Jednoduché a přitom velmi složité. To je nejen samotný Monkey Ball, ale vlastně i celá filozofie kultovní japonské firmy Sega. V posledních letech možná mnoho hráčů hodně zklamala svým odchodem z hardwarové scény, ale svůj jedinečný rukopis při tvorbě jednotlivých her si díkybohu zachovala.
A pokud máme z jejího portfolia několika posledních let vybrat jeden jediný důkaz zmíněné výjimečnosti, není lepšího příkladu než hry Super Monkey Ball. Hry, která boduje na mnoha frontách. Je tak jednoduchá, že se do ní dostanete během několika málo vteřin. Je tak specificky zábavná, že je naprosto ideální hrou pro ostřílené hráče, ale zároveň i ty, kteří mají ke hrám vrozený odpor a vy byste jejich názor rádi změnili. Díky své nebývale bohaté nabídce multiplayerových režimů patří mezi špičkovou party hru. A navzdory vší té okamžité přitažlivosti a jednoduchosti ještě ke všemu udrží vaší pozornost na dlouhé měsíce. To je Super Monkey Ball.
Ovládáte opici. Opici, která je uzavřena v průhledné kouli. Ne, neptejte se proč, nějaký příběh tu sice je, ale není vůbec podstatný. Podstatný je váš úkol. Musíte se „dokoulet“ do cíle, překonat velké množství záludných překážek, sebrat co nejvíce banánů a přitom ještě splnit
časový limit. Princip je podobný stařičké automatové hře Marble Madness (byla převedena i na 8-bitové počítače, konverze to byla ovšem děsná, lépe dopadly podobné tituly jako Spindizzy, Gyroscope nebo Bobby Bearing) – úrovně jsou plné úzkých mostů, ramp, pohybujících se plošinek, svahů, výtahů a řady dalších směšně jednoduchých (těch je méně) i děsivě komplikovaných (těch je nechutně mnoho) překážek.
Pouhým pohybem analogové páčky je musíte všechny ve zdraví překonat, což znamená nespadnout z herního pole do propasti a stihnout se včas vkoulet do cíle. První úrovně jsou jednoduché, velmi brzy však začíná přituhovat. A to tak, že vás může obtížnost hry až odradit. Super Monkey Ball má ale jednu jedinečnou vlastnost – zatímco na první pohled vám příslušná úroveň připadá naprosto nehratelná, po pár neúspěšných pokusech budete už „jen“ proklínat vývojáře a tušit, že to nakonec přeci jen půjde. A skutečně, stačí poctivý trénink a dříve či později zdoláte i tu nejobtížnější překážku. Těžko na cvičišti...
Klíčem k úspěchu je pochopitelně precizní a obratný pohyb s kuličkou. Zásadní pro úspěch tohoto typu hry je fyzika a tu autoři zvládli skvěle. Ve skutečnosti ostatně neovládáte přímo opici, ale nakláníte celou úrovní. Pokud z ní spadnete, nemůžete nikoho obviňovat
z nespravedlnosti či nefér pravidel, kamera je dokonalá, záseky grafiky tu neexistují a i přes vysokou obtížnost není hra ani na okamžik nepřekonatelně těžká. Je to jen váš souboj; vy a vaše schopnosti s analogovou páčkou proti stovce stále obtížnějších úrovní. Frustrace v podání Super Monkey Ball (a nemá cenu zastírat, takových okamžiků si tu prožijete spoustu) je zábavná, návyková a uspokojující.
Tak co říkáte, vskutku originální myšlenka, že? Základní režim je bez diskuze hlavním lákadlem hry, ale není to zdaleka vše. Součástí Super Monkey Ball jsou i poměrně propracované minihry (ty postupně odemykáte úspěšným postupem v hlavní části), ve kterých si můžete zahrát golf, bowling, fotbal, baseball či prostě na rychlostním okruhu, nebo v aréně proti soupeřům. Minihry jsou relativně propracované, především však zábavné dobře poslouží v okamžiku, kdy jste frustrovaní z nového obtížného levelu, ale ještě více si je vychutnáte až se třemi spoluhráči v multiplayeru. V tomto směru tato hra úspěšně konkuruje i specializovaným párty hrám jako Mario Party nebo Super Smash Bros a nabízí velmi solidní zábavu, která vás jen tak neomrzí. Koneckonců, v golfu máte k dispozici celých 18 jamek a okruhů na závody je také slušný počet.
Technické zpracování není pro tento typ hry důležitý, Super Monkey Ball se klidně mohla objevit na N64 nebo Psone (ostatně, konverze na GBA je také povedená, byť o poznání pomalejší), ale na GameCube rozhodně plní to, co se od ní čeká. Není to možná nejzářivější hra a rozhodně není nejlepší prezentací grafických schopností konzole. Daleko podstatnější je, že má Monkey Ball ohromný smysl pro detail a styl a především (jak už jsme zmínili) je do posledního snímku bezchybně plynulý.
To, že máte tu čest s extrémně zábavnou a návykovou hrou, která patří mezi to nejlepší co se dá na GameCube hrát, není na Super Monkey Ball to nejlákavější. Daleko důležitější je skutečnost, že je to hra výjimečná. Neexistuje pro ni žádná škatulka, nelze ji jednoduše charakterizovat a přirovnat k jiné hře. A to je deviza, které se lze jen těžko ubránit. O to více je škoda, že se u nás ani jeden z obou dílů v běžné distribuci nenachází a budete se po něm muset podívat v zahraničí. Co byste ale pro výjimečnou kvalitu neudělali? 85%
Testu jsme sice podrobili díl druhý, ale text víceméně odpovídá oběma dílům. Tato skutečnosti si ovšem zaslouží krátké doplnění. V prvním dílu hry, který vyšel již před dvěma lety jako reakce na úspěch automatové verze (kde ovládáte akci místo obyčejné analogové páčky joystickem ve tvaru banánu) najdete zhruba 120 úrovní (včetně bonusových) a navíc šest miniher (Race, Fight, Target, Billiard, Bowling a Golf). V dvojce je základních úrovní 150 a dvanáct her – všech šest z jedničky plus Dogfight, Shot, Tennis, Boat, Soccer a Baseball. |
| Super Monkey Ball 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
