Jak tady teď tak sedím a snažím se najít vhodný úvod pro článek o této videoherní klasice, napadá mě bezprostředně pouze jediné: "Kdeže ty loňské sněhy jsou?" Tato hra totiž u mne vyvolává mocnou vlnu nostalgie, zejména proto, že se jedná o kousek od firmy Capcom. Vznikla totiž v době, kdy v tomto studiu měli návrháři ještě tuny nápadů, které byly přetaveny v množství zábavných a originálních her a série Megaman byla pouze výjimkou potvrzující toto pravidlo. Firma se ještě neutápěla ve vlastních komerčních úspěších a snažila se s každou novou hrou poskytnout hráči nový zážitek a nechrlila nekonečné variace na pouliční bojovníky, vytrvalé zlo či dinosauří krizi. To je však současnost, ale já překonám v tomto případě svůj chronický odpor k dějepisu a zavrtám se teď trochu do historie. Vztaženo k videoherní éře do historie již velmi vzdálené.
Ve hře Super Pang jde o jediné: zachránit svět od invaze vetřeleckých bublin. Cestujete po celé Zeměkouli a v nejrůznějších prostředích se vypořádáváte s poskakujícími imigranty. Přiznávám, že příběhový podtext jsem si vymyslel, ale když uvážíme, o co všechno ve videohrách už šlo a přihlédneme-li k herním principům Super Pangu, zní to docela uvěřitelně, ne? :-). Je to už opravdu velmi dávno, již v ranných dobách platformy Super Nintendo Entertainment, kdy tato gamesa zabarvila naše televizní obrazovky. Jímá mě vcelku oprávněné podezření, že původní verze hry byla stvořena pro arkádové kabinety, o čemž svědčí i konverze na systém Sinclair 128, o níž jsem se zrovna před nedávnem náhodou doslechl.
V této ryzí arkádě se setkáváme s jedinečným herním nápadem, který však rozhodně má co nabídnout i dnes. Samosebou, že ne fanatickým příznivcům série HOMAM či Quake. Ovládáte panáčka s pistolkou (ve své době jsem dokonce i věděl, jak se jmenuje :-)) a snažíte se rozstřílet poskakující míčky a zároveň se vyhnout blízkému setkání osobního druhu s týmiž. Balónky poskakují po celé obrazovce a jsou v několika velikostech. Čím větší bublina je, tím je sice větší šance na zásah, ale představuje zároveň i více práce. Pokud totiž bublinu sestřelíte, rozpadne se na dvě menší, ty pak na ještě menší, dokud vám po obrazovce nepoletují malé kuličky o elementární velikosti, které po zásahu již zanikají. Zpočátku se jedná o veskrze primitivní záležitost, ale s přibývajícími levely jde samozřejmě čím dál víc do tuhého. Herní prostředí, sestávající se ze čtyřiceti úrovní, je zpracováno tematicky vždy podle části světa, v němž se právě nacházíte a podíváte se zde skutečně do všech koutů naší modré planety - od Japonska přes Nepál, Řím, až po Jižní Ameriku. Lepší než s Čedokem:o)
Neuvěřitelně rozmanité scenérie ovšem nejsou jen spritové tapety na pozadí. Některé úrovně jsou tvořeny jen vámi a porůznu zformovanými poskakujícími kuličkami, jiné jsou vtipně doplněny různými plošinkami, prostřelitelnými průzory a žebříky. Někde na vás čeká hromada malých kuliček, jindy vás překvapí třeba jen dvě maxikoule, které vám ovšem dají docela zabrat. S velikostí bublin se totiž mění i výška jejich odrazu, takže je místy docela hektické sledovat všechny ty porůznu poskakující koule, dávat pozor, aby vás žádná netrefila a ještě se naopak snažit zasáhnout nějakou z nich. Absolutní peklo (© by Visací Zámek) však
začne, když narazíte na dynamit, naprosto ultimátní bonus, po jehož sebrání se všechny přítomné koule rozprsknou na odpovídající počet těch nejmenších kuliček. To pak člověk doslova a do písmene neví, kde mu hlava stojí. Těžko tedy říci, zda se jedná o bonus v tom pravém smyslu. Naštěstí jsou tu ale i další předměty, které vám vaše snažení již jednoznačně usnadňují, jako jsou přesýpací hodiny (zpomalí plynutí času, ovšem pouze ve vztažné soustavě koulí – prostě poskakují pomaleji:-)) nebo budík (na pár sekund zastaví pohyb bublin). Speciální bodové ohodnocení navíc získáte při sběru nejrůznějších pochutin v rámci boje na zem spadlých. V pokročilejších fázích hry vám čas od času přijdou na pomoc i různé potvůrky, z nichž dokážu pojmenovat akorát tak chodící draky, kteří vám občas pomohou nějakou tu kuličku zbaštit, ale jindy vám zase třeba v krátké době vyrobí ze dvou větších kuliček osm kuliček nejmenších. Což už tak nepotěší. To samé se týká i zbraní. Ty jsou sice jenom tři, ale jejich rozpětí je vcelku široké. Základní zbraň je docela účinná, zvláště po sebrání násobícího power-upu. Vystřelovací kotva je dosti pomalá a neohrabaná, takže se jí v průběhu hry budete spíše vyhýbat, zatímco ledový mega blaster má poměrně široký akční rádius a spolehlivě nejvyšší kadenci. Proto je také tak vzácný:-).
No a to je opravdu úplně vše, co se ve hře Super Pang děje (vlastně kecám, ještě jsem nenapsal, že můžete sebrat ochrannou bublinu, takovou dočasnou nesmrtelnost). Tři zbraně, mapa světa, pár těch vylepšení, o něco méně přihoršení a tragické množství pinkajících bublin. O grafice a zvucích se asi nemá cenu zmiňovat, prostě to běželo na SNESu, tak to podle toho vypadá. Ovšem ten, kdo u her hledá neotřelé nápady, perfektní hratelnost a kdo se dokáže podivit nad geniálně jednoduchým konceptem a ocenit jej, jistě nebude proti tomu zpětně si tuto hru vyzkoušet. Záměrně jsem nepoužil slova „vrátit“, protože mám zato, že ti, kdož se Super Pangem již měli tu čest, se k němu vracejí častěji, než by se v době PlayStation 2 a Xboxu mohlo zdát za normální. Super Pang je totiž nenormální a pouze jeho relativně nízký věk mu dle mého soudu zatím stojí v cestě do společnosti kultovních děl, jakým je například Pac Man či Donkey Kong. Děkuji za pozornost.
