Tři roky uplynuly od vydání strategie Supreme Commander. V žánru se jí podařilo nově definovat měřítko opulentnosti. Obří množství jednotek, armád a vůbec celý herní rozsah přitom nebylo jen marketingovou hříčkou, ale otevíralo hráčům nové taktické možnosti. Strategie odehrávající se v reálném čase tak získala komplexnost bezmála tahové strategie.
Jenže rozsáhlost měla také své stinné stránky. Méně zkušení hráči měli problém se srovnat s množstvím druhů jednotek a neustálé precizní přepočítávání si žádalo nebývale výkonné počítače.
Ve druhém díle na tuto kritiku šéf vývojářů Chris Taylor reaguje větším zpřístupněním hry pro všechny. Konflikt mezi trojicí frakcí, tedy pozemskou federací, ilumináty a cybrany, by se měl stát typickým pultovým zbožím, nikoliv hardcore zážitkem.
Jistou zárukou, že se tak stane, je paralelní vývoj Supreme Commander 2 na PC a konzoli Xbox 360.
To však neznamená, že by Supreme Commander 2 ztratil své gigantické měřítko. Stále se můžete těšit na spousty zajímavých jednotek. Patří sem zejména pětadvacet exemplárních kusů, které jsou podle velikosti rozděleny do dvou tříd.
Novinkou je kanónová loď AC 1000 která, zatímco střílí ze všech zbraní na palubě, krouží ještě kolem své oběti. Pak je tu Universal Colossus, tedy nástupce Galactic Colossus, který je obřím robotem se silným laserovým paprskem, jenž nasaje nepřátelské jednotky a použije je coby projektily.
Kromě těchto jednotek, které obvykle plní rozbíjecí funkci, jsou tu i takticky zajímavější kousky. Například kanon jménem Nova. Dokáže v přidružené továrně produkovat jednotky a následně je vystřelovat na různá místa na bojišti. To umožňuje překvapivé útoky z vlastní bezpečné základny. Vystřelené kapsle jsou ve vzduchu viditelné, takže nepřítel má určitou šanci zareagovat.
Pakliže se v bitvě dostanete pod nepříjemný tlak, možná vám nezbude nic jiného, než využít možnosti poslat do boje ještě nehotové experimentální jednotky. Stačí přitom, aby byly zkonstruovány přinejmenším z padesáti procent. Tato strategie však obsahuje riziko, že o své drahé kolosy celkem rychle přijdete.
Při tom všem zbrojení samozřejmě nesmí přijít zkrátka ani nejdůležitější jednotka, takzvané ACU,
tedy komandér. Ta může být dozbrojena vrhačem torpéd, artilerií či tryskami, které ji umožní poletovat. Plně vyzbrojená dává vzpomenout na mocné BattleMechy.
Dokonce i tehdy, když sílu ACU přeceníte a pošlete ho do příliš ožehavé situace, nemusí být ještě ztracena. Tedy za předpokladu, že jste mu předtím pořídili upgrade v podobě záchranné kapsle. Pak stačí stisknout jen tlačítko a ACU se z bitevní vřavy přenese zpět na základnu. Tam ji lze propůjčit nové tělo a tím jí opravíte.
V prvním Supreme Commander ztrácely některé jednotky postupně na účinnosti, tudíž i na využitelnosti. Hráči pak používali jen ty nejsilnější. Vývoj je v Supreme Commander 2 v tomto směru vylepšen.
Jednotky bude nově možné vylepšovat a tím je přizpůsobovat zvyšující se obtížnosti 
úkolů. Z prostého tanku se s trochou snahy dá vytvořit těžce obrněné a vyzbrojené monstrum, které poslouží ještě coby protiletecká obrana.
Vylepšování kupujete za výzkumné bodíky. Ty získáte jak ze surovin (masy a energie), tak i škodami, které způsobíte nepříteli. Celý tento systém by měl být jaksi ekologičtější i ekonomičtější a v neposlední řadě má zvýšit herní tempo.
Abyste si při všem tom bojovém a konstrukčním nadšení udrželi přehled nad financemi, byl změněn také systém financování konstrukce. Při započetí výstavby se z konta odpočte hned celá částka, zatímco minule byly zdroje odebírány postupně s tím, jak konstrukce pokračovala.
Autoři si zakládají na tom, že tvoří strategii, která probíhá v reálném čase a navíc disponuje přesvědčivou fyzikou. To se projevuje například v tom, že na bojišti bude za úspěšný 
počítán jen ten projektil, který skutečně trefí svůj cíl. A to by mělo zajistit ještě zajímavější dynamiku bitev.
Přestože bude samotný průběh bojů velmi odlišný od poslední strategie od Gas Powered Games, kterou byl Demigod, jenž byl založen na bitkách hrdinů, něco společného oba tituly mají. A sice bojiště. Také v Supreme Commander 2 totiž budou umístěna na mohutné levitující desky v nebi. To se však podepíše spíše na grafice než samotné hře.
Na bojištích budete muset pracovat s obřím množstvím jednotek, a tak budete vděční za zbrusu novou technologii formací "Flowfield", kterou vyvinula Washingtonská univerzita. V herní aplikaci má být nebývale intuitivní a přehlednost zajišťující.
Autoři se soustředí rovněž na citelné vylepšení příběhu, který by měl být orámován dramatickými událostmi a charakterními postavami. Chris Taylor a spol. se prý v této oblasti inspirují od mistrů z Blizzardu, kteří několikrát dokázali, že příběh ve strategiích vyprávět umí.
Zatímco první díl Supreme Commander byl hlavně pro hardcore publikum, dvojka by z něj měla udělat zábavu pro všechny, jimž strategie nejsou cizí. Tvůrci sice tvrdí, že nechtějí ztratit veterány, někde se však přeci jen omezovat muselo. Snad to dopadne tím nejlepším možným kompromisem.
