Letošní rok by pro hráče realtime strategií měl být rokem StarCraftu 2 (samozřejmě pokud Blizzard opět nenasadí nenáviděnou odkládací taktiku). Ovšem i první díl se stále těší neuvěřitelné popularitě, a to nejen v Jižní Koreji. Spousta hráčů ho považuje za dosud nejlepší RTS vůbec. A takové legendy se pochopitelně vyplatí kopírovat. To si zřejmě řekli i v rakouském studiu Vertex4 a jali se pracovat na své prvotině – SunAge. Zpočátku málokdo věřil, že projekt malé firmičky přežije prvotní trampoty. Rakušané ale prokázali houževnatost a staromódně vyhlížející strategii nakonec skutečně vydávají (po čtyřech letech vývoje). Děje se tak za nevelkého mediálního ohlasu, ovšem mnozí fandové RTS mají SunAge už nějakou dobu v merku. Budou zklamáni, nebo si hra naopak najde daleko širší publikum?
"Příběh SunAge není příliš zajímavý a rozhodně se nemůže pochlubit takovou promyšleností pozadí jako Starcraft."
Příběh SunAge není příliš zajímavý a rozhodně se nemůže pochlubit takovou promyšleností pozadí jako Starcraft. Příběh se mi proto zdál být pouhou nutností pro to, aby autoři do hry mohli umístit trojici ras. A jak že k tomu došli? Inu, Země zase jednou prošla kataklyzmatickými změnami zásadního charakteru. Kdysi úrodná půda se podle této vize za několik stovek let promění v nehostinnou poušť. Lidé mají problém s přežitím a začínají bojovat. Za čas se ustálí dvě frakce.
VIDEO
První jsou víceméně klasičtí obyvatelé Země, kterým nejde o nic jiného než uhájení živobytí. Proti nim stojí zmutovaní jedinci z klanu Raak-Zun (jak k mutaci přišli, to se příliš neřeší). Jakoby dva kohouti na jednom smetišti (doslova!) nestačili, přijede se na ně podívat ještě starobylá mimozemská rasa Sentinel, kteří se přemisťují časoprostorovou technologií a z nehostinné hroudy umožňují přístup k zajímavějším planetám. Děj je vyprávěn pomocí ošklivých statických obrazovek, pod kterými běží mizerně nadabované fláky textu o osudovosti konfliktu. Proti gustu žádný dišputát – pokud se někomu tohle sci-fi klišé zamlouvá, jeho věc, ale o charakterové propracovanosti trojice ras ze Starcraftu si nechte zdát. SunAge v tomto směru působí řádově méně osobitě, když ani k několika hrdinům, jež budete v kampaních ovládat, kdovíjak nepřilnete.
Od počátku vývoje se tvůrci chvástali odlišností stran. Ta tu sice je, ale opět musíme upozornit na neporovnatelně lepší Starcraft, kde rozdíly vycházejí přímo odspoda každé frakce. Tady jakoby se lišily jen jednotky, a to mnohdy ještě jen vizuálně. Určité různosti však určitě vypozorovat lze. Lidé, zde se zvoucí Federace, spoléhají na relativně solidní stroje, dobře vyzbrojenou pěchotu, slušné ceny, dobré obranné zázemí a tradiční počty jednotek. Raak-Zun naopak musí operovat s horší technikou, což si však vynahrazují větší početností svých šiků a určitou snahou o guerillový způsob boje, který ale do hry není příliš dobře implementován. To dělá z Raak-Zun poměrně slabou rasu, zejména v porovnání se Sentinely, kteří jsou nejvyspělejší. Bohužel, rasy skutečně nejsou nikterak zázračně vyváženy a zejména v multiplayerových bojích rychle vyvstávají silové nepoměry. Situace se naštěstí zlepšuje postupným vydáváním opravných patchů.
Jak už to tak bývá, za každou z frakcí si střihnete vlastní kampaň. Na počátku si však nemůžete vybrat, za koho chcete hrát v první volbě. Hra vám zkrátka přidělí Federaci, protože musí být učiněno zadost příběhové kontinuitě. Souvislý děj totiž prolíná všechny tři kampaně, takže se postupně vyvíjí. Není to tedy jako v Command and Conquer 3: Tiberium Wars, kde hráč mohl zažít jednu událost z několika pohledů. Oba přístupy mají něco do sebe, v SunAge mohli vývojáři pracovat s postupně vzrůstající obtížností. To se jim obvykle daří, byť některé mise jsou, nehledě na pořadí, buď příliš těžké, nebo naopak snadné. To však souvisí i s taktikou každého hráče, která má své silné i slabé stránky. Kampaně jsou veskrze tradiční. V první misi si odbudete i tutorialové rady, které jsou v případě SunAge opravdu potřeba, protože ač se to nezdá, přichází tento titul s řadou tu více, tu méně povedených inovací. Úkoly se v každé misi postupně mění. Jde veskrze o krátkodobé cíle, které splníte v rámci několika minut, ale záhy dostanete další. U některých úrovní tak strávíte klidně desítky minut.
Hratelnost by byla vpravdě příjemná, jen kdyby SunAge netrpělo tak velkým počtem chyb a nedodělků. Mise jsou jednak nesmyslně přerušovány bezvýznamnými zprávami, které si musíte vyslechnout – tím se narušuje tempo hry. Rozhodně neprospívají ani bugy technického rázu. Jednotky se často zcela nesmyslně zpomalí, takže se mapou doopravdy plouží. Často pomůže jenom nahrání starší pozice. Stejně tak nechápeme nutnost přetahovat utvořené oddíly v celkové velikosti. V ostatních strategiích stačí kliknout na kohokoliv z oddílu a tím se vybere celá skupina. Tady bohužel ne. Jinak ke družinám připojujete hrdiny (obvykle jsou silnější a více vydrží), kteří by měly zvýšit jejich schopnosti. Pohyby myší rovněž lze jednotky uspořádávat do různých formací, smysl tohoto úkonu ale není valný. Docela potěší i několik bojových módů, jimiž jednotky oplývají. Například obyčejní vojáci mohou přepínat mezi klasickými samopaly a odstřelovačkami, jimiž se efektivně zbaví nepřátel na dálku.
Jak je patrné z obrázků, vrací se SunAge opravdu ke kořenům. Doba, kdy vycházely 2D strategie jako na běžícím pásu, skončila před několika lety a dnes takový titul působí jako zjevení. Neznamená to však, že by musel být a priori špatný. Ovšem grafici si se SunAge rozhodně měli vyhrát o poznání více. Úrovně jsou si až příliš podobné, často oplývají ne úplně ladícími barvami. Jednotky se potom pohybují jakoby skokově – schází jim plynulý postup či otáčení. Ani zvuky či hudba nepatří zrovna mezi špičku.
Bohužel, SunAge promarnilo velikou šanci. Mohlo jít o připomínku starých dobrých časů, kdy RTS byly jednoznačně nejpopulárnějším žánrem. Fandové Warcraftů, Age of Empires či několikrát zmíněného Starcraftu by to jistě ocenili. Čert vem horší technickou stránku, ovšem chybami a nedomyšlenostmi zprzněnou hratelnost odpustit nemůžeme. Nenáročný hráč sice v SunAge může najít zalíbení, ale udělá mnohem lépe, pokud si vybere některý z prověřených titulů. Byť má žánr svá nejlepší léta nejspíše za sebou, stále jich je dostatek.
