Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Suikoden 4 – nesoleno, nepepřeno

  12:00aktualizováno  12. února 1:48
Čtvrtý díl série Suikoden se dočkal své lokalizace do evropských teritorií. Poněkud rozporuplný přístup autorů k osvědčené značce s největší pravděpodobností nepotěší všechny ty, kteří se těšili na stejnou kvalitu jako posledně.

Suikoden 4 Suikoden 4 na nás udělal nevalný dojem už svým hratelným demem a teď, když procházím poznámky které jsem při hraní Suikodena 4 nadrápal na cucek papíru, musím ke své lítosti potvrdit, že to, co se zdálo být nedokončenou prací, byla finální podoba. Když to trochu přeženu, jediný nepopiratelný a ničím nezkažený klad který S4 má, je přítomnost Progressive Módu (480p) – a to je na RPG, se kterým byste měli strávit více než dvě desítky hodin, dost ubohé. Jinak na mě z onoho cucku zírají samé nedodělky a šlápoty mimo mísu, které hru srážejí i pod toleranční úroveň fandy jRPG a činí tak ze čtvrté instance spíše dětskou záležitost.

Nízkorozpočtový třetí díl (první Suikoden na PS2), který se úspěšně snažil navázat na kultovní díly pro Saturn/PSone, se stal vděčným titulem roku 2002. I přes chybějící dabing, absenci CGI a slabší finále přinesla tato (ne)skromná řeka do moře konkurence svěží duch. Kromě jiných byl její největší devizou bez pochyby Trinity Sight System, který dovoloval projít příběhem se třemi samostatnými skupinkami hrdinů a sledovat tak zlomové okamžiky ze tří různých úhlů pohledu. Tento originální způsob výpravy podtrhoval relativnost rozdílu mezi dobrým a špatným skutkem a pro mě osobně se Suikoden 3 stal díky TSS doslova nezapomenutelným. A když se tito tři hrdinové na Suikoden 4 konci hry spojili proti společnému zlu, atmosféra si nezadala ani s většími a výpravnějšími tituly, za nimiž stály mnohem větší peníze.

Leveling je celý postaven jen na automatickém zvyšování numerické hodnoty obvyklých schopností a vlastností.

Ze čtvrtého dílu je nedostatek peněz cítit ještě víc, než z předešlého. Cartoon notu S3 zastoupenou stylovými figurkami a kulisami sice nahradily (údajně) modely postav ze Silent Hillu (jenž dovolují řádově více gest a mimiky) a detailnější full 3D prostředí, ale kouzlo nebo chcete-li onen duch, je ten tam. Nesčetněkrát kritizované vykrádání sebe sama by bylo v tomto případě snad i záchranou toho, co Suikoden reprezentoval. Takže, zkuste si rozpomenout na Huga, Chris a Geddoa a sledujte, kam se Suikoden se svým posledním dílem pohnul.

Jak jste asi již začali tušit, Trinity Sight systém je pryč. Pod ruku se vám dostává anonymní klučina (defaultní jméno chybí), Suikoden 4 aspirant na rytíře království Gaien. Je zbytečné rozepisovat se o tom, že kluk je předurčen osudem k záchraně rodiny, přátel, domoviny a klasicky i celého světa bez ohledu na to, že mu je stěží 16 let. Klasika byla v tomto případě (a v mnohých dalších) silnější než chuť pokoušet se přehodit výhybku na odvážnější kolej. Suikodenu vlastní značka v podobě 108 Stars of Destiny ovšem nechybí, a tak si opět můžete do čtyřčlenné skupiny vybrat mezi více než stovkou volitelně hratelných postav (pokud je samozřejmě dokážete všechny přesvědčit aby vás následovaly), které sice za sebou nemají silnější příběhové pozadí, ovšem stále je to jev unikátní a hlavně funkční. Jejich možná až přemrštěný počet je ale diskutabilní, protože tyto charaktery, na rozdíl od předešlého dílu, nedisponují prakticky žádnými speciálními schopnostmi odlišujícími je od ostatních. A to je právě ona symbolická špička ledovce nedotaženosti, které sudičky čtvrtému Suikodenu přisoudily. RPG, které vás tahá z jednoho koutu mapy na druhou s desetisekundovými prolukami mezi náhodnými souboji, by totiž – kromě silného a atmosférického příběhu – mělo mít vyladěný soubojový systém se základem v komplexním a definovatelném levelingu. V tomto směru si Konami mělo vzít příklad z FFX-2 (když už se vybodlo na vlastní předlohu v S3), které sice není po příběhové stránce nic moc, ale leveling, respektive volnost v rozhodování, jakým Suikoden 4 směrem se postavy budou vyvíjet, je v porovnání s S4 na nesrovnatelně vyšší úrovni. Leveling je totiž celý celičký postaven jen na automatickém zvyšování numerické hodnoty obvyklých schopností a vlastností a navíc náhodné bitvy v S4 patří obecně mezi ty nejjednodušší, se kterými jsme se měli tu čest setkat (vystačíte si s povelem „auto“ a sem tam se léčíte). Stručně řečeno, nemáte šanci zasáhnout do rozdělování zkušenostních bodů, a ani se nekoná žádný leveling přidružených vlastností. Jediné, co můžete ovlivnit, je upgrade meče v kovárně, u vědmy koupit novou runu a hurá, jede se dál. Tam, kde se S3 s rozporuplným úspěchem snažil přivést na bojiště hned šest postav, jejichž pohyb po bitevním poli nebyl jen pouhým přískokem k napuchlé příšeře a návratem zpět do vlastních řad, se S4 vrací zpět a využívá právě tohoto zjednodušeného a už stokrát použitého systému.

Nový herní zážitek přinášejí tak zvané Naval Battles, jakési akčnější náhrady „Turn Based Strategy“ z předchozího dílu.

Svět S4 není tentokrát kontinentálního charakteru, nýbrž se jedná o několik desítek větších či menších ostrovů rozesetých v (na poměr jejich hustoty) gigantickém oceánu. Plavba mezi těmito ostrovy se hned ze začátku stane problémem číslo dva, a to Suikoden 4 z toho důvodu, že přeplout ze vzdálenějšího ostrova na druhý by i bez výše zmíněných náhodných soubojů trvalo i přes deset minut. Souboje toto číslo dokáží natáhnout do astronomických čísel způsobujících úpadek atmosféry, zájmu, a nakonec i víček. Každopádně příjemnou možností je předem si nadefinovat tři skupiny po čtyřech charakterech, mezi kterými můžete volně přepínat asi takovým způsobem, jako v FFX mezi jednotlivými hrdiny.

Příběh ve vás prudší emoce neprobudí. Všechny hlavní dialogy jsou nadabovány vcelku slušně, ale animace postav zůstává ve většině případů na úrovni prkenných figurín. I přes použité modely se všemi náležitými klouby proto rozhovory vypadají, nehledě na kvalitní dabing, smutně staticky. Story se točí kolem (jak jinak u Suikodenu) vzácné runy spočívající ve vaší ruce, která postupem času probouzí svou sílu, ale zároveň ždímá vaši životní energii. Dostanete se k situacím, kdy se budete v in-game animacích rozhodovat, zda tuto unikátní runu použít, ale protože vás hra nepustí dál pokud nezvolíte „Use“, smysl těchto „zlomových“ okamžiků je nulový a spíše tak S4 upozorňuje na svou vlastní omezenost.

Runy

Ve hře se dostanete k velkému množství nejrůznějších run. Zvyšováním vašeho levelu budete moci u každé z postav využít až tři sloty, do kterých podle vaší volby vložíte u vědmy vybrané runy. Nejedná se pouze o klasické kameny jako Fire, Water, Earth či Lightning (skrývající v sobě jak léčení HP nebo statutu postav, tak i čistě útočné povely nejrůznějšího rozsahu a účinku), ale ve hře naleznete (nebo jinak získáte) i runy zvyšující některou z vašich vlastností (power, defend, evade atd.), runy které vám na konci každého kola automaticky navrátí část ztracených HP či kameny zvyšující pravděpodobnost zpětného útoku (counter-attack) a tak dále a tak dále. Runy samotné, respektive jejich kombinace, je vaším jediným nástrojem jak ovlivnit průběh boje, a tak byste ho měli náležitě využívat.

Suikoden 4 Opravdových novinek je v S4 pomálu. Nový grafický styl a plně 3D prostředí jsem už zmínil. O tom, že se ale vizuální stránka nedá srovnávat s roky starou FFX, či Xenosagou se můžete přesvědčit na okolních screenshotech. Nový herní zážitek přinášejí tak zvané Naval Battles, jakési akčnější náhrady „Turn Based Strategy“ z S3. Tentokráte se na šachovnicově rozděleném moři utkávají koráby nejrůznějších mocností či pirátů. Obtížnost dělostřeleckých rozhovorů je ale jen lehce nad úrovní průměrného náhodného souboje, takže do hry přináší pouze vítanou změnu, nikoliv výzvu. V S4 nechybí dobře známý Duel – šermířské souboje jeden na jednoho, kdy vaši akci determinuje soupeř svými komentáři a nechybí ani náhrada hradu z S3, který jste si zařizovali podle své chuti – tentokrát v podobě námořní plachetnice, do které postupem času verbujete další a další postavy. Mnohé minihry, jako hra v kostky, karty, variace na mahjong, loterie a další, jsou přidruženou hodnotou, která vaši pozornost dokáže udržet, ale žádné hodinožrouty jako Xenocard v Xenosaze to nejsou.

Suikoden 4 Hudební stránka je na úrovni předešlého dílu, ale zcela chybí hlavní nápěv, který by se prolínal příběhem. Hudba je složená z několika desítek midů neurážející kvality. Zvuky také neurazí, ani nenadchnou – obvyklé manga řinčení železa o dřevo nebo lehce předvídatelné doprovodné ruchy k sesílaným (ne zrovna výjimečně graficky provedeným) kouzlům blesků, plamenů a dalších elementů.

Jak Suikoden 4 shrnout? No, se zábavou má tato hra, pro zkušeného hráče, společného opravdu málo. Na druhou stranu by se právě jednoduchost, nenáročnost, nízká obtížnost a průhledný systém mohly stát rozhodujícími faktory pro odrostlého hráče – rodiče, který by chtěl své dítko přivést i k jiným titulům než je Tekken, GTA a Killzone. Takže pokud máte doma sviště, který podle vašeho mínění tráví hodně času u kosení enemáků, a chtěli byste ho přivést k „hlubšímu“ žánru, který by třeba podpořil jeho zájem o anglický jazyk (pokud už to nedokázal Eminem či sl. Spearsová), Suikoden 4 by nemusel být špatnou volbou.

Suikoden 4
Výrobce/Vydavatel Konami/Konami
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 98 kB
Verdikt: Pro dítka nezlaná principů žánru by se Suikoden 4 mohl stát lehce stravitelným titulem.
Hodnocení: 65% (info)

Autor:


Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Další z rubriky

RECENZE: Pillars of Eternity 2: Deadfire je úžasné námořní dobrodružství

Pillars of Eternity 2

Tak trochu ve smyslu „nespravuj, co funguje“ je druhý díl Pillars of Eternity spíše důstojným pokračovatelem než...

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

RECENZE: Far Cry 5 na Marsu baví vtipem a nudí zbraněmi

Far Cry 5: Lost on Mars

V Lost on Mars, jak se jmenuje druhý přídavek pro akci Far Cry 5 , se vydáme na rudou planetu bojovat proti arachnidům....

Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče
Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na nezapomenutelný rodinný výlet, zabavit děti a neunavit rodiče. Jaké jsou naše tipy na výlety po Čechách?



Najdete na iDNES.cz