Kdo odhadoval, že se mezi prvními hrami na nový herní handheld Nintendo DS objeví legendární postavička Mario, může si gratulovat k velmi přesnému odhadu situace. Nicméně jedním dechem ještě dodejme, že se nejedná o vyloženě novou hru, ale port ze staré konzole Nintendo 64. Super Mario 64 tehdy slavil téměř absolutní úspěch, přičemž mnohými byl pokládán za jednu z nejlepších arkád vůbec. Samozřejmě, že se nejedná o port tak říkajíc „jedna ku jedné“, ale dočkáme se zde i jistých rozšíření a vylepšení, ale základní myšlenka zůstala prakticky nezměněna. Nintendo to tedy zkouší cestou, že co fungovalo kdysi, zabere i dnes. Vedle nového obsahu zařadilo hru více hráčů a mraky meziher, které velmi dobře demonstrují technické vymoženosti Nintenda DS.
Než se pustíme do samotného hraní, či spíše prvního nesmělého seznamování s ovládáním, dozvíme se něco více o našem snažení. Princezna upekla dort, a tak pozvala Maria, včetně doprovodu Waria a Luigiho, na svůj zámek. Když se však dlouho nevracejí zpět, rozhodne se dráček Yoshi celou situaci prozkoumat. Zjišťuje, že princezna – a asi i jeho přátelé –
jsou uzamčeni v obrazech. Nezbývá tak, než postupně prozkoumat každý z obrazů a sesbírat hvězdy, které odemykají další prostředí, čímž fakticky známe náplň celé hry.
Velmi záleží na dokonalém zvládnutí postaviček, které často doskakují na malé plošinky či soupeří s časem.
Hra začíná tím, že otevřeme vstupní bránu do zámku, za níž nás čeká hromada zamčených dveří. Jejich otevření je podmíněno tím, kolik hvězd jsme již sesbírali, proto asi nikoho nepřekvapí, že na začátku se příliš nikam nepodíváme. První úroveň stejně vesměs slouží k seznámení s ovládáním, poněvadž postavy toho dokáží opravdu hodně a nutno podotknout, že později se bez bravurního zvládnutí všech postav neobejdeme. Každá se totiž hodí pro jiný typ situací, ovšem pokud máme jmenovat tu nejvyváženější postavu, vítězí klasik Mario. Pro představu tu máme plížení se podél zdí, trojskok, drtivé dopady, potápění, šplhání, ručkování, plachtění a tak by se dalo ještě chvilku pokračovat.
Výše zmíněným činnostem podléhá i komplexní design úrovní, v němž jde hlavně o pohyblivé plošinky, propadající se podlahy či
nepřátele, kdy jediná chybka může znamenat propad na začátek úrovně. Někdy není tak zle a zbrklý skok či zoufale nepovedený únik před nepřítelem dopadne ještě dobře, poněvadž si zopakujeme jen kratší část úseku. Skvělé nám přijde, že není vždy vyloženě stanovena jedna cesta, ale vše řešíme v rámci komplexu, nikoliv úseku z bodu A do bodu B. Kamenem úrazu se může stát obtížnost, která již tehdy působila mnohým potíže a i dnes, kdy se navíc obecně ve hrách - díky cílovému širšímu spektru hráčů - snižují nároky, převyšuje průměrné hodnoty. Velmi záleží na dokonalém zvládnutí postaviček, které často doskakují na malé plošinky či soupeří s časem, když musejí přeskákat daný úsek dříve než se vymáčkne daný spínač, kterým plošinky aktivovaly.
|
Po stránce technického zpracování vypadá 3D prostředí hry velmi dobře. Nedosahuje sice kvalit konkurenčního SONY PSP, nicméně oproti 3D grafice jak ji zvládal GameBoy Advance jde o jednoznačný krok kupředu. Vlastní hra probíhá na horním displeji, ten spodní zobrazuje pouze mapu. Nicméně díky tomu, že jde o displej dotykový, si snadno přes palce nastavujeme natočení kamery.
Kromě manuálu herní principy osvětlují i informační tabulky rozeseté po úrovních.
Do celkového hodnocení si nutně zaslouží započítat další zajímavý herní prvek, konkrétněji tedy 36 mini-her.
V poslední době se i na handheldech do popředí tlačí hra více hráčů. Ta se dala praktikovat u některých her už i na GBA, ale přiznejme si, že propojování pomocí kabelu nebylo zrovna ideální (a bezdrátový adaptér není zrovna dlouhé roky starou
záležitostí). Nintendo DS proto nabízí klasické připojení přes bezdrátovou síť, zkrátka jen stačí, aby v dosahu seděl někdo, kdo vlastní přístroj i hru. Utkat se naráz mohou až čtyři hráči, kteří pobíhají po daném prostředí a snaží se první sebrat hvězdičku. Loni jsem tím zabil na E3 pěkných pár minut, čili můžu jen doporučit, ovšem otázkou zůstává, jak lehce v našich končinách seženete stejně vybaveného protihráče.
Do celkového hodnocení si nutně zaslouží započítat další zajímavý herní prvek, konkrétněji tedy 36 mini-her. Na začátku jich máme zpřístupněných pouze 8, nicméně pochytáním hbitých králíků si postupně zpřístupníme další. Popis některých miniher hledejte v tabulce u článku. Celkově je Super Mario 64 DS povedeným portem, jenž potěší jak fandy Maria, tak vyložené příznivce hopsaček. Na druhou stranu nám ale malinko vadila vyšší obtížnost, přičemž hra sama o sobě nepřináší v podstatě nic nového. Na výsledném hodnocení se tak pozitivně projevila především přítomnost mini-her a ani hra více hráčů není od věci.
| Super Mario 64 DS | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
