Sword of the New World: Granado Espada

Z Koreje přichází poměrně netradiční MMORPG, které místo jednoho hrdiny staví dopopředí hned celou rodinu, a to v barokním hávu. Přes obskurní téma to ale není vůbec špatné, o čemž pojednává naše recenze.

Pokud bychom název MMORPG Sword of the New World: Granado Espada přeložili do češtiny, vzešel by z toho prapodivný „Meč nového světa: Význačný meč“. Co na to říci? Když někdo nemá dost nápaditosti k vymyšlení ne úplně stupidního názvu, jak si vůbec může troufat tvořit komplexní hru, ptáte se? Pravda, také nám to na počátečním optimismu spíše ubralo, ale po zapracování se do hry korejští autoři záhy ukazují, že na nápady rozhodně chudí nejsou.

Aby bylo netradičnosti učiněno zadost, rozhodli se tvůrci postavy obléci do nákladně vypadajících kostýmů, které připomínají šlechtické šatstvo z 18. a 19. století.

Sword of the New World je tak bezpochyby jednou z nejoriginálnějších MMORPG poslední doby, tedy aspoň z těch, co se z dalekého východu dostanou i do Evropy. Možná vás ohromí, když prozradíme, že v první linii jde o rodinu a to, jak je nahlížena dalšími obyvateli města Reboldoeux a jeho okolí. Skutečně, na začátku si nevytvoříte pouze jeden charakter, nýbrž rovnou čtyři. Těm přiřadíte jednu z pěti možných tříd (bojovník, kouzelník, elementalista, mušketýr a špeh). Z vyvolené čtyřky pak můžete najednou prohánět pouze tři dobrodruhy, a to po nejrůznějších, ať už malebných, nebo nehostinných prostředích, z nichž za zmínku jistě stojí obří starobylé ruiny, temné kobky či velkolepé panské domy. Tam všude se bude mlátit, kouzlit a střílet. Aby bylo netradičnosti učiněno zadost, rozhodli se tvůrci postavy obléci do nákladně vypadajících kostýmů, které připomínají šlechtické šatstvo z 18. a 19. století.

Jako v jiných, o poznání tradičnějších MMORPG levelujete své svěřence stále výše. Cesty k tomu vedou překvapivě klasické – buď jednoduché kydlení monster, nebo o něco smysluplnější plnění četných questů. První jmenovaná činnost je ve Sword of the New World skutečně až primitivně snadná, protože postavy dokáží kouzlit, střílet i bojovat na meče zcela bez vaší pomoci. Nastavíte-li partičce například útočný mód, stačí kliknout někam do terénu a borci se po cestě sami zbaví všeho, co se jim neprozřetelně postaví. Pokud poručíte naopak držení pozice, zařídí se rodinka podle toho a drtí jen to, co se objeví v nejtěsnějším rádiu. Tato taktika se nám skvěle osvědčila k rychlému nabývání zkušeností, aniž bychom museli sedět u počítače, protože zabitá monstra se zhruba za půlminutu znovu respawnují. Chce to však vybrat oblast, kde mají nepřátelé o něco nižší úroveň než vaše partička, jinak byste se taky mohli vrátit z kafíčka a najít celou famílii pobitou na hromadě.

Questy často podporují taktiku líných, když po vás chtějí až příliš přízemní „zabij 100 kusů toho a 200 tamtoho“. Ale nakonec narazíte i na duševně vyspělejší úkoly. Například starosta požaduje, abyste učinili přítrž povstání, které se spustilo kolem jedné z gigantických soch zdejšího světa na nedalekém poli. Nebo před branami města potkáte malého otrhance Ramira, který vás požádá, abyste zachránili jeho sestru z podzemního obklíčení. Přijmete-li, vrhne vás hra do jedné z instancovaných zón, kde musíte drobounké děvčátko ochránit od náporů nepřátelských hord. Ke konci bitky se ještě zjeví Ramiro, aby vám pomohl s finišem. Za splněné questy získáte tzv. „Experience Cards“, tedy zkušenostní karty. Díky nim můžete charaktery udržovat na zhruba stejné úrovni, přestože některý necháte třeba delší dobu sedět doma a sám od sebe neleveluje.

Abyste se v průběhu hry naučili novým postojům a zpřístupnili si tak další repertoáry schopností, musíte za trenérem.

Schopnosti ve hře jsou vázány na tzv. „Stance“, tedy postoje. Každý hrdina si může zpočátku zvolit tři postoje. Pokud charakter využívá na ně navázané schopnosti, získává body. Jejich prostřednictvím potom zase může zvyšovat sílu či délku těchto kouzel a útoků. Později jsou tímto způsobem otevírány další skilly. Abyste se v průběhu hry naučili novým postojům a zpřístupnili si tak další repertoáry schopností, musíte za trenérem. U něj si za patřičnou úplatu v herní měně (Vis) koupíte učebnice a je to. Mnoho schopností ale vyžaduje ještě dodatečné předměty, například magické koule, které se dají zakoupit u obchodníků.

Uvítali bychom, kdyby z monster vypadávalo o něco více předmětů, protože takhle je až příliš často nutné chodit za patřičnými prodavači a ti mnohdy nemají to, co byste možná rádi. Hlavně na magickými schopnostmi vyztužené kousky na jejich skladech nenajdete. Aspoň že si s nalezenými surovinami můžete výbavu zkonstruovat sami. Brnění však prakticky nikdy neuvidíte, protože je skryto pod barokními hábity postav. Á propos – ty si také ve značné míře můžete dokupovat.

Graficky to Sword of the New World sluší především na průměrných sestavách – svět je zpracován opravdu se smyslem pro estetický detail. Majitelé high-end sestav nicméně mohou namítat, že technologický detail ani zdaleka na takové úrovni není a hra efektů nových grafických karet zkrátka nevyužívá. Pokud se kamerou přiblížíte na pár metrů od textur, poznáte o čem mluvím. Krom toho zamrzí, že ze vzezření lze ovlivnit pouze oblečení charakterů, ve tváři vypadají všechny postavy jedné třídy stejně. Hodně ujetý mix sestavili hudebníci. Někdy se z reproduktorů line rádoby klasika, jindy vyzpívané chorály a zaslechli jsme i něco z elektroniky. Díky funkci jukeboxu (v menu) soundtrack do jisté míry můžete sami ovlivnit. Troufáme si tvrdit, že někomu sedne velice, jiný se nad ním bude ošívat.

Klady a zápory

Netradiční zážitek
Povedené prostředí

Questy by mohly být zajímavější
Často příliš zautomatizované

Zdarma
Anglicky

Sword of the New World přichází na přeplněnou MMORPG scénu s atraktivním obchodním modelem. Až do 20. úrovně můžete hrát zcela zdarma. Kdo by rád pokračoval, musí si nejprve za zhruba sedm euro obstarat účet a posléze každý měsíc platit stejně vysoké poplatky (takže poloviční oproti „velké“ konkurenci). Momentálně lze program pouze stáhnout, brzy by se však měla vydávat i krabicová verze, ačkoliv do Čech se oficiální distribucí nejspíše nedostane.

Hodně ujetý mix sestavili hudebníci. Někdy se z reproduktorů line rádoby klasika, jindy vyzpívané chorály a zaslechli jsme i něco z elektroniky.

Takže tu máme hodně netradiční MMORPG zážitek. Samotné kořeny hry sice nejsou revoluční, ale všechno to na povrchu, od ovládání celé rodiny až po barokní vyznění, to je něco, co nemusí sednout každému, ale jistě si i najde dostatek oddaných fanoušků. Boje jsou hodně akční, a přestože není potřeba příliš do nich zasahovat, přinejmenším baví se na ně dívat. Pokud už tedy máte dost World of Warcraft, můžete si udělat výlet do kompletně odlišných krajů. Za zkoušku nakonec nic nedáte. Doslova.