Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sub Command - atomoví podvodníci

  12:00aktualizováno  12:07
Dlouho očekávaný ponorkový simulátor Sub Command, nástupce legendárního 688(I) Hunter/Killer, je konečně tady. Nezbývá než usednout do kabiny jednoho ze tří moster s jaderným pohonem a ponořit se do hlubin světových oceánů. Dobrodružství na jedné z nejdokonalejších zbraní lidstva právě začíná...

Sub Command

Je tomu již pěkných pár let, co spatřil světlo světa ponorkový simulátor 688(I) Hunter/Killer. Již tehdy to byla od vývojářů ze studia Sonalysts poměrně troufalost - moderní ponorková válka je totiž většinu času neskutečně nudná. Představa vousatého kapitána, který si periskopem vybírá cíle ke zničení je již pár desítek let jaksi mimo, většinu cílů posádka nikdy nespatří na vlastní oči - budou mít podobu rozmazaných skvrn na obrazovce sonaru, nenápadných křížků na radaru či značek na taktické mapě. Pravda, občas je na ponorkách docela horko - zejména ve chvíli, kdy sonar detekuje vypálená torpéda, která neomylně míří směrem k vlastnímu plavidlu. Zběsilé manévrování, prudké změny hloubky a vypouštění klamných cílů dost připomíná zoufalé uhýbání letadel před řízenými střelami. Po většinu času jsou však mořské hlubiny vyhrazeny totálním kliďasům, kteří se sluchátky na uších pozorně monitorují zvuky z okolí. Slyšet a nebýt slyšen - to je pravidlo číslo jedna. Svět atomových ponorek zkrátka a dobře nepatří z pohledu hráčů k tomu nejzábavnějšímu pod sluncem a o to více je nutné ocenit relativní úspěch 688(I) Hunter/Killer. Není proto divu, že se vývojáři rozhodli vydat pod křídly Electronic Arts pokračování s prozaickým názvem Sub Command.

Sub Command

Každého "ponorkáře" jistě potěší, že se bude moci posadit hned do tří typově dost odlišných ponorek - ať již klasiky v podobě 688(I), moderního Seawolfa s digitálním ovládáním a především vylepšené verze nedostižné ruské Akuly. Každá loď má samozřejmě své specifické výhody a zápory, takže je nutné upravit svou taktiku vždy "na míru" danému typu. Dost však již planých řečí, rychle skouknout překrásné úvodní video (zejména konec se záběrem torpédovaného křižníku je dokonalý) a honem skrze poklopy do útrob ocelového (či titanového) obra. Již na první pohled je vidět, že Sub Command nebude mít běžné hráčské obci co nabídnout - ani důkladné studium bezmála dvěstěpadesátistránkového manuálu totiž nezaručí, že se budete umět ve změti ovládání na osmi postech orientovat a ani nastavení automatického ovládání toho kterého stanoviště nic neřeší. Navigace na taktické mapě pomocí nastavování jednotilvých stupnic (kvůli velkým vzdálenostem mezi cíli existuje ve hře možnost zapnout jednu z pěti úrovní akcelerace času) se dá zvládnout relativně bez problémů, stejně jako ovládání motorů a vzduchových rezervoárů, ale to pravé peklo následuje na zbylých místech. Detekční a zaměřovací systémy v podobě radaru, sonaru a TMA se skládají z několika dalších podobrazovek s plně fukčními ovladači a nabízejí snad všechno, co potřebuje Sub Command zkušený námořník ke štěstí. Nebudu vás zde unavovat výčtem režimů, které nabízí třeba aktivní i pasivní sonary - stačí jen říct, že se neztratíte mezi ponorkami, tankery, ani mezi ledovými krami. Vymoženosti moderní doby nabízí i obstarožní periskop - například možnost vyfocení obrazu cíle a jeho porovnání s databankou skutečných plavidel. Když k tomu ještě přidáme solidně zpracované odpalování torpéd i raket (pokud jste například moc hluboko, raketa z vertikálního odpalovače po několika sekundách selže), je více než jasné, že se autorům povedlo stvořit vůbec nejrealističtější simulátor moderní útočné ponorky...

Jak tomu již u útočných nukleárních ponorek bývá, operují doslova kdekoliv - tedy za předpokladu, že je tam dostatečně hluboká vodní plocha a nejedná se zrovna o bazén pro velryby ve floridském Sea Worldu. Třiadvacítka samostatných misí zavede hráče do silně exponovaných vod v Perském zálivu, Indickém oceánu (nechybí ani ostřelování táborů bin Ládina Tomahawky - velmi aktuální mise), mezi indonézské ostrůvky i do neklidných vod severního Atlantiku. Kromě samostatných úkolů a tří tréninkových scénářů zaměřených na výcvik Sub Command práce se zbraněmi a sonarem jsou ve hře samozřejmě i kampaně zvící čtrnácti předem připravených misí pro ten který typ ponorky. Rozmanitost plněných úkolů (od patrol kolem konvojů, přes vysazování speciálních jednotek, záchranu trosečníků uprostřed ledového krunýře v Arktidě, raketové útoky na pevninu zpestřené o požár na palubě, až po klasiku v podobě útoků na nepřátelské lodě a ponorky) dává plně vyniknout širokému arzenálu realisticky modelovaných zbraní - ať již jde o "obyčejná" torpéda MK84 s pasivními seekery, Harpoony, různé modifikace Tomahawků odpalovaných jak z vertikálních launcherů, tak horizonálních torpédometů, či průzkumné sonarové kapsle nebo miny. Doslova lahůdkou je pak výzbroj ruské Akuly - přeci jenom střílet nechvalně známá torpéda Skval (jejich exploze podle všeho zničila Kursk), nebo hyperrychlé (a hyperhlučné) prototypy dosahující rychlosti až dvou set uzlů, je zážitek i v simulátoru. Hlavně ale nezaopmenout na správnou taktiku - takový raketový útok flotila snadno odvrátí (umělá inteligence nepřátel je na velmi vysoké úrovni), ale proti torpédům jsou moderní křižníky mnohem méně účinné. Orientaci v jednotlivých typech zbraní citelně ulehčí obsáhlá vojenská encyklopedie s fotkami a popisky všech jednotek, které se ve hře objevují. Komu by snad nestačila várka misí Sub Command od vývojářů (jejich samotné dohrání je zábava na několik stovek hodin), může si v přehledném editoru stvořit scénáře vlastní - například raketový útok proti továrnám na výrobu drog u Plzně.

Tvůrcům hry bylo jasné, že samotné sebedetailnější posty jednotlivých členů posádky nedokážou navodit tu správnou atmosféru střetnutí sofistikovaných vojenských plavidel. Proto se rozhodli přidat do hry i "akční" trojrozměrný pohled na jednotlivé jednotky, který je dostupný z menu navigace. Bohužel dojmy z něj jsou více než rozporuplné - na jedné straně tu jsou překrásně zpracované odpaly jednotlivých torpéd a raket (pohled na Tomahawk, který si nejprve prorazí cestu skrze několik metrů šedomodré slané vody, než definitivně nad hladinou zažehne hlavní motor a vydá se vstříc cíli, je vskuktu úchvatný) nebo vlnící se vodní hladina, ale samotné modely jednotlivých ponorek a lodí mohly být zpracované s větším citem pro detail (křižníky Ticonderoga připomínají spíš jednoduché kymácející se papírové modely). Teprve z trojrozměrného modelu také člověk pochopí, jak to na takovém moderním bojišti chodí - pohled na flotilu kolem letadlové lodi, kterak řízenými střelami z paluby i doprovodných Sub Command letadel "sundavá" jeden Tomahawk a Harpoon za druhým, je vskutku impozatní. Zajímavým způsobem jsou zpracované cíle s nejistou identifikací - v 3D pohledu je reprezentují drátěné koule, u kterých je na barevné stupnici vyznačena míra rozpoznání druhu cíle. Nenáročná grafika má však jednu velkou výhodu - nízké hardwarové požadavky. Hra byla v plných detailech na redakčním Duronu 750 s 256 MB RAM a GeForce 2 naprosto plynulá a díky měnitelné velikosti 3D pohledu poběží Sub Command bez problémů i na slabších strojích.

Ponorkové simulátory lákaly už od nepaměti programátory k implementaci hlasového ovládání. Přeci jenom pocit, kdy do mikrofonu křiknete "Dive, Dive" a odpovědí je dvojité zahoukání, se s naťukáním hloubky na stupnici nedá srovnávat. Také Sub Command umožňuje prostřednictvím Microsoft Speech Engine zadávat některé základní povely hlasem. Použití MSE má však pro našince jednu velku nevýhodu - kdo nemá anglickou výslovnost podobnou rodilým mluvčím, bude muset strávit desítky minut adaptací programového nastavení na pozměněný přízvuk. Ale znovu opakuji, stojí to za to - ve chvíli, kdy sonar detekuje blížící se Sub Command torpéda, vypadá řev rozkazů "rudder full left", "all ahead flank", či "active countermeasures" velmi přesvědčivě (chudáci kolegové se vždy lekli, co se děje). Program nemá s rozpoznáním povelů větší problémy, je ale lepší navolit si aktivaci pomocí kláves a nikoliv permanentně zapnutou. Kombinace internetového multiplayeru s hlasovým ovládáním a komunikací například přes Roger Wilco pak posouvá hraní kamsi do výšin vyhrazeným vojenským výcvikovým zařízením. Možnosti "kulturního vyžití", které Sub Command nabízí zkušeným hráčům, jsou skutečně obrovské.

Závěrečný verdikt je zcela poplatný námětu hry a jejímu zaměření na úzkou skupinu hráčů, kteří mají potřebné znalosti nutné k úspěšnému proplouvání temnými hlubinami. Představa notorických hráčů 3D akcí, či real-time strategií, že se prostě posadí do kapitánského křesla a budou jenom označovat cíle pro torpéda a rakety, je na hony vzdálená realitě - i při maximálním zjednodušení simulace a zobrazování skutečných pozic nepřátel, je smrt v důsledku banální chybičky otázkou několika desítek sekund. Skalní pacifisté a nemilitaristé by měli dát od Sub Command ruce pryč, ale ti, kterým se líbí "ponorkové" knížky Toma Clancyho a po večerech bádají nad tím, jak se nejlépe schovat "Ivanovi" v hluchém místě za lodním šroubem, najdou v Sub Command zalíbení a zábavu na několik stovek hodin - lepší ponorkový simulátor zkrátka a dobře neexistuje. A co lidé kdesi na pomyslném pomezí mezi těmito extrémy? Pro ně představuje Sub Command jenom další krátkou, avšak celkem zábavnou zastávku na dlouhé a pestré pouti herním životem. Jak jen jim já - zelený mozek - závidím...

Sub Command
Výrobce: Sonalysts
Vydavatel: Electronic Arts
Distribuce v ČR: Cenega, český manuál
Oficiální homepage: subcommand.ea.com
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 64 MB RAM, 3D karta
Doporučená konfigurace: procesor 700 MHz, 128 MB RAM, 32 MB 3D karta, 850 MB HDD
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Pro ponorkové nadšence ráj, kterému ublížil nedotažený 3D pohled. Bohužel jenom pro ně - běžný člověk nemá šanci.
Hodnocení 85%

Autor:




Nejčtenější

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Civilization III
Třetí díl kultovní Civilization je dočasně zdarma. Nepropásněte ho

Využijte časově omezené nabídky a zařaďte si starší, ale stále skvěle hratelný třetí díl Civilizace do vaší steamové knihovny úplně zdarma.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Další z rubriky

StarCraft: Remastered
Strategická legenda baví i po 19 letech. Recenze StarCraft: Remastered

Blizzard ohlásil něco, co snad každého hráče z devadesátých let muselo zahřát na duši. Remaster nejproslulejších her, na kterých už se, buďme upřímní, zub času...  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.