Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Swords of Destiny

  12:00aktualizováno  13. února 12:57
Je tomu již několik let, co jsme již přestali počítat, kolikrát se ve hrách vlastně ocitl svět v ohrožení a je potřeba ho zachránit. Ve Swords of Destiny nás ovšem tato šichta čeká znovu.

Swords of Destiny Klasické akční řezačky nemají v současnosti lehkou pozici. Ve vyložené oblibě je má podle řeči jen velmi málokdo, a drtivá většina hráčů dá raději přednost některému kvalitnímu titulu z jiných žánrů, ale na druhou stranu je pozoruhodné, že takovéto hry stále vznikají, a tak je jisté, že poptávka po nich musí být stále poměrně dost slušná. Jedním z typických zástupců tohoto žánru je i dnes recenzovaná hra Swords of Destiny.

Zatímco mnoho her se v dnešní době snaží ukrutnou akci lecčím ozvláštnit, autoři Swords of Destiny se do žádných experimentů nepouštěli, a tak je výsledný produkt čistokrevnou akcí, která si na nic nehraje, ale zároveň toho ani moc nenabízí. Hlavním hrdinou je bojovník Lei Yun, jenž se v rámci poněkud zmateného a vzhledem k danému žánru i zbytečnému příběhu pouští do boje s démony, aby klasicky zachránil celý svět, všechno lidstvo a jako bonus ještě dceru svého mistra, jenž poměrně klišovitě hned v úvodu umírá po útoku démonických nájezdníků. Cesta to bude náročná, ale bohužel poměrně fádní.

Swords of Destiny

I přes veskrze jednoduché principy je ovšem hratelnost velmi příjemná.

Čistokrevné akční řádění se dnes již víceméně automaticky jedná jednotvárné hratelnosti. Některým hrám se to ale daří více než dobře zamaskovat, a stávají se z nich veskrze příjemné zálažitosti – z poslední doby jmenujme kupříkladu graficky nádherného Genjiho nebo celkově vynikající God of War. Jak již bylo ovšem naznačeno, v případě Swords of Destiny se ničeho takového nedočkáme, takže pokud od této hry bude někdo očekávat cokoliv jiného než lineární přímočarou akci, bude poměrně zklamán.

Nadšeni ale v první chvíli nebudou ani ti, kteří přesně takovéto ryze akční záležitosti vyhledávají. Důvodem je poněkud netradiční ovládání. Základ je totiž tvořen jedním tlačítkem pro útok, jedním pro rychlý přesun a jedním z postranních pro zaměření soupeřů. Pokud se totiž budete mezi nepřáteli pohybovat jen tak nazdařbůh a řezat do nich naslepo, bude se vám hrát mnohem Swords of Destiny hůře. Typický obrázek zdejší hry tak vypadá tak, že nejprve si postranním tlačítkem některou z nepřátelských potvor zaměříte, poté se k ní bleskurychle přesunete rychlým přískokem a okamžitě do ní začnete bušit hlava nehlava. A až se daná kreatura rozplyne na temný prach, opakujeme celý postup tak dlouho, dokud nevytřískáme každou potvoru v dohledu. A to neříkáme jen tak ze zvyku, ale proto, že vyrubat všechno kolem je skutečně nutné, jelikož zde mimo jiné zaznamenáváme i známý neduh, kdy se vám cesta dál zkrátka neotevře dříve než všechno vybijete.

Poměrně rozpačité je i technické zpracování, zejména pak kolísavá úroveň grafiky.

Aby akce nebyla zase až tak jednotvárná, byla do ní zakomponována i nějaká ta komba a poměrně dosti oživujícím prvkem jsou vzdušné souboje. Je zde tedy možnost vyhodit nepřítele do vzduchu, kam za ním náš hrdina automaticky vyskočí a při správném načasování mu ještě před dopadem pár úderů uštědří. Skok jako takový lze samozřejmě provést i samostatně, ale Swords of Destiny při samotném boji se nejedná o zcela klíčový prvek. Pokud totiž zaměříte některého z létajících démonů, stisknutí tlačítka pro přískok automaticky znamená, že se Lei Yun vydá do výšin, kde se s daným monstrem vypořádá. Některé příšery sice snesou o něco více než jiné, a tak si vyžádají třeba dva nebo více „náběhů“, ale není to nic, co by bylo velkou brzdou hratelnosti, protivníci se totiž zjevují ve vlnách, kdy ta další přichází vždy až po totální anihilaci té předchozí, takže pokud nějakou kreaturu nesejmete napoprvé, nehrozí, že byste tím pádem ztratili čas dostali se do zahlcení nepřáteli. Poměrně atraktivním prvkem je i speciální kombo, kdy je potřeba soupeře nejprve trefit v pravý okamžik, což odstartuje vzdušné kombo, v němž Lei Yun zvládne najednou vyřídit více protivníků.

Jak má vypadat přímočará akce?

Jak jsme již zmínili v úvodu recenze, i „prachsprostá“ rubačka se dá udělat tak, aby hráč neměl dojem, že se jedná pouze o „prachsprostou“ rubačku. Typickým příkladem je hra Genji: Dawn of the Samurai. Přestože se v celé hře neděje nic jiného než že kosíte zástupy nepřátel, děje se tak v poměrně rychlém sledu, kdy nezůstáváte příliš dlouho na jednom místě, takže máte ze hry velmi dynamický dojem. Vcelku rozumně člověka v rámci možností daného žánru vedle grafiky zaujme i příběh a náznaky RPG elementů a potulování se po mapě zase vytvářejí dojem jakési vyšší komplexnosti a propracovanosti a kombinací toho všeho se podařilo i jakž takž zamaskovat ne zrovna značnou délku hry.

Swords of Destiny I přes veskrze jednoduché principy je ovšem hratelnost velmi příjemná, dynamická a i poměrně vyvážená. Jediným jejím zásadním záporem tak je její fádnost. Akce se stane poměrně jednotvárnou již poměrně záhy, což je dost škoda. Hra se tak dostává do kategorie těch, které dokáží zaujmout a pobavit, ale pouze v krátkých chvilkových intervalech, jelikož dohrát ji na jeden zátah si vyžádá trochu toho přemáhání a bude to jistě doprovázeno nejedním zívnutím. Nic na tom bohužel nezmění ani hledání a sběr nejrůznějších předmětů včetně nových modelů mečů, které se samozřejmě do jisté míry liší svými vlastnostmi. Pocit jednotvárnosti je zkrátka příliš silný a své pozice drží zarputile.

Poměrně rozpačité je i technické zpracování, zejména pak kolísavá úroveň grafiky. Ta je na jednu stranu lehce zrnitá, ale na stranu druhou dokáže zobrazit vcelku slušné vizuální efekty. Podobné je to i se ztvárněním herním lokací. Někdy chodíte v nudných a nevzhledných koridorech, ale čas od času se člověk dostane do lokace, která nepřekvapí ani tak svou technickou úrovní, ale jistou mírou stylovosti pak již určitě. Občas rovněž ztrácíte přehled o zdejším dění, což ale v tomto případě rovněž není zásadní problém, jelikož kameru si lze volně nastavovat, nehledě na to, že hra je designována tak, že i

Klady a zápory

Plus Nekomplikovaná hratelnost
Plus Vysoká míra akce
Plus PLUS3
Plus PLUS4

Mínus Všeobecná jednoduchost
Mínus Jednotvárnost
Mínus Ne zcela přesvědčivá grafika
Mínus Dabing

když občas nevíte, kde se zrovna nacházíte a do čeho to zrovna bušíte, nijak zvlášť to nevadí. Až s daným nepřítelem skončíte, zaměříte si jiného a prostřednictvím přískoku se zase rychle zorientujete. Příliš práce si tvůrci ovšem nedali se zvukovou stránkou, kdy zejména dabing místy působí téměř až amatérsky.

Co nám z toho všeho tedy celkově vychází? V zásadě poměrně rozumná šavlovačka, která ovšem prakticky ničím nepřekvapí a navíc začne až nehorázně brzy vyvolávat pocity ospalosti. Pokud hoříte touhou si nějakou nekomplikovanou čistokrevnou akci zahrát, Swords of Destiny poslouží velmi slušně. Pokud ale hledáte i něco navíc, porozhlédněte se raději někde jinde.

Swords of Destiny
Výrobce/Vydavatel Marvelous Interactive/Atari
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 43 kB
Verdikt: Rozumná akční záležitost, která ovšem nedisponuje ničím zvláštním a navíc se velmi brzy stává poměrně stereotypní.
Hodnocení: 65% (info)



Témata: dabing, God of War

Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

Neonacisté verbují děti pomocí Fortnite a Minecraftu

Parodie na Minecraft nazvaná Mein Kraft (Ilustrační obrázek)

Řada populárních online her oblíbených především u mladých hráčů je ideálním prostředím pro náboráře extrémistů.

Saúdská Arábie zakázala desítky videoher, neunikl ani třetí Zaklínač

Zaklínač 3: Divoký hon

Saúdská Arábie zakázala sedmačtyřicet videoher v reakci na sebevraždu dvou dětí. Důvodem je podezření, že sebou nechaly...

Další z rubriky

RECENZE: Pamatujete na sci-fi simulátor Descent? Overload je to samé

Overload - fotky z recenzování

Descent patří mezi ty hry, na které hráči kolem třicítky vzpomínají s nostalgickou slzou v oku, zatímco ti mladší...

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

RECENZE: Herní zpracování Pilířů země je lepší než knižní originál

Ken Follett's The Pillars of the Earth

Pilíře země jsou takřka tisícistránková historická bichle o stavbě monumentální katedrály ve smyšleném anglickém městě....



Najdete na iDNES.cz