Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajuplný ostrov - Return to Mysterious Island

  12:00aktualizováno  26. března 10:34
Jaké to je ztroskotat na Tajuplném ostrově Jula Verna? Tento bezpochyby jedinečný zážitek se nám snaží zprostředkovat francouzští Kheops Studio ve své nejnovější dobrodružné hře.
65

Tajuplný ostrov - Return to Mysterious Island

Platforma: PC
Výrobce: Kheops Studio

Herní karta

Bitva na dálku mezi vývojáři Frogwares a Kheops Studio pokračuje. Oba týmy se před časem rozhodly oživit fantastické romány Jula Verna formou dobrodružných her a oba již mají za sebou své první pokusy. Jak úspěšní byli žabáci z Ukrajiny, vám poreferoval Petr Poláček již před rokem. Nyní je nevyšší čas rozebrat dílko konkurence.

Seal of Evil Tu zdrobnělinu, „dílko“, jsem nepoužil jen tak náhodou. Return to Mysterious Island, v Česku vydaný pod názvem Tajuplný ostrov, si totiž už na první pohled nehraje na kdovíjak velkolepý projekt. Archaický engine á la Atlantis dnes nenadchne vůbec nikoho, a jednoduchý příběh o mladé mořeplavkyni Míně, která se zúčastní závodu Cena Jula Verna v plavbě kolem světa a ztroskotá na pustém ostrově, by si nevysloužil nominaci na herního Oskara, ani kdyby byla celá porota pod parou. Tím ale rozhodně nechci tvrdit, že tato hra nemá žádné eso v rukávě.

Kouzlo, jež je ale zároveň dvojsečnou zbraní, se skrývá v jejím pojetí. Návrat na tajuplný ostrov by se dal označit spíše za simulátor přežití než za klasickou adventuru. Ze zcela prostého důvodu uvěznění na (zdánlivě) pustém ostrově můžeme ihned zapomenout na jakékoliv rozhovory a také řešení klasických logických rébusů sestavených člověkem. Seal of Evil Jediné, čehož lze alespoň zpočátku bezezbytku využít, jsou dary přírody, které najdeme na pláži, ulovíme v řece, vypěstujeme na poli, různě zpracujeme nad ohněm, a tak podobně. A že se toho všude kolem nás nachází opravdu hodně! Prakticky celá hra je tedy výhradně o sbírání a používání haldy předmětů, což zní možná poněkud jednotvárně, ale díky přizpůsobené hratelnosti se v tom žádná hrůza rozhodně neskrývá. Zajímá vás proč?

Protože právě v kombinování získaných předmětů a vytváření pozoruhodných věciček ve stylu MacGyvera (ovšem pouze na přírodní bázi) je vůbec nejsilnější stránkou této hry. Nestává se příliš často, abyste dobrou čtvrtinu celkové herní doby strávili v inventáři. V případě Tajuplného ostrova je s tím nutno od začátku počítat. Obrazovka s inventářem je zde prakticky jakousi „hrou ve hře“, v níž především si budete vařit své mozkové závity a přemýšlet nad tím, které předměty spojit, abyste vyrobili například rybářský prut. Vše přitom funguje naprosto jednoduše: Pod hlavním polem s inventářem (který je rozdělen na 8 sekcí, mezi nimiž se lze přepínat a předměty tak dle libosti třídit) se nachází menší pole, kam můžeme kterýkoliv předmět z hlavního pole přetáhnout. Seal of Evil Je-li možná kombinace, objeví se na dalším 1 až 4 místech (podle možnosti) menšího pole otazníky, místo nichž je třeba dosadit další potřebné předměty (nesprávné předměty dosadit nelze = odpadá riziko nesmyslných kombinací). Jakmile jsou všechny předměty správně vybrány, vznikne nová věcička, kterou bezpochyby velmi brzy využijete.

Máme před sebou takovou předmětovou kombinatoriku, jakou prakticky žádná jiná adventura nenabídne.

Tím však možnosti manipulace s předměty nekončí! Řada předmětů má totiž vícero využití, a to jak povinných, tak dokonce nepovinných. Může se tedy stát, že vyrobením a použitím jednoho předmětu přijdete o některé dílčí předměty, které bylo možno použít jinde, a nezbude vám, než hledat jinou cestičku nebo vyrobit jinou věc, která vám ve splnění úkolu pomůže. Vše je přitom ošetřeno tak, aby byl každý úkol splnitelný a aby hráč kvůli této „tvůrčí svobodě“ neuvízl ve slepé uličce. Když k tomu ještě dodám, že všechny nově vyrobené předměty lze znova „rozebírat“ na jejich dílčí součásti, bude snad každému z vás jasné, že máme před sebou takovou předmětovou kombinatoriku, jakou prakticky žádná jiná adventura nenabídne.

Porovnání herního příběhu s románem Jula Verna

Společných bodů mezi příběhem původního románu Jula Verna a příběhem z dílny Kheops Studio není mnoho. Vernův román se odehrává za války severu proti jihu, kdy pět Američanů uprchne ve větrné smršti z jižanského zajetí. Jejich balón je však zahnán nad moře a ztroskotá poblíž pustého ostrova v Tichém oceánu. Pro zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek Lincolnova ostrova, polidští lidoopa Jupa a ubrání ostrov před útokem pirátů. Setkají se též s umírajícím kapitánem Nemem, který jim v kritických chvílích tajně pomáhal. V případě herní adaptace románu se setkáme s pouze jedním trosečníkem (ovšem bezkonkurenčně nejpůvabnějším :o)), děj je situován do současnosti či blízké budoucnosti a z Nema zbyl už jen duch a rakev s tělem. Zajímavostí je zachování prvku ochočení opičky, která bude od druhé poloviny hry dělat naší hrdince společnost a taktéž jí vydatně pomáhat.

Seal of Evil Tímto nadmíru zajímavým nápadem tvůrci chytře vyvažují jinak nudnou první polovinu hry. Úkoly, které hráče na jeho pouti ostrovem čekají, jsou spíše logicky nutné než zábavné. V první kapitole, situované na pláži pod strmými skalisky, je naším jediným úkolem Mínu nasytit celou řadou potravin, kokosovými ořechy počínaje a pečenými kraby konče. Teprve pak bude naše statečná mořeplavkyně dostatečně silná na to, aby se dostala do vnitrozemí a hledala způsob, jak dobít baterii v telefonu a pokusila se o kontakt s okolím. Zajímavé věci se začnou dít až po několika hodinách hraní, kdy Mínu ve snu navštíví duch legendárního kapitána Nema a se slovy „Najdi mé tělo a řádně ho pohřbi“ dá hráči konečně důvod se do hry pořádně ponořit.

Jenže od tohoto okamžiku uplyne jen dalších pár hodin a hra je u konce, což je její další problém. Přestože je ostrov poměrně rozsáhlý, navštívíme na něm jen několik málo lokací, takže o nějakém „průzkumu“ neznámého prostředí nemůže být ani řeč. Seal of Evil Na druhou stranu si dali grafici a zvukaři na ztvárnění alespoň toho mála záležet a prostředí vypadá opravdu lákavě, v rámci mezí živě a po zvukové stránce zcela věrohodně.

Verdikt: Na Tajuplném ostrově v podstatě není uděláno nic vysloveně špatně, ale kromě hezké grafiky a originální předmětové orgie nelze ani nic vyzdvihnout. Především kvůli jednoduchému příběhu a místy nezáživným úkolům se dříve nebo později pobyt na pustém ostrově omrzí a hráči se zasteskne po životě, který zde logicky chybí. Stejně, jako se chce trosečník ze svého „vězení“ dostat zpět mezi lidi, budete chtít i vy tajuplný ostrov po jistém čase opustit. A to pro něj není dobré znamení.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

65 %

Čtenáři

80 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 163 čtenářů

Témata: Atlantida, simulátor

Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...



OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...

O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

Další z rubriky

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...

RECENZE: Seven: The Days Long Gone je mix Thiefa, Commandos a Diabla

Seven: The Days Long Gone

Mix Thiefa, Commandos a Diabla? Že to zní jako skvělý nápad? Nemůžete se dočkat, až si hru zahrajete? Než začnete...

RECENZE: S DOOM VFR zažijete krvavé peklo zase trochu jinak

DOOM VFR

Jde vůbec dohromady spojení frenetické akce a virtuální reality? Král bezduchých stříleček vám v tom přichází udělat...

Najdete na iDNES.cz