Hra jako je tato nemůže na mysl stárnoucího hráče přinést myšlenku velmi nápadně podobnou tomu, s čím docela často operují staří lidé obecně: „Dnes „to“ již nestojí za nic, tehdy za nás to bylo mnohem lepší“. Všichni chlípníci nechť si ale dají pohov, tím „to“ nemyslíme to, co oni, ale vlastně jakoukoliv věc. Turecký med byl tehdy sladší, švestky byly tehdy šťavnatější, dechovka byla tehdy skočnější. A ona to možná bude i pravda, ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že pokud vzpomínáme na něco již docela vzdáleného, připadá nám to mnohdy lepší proto, že si vlastně už ani zas tak přesně nepamatujeme, jaké „to“ tehdy vlastně bylo.
Tento podivný úvod zde samozřejmě není jen tak náhodou, protože druhý díl akční rubačky se čtyřmi želvími ninji v hlavních rolích, je přesně ten případ. A přestože jsme první díl neohodnotili zrovna jako kdovíjaký kousek, zpětným pohledem vidíme, že jsme mu možná i lehce ukřivdili. První díl se totiž dle našeho soudu hrál o poznání lépe nežli jeho současný nástupce. Recenze ale vyšla prakticky přesně před rokem a ruku na srdce, rok je ve videoherní branži z jistého úhlu pohledu docela dost dlouhá doba, zvláště pokud jde o veskrze průměrné tituly, na něž se zapomíná prakticky ze dne na den.
Možná, že si již tedy přesně nevzpomínáme, jaký že to vlastně první díl byl, ale
pocit, že byl lepší než díl druhý je docela dost intenzivní.
Žádné super efekty ani není možné čekat, takže vytknout se dá pouze práce kamery, která se chová tak, jako by si z vás dělala legraci.
Stejně jako první díl je i BattleNexus ryze akční rubačkou, kde je jediným účelem prosekat se přes tisícihlavé hordy nepřátel ke konci jednotlivých levelů, potažmo celé hry. Bylo by asi bláhové čekat, že tato hra přijde s kdovíjakými koncepčními změnami, ale že novinky budou víceméně pouze kosmetického charakteru, to si mohli hoši z Konami opravdu odpustit. Na jedné straně čtyři želváci, na druhé zloun Trhač a mezi tím záplava neustálého rubání do všeho kolem, co se pohne a vlastně i nepohne. Výraznější novinkou je, že si nyní můžete mezi zeleňáčky přepínat libovolně i v průběhu samotného boje, což, pokud nás paměť neklame, minule nešlo. V některých místech to ovšem klasicky bude i potřeba, jelikož každá želva má nějakou tu vlastní speciální schopnost, která se na daném místě hodí více než jiná, ale v zásadě se na druhou stranu dá říci, že to na celkovou hratelnost nemá prakticky žádný vliv.
A hratelnost je právě největším kamenem úrazu této hry. Sází samozřejmě v prvé řadě na akční rubanici, která se nám
ale tentokráte nezdála až tak akční jako minule. Je to dáno poměrně toporným pohybem želvích bojovníků a otrockým
prováděním jistých komb při opakovaném drcení útočného tlačítka, kdy se váš bojovník takto často dostane úplně jinam než jste původně chtěli. Musíte tak docela pečlivě (vzhledem k typu hry) odhadovat vzdálenost od protivníků a počet stisků tlačítka, což v případech, kdy jste obklopeni více než dvěma soupeři není zrovna ideální výchozí pozice. Časem tak přijdete na nejefektivnější způsob boje, který spočívá v tom, že budete pobíhat po dané lokaci a vždy k někomu přiběhnete a s rozběhem zaútočíte. Výhodu to má i v tom, že se vám při pobíhání dokola většinou i docela slušně srovná i neposedná kamera.
|
Nové je i rozložení menu, které nyní připomíná deskovou hru, kde ale nemusíte jít jen po vytyčené trase, ale cesta mezi jednotlivými epizodami se v některých místech i větví. Kdykoliv také můžete vejít do své kanalizační základny, kde se mimo klasických položek jako kupříkladu možnost prohlédnout si odemknuté bonusy nachází i další novinka: turnaje, přičemž vítězství v nich vám samozřejmě odemyká další bonusy. Pravidla turnajů ovšem spočívají pouze v tom, že jste vrženi do arény, kde na vás
postupně nastoupí několik skupin protivníků a vítězství dosáhnete pouze tehdy, když se vypořádáte se všemi (skupinami, tím pádem tedy i protivníky). Poté, co rozprášíte jednu celou skupinu protivníků, objeví se na krátký čas bedny, jejichž rozbitím
získáte stejně jako v hlavní hře předměty na doplnění energie (třeba cola nebo legendární pizza), případně nějaké ty shurikeny a
jde se do dalšího kola. Zdali vám za to stojí odemknutí několika bonusů, těžko říci, každopádně se tím ale o něco prodlouží životnost hry.
Pravidla turnajů spočívají pouze v tom, že jste vrženi do arény, kde na vás postupně nastoupí několik skupin protivníků.
Co se týče technického zpracování, zůstává opět víceméně vše při starém, a setkáváme se tedy opět s poměrně stylovou, ale nikterak náročnou, komixově laděnou cel-shadovou grafikou a se zvuky, jaké byste u tohoto typu hry čekali. Žádné super efekty tedy ani není možné čekat, takže vytknout se dá pouze práce kamery, která se chvílemi chová tak, jako by si z vás snad dělala legraci. Což o to, při samotném boji to člověk nějak vyběhá (doslova), ale pokud přijde na řadu nutnost přeskákat nějakou obtížnější pasáž a kamera se zapomene kdoví kde, má stav k ideálnímu skutečně hodně daleko. Celkové resumé je tedy jasné: pokud byste měli po ruce jen a pouze tuhle hru, zabijete s ní čas docela slušně, ale pokud máte možnost si odněkud sehnat první díl, zvolte možná raději jej. Čímž tedy nechceme naznačit, že by první díl kdovíjaká bomba, ale ve světle
BattleNexus mu zpětně přeci jen dlužíme menší omluvu. Dnes bychom mu totiž asi dali i o nějaký ten bodík navíc než tehdy před rokem.
| Teenage Mutant Ninja Turtles 2: BattleNexus | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
