Po nevydařeném čtvrtém dílu oblíbené série zkouší Suikoden nastavit plachty novému větru. Přívlastek za jménem dává tušit, že po Final Fantasy Tactics (FFT) se i Konami pouští do strategické odnože svého RPG, a prověří jím vaše taktické schopnosti. FFT dokázal, že i striktně tahová strategie může stavět nejen na výborném soubojovém systému a komplexnímu levelingu postav, ale i na příběhu který má co říct, a i na světě, ve kterém se odehrává. Tím světem byl Ivalice, čerstvě vzkříšený vesmír pro poslední FF s pořadovým číslem 12. FFT se stal legendou, i když si na jeho obtížnosti vylámal zuby nejeden hráč. Suikoden Tactics (ST) jde cestou mnohem menšího odporu. Možná až moc.
Hlavní devizou hry jsou samotné souboje odehrávající se na logicky navržených mapách.
Kde Suikoden bezesporu na svého, o mnoho let staršího kolegu ztrácí, je příběh. Děj ST začíná sedm let před Suikodenem 4, ale odehrává se vlastně paralelně s ním. Hlavní postavou je Kyril, mladík, který po smrti svého otce pokračuje v honbě za Rune Cannons – ultimátní zbrani, měnící lidi v agresivní rybo-muže. Kyril chce tomuto zabránit a je scénáristy vržen do soukolí
klasických klišé. Zrada, vražda, únos, válka, a nesmí chybět ani romantika. Vše, co se v meziherních animacích odehrává, je smutně samoúčelné a prudší emoce ve vás také nevyvolá, protože je děj lehce předvídatelný. Navíc, ačkoli v soubojích jsou postavy více než dobře rozpohybované, v ingame prostřizích panáci tupě stojí, stěží zvednou ruku nebo otočí hlavu, a tím hatí jakýkoli pokus o dramatizaci. I spritové postavy ve FFT dokázaly lépe načrtnout, co se v nich děje, než studené cellshadové modely v ST. Amatérský dabing na atmosféře taky nepřidá a navíc ani nejsou namluveny všechny dialogy. To jsou nejslabší stránky hry, kterými byste se ale neměli nechat úplně odradit, protože i tak má ST co nabídnout.
|
Hratelných postav je něco přes šedesát (tedy ne pro Suikoden klasických 108), ale jak je už zvykem, jen zlomek z nich má v
hlavní linii příběhu více než jednu repliku. Prakticky okamžitě se tedy po naverbování stávají jen žoldáky s určitými, předem nadefinovanými vlastnostmi (lukostřelec, magie, bojovník a podobně). Všechny postavy mají svou vlastní zbraň, kterou nelze měnit, jen upgradovat u kováře (stejně jako v ostatních dílech Suikodenu). Body získané v soubojích jsou nezvykle, ale příjemně přiděleny celé skupině, a tak není problém z našetřených bodů „vylevelovat“ novou postavu ve skupině nebo
doposud nepoužitý charakter. Tak jako ve starších dílech mají postavy prázdné sloty na runy a na speciální schopnosti (některé hlavní postavy mají jeden nebo více slotů osazený už od začátku bez možnosti jeho výměny), jejichž kombinací se snažíte o vyváženou aktivní skupinu schopnou pružně reagovat na měnící se situaci. Určitě si pohrajete se sestavováním družiny, protože některé postavy mají k sobě silnou vazbu, projevující se minirozhovory přímo v boji, jimiž se vzájemná vazba (nebo přátelství, chcete-li) dále utužuje. Pokud jsou takové postavy v určité formaci, dochází ke kombům, automatickému vykrýváni nebo k jiným akcím zpříjemňující váš tah.
Kde Suikoden bezesporu na svého, o mnoho let staršího kolegu ztrácí, je příběh.
Hlavní devizou hry jsou samotné souboje odehrávající se na logicky navržených mapách. Ikony na horní hraně obrazovky vás informují o pořadí, v jakém budou všechny zúčastněné jednotky reagovat, a další pomocí jsou miniaturní komixové bubliny nad protivníky, které prozrazují, s jakou akcí se ve svém kole vytasí. Tato výpomoc ale znevýhodňuje CPU až moc, a souboje se tak stávají o něco jednoduššími a kladou menší tlak na váš úsudek. Jedním z hlavních faktorů ovlivňujících průběh souboje jsou elementály (oheň, voda, blesk atp.). Šachovnicově rozdělenému hernímu poli lze přisuzovat (magií nebo použitým předmětem) afinitu k jednomu z elementálů a tak zvýhodnit svou skupinu a naopak znevýhodnit nepřátelskou. Všechny postavy (i řadový protivníkův voják) mají totiž pevně nastavenou vazbu k jednomu z přírodních živlů a vzájemným souladem s elementálem na šachovém políčku mapy dochází k boostu vlastností postavy a automatickému uzdravování na konci tahu. Naopak, pokud stojíte s
postavou „narozenou“ ve znamení ohně na políčku vody, vaše schopnosti dostávají postih a na konci kola i životy postavy utrpí ztrátu. Pokud dojde ke smrti spolubojovníka, je nenávratně mrtvý, ale když dojde k terminaci nějaké hlavní postavy, musíte daný level opakovat. Jestliže ale k tomu už dojde, stavy postav se sice zresetují do původních hodnot, ale nabyté
zkušenosti zůstávají, takže i nuceným opakováním jednoho levelu postavy levelují. To postup hrou opět usnadňuje. Menší problémy mohou nastat v misích se spřátelenou AI, kdy její chování spíše připomíná pokus o sebevraždu, než akci efektivní podpory.
Slabší kvalitu dabingu jsem už zmínil, ale je třeba pochválit hudební doprovod. Přichází s novými nápěvy ale také remixuje staré motivy ze starších dílů. Je jich slušné množství, a tak vás rušit nebo vysloveně obtěžovat zaručeně nezačnou. Zvuky a ruchy nijak
nevyčnívají z jinak průměrného technického zpracování, které sráží především grafika. Disgaea je graficky ještě chudší a nijak jí to
na hratelnosti neubírá. SRPG ostatně na grafice nestavějí, ale pravdou je, že v celku kvalitně provedené postavy nepřirozeně
kontrastují s chudými kulisami map s vysloveně nedetailními texturami a že vyvolávání kouzel by také mohlo být doprovázeno lahodnějšími efekty. Spolu s Disgaesou má ale ST stejnou potíž s lehce repetitivními souboji. Když si totiž najdete nějaký svůj
vlastní způsob řešení boje, jen málokdy jste nuceni změnit ho od základu.
Díky, nebo spíše kvůli usnadněnému soubojovému systému se čistá herní doba pohybuje někde okolo dvaceti hodin, ovšem využitím několika desítek nepovinných misí se kromě prodloužení životnosti hry vaše skupina rozroste o postavy, na které byste jinak nenarazili, a do inventáře přibudou vzácné předměty.
|
Soubojový systém
Málo typů nepřátel| Suikoden Tactics | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
