Ty nejlepší nápady jsou často ty nejjednodušší. Různých variací na bullet-time jsme tu od prvního Matrixu měli nespočet, ale kromě obligátního zpomalení okolního času z toho nikdy nic víc nebylo.
Superhot (PC)
Superhot přichází s nesmírně originálním a dlužno říci, že i zábavným konceptem, který vychází z primitivní myšlenky, že se čas kolem hráče hýbe, pouze pokud se hýbe hráč sám. Problém však je, že nic víc než geniální koncept hra bohužel není.
Střílečka na tahy
Když se po konci každé mise přehraje běžnou rychlostí shrnutí celého vašeho úspěšného snažení, je to trochu, jako byste ze záznamu sledovali profesionálního hráče. Absolutní přesnost střelby, neustálý, ale úsporný pohyb po prostředí a takřka dokonalý šestý smysl vypadají v těch několika vteřinách opravdu efektně.
Předchází tomu však dlouhé minuty plánování postupu a často také metoda pokusu a omylu. Fakt, že můžete pozorovat kulky mířící vaším směrem zamrzlé ve vzduchu, ještě automaticky neznamená, že se jim stihnete vyhnout. Pokud se necháte obklíčit, nebo si nedáváte pozor ze všech směrů, smrt přijde velice rychle.
Superhot (PC)
Každý z přibližně třiceti levelů se odehrává ve velmi omezeném prostoru, často jen v jedné členitější místnosti, v níž musíte zlikvidovat všechny postupně se objevující nepřátele, kteří se na vás valí ze všech směrů.
Jako zbraň můžete využít i pěsti nebo různé tyče a katany na blízko, to je však spíš jen nouzové řešení. Prim hrají klasické pistole, brokovnice a samopaly. Ty však mají velice omezený zásobník, po jehož vyprázdnění můžete kvér maximálně tak hodit protivníkovi do obličeje a ukrást ten jeho. Klíčem je tedy naplánovat si pohyb tak, abyste vždy měli po ruce funkční zbraň a zároveň se nedostali do trajektorie již vystřelených nábojů.
Napsané to možná vypadá složitě, ale v praxi celý systém pochopíte během pár vteřin. Jen je potřeba nezapomenout na fakt, že čas posunuje i pouhé rozhlížení (byť mnohem pomaleji než skutečný pohyb).
Proti proudu času – ChronomasterHrátky s časem nejsou v herním průmyslu samozřejmě nic nevídaného a od vydání prvního dílu kultovní střílečky Max Payne má nějakou formu bullet-time každá druhá akční hra. Že se ovšem dá k hrátkám s časem přistoupit i kreativněji, ukázala například adventura Chronomaster již v roce 1995 (tedy 4 roky před Matrixem). Podle scénáře slavného spisovatele Rogera Zeleznyho vypráví hra příběh Reneho Kordy, počítačového odborníka, který se vydává na průzkum uměle vytvořených počítačových světů, které se kvůli chybě softwaru neočekávaně zastavily. Rene kolem sebe udržuje malou kapsli, v níž čas běží normálně, jinak je ale veškeré jeho okolí zatuhlé a rozpohybuje se teprve, když se k němu hlavní hrdina přiblíží. Výsledkem je tak spousta skvělých a originálních hádanek, které působí svěže i dnes.  Chronomaster  Chronomaster |
Nápad není všechno
Už dlouho jsem neměl takový pocit, že hraji něco opravdu originálního a přitom promyšleného a funkčního, jako u Superhot. To ovšem neznamená, že bych hře odpustil chyby. A že jich není málo.
Superhot (PC)
Více než co jiného totiž hra připomíná testovací prototyp, s nímž by měli autoři obcházet velké vydavatele a žádat je o větší investici. Protože ač je samotná myšlenka opravdu skvělá, vývoj financovaný přes Kickstarter ji neumí dostatečně prodat. Není to jen o grafice, která je ve svém barevném minimalismu čistě účelová, ale spíše o neustále se vracejících pochybách, k čemu že to všechno je vlastně dobré.
Mise nejsou mezi sebou navzájem nijak provázány a „příběh“ nahrazuje jakási chatová komunikace v prostředí, které připomíná operační systém DOS. Celou kampaň pro jednoho hráče lze dokončit přibližně za hodinu a půl, poté už můžete jen pilovat některé scény ve ztížených podmínkách při honbě za co nejlepším skóre. Při ceně přesahující 500 Kč mi to přijde poněkud málo.
Snad příště
Jakožto načrtnutí potenciálu funguje Superhot perfektně. Pokud se myšlenky chopí někdo s vyššími finančními možnostmi, umím si představit, že kolem konceptu postaví perfektní AAA titul, který kromě zábavné náplně přinese i nějakou tu omáčku kolem.
Superhot (PC)
Tříštící se sklo, odstřikující krev, řetězové výbuchy a další klasické efekty, které jsme si už zvykli brát v akčních hrách jako samozřejmost, by díky zcela zastavenému času mohly být ještě mnohem efektnější. A to je jen první myšlenka, která se automaticky nabízí. Než se tak ale stane, Superhot je zábavnou, byť poněkud předraženou ukázkou, že originální hry ještě nevymřely.
