Sudeki - ultimativní RPG?

Co byste řekli na kombinaci japonské nátury a evropské volnosti, to vše zabalené do kvalitního RPG kabátku? Přesně to slibovali tvůrci Sudeki. Ale zda se jim sliby podařilo i naplnit, si povíme v naší obsáhlé recenzi.

A zase tu jednou máme předělávku z konzolí, což by ještě v nedávné minulosti znamenalo hotovou katastrofu a vyústilo by to v její přehazování mezi recenzenty jako horký brambor, potažmo odjištěný granát. Jenže pěkných pár her nám už ukázalo, že se konverze dají dělat s citem, a přestože se jim jejich původ obyčejně nepodaří odpárat kompletně, jde pak obyčejně o hodně oblíbené tituly. Sudeki se na konzolích objevilo před více jak rokem a sklízelo hodnocení, jež by se nejlépe dala označit jako kontroverzní. Jedni projekt nekriticky vychvalovali a s procenty šli skutečně vysoko, jiní zase povídali cosi o průměru a plytkosti. Jak se na Sudeki díváme my a zda se povedl převod na PC, se dozvíte z naší objektivní recenze.

"Zápletka je vysoce triviální: zlý bůh vysílá své démonické pohůnky, aby sužovaly a postupně ovládly kraj Illumina."

Při pohledu na obrázky se světa znalejší dozajista neubrání myšlenkám na Japonsko a samozřejmě anime styl. Právě v tomto duchu je totiž Sudeki vedeno, ovšem jako trochu netradiční se jeví jméno vývojářského studia – Climax pochází přeci z Británie. Zrak vás nešálí a ani my jsme neudělali žádnou chybu. Vývojáři jsou si tohoto paradoxu dobře vědomi a popisují Sudeki jako mix toho nejlepšího, co oba světy, tedy ten japonský a západní, v žánru RPG nabízí. Japonci jsou proslulí důrazem na příběhovou hloubku, Evropané a Američané zase spíše holdují otevřeným světům s velkou volností pohybu. Ovšem hned zkraje je zapotřebí říci, že Sudeki není tak tlustou a šťavnatou hrou, aby zabrala obě zmíněné židle, nýbrž si tak trochu nešikovně sedá mezi ně. Z japonské perspektivy je příběh velice plytký, ačkoliv nám může připadat jakž takž, každopádně však nejde o nic světoborného, západní svět pak neocení neviditelné hranice, za které vás hra už nepustí a překvapivě také minimum originality, pomineme-li tedy netradiční grafické zpracování. Abychom vás ale navnadili na podrobnější rozbor, musíme zdůraznit i povedenost soubojového systému, který dovede být doopravdy zábavný.

Zápletka je vysoce triviální: zlý bůh vysílá své démonické pohůnky, aby sužovaly a postupně ovládly kraj Illumina. S partičkou čtyř dobře vybavených reků vyrážíte zkáze zabránit. Těšil jsem se na motivaci silným příběhem jako třeba ve Final Fantasy, ovšem musím přiznat, že jsem po této stránce odcházel zklamán. Pokud si páni vývojáři troufají na srovnávání s podobnými ikonami, jež mají problém překonat samy sebe, měli by mít aspoň nějaké to eso v rukávě. Osobně mě na průměrném příběhu nezaujalo v podstatě nic, možná tak několik nepříliš interaktivních dialogů neslo stopy suchého humoru, který do daných situací hezky zapadal. Přes kvazi-náboženské sekvence, jimiž je story prezentována, si stejně budete připadat jako nějací vetřelci, do role vyvolených se autorům postavy stylizovat nepodařilo. Ať už vidíte trpícího farmáře pod náporem monster nebo potkáte pár vědců, kterak se snaží zprovoznit ochranný štít, nic vás tak opravdu nevezme za srdce, abyste se pro to vážně nadchli.

Ani čtyři hlavní charaktery vám k srdci zrovna nepřirostou, na to se až moc přidržují klišovitých archetypů, kterých jsme viděli už desítky a stovky. Silný voják Tal, sladká čarodějka Ailish, technik Elco a kočičí Buki jsou sice na první pohled docela sympatickými postavami, avšak nijak se nerozvíjejí a i jejich vzájemnou interakci bych si představoval o pár tříd výše, takhle na vaší tváři akorát velmi zřídka vyvolají náznak úsměvu, a to ještě spíše zpočátku.

Hlavní však je, že jsou postavy dobře vybalancovány po stránce akční, která ve hře hraje prim. Každý z hrdinů dostal do vínku několik individuálních schopností, které umí jen on a nikdo jiný na celém širém světě, tedy minimálně ve zbytku party ne. Tal tak kupříkladu může pohybovat bednami a velice slušně se ohání magickými meči. Ailish dokáže objevit neviditelné předměty, k tomu navíc kouzlí firebally. Buki si libuje v lezení po všem možném, navíc je podobně jako Tal využitelná v boji na blízko. Elco je bravurní střelec a majitel slušivého jetpacku, s jehož pomocí lehce překonává překážky. Těmto talentům jsou na míru samozřejmě ušity i převelice nápadné hádanky, mezi nimiž byste nějakou objevnou hledali nejspíš marně.

"Elco je bravurní střelec a majitel slušivého jetpacku, s jehož pomocí lehce překonává překážky."

S jakou z postav půjdete do mise, je určeno předem, pomalu se učíte poznávat jejich přednosti a dá se říci, že obtížnost stoupá přímo ukázkově. V pozdějších fázích se bez schopnosti využívat veškeré vlastnosti charakterů v bojích, pravda není jich mnoho, jednoduše neobejdete. Hlavně bojovému systému totiž Sudeki vděčí za to, že se netopí ve stokách průměru. Když ovládáte Buki a Tala, vidíte je z pohledu třetí osoby, Ailish a Elco na svět nahlížejí naopak vlastníma očima. Pokud zrovna pochodujete s více hrdiny najednou, dá se mezi nimi samozřejmě lehce přepínat a snažit se naplno využít schopnosti aktuálně nejpotřebnějšího charakteru. Spolehlivá umělá inteligence se vždy postará o zbytek. Každý z vašich svěřenců je schopen se naučit šest kouzel – například Tal může vyvolat ochrannou auru postihující i zbytek skupiny. Ukládání je zpřístupněno akorát na speciálních bodech, což je pro RPG poněkud atypické, na druhou stranu je savepointů tolik, že není nejmenší důvod si stěžovat.

Souboje probíhají pořád podle jednoho stejného vzorku: vaše skupinka naběhne na nějaký plácek, přičemž se tento prostřednictvím nejrůznějších dveří uzamkne a otevře se teprve poté, když je bitka vyhrána, tedy ve chvíli, kdy pokoříte monstra, jež se objevila v podstatě z ničeho. Možná to může působit nudně, avšak díky již několikrát zmíněnému propracovanému bojovému systému je tomu přesně naopak. Příklad: sotva se uzavře jedna brána, už se objevují Argonité, hmyz lidské velikosti. Teď musí jít všechno jako na drátkách. Skrz slušné menu poroučíme Talovi, aby vyvolal ochranné kouzlo, aspoň, že je zpomalen čas, pokud se procházíte výpisem kouzel. Poté měníme charakter – s Ailish mrskáme firebally jak na běžícím pásu, Elco řádí svou odstřelovačkou a sundává jednoho protivníka za druhým. Změna! Ujímáme se Tala, který stojí uprostřed hloučku nepřátel, vykrýváme jejich dotěrné rány a v příhodné chvíli udílíme hromadný úder, jenž zanechává většinu Aragonitů na zemi. Dostáváme se do kůže Buki, která na přebytečný hmyz posílá tornádo. Elco kontruje parádním energetickým výbojem. A tak to jde pořád dál a dál, až dojde k vítěznému konci, případně potupné prohře.

"V případě, že si oblíbíte pouze jeden charakter, není problém projít hru právě jen s ním, samozřejmě pouze v situacích, kdy k řešení hádanek nebudou potřeba ostatní."

V případě, že si oblíbíte pouze jeden charakter, není problém projít hru právě jen s ním, samozřejmě pouze v situacích, kdy k řešení hádanek nebudou potřeba ostatní. Přátelé kvalitní střelby si zřejmě oblíbí Elca a Ailish, suroví bojovníci na druhé straně sáhnou raději po Talovi a Buki. Graficky nejde sice o úplnou špičku, ovšem stěžovat si ani v nejmenším nemůžeme, ba právě naopak – mnohé scenérie dokáží svou krásou i ohromit. Animace postav, ať už přátelských či nepřátelských, se drží rovněž drží hodně vysoko.

Klady a zápory

Soubojový systém
Atraktivní prostředí
Graficky nadprůměrné

Mizivá volnost
Průměrný příběh

Ačkoliv měla být jednou z deviz Sudeki volnost, není to moc poznat. Prim zde hraje linearita – běháte po světě, bojujete, pak zase běháte, znovu bojujete – takhle to jde pořád dál a dál. Objevujete města robotů, zámky či chrámy. Úkoly se za čas stanou stereotypní a opravdu zábavné či originální zde chybí. Přeci jen pořád zabíjet bossy, to není to pravé ořechové.

Jak tedy Sudeki férově zhodnotit? Není to vůbec jednoduché. V podstatě vlastně nemáme žádný důvod ho hrát: příběh je nezajímavý, japonský nádech promrhaný, dobrodružství moc lineární. Ale ty boje! Při nich se dostane na řadu i taktika a skutečně se v jejich průběhu vyžijeme. Kdo holduje dynamickým bitkám a dokáže se vzdát hlubší myšlenky v pozadí, měl by dát Sudeki šanci.