němž se ale po chudinkách kravičkách nechce, aby dojily mléko, nýbrž aby produkovaly pokud možno co nejvíce hov-éééé, pardon. Chtěl jsem říci "biologického odpadu". Ten je totiž chybějící součásti paliva do vesmírné lodi a k jeho získání byla přinucena snad ta nejdokonalejší dvojice dobrovolníků - hromotluk Gorgeous a sexuální gentleman Candy. Je prakticky nemožné zde úspěšně reprodukovat Georgeousovy kecy, kterými se snaží pozvat jednu ze seroucích krav na rande (za nevyhnutelné použití vulgarismu se dodatečně omlouvám) nebo Candyho erotickou epizodku s přihřátým a obtloustlým producentem pornofilmů, odehrávající se v útulném bytečku uprostřed kanalizačního komplexu (a nemusím snad ani dodávat, co v těchto kanálech "teče", že ano…). Prostě a jednoduše - tato prostřední část hry je perverznost sama a většina zážitků, které si z ní odnesete, jsou naprosto nezapomenutelné. Poslední kapitola se potom 
tak trochu vrací zpět do normálu (lze-li vůbec toto slovo ve spojitosti se Stupid Invaders použít) a čeká vás v ní řada zajímavých zjištění… například jakou moc v sobě skrývá lidské, potažmo i ufounské uprdnutí.
Všechny tyhlety vtípky a komické situace jsou skvěle audiovizuálně zpracovány, od veselé grafiky počínaje a konče jedním z nejlepších dabingů, jaký jsem v počítačových hrách slyšel. Kouzlo designu lokací je skryto v jeho jednoduchosti a barevnosti. Tvůrci vsadili na klasický 2D cartoon styl a udělali moc dobře, protože jeho legrační vzhled plný křiklavých barev padl hře přímo na míru. Holt, zkušenosti Xilamu s tvorbou kreslených seriálů jsou znát a to nejen na grafice pozadí, ale především na animacích. Všechny herní postavičky a jejich konkrétní činnosti jsou rozpohybovány téměř bezchybně, avšak tím, čím vás Stupid Invaders nejvíce uchvátí, jsou naprosto špičkové videosekvence. Právě ony vás dokáží svým obsahem a dokonalou kvalitou pobavit ze všeho nejvíce a ještě k tomu velmi často. Je jich zde totiž nepřeberné množství, o čemž svědčí i ten fakt, že se hra jen tak tak vešla na 4 CD (původně byla plánována na 5!).
Hudební doprovod je jednoduchý a stejně jako celá hra tak trochu "praštěný". Zvukové efekty sestávají hlavně z takzvaných "mikimauzů", známých z kreslených seriálů pro děti nebo z klipů pořadu Neváhej a toč (v paměti mi utkvěla kupříkladu scénka z první kapitoly, kdy Bud uklouzne na schodech a jeho následný skluz po podlaze je doplněn zvukem pneumatik brzdícího auta). Vrcholem je však dabing, o nějž se postarali stejní lidé, kteří namluvili původní seriál Space Goofs, a je to setsakramentsky znát. Jsou to právě intonace hlasů, které dávají postavičkám jejich nezaměnitelnou osobnost a donutí vás se pousmát kdykoliv vypustí z úst i tu sebemenší pitomost.
Nyní je načase prohodit pár slov k ovládání. A hned v úvodu musím předeslat, že i když se jedná o klasickou myší ovládanou point-and-click adventuru, je ovládání v některých ohledech tak trochu netradiční a dokazuje, že i u adventur je občas dobré prolistovat si manuál (což mi bylo bohužel odepřeno, jelikož někdo tam v daleké Praze nepovažuje manuály za vhodný doplněk obálky se zaslanými cédéčky :-). Ale vezněme to pěkně po pořádku. Základ ovládání je naprosto klasický - najedete-li myší na interaktivní místo, animovaný kurzor se změní dle činnosti, kterou lze s daným předmětem provést (prozkoumat, použít, sebrat, promluvit si). V několika málo případech však lze prostřednictvím pravého tlačítka myši měnit možné proveditelné operace s předmětem, což člověka po několika hodinách úspěšného hraní ani nenapadne vyzkoušet. Jako ne zrovna ideální bych označil práci s inventářem. Ten se po stisknutí mezerníku objeví ve spodní části obrazovky a obsahuje pouze šest slotů, což je ale dostačující počet, jelikož více předmětů pohromadě mít nikdy nebudete. Předměty nelze prozkoumávat, pouze uchopit, po čemž inventář zmizí a zvolený předmět se objeví namísto kurzoru. Nepohodlné je však vlastní kombinování předmětů v inventáři. Nejdříve musíte jeden z nich uchopit a za stálého stištění pravého tlačítka myši ho přemístit na předmět jiný. Po každé takovéto operaci se ale inventář automaticky zavře, aniž by vám dal najevo, zdali spojení oněch předmětů mělo smysl či nikoliv. Po chvíli si na to zvyknete, nicméně to nic nemění na věci, že kombinování předmětů v inventáři šlo vyřešit mnohem příjemněji a hlavně přehledněji.
A touto vůbec první výčitkou otevírám závěrečnou část recenze, která se bohužel ponese spíše v negativním a tak trochu zoologickém duchu. Stupid Invaders sice je nesmírně 
zábavná a audiovizuálně přitažlivá hra, nicméně i přesto se nedokázala zbavit hned třech tlustých žab sedících na pramenu její hratelnosti. Ta první, "neviditelná žába", je dosti frustrující, souvisí s ovládáním a jsem si jist, že vám způsobí hned několik menších zákysů. Věc se má tak, že jednotlivé herní lokace jsou rozděleny na větší množství obrazovek, mezi nimiž se může vámi ovládaná postavička pohybovat. Místa přechodu mezi těmito obrazovkami jsou většinou označeny textem typu "jdi tam" nebo "odejdi" a hra tímto dává zdánlivě najevo, kudy je možno danou obrazovku opustit a kudy ne. Bohužel slovo "zdánlivě" je namístě, jelikož existuje řada případů, kdy můžete z obrazovky odejít i v takto neoznačených a tedy neinteraktivních místech. Od tvůrců to považuji buď za katastrofální nedbalost nebo pěknou sprosťárnu, protože tak hráč snadno přehlédne vchod do jiné lokace a aby následně vzniklým zákysům předcházel, čeká ho pendlování s postavičkou z jednoho rohu obrazovky do druhého.
Druhou nepříjemností je "žába smrti". Ve Stupid Invaders totiž lze zemřít, a to poměrně často a ze všeho nejčastěji ve chvílích, kdy to vůbec nečekáte. Stisknete páčku v ponorce - ta havaruje a jste mrtví. Seberete dřevěnou palici - z podlahy se vysune rotační kulomet a jste mrtví. Pohladíte mírumilovně vypadajícího pejsánka - ukousne vám ruku a jste mrtví. Pravdou sice je, že každá ztráta života je doprovázena humorným animovaným shotem, nicméně kdyby vás pak hra automaticky vrátila před situaci, v níž jste chybovali, neměl bych proti úmrtím ani to nejmenší. Takhle jste nuceni hru neustále ukládat, jinak budete muset jednotlivé úseky hry procházet stále znova a znova.
A konečně té třetí a poslední žábě jsem dal přízvisko "amputovaná", jelikož pro Stupid Invaders představuje důsledek nemoci většiny současných adventur, tedy krátkou hrací dobu. Podstata problému se zřejmě skrývá v nedokonalém designu hry, kdy sice herní prostředí je dostatečně rozsáhlé (více než 300 obrazovek!), ale obsahuje pouze minimum interakce. Ohromné množství obrazovek tedy slouží k jedinému účelu, abyste jimi prostě jen prošli. Jako vzorový příklad nám poslouží jedna sekvence z poslední kapitoly, kdy k uvolnění páky v přízemí je nutno vylézt přes patnáct zcela zbytečných obrazovek až na vrchol věže a zde vytáhnout z ozubeného soukolí přiskřípnutou myš. Bohužel, tvůrci si toho zřejmě byli vědomi a tak se to ke konci hry rozhodli kompenzovat tím nejnešťastnějším způsobem - bludištěm, v němž se postavička zasekává za každým rohem a její navigace je tím pádem příšerná, a rozsáhlou pouštní lokalitou o rozloze 9x9 obrazovek, které je nutno důkladně prohledat a naleznout dva klíčové předměty. K tomu všemu je ještě nutné poznamenat, že většina úkolů a puzzlů je z hlediska obtížnosti maximálně na průměrné úrovni, takže dohrání hry by nemělo být záležitostí více než deseti hodin. Což mimochodem zamrzí dvojnásob vzhledem k faktu, že tvůrci slibovali přes třicet hodin herního času a více než padesát interaktivních charakterů. Jen pro úplnost dodávám, že těch je ve hře ve skutečnosti sotva polovina.
Takže si to shrňme. Ty tři otravné žáby, které Stupidním Invaderům nikdo neodpáře, si nakonec vykvákaly degradaci závěrečného hodnocení o více než deset procent. Je mi opravdu líto, ale vzhledem k tomu, že ke skákajícím obojživelníkům chovám stejné sympatie jako doktor Jones k hadům, nic s tím nenadělám. Ale jen čistě mezi námi… a potichoučku, aby to žáby neslyšely… Stupid Invaders JE dobrá hra. JE zábavná. JE šílená. A ta pětice mimozemšťanů JE k sežrání! Navíc budou všechny jejich stupidní dialogy opatřeny českými titulky, takže … "Kvááák, my tě slyšely!" A doprd… "Tohle byla tvoje poslední recenze! Astalavista, bejby!" To ne! Počkejte alespoň, až dostanu lednovou výplatu! Nééééééé! CHRAMST "Hamoun jeden…"
Poznámka: Parádně stupidní várku obrázků ze Stupid Invaders si můžete prohlédnout přesně tady, exkluzivní rozhovor s hlavním ufounem Sebastiene Hamonem, šéfem herní divize Xilamu a producentem adventury Stupid Invaders najdete zase tady (pochopitelně v češtině). No a konečně hratelné demo si můžete stáhnout odsud.
| Stupid Invaders | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
