Teenage Mutant Ninja Turtles: Mutant Melee

Že nejsou želví ninjové už mrtvou záležitostí, ale že mají světu stále co říct, se nám snaží opět namluvit chlapíci z Konami. Jestli mají pravdu nebo ne, posuďte z naší recenze.

Želvičky, želvičky… proboha už zase?!
Konami nám nedopřáli ani pořádný oddech a už je to tu zase. Pokud se vám dělá špatně při pohledu na zelenou barvu nebo nemáte rádi svět zmutovaných bojových želv, radši ani nečtěte dále. Recenzi na druhý díl želvích ninjů s podtitulem „Battle Nexus“ jsme vám přinesli nedávno a jak je poznat ze závěrečného hodnocení, byl to pěkný propadák. Chlapíci z Konami nás teď buď chtějí namíchnout a zkouší naši trpělivost, nebo v hlubinách svých diskových polí našli dávno ztracenou hru, původně určenou pro počítače třídy 486, trošku ji poupravili a rozhodli se, že s ní zkusí štěstí a vydělají nějaký ten chechták. To byla ale velká chyba, protože nad tím, co se vám rozpoutá na monitoru totiž nelze než nevěřícně kroutit hlavou, ale po pořádku.

Hra je zpracována jako klasická arkádová bojovka s tím rozdílem, že se svým hrdinou neprocházíte zdlouhavé levely, ale ve většině případů bojujete pouze na jediné obrazovce (pouze výjimečně se obraz trošku posune, ale stále je to v podstatě jediná "místnost"). Také se na vás nebudou valit nekončící armády zmetků, ale budete bojovat vždy pouze s několika málo nepřáteli najednou. Hra se dá ovládat na klávesnici, ale bez kvalitního gamepadu si moc nezahrajete, protože souboje jsou poměrně obtížné a zvládnout nějaké pokročilejší kombo na klávesnici dá skutečně dost zabrat. Pokud ještě navíc máte misi, kde musíte třeba ochránit April O’Neilovou od dotěrných Foot-manů, kteří ji opravdu nešetří, máte co dělat.

Misí je celkem dostatečný počet a za každého želvího hrdinu máte i nějakou tu speciální, ke které se s jiným nedostanete. Na začátku si prostě vyberete svého hrdinu a procházíte s ním postupně řadu levelů. Někdy se vám nabídne rozdvojka, kudy dál, ale nakonec se opět sejdete na hlavní dějové linii. Za úspěchy ve hře dostáváte tokeny, kterými si odemykáte bonusové postavy jako Mistra Třísku (Master Sprinter), Caseyho Jonese a dokonce i Trhače (Shredder). K odemknutí je tu ale daleko víc věcí. Od nejrůznějších informací o světě želvích ninjů, až po neskenované comicsy nebo animace. Bohužel kvalita výše zmíněných věcí je tak strašná, že z nich stejně mít nic nebudete. Comicsy jsou neskenované v tak malém rozlišení, že z nich uvidíte jen barevnou šmouhu a to je všechno. Bonusové animace jsou také mizerné, protože i přes to, že jsou celkem vtipné, je kazí malé rozlišení.

Trocha historie nikoho nezabije.

Věřte nebo ne, historie želvích hrdinů sahá až do roku 1983, kdy se seznámili pánové Peter Laird a Kevin Eastman. Práce u místního vydavatele comicsů je přivedla na myšlenku čtyř želv, které po kontaktu se speciální chemikálií zmutují, vyrostou a obětavý Mistr Tříska, který se po kontaktu s tou samou chemikálií změnil na velkou krysu, je vycvičí bojovému umění a společně budou bojovat proti zlu. První příběh, který napsali se vydal celkem třikrát a prodalo se ho tehdy neuvěřitelných 53 000 kusů, což byl obrovský úspěch, se kterým nikdo nepočítal. Sláva želvích nijnů, pojmenovaných po známých renesančních umělcích (Leonardo, Donatello, Michaelangelo a Raphael), stoupala ke hvězdám. V roce 1990 nastartoval kariéru animovaný seriál, který byl v té době denně promítán na cca 125 televizních stanicích. Nově vydané comicsové knížky se prodávalo každý měsíc všech 125 000 kusů a stále po ní byla poptávka. V témže roce byl také natočen průměrný film. V herní branži vyloženě zazářila stará plošinovka z roku 1989, o které mohu z vlastní zkušenosti mluvit pouze v dobrém.

Sním, či bdím?
No, a teď něco k tomu, na co tady okolo koukáte. Grafika je prostě něco, co se nedá moc dobře popsat, ale musí se to vidět na vlastní oči. Ať jsem hledal jak jsem hledal, tak jsem nikde nenašel jakékoliv nastavení, co se grafiky a detailů týče, což už je sice provokace, ale ještě to není tak hrozné, už jsem to u některých her viděl, ale nezměnitelné rozlišení 640x480 je na dnešní dobu vyložená urážka! Zapomeňte na nějaké pixel a vertex shadery, podporu DX9 nebo podobné vychytávky, na které je už v dnešní době zvyklí. Grafika v Mutant Melee, zpracována opět cel-shade technologií, ale vypadá to spíš jako nějaké plošinovka z devadesátých let. Takže až budete nadávat na nekvalitní screenshoty, tak vina není na mé straně, lépe už to opravdu nešlo. Zvuková stránka také není nic extra, ale želváci aspoň občas prohodí něco vtipného, takže aspoň něco.

Verdikt: Nový (opravdu nový?) díl želvích bojovníků je po visuální stránce skutečná katastrofa. Hratelnost naštěstí není zas až tak hrozná a pokud budete mít to štěstí, že se sejdete kamarády, kteří budou chtít tento výtvor hrát, nabízí hra kooperaci až pro čtyři hráče na jednom počítači. Sami si tu hru ale asi moc neužijete…