Když se řekne mistr RPG her, zřejmě se každému zkušenému hráči vybaví v prvé řadě jméno Square (dříve Squaresoft), což je tvůrce slavné série Final Fantasy. Jenže nás může těšit i skutečnost, že tohoto herního vývojáře kupodivu zajímají i herní žánry, které nikdy nezaručí plné výlohy obchodů a masové prodeje. Jinak by totiž neprodukoval titul jako Sword of Mana, což je rozsáhlé „erpégéčko“ vydané pod tímto jménem v Evropě, jako Secret of Mana v zámoří a pod názvem Shinyaku Seiken Densetsu v domácím Japonsku. Sword of Mana ale není úplná novinka. Interní vývojářský dům Brownie Brown patřící pod Nintendo použil v této hře design původního Seiken Densetsu, což není nic jiného než Final Fantasy Adventure. Kompletně předělán byl ale samozřejmě příběh, návrh úrovní i některé další herní aspekty. Sword of Mana také sdílí některé prvky ze stařičkého předchůdce Secret of Mana (SNES), takže je postaven a čerpá námět rovnou z dvojice starších her.
Mužský hrdina inklinuje spíše k tradičnímu boji se zbraněmi, zatímco žena ovládá lépe kouzlení a magii.
Příběh i hlavní charaktery jsou víceméně totožné se zmiňovaným Final Fantasy Adventure. Takže je tu hodná (to je ta vaše) i zlá strana v podobě „temného lorda“, který se snaží získat magický meč. Za tu hodnou stranu si můžete zahrát v kůži dvojice hrdinů, zastoupena jsou obě pohlaví. I když se děj často větví podle zvoleného charakteru, vždy následují ty samé situace i hlavní a vedlejší questy, pouze střihové scény jsou jedinečné pro obě postavičky. Herní styl je také maličko odlišný. Mužský hrdina inklinuje spíše k tradičnímu boji se zbraněmi, zatímco žena ovládá lépe kouzlení a magii. Nechybí ani klasické RPG prvky jako zvyšování jednotlivých dovedností na základě získaných zkušeností a protřelosti v boji. Vyvolávání soubojů ale vychází spíše ze stylu použitého v Zeldě, než z náhodně generovaných bitev ve většině ostatních japonských RPG. Nepřátelé jsou zde vůči specifickým druhům útoku které můžete použít docela slabí, ovšem jedině za předpokladu, že stále svědomitě vylepšujete své zbraně. Final Fantasy dodalo oblíbenou schopnost, kdy sbíráte a poté v soubojích vyvoláváte magické kreatury, které znásobí sílu vašich útoků. Další známou vlastností všech dobrých RPG je dlouhá hrací doba. Sword of Mana se v tomto
aspektu nijak neliší, když herní čas znamená dobrých dvacet hodin dobrodružství!
Umělá inteligence postav odpovídá spíše rozsypanému kuličkovému počítadlu, než „nabušené“ inteligenci hardware GBA.
Bohužel ale Sword of Mana obsahuje i několik přinejlepším podivných záležitostí, které tuto jinak poctivou hru srážejí tak říkajíc do kolen. Každá změna herního prostředí, tedy přesun na další obrazovku znamená několikasekundovou prodlevu. Hra tak ztrácí plynulost a spád. Souboje s bossy jsou zase velmi povrchní. Bez výraznějšího nápadu a kreativity postrádají napětí a zvrhávají se pojetím v jednoduché „šavlovačky“. Do této oblasti mohl Square zasáhnout podstatně víc, jeho původním hrám systém soubojů nesahá ani po kotníky. Divně také působí chybná změna denní doby z dne na noc, kdy při rychlém návratu do předešlé lokace se v této oblasti zatím změnil čas daleko dopředu.
|
Ovšem totálním propadákem je provedení kooperativní spolupráce s počítačem řízenými postavami. Přitom odhadem nějakých 70 až 80 procent herní doby musíte strávit vedle těchto „povedených“ pomocníků. Umělá inteligence postav totiž odpovídá spíše
rozsypanému kuličkovému počítadlu, než nabušené inteligenci hardware GBA. Tito výtečníci velmi často a rádi zásadně utíkají
rovnou vstříc smrti či nepřátelům a jejich ztráta je vždy fatální. Naštěstí se můžete v družině dodatečně přepnout i na počítačově řízené kolegy a razantně je usměrnit alespoň co se jejich pohybu týká. Nenadchne ani falešný a ošizený multiplayer, který vám skrze kabelové propojení a uložené charaktery na cartridgi přátel umožní zvyšovat sílu vašich příštích útoků. První okamžiky hraní je Sword of Mana také poměrně nudný a nabízí všeho všudy pouze bloumání po kraji a přemíru rozhovorů s NPC postavičkami. Takže tuto sice poctivou RPG hru se solidním, ale promrhaným potenciálem ocení asi jenom zarytí fajnšmekři staré RPG školy. Sword of Mana tak aspiruje pouze na druhou ligu „erpégéček“ na Game Boy, protože mnoho drobných, ale zásadních chyb sráží jinak vesměs pozitivní dojem.
| Sword of Mana | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
