Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Submarine Titans - zblázníte se nadšením

  12:00aktualizováno  10. července 2001 12:01
Titulek této recenze opravdu nelže. Submarine Titans je vskutku real-timeová strategie, ze které se zblázníte nadšením, a to doslova. Ačkoliv autor této recenze nemůže hře odpustit šedo-modrý nádech způsobený mořským prostředím, celá recenze a druhá strana mince vás přesvědčí, že tuhle hru prostě musíte mít.
Submarine Titans

Titulek této recenze opravdu nelže. Submarine Titans je vskutku real-timeová strategie, ze které se zblázníte nadšením. Ale pouze za předpokladu, že jste ještě nikdy žádnou RTS neviděli. Pokud ano, pak se ve vašich očích bude jednat o tu nejtuctovější hru pod sluncem.

Jestli jste typ čtenáře, který se ze všeho nejdříve dívá na obrázky, pravděpodobně teď zoufale měníte nastavení vašeho monitoru a nadáváte na recenzenta, který byl takový lenoch, že si nepohrál s kontrastem a světlostí obrazových příloh, poněvadž na ty šedavé obdélníčky kolem se fakt nedá koukat. Na svou obranu mám jediný, zato pádný argument: Jak už název napovídá, Submarine Titans je hra, která se odehrává z valné části na dně mořském. Od toho tedy pochází onen šedomodrý nádech obrázků.

Vzhledem k tomu, že se jedná o klasickou real-timeovku se vším všudy, najdete i tady několik znepřátelených frakcí, které se rvou o životní prostor. Kde se vlastně na dně moří vzali, už jsem zapomněl, jenom matně tuším, že na začátku byla nějaká apokalyptická katastrofa, Submarine Titans ale jestli to byla III. světová, rozpuštění polárních ledovců vlivem skleníkového efektu anebo nový černý pátek burziánů na Wall Streetu, to už fakt nevím. Na každý pád se o rozsáhlá teritoria na mořském dně rvou dvě lidské korporace, které se nazývají Bílí žraloci a Černé chobotnice, a do podmořského běsnění se zapojila i kolonie jakýchsi mimozemšťanů, kteří si říkají Silikoni. Silikonům však nejde o lebensraum, nýbrž chtějí z naší krásné modré planety zdrhnout co nejdřív. Na to však potřebují dostatek suroviny zvané Corium, o kterou mají ale zájem i lidé. A tak se o ložiska Coria strhne lítá bitka.

Ložiska Coria připomínají jakousi fluoreskující travinu, která se až nebezpečně podobá tiberiu z Command and Conquer. Nejedná se však o velké louky jako v C&C, nýbrž o jakési loužičky. Prostě si představte zcela zarostlý rybníček Brčálník, do kterého Rákosníček omylem vysypal náklaďák vyhořelého jaderného paliva, a víte, jak zhruba vypadá coriové ložisko. Corium bohužel (studenti vysoké školy báňské nechť si doplní bohudík) není jedinou surovinou ve hře. Na mořském dni jsou občas k vidění i svítící hroudy šutrů, které představují ložiska železa. Dále se z okolní vody sublimuje zlato a získává kyslík, silikoni kyslík nepotřebují a místo toho vyrábějí, světe div se, silikon.

Submarine Titans

Z dlouhého a poněkud komplikovaného výčtu látek, které se musí v Submarine Titans těžit, sublimovat či generovat, už asi zkušenější hráč pochopil, že management základny není žádný med. Nedosti na tom, autoři ještě celou věc okořenili poněkud komplikovaným a neintuitivním ovládáním, což se mi jeví dost nepochopitelné, když je všude kolem dost kvalitních RTS, od kterých se mohli poučit a nějaký ten dobrý nápad prostě obšlehnout. Pokud se tedy chcete do hraní Podmořských titánů vrhnout po hlavě s přesvědčením, že takových real-timeovek jste už hráli tucet (které je mimochodem zcela oprávněné), tvrdě narazíte. Bez odehrání suchopárného tutoriálu, který trvá asi půlhodinu, se neobejdete.

Na druhou stranu komplikovaný management odpovídá filozofii hry, která se daleko více zaměřuje na budování rozsáhlé základny se spoustou rozličných budov a hledání nových surovinových zdrojů, než na propracované válčení. Vedení bojových operací je v podstatě až směšně jednoduché. Jako obvykle je nejlepší taktikou nashromáždit dostatečně velkou armádu (třicet válečných ponorek nejvyšší třídy je zcela dostatečný počet) a smést nepřítele ze dna mořského. Ne že by hra nenabízela další možnosti jak svůj bojový styl učinit více rafinovaný. K použití se nabízí například minonosky, které nakladou nic netušícímu nepříteli do cesty hlubinné bomby. Submarine Titans Kladení minových polí je však vysoce otravná činnost a daleko efektivnější je prostě postavit nepříteli do cesty nějaké ty obranné věže. Další fajnovostí je možnost zmocnit se prostřednictvím speciálního plavidla jakékoliv nepřátelské stavby, ale opět je daleko pohodlnější srovnat ji se zemí hrubou silou, už kvůli tomu, že pozornosti počítačové inteligence taková neplecha nemůže uniknout a brzy máte na krku eskadru mstitelů. Originálním prvkem, který se dosud v žádné RTS neobjevil, je možnost válečných plavidel měnit hloubku, takže je možné například v bezpečné výšce přelétnout nepřátelskou obranu. Avšak vzhledem k tomu, že cílem mise je většinou i přes různé okliky zničení všeho, co má na radaru (pardon, na sonaru) jinou barvu než vaší, stejně si nakonec budete muset poradit s nepřívětivým soupeřem zblízka. Mimochodem, co se týče těch oklik od destruktivního tématu každé mise, máte například za úkol eskortovat konvoj z místa A do místa B, nalézt ztracenou eskadru anebo napojit se na nepřátelský centrální počítač. Nakonec však pravá podstata, která se jako v každé RTS může charakterizovat slovy "vybuduj základnu a smeť ty bastardy", vyplave ze dna mořského na povrch. Všechny tyto vychytávky obohacující jinak primitivní bojovou složku hry mohou nalézt uplatnění leda v multiplayeru. Otázkou je, kdo bude hrát po internetu průměrnou RTS v éře takových pecek, jako je Diablo II či Dark Reign II. Vzhledem k vášnivým diskusím na oficiální stránce hry se však zřejmě pár zoufalců najde.

Submarine Titans

Další mizernou vlastností hry je nebetyčná pomalost. Čas ve hře se totiž nedá nijak urychlit a než se postaví jeden podmořský křižník, trvá snad půlminutu. Vzhledem k tomu, že nutností je postavit takových křižníků pár desítek, nezbývá než čekat a čekat. Počítač jednou za čas pošle proti hradbě vašich obranných věží pár jednotek, takže aspoň se můžete pobavit menším ohňostrojem (mimochodem, exploze v Submarine Titans nejsou nic moc). Časem jsem však v pomalém tempu hry našel zalíbení. Rád jsem hrával Submarine Titans zejména ráno, kdy jsem mohl zároveň s hraním vykonávat obvyklé činnosti - stlaní, čištění zubů, přípravu snídaně atd. Někde kolem páté mise (singleplayer za každou stranu má misí deset) mi už tak otrnulo, že jsem nechal počítač běžet a vydal jsem se na posezení s přáteli. Když jsem se vrátil, nalezl jsem svou základnu ve stejném pořádku, jako když jsem odcházel, smrtící eskadra čtyřiceti ponorek už byla vyrobená, takže už nezbývalo než poslat celou flotilu proti nepřátelské základně a kochat se jejím bolestivým koncem.

Ještě pár slov k rozdílům mezi jednotlivými znepřátelenými frakcemi - Bílí žraloci a Černé chobotnice se sobě podobají jako vejce vejci, celou věc komplikuje jen fakt, že se stejné budovy a jednotky jinak jmenují. Zato Silikoni mají radikálně odlišný systém budov i využívání surovin, což v praxi znamená, že je nutno absolvovat ještě jeden nudný tutoriál. Submarine Titans Asi nejextrémnějším rozdílem a zároveň nejoriginálnějším prvkem hry je u Silikonů způsob stavby budov. Nejprve je třeba vyrobit jakousi kapsli s vlastním pohonem, dopravit ji na místo, kde chcete stavět, pak vybrat z komplikovaného menu (stavby se dělí na základní, obranné, zásobovací a zvláštní) danou budovu a konečně kliknout na plac, kde se začnou stavět základy. V případě, že chcete vyrobit třeba hradbu deseti obranných věží, což není nic zas tak neobvyklého, jedná se o operaci, která počtem nutných kliknutí překoná snad i jeden dungeon v Diablovi 2. Tak složitý způsob stavby jsem ještě v žádné RTS nezažil.

Přesto však Silikoni nejsou tou nejhorší stranou, za kterou se dá hrát. Zdaleka nejtěžší je tažení za Bílé žraloky, a to z důvodu v RTS nevídaného. Všechny jejich stavby a jednotky symbolizuje totiž tmavě modrá barva, což je sice vzhledem k tmavě šedému okolí fantasticky maskuje před nepřítelem, ale i před samotným hráčem, který si tuto frakci vybere. Rozeznávat od sebe v takové situaci druhy jednotek a budov je umění, které vás kvalifikuje pro džob elitního armádního průzkumníka. Otázkou je, zda u odvodu nezjistí, že jste si u Submarine Titans zkazili oči, takže vám i přes vaší horoucí touhu bránit vlast dají "modrou" (v tom případě začínám pařit Submarine Titans :o) - by Vreco).

Autoři evidentně vycházeli z přesvědčení, že právě stavění desítek vzájemně provázaných budov a dirigování přepravních strojů, které převážejí suroviny z dolů do skladiště, je to, co hráče při hraní RTS baví. V tom případě však do cílové skupiny, kterou svým titulem oslovují, rozhodně nepatřím. A vy?

Submarine Titans
Výrobce: Ellipse Studios
Distributor: Strategy First
Minimální konfigurace: PII 233, 32 MB RAM, 140 MB HDD, Windows 95 a vyšší
Doporučená konfigurace: Pentium 233 Mhz, 64 MB RAM, 450 MB na harddisku
3D karty: ne
Multiplayer: ano
Verdikt: Tuctová RTS vhodná zvláště pro hráče s dobrým zrakem, kteří při hraní potřebují často odbíhat.
Hodnocení: 49%
Druhá strana mince by Vreco
Ačkoliv obvykle s Andrejovým hodnocením souhlasím, v poslední době mi připadá, že má tendenci všechny herní tituly spíše "sejmout". Já osobně považuji Submarine Titans za jeden z nejlepších herních titulů v žánru realtimeových strategií. Má myšlenku (byť zčásti obšlehnutou), kterou autoři dokázali dotáhnout do toho (pro hráče) správného konce. I přes vytýkaný šedomodrý plášť, který však, podle mého názoru, není vůbec na škodu, je vizuální, stejně jako zvuková stránka hry (ta se může pyšnit prostorovým EAX zvukem) na špičkové úrovni a Submarine Titans mají také vynikající atmosféru i hratelnost. Za sebe tedy mohu Submarine Titans všem pařanům jen doporučit.
Hodnocení: 83%

Autor:




Nejčtenější

Watch Dogs
KOMENTÁŘ: Herní kauzy a pseudokauzy. Čemu věřit?

Pokud pravidelně sledujete dění na herní scéně, jistě vám nebude dělat problém vybavit si nějaký prohřešek, trapas, nebo prostě „fail“, kterého se vůči...  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Další z rubriky

Total War: Warhammer II
RECENZE: Válečné kladivo opět udeřilo. Total War: Warhammer II je skvost

Pokud jste si mysleli, že strategický Total War: Warhammer byl vrcholem, tak jste se mýlili. V tomto případě známé pravidlo, že díl první je vždy lepší,...  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Kočárky, které přežijí i dva raubíře.
Kočárky, které přežijí i dva raubíře.

Přečtěte si recenze kočárků na eMimino.cz a vyberte ten nejlepší.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.